Skip to content

Kdo je a kdo není Árijec?

Březen 31, 2012
tags:
by

S lehce posměšným výrazem musí člověk sledovat neustálé hádky o tom, zda je ta či ona biologická rasa árijská či nikoliv. Takové hádky jsou zcela bezpředmětné, protože jsou založené na rozšířeném bludu vzniklém zřejmě někdy v 19. století. Takové spory připomínají svou bezvýznamností spíše rej červů někde na hnojišti. Snaha identifikovat árijskou rasu s jakoukoli biologickou rasou či dokonce konkrétní subrasou je zcela absurdní. Nemá smysl marnit hodiny a hodiny diskusemi o tom, zda jsou Árijci pouze modroocí nordičtí blonďáci, zda jsou Árijci pouze potomky konkrétních indoevropských kmenů nebo zda jsou Árijci všichni bílí lidé. Všechny tři koncepce jsou stejně daleko od pravdy.

Árijci sami sebe označovali za vznešené (označení pochází ze sanskrtského slova „ārja“ znamenajícího vznešený). Pro pochopení toho, co Árijci považovali za vznešené je nutné správně pochopit několik opomíjených či špatně chápaných skutečností, které souvisí s tradičním árijským světonázorem.

Pro Árijce neexistuje pouze hmotný fyzický a časový svět. Ten je pouze projevem světa nehmotného metafyzického a nadčasového. Sám o sobě nemá žádnou hodnotu, žádný smysl. Fyzický svět je nedokonalý a omezený. Jeho nedokonalost je důvodem jeho postupného úpadku, protože mu chybí potřebná metafyzická kvalita, jež by jej vytrhla z koloběhu času. Naproti tomu metafyzické hodnoty Árijci brali jako nadčasové, vždy platné, nikdy nezrušitelné a nastolené vyššími silami, před nimiž měli Árijci vždy respekt. Jejich nadčasová kvalita jim dodává punc vznešenosti. Zatímco cokoli ve fyzickém světě jednou vznikne a po čase zanikne, vyšší metafyzické hodnoty zůstávají stále svěží a nikdy nestárnou. To je dělá reprezentanty vznešenosti par excellence. Z toho plyne, že v hmotném světě je pro Árijce vznešené a hodnotné jen to, co nějakým způsobem zasahuje do metafyzického světa a co je prodchnuto a naplněno jeho kvalitami. Každá věc, která má transcendentní rozměr se stává dokonalou, věčnou, posvátnou a vznešenou. Pro vznešenou „Árijskou rasu“ platí totéž. I ji definuje její transcendentní rozměr přesahující fyzický svět.

Běžný člověk je součástí historického světa – je omezený, nedokonalý a odsouzený ke stárnutí a konečně i ke smrti. Árijec, aby našel svou vznešenost, hledá vyšší hodnoty a zcela jim zasvětí, případně i fyzicky obětuje, vlastní život. Svou naprostou a oddanou službou transcendentním hodnotám a svou identifikací s nimi Árijec získává jejich vlastní vznešenost a nesmrtelnost. Proto bojovník, který padne v boji za svůj národ se stává nesmrtelným a odchází do Valhally, aby v závěrečném střetu tradičních a antitradičních sil na konci kalijugy bojoval na straně Tradice. To je také skutečný význam mýtu o Valhalle. Podobnost nacházíme i v mýtu o králi Artušovi, o němž se tvrdilo, že na bitevním poli nezemřel, ale byl vzat na Avalon, kde se o něj starají nadpřirozené ženské bytosti a odkud se jednoho dne vrátí aby opět vládl. Zcela stejný význam má i moderní mýtus o útěku Adolfa Hitlera na Aldebaran, odkud se má jednoho dne vrátit. Oba představují nesmrtelný vznešený královský princip, který se dříve či později opět zhmotní, povede svět a bude mu moudře vládnout.

Skutečný Árijec usiluje o setření rozdílu mezi transcendentnem a jeho vlastním egem, protože si uvědomuje, že jakýkoli osobní zájem je malicherné nic ve srovnání s posvátnými věčnými hodnotami. V etice tradičních árijských národů se vůbec kladl důraz na vyšší hodnoty: výsadnímu postavení těšila pravda. Vražda pravdy lží byla mnohem horším proviněním, než vražda člověka. Árijec sám se stává fyzickým ztělesněním transcendentní hodnoty: Árijec je ztělesněním pravdy. Tam, kde umírá pravda, umírá i on. Árijec je ztělesněním národa. Tam kde umírá národ, umírá i on. Árijec je ztělesněním věrnosti. Tam, kde umírá věrnost, umírá i on. A naopak: tam, kde nejsou tyto vyšší hodnoty, tam není Árijců. Pravým opakem Árijce je ten, kdo systematicky lže, podvádí všechny okolo sebe, zná jen zradu a faleš, redukuje svět na oživlou hmotu, hraje na strunu soucitu se slabochy a jedinou hodnotu vidí v materiálním bohatství. Takový jedinec je věčným nepřítelem pravého Árijce. Kdopak to asi je…?

V dnešním desakralizovaném světě je čím dál méně Árijců. Poslední Árijci přežívají v ruinách a jezdí na tygru. Nastavme si zrcadlo: kdo z nás je schopný nechat se zabít pro pravdu a kdo ji zachová tváří v tvář možnému osobnímu prospěchu předpokládajícímu lež? Kdo odmítne tučný úplatek a místo toho zachová věrnost? Kdo svou dívku miluje tak, jako Romeo miloval Julii nebo Tristan Isoldu a kdo je ochotný položit za ni svůj život (ponechme stranou fakt, že většina dívek za to nestojí)? A kdo jí zachová věrnost, když ho svádí jiná, o níž by se dalo objektivně říci, že je „krásnější“? V tomto ohledu jsem skeptik, protože takových lidí, kteří dají přednost vyšší hodnotě před osobním prospěchem, moc nebude. Většina má blíže k plně judaizovaným existencím (a je přitom úplně jedno, zda uznává fyzické Židy nebo je bere jako největší nepřátele). Sám sebe soudit nehodlám, na to nemám právo.

Demokracie nás učí, že všechno již máme. Dala nám veškerá práva, aniž bychom se o ně zasloužili – včetně práva nesmyslně blábolit, mluvit o hloupostech a přivlastňovat si to, co člověku nepatří a na co nemá právo. Proto máme možnost sledovat samozvané Árijce, kteří se prohlašují za členy árijské rasy, aniž by vůbec věděli, o čem vlastně mluví. Nikdo se nerodí jako vznešený Árijec, tím se člověk musí stát. Kdo se bez pokusu o sebetranscendenci prohlašuje za Árijce, je směšnou obětí doby a zaslouží si politovat.

Je zcela neoddiskutovatelné, že biologická rasa má eminentní vliv na rasu duchovní a ochrana čistoty krve tak má svůj smysl. Nejvíce Árijců, respektive lidí s potenciálem stát se Árijci, nesporně plodí bílé rasy. Právě to vedlo v 19. století, v době, která už dávno zapomněla na tradiční árijskou metafyziku a plně se odevzdala empirickému druhu poznání, k překroucení významu árijské rasy a jejímu ztotožnění s konkrétním etnikem či u jiných badatelů s konkrétním kmenem. Viditelná vnější forma biologické rasy tak byla zcela neprávem ztotožněna s pojmem árijské rasy a došlo tak ke zkreslení pravého významu, na čemž došlo následně k postavení teorií, které sice jsou sice zajímavé a mnohdy velice přínosné, nicméně nepřesné a neměly by proto být brány za bernou minci.

Reklamy
komentářů 52 leave one →
  1. runner permalink
    Duben 12, 2012 20:30

    Andreos: V jádru souhlasím. Díky za inteligentní a korektní příspěvek.

  2. Koukol permalink
    Duben 10, 2012 20:57

    Antimagorre: Lidé milují mýty! :-)

  3. antimagorre permalink
    Duben 10, 2012 18:12

    „Proto bojovník, který padne v boji za svůj národ se stává nesmrtelným a odchází do Valhally,“ tenhle tautologicky nicimneoduvodneny blabol jiz v historii prinesl skutecne mnoho „dobra“ -„ale byl vzat na Avalon, kde se o něj starají nadpřirozené ženské bytosti …“

    jo a tam mu neustale metafyzicky kourej a kourej fyzicky ud.

    „moderní mýtus o útěku Adolfa Hitlera na Aldebaran, “

    zacinam mit obyvy ze v necem mate pravdu akorad malinko jinak – na zemi vznikl urcity mem a siri se s hlavy do hlavy kopirovanim. Ze se v clanku objevuje alespon 50sat pojmu povazovanych za pravdy – zatim abych je mohl pouzit musel bych je nejdrive dokazat. No tohle arijcum nejak uniklo.

  4. econok permalink
    Duben 9, 2012 19:50

    http://cs.wikipedia.org/wiki/Árjové#cite_note-0

    První odstavec a za povšimnutí stojí citované zdroje.

  5. Orel permalink
    Duben 6, 2012 20:43

    Jak už jsem řekl, Sokole, antická kultura se mohla s tou čínskou směle měřit. Úpadek raného středověku byl dán rozvratem na konci antiky, zapříčiněným konstantními válkami proti barbarům, ztrátou veké části nejvyspělejších antických center na úkor muslimských dobyvatelů, a také zničením části starověkých vědomostí křesťanskými fanatiky.
    Čína narozdíl od Římské říše přežila s mnohem menšími škodami proto, že byla etnicky homogennější, že neměla tak trvanlivého, soudržného a srovnatelně vyspělého soupeře jako Řím v Partzích a Peršanech, a také proto, že se nemusela bránit útokům ze všech stran a navíc vnitřnímu rozvratu.

    Zcela svébytná a vynikající kultura existovala v Evropě dávno předtím, než se rozšířil jed z Judeje. Parthenón, etruská města, Koloseum nebo římské silnice a akvadukty jsou dokonalým příkladem evropské architektury, není-liž pravda.

    Otroctví existovalo všude. Existovalo i v Číně, v Japonsku nebo Indii. Tvrzení o modrookých blonďácích jako výlučné nadřazené skupině není námi sdíleno.

    Čínská říše zaostávala za Evropou ve spoustě ohledů již od sedmnáctého století. V devatenáctém století byla všestranně zaostalejší ve všem, nikoli pouze v loďstvu.

    Fyzická práce je jak čestná, tak nezbytná.

  6. Sokol permalink
    Duben 6, 2012 20:25

    Pokrok byl dán Evropě ohněm a mečem. Tato věta byla alegorie na christianizaci, na šíření křesťanství. Chlubí-li se někdo stavebními slohy a evropskou civilizací, musí ji chtě-nechtě vidět jako výsledek christianizace Evropy. Čína se také sjednocovala a pokud si zjistíme fakta, byla ve středověku daleko vyspělejší než Evropa. Vaz jí strhlo nečekaně evropské námořnictvo. To bylo tehdy lepší. To už je ale jiná kapitola.
    S Árijci opatrně, pánové. Autor článku věděl o čem píše. Jako z notorického alkoholika nedělá váženého, inteligentního a tvořivého člověka jeho šikovný praděd, nedělá z každého modrookého blonďáka světlé pleti jeho vzhled váženého, inteligentního a tvořivého jedince. To jsou pouze iluze a studium historie vám dá hodně na prdel. Jako fakta o rušném obchodě se slovanskými otroky (pokud by byli tvořiví, inteligentní a vážení, asi by se nenechali chytat a prodávat jako zvířata – to mi říká má modrooko-blonďatá logika). Nebo jako fakt o existenci feudalismu a spolu s ním nevolnictví/poddanství do novověku. Co to má co společného se vznešenými, kreativními a inteligentními „Árijci“? Nebo jako fakt existence vzniku mohutného evropského dělnického hnutí po zrušení poddanství a stahování se „nevolníků“ z venkova do měst. To jde přeci v rozporu s logikou tvořivého člověka, který musí pocítit jako největší potupu budoucnost někde u pásu v továrně, a sezení a žvanění u piva po šichtě. Realita nám ale dává jinou odpověď. Jako vize čistých, andělských katolíků pokulhává za vlažnými, sprostými, klejícími a nečestnými „katolíky“. Tato fakta je třeba brát v potaz.

    Zopakuji již napsané: Ve svých názorech se evidentně neshodneme a každý máme na dané skutečnosti svůj úhel pohledu. Budoucnost ukáže, kdo z nás byl pravdě blíž.

  7. Andreos permalink
    Duben 6, 2012 17:38

    Sokol
    Tento váš příspěvek mnoho nechápu. Ano, v bělošské Evropě se v během historie hodně válčilo, ale totéž se dělo i jinde ve světě. Co ji však odlišilo od ostatního světa je, že dosáhla jednoznačně nejvyšší míry civilizačních výdobytků. A za starověku ho bylo nejvíc vytvořeno v Orientu a Středomoří – dokud tamní obyvatelstvo bylo složeno alespoň zčásti z bělochů. Se zánikem tamního bílého osídlení zmizely i starověké kultury.
    Válčení a pokrok se navíc tak úplně nevylučují – v Řecku vzkvétala kultura ještě v době peloponéské války i následujících vnitrořeckých konfliktů.

  8. Orel permalink
    Duben 5, 2012 22:05

    Sokole, víš, kolik desítek milionů lidí zemřelo v Číně jenom ve třetí čtvrtině devatenáctého století? Povstání Tchajpingů, povstání Nienů, povstání mohamedánů, odvetné masakry ze strany mandžuských vojsk… takové masakry nebyly v Číně ničím výjimečným, aniž by byly vykoupeny soustavným pokrokem. Tedy Tvoje spojování pokroku a masakrů je mylné.

  9. Sokol permalink
    Duben 5, 2012 19:38

    „Pokrok, k němuž bílá rasa dospěla, je produktem její vrozené kreativity, inteligence a mentality.“

    Ano, tu vrozenou kreativitu, inteligenci a mentalitu můžeme sledovat každý den kolem nás. Pokrok byl dán Evropě ohněm a mečem při rozšiřování Římské říše. Miliony bílých nevolníků tomuto pokroku při tvrdé dennodenní robotě a při neustálých násilnostech podlehly.

    Notorický alkoholik by mi mohl vyprávět stokrát, že jeho praděd byl významným vědcem. Vážit si ho přesto nebudu. Notorický alkoholik si však neustálým poukazováním na úspěchy svého prapředka zvyšuje jeho vlastní sebevědomí a snaží si nalhávat, že není taková troska, za jakou ho ostatní lidé mají.

  10. Koukol permalink
    Duben 5, 2012 16:54

    Sokol: To trošku přeháníš, ne? Katolíci schovávající se Árijce? Příjde mi to přitažené za vlasy… ;-|

  11. Andreos permalink
    Duben 5, 2012 16:39

    Pokrok, k němuž bílá rasa dospěla, je produktem její vrozené kreativity, inteligence a mentality. Nějaké náboženství s tím nemá moc co dočinění. Spíš šlo často právě proti této vloze. Dnes je mezi vědci a vůbec lidmi s nadprůměrnou inteligencí disproporčně mnoho ateistů. Náboženství je rozšířené spíše mezi lidmi s nižším vzděláním. Navíc těmi katolíky a protestanty si nejsem moc jistý. Myslím, že pokrokovější byli spíš protestatnti – viz např. kapitalismus, rozvoj technologií a podnikání apod. v protestantské Anglii nebo Nizozemí. Ovšem zde hrála roli do jisté míry i rasa – katolictví bylo hodně rošířeno na jihu Evropy, který byl v novověku už rasově poněkud pomíšen s nebělochy a tudíž zaostával kvůli tomuto důvodu a tak je to dodnes. To katolictví nehrálo asi v zaostávání zas takovou roli. Nesmíšený sever katolické Itálie se taky rozvíjel slušně (taky byl vždycky nábožensky poněkud vlažnější). Na druhé straně nemůže rasa vysvětlit třeba poměrně pozdní nástup průmyslové revoluce ve Francii. Tam šlo asi o politické, ekonomické a kulturní příčiny – možná hrál roli i katolicismus.
    K protestantům a katolíkům konkrétně – pokud vím, tak třeba v USA se nejvíce vědců, vynálezců a podobně rekrutovalo z ateistů a protestantů, ne z řad katolíků.
    Taky s tou expanzí to bylo složitější. Podíleli se na ní protestanti i katolíci. Nejvíc toho za koloniální éry zabrali protestantští Angličané, na druhé místě katoličtí Francouzi, na třetím myslím protestantští Nizozemci, něco zabrali protestantští Němci. Katoličtí Španělé a Portugalci na krátký čas expandovali, ale poté, co přišli o většinu čistě bílé části obyvatelstva skrze míšení, odliv do kolonií a ztráty ve válkách, o většinu svých impérií zase brzy přišli. Taky katoličtí Italové, kromě severu pomíšení, toho moc nezabrali. I zde, jak vidno, hraje hlavní roli rasa.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: