Skip to content

Athéna, bohyně moudrosti a války

Březen 9, 2012
tags:
by

Pallas Athéna! Kdo by neznal tuto krásnou a jednou pro vždy panenskou bohyni?! Ochránkyni Athén a Attiky, moudrou rádkyni antických hrdinů i obávanou válečnici. Řekové jí přímo zbožňovali, žádná jiná bohyně snad neměla tolik chrámů a soch, nejen v Řecku, ale i v Římském impériu.
V rodině Olympanů panovaly vždy zvláštní vztahy, ale samo zrození této výjimečné bohyně proběhlo, řekněme velmi netradičně: šéf Olympanů, hromovládný Zeus, se zrovna zmocnil po dlouhém a krutém boji s  vlastním otcem Kronem a jeho Titány vlády nad světem. Spolu se svými sourozenci si rozdělili moc nad planetou i jednotlivými živly. Zeus se zrovna chystal ke svatbě. Vybral si bohyni moudrosti, Titánku Métis. Někteří Titáni se totiž přidali na stranu Olympanů nebo zůstali stranou pro ně nezáživné války. Métis, protože byla skutečně neobyčejně chytrá, věděla, že Titáni svůj boj prohrají a proto pomáhala Diovi a jeho klanu. Jenže ani sami bohové nemohou změnit svůj osud.  Sudičky, Řekové jim říkali Moiry, předou totiž nit osudu i pro zdánlivě Nesmrtelné. A Zeus se z věštby dozvěděl, že pokud se z jeho svazku s Métis zrodí syn, ten svrhne vlastního otce! To se Diovi samozřejmě nelíbilo, neboť on sám svrhl z trůnu svého otce Krona a ten zase toho svého – Úrana.  Skutečně povedená rodinka, že? Zeus se tedy rozhodl pro řešení, které odkoukal od svého povedeného fotříka Krona a ještě ho vylepšil: Kronos spolykával své sotva narozené děti (aby ho podle podobné věštby žádné z nich nepřipravilo  o moc). Koumák Zeus , který tento Otcův rodinný kanibalismus překazil, spolkl rovnou těhotnou Métis!
Liboval si, jak to pěkně vyřídil.  Jenže ouha! Po mnoha a mnoha letech, kdy už na celou záležitost s interrupčním lidožroutstvím (tedy vlastně „bohožroutstvím“) zapomněl a vzal si za ženu svou vlastní sestru Héru,  milého Hromovládce strašlivě rozbolela hlava! Bolest byla nesnesitelná a Zeus skoro zešílel.  Diovi synové Hermés a Héfaistos se poradili s Titánem Prométheem a rozhodli se jednat:  Bůh kovářství Héfaistos vzal své kovářské kladivo, vzal otce po hlavě (zlí jazykové tvrdili, že už nechtěl poslouchat Diův jekot, spíš než by chtěl tatíkovi, který ho ostatně moc rád neměl, pomoci) a z naštípnuté hromovládné lebky vyskočila  plně dospělá a v plné zbroji oděná, překrásná Athéna.
Překvapení bohové a novopečený otec sám, zírali v němém úžasu! O tomhle věštba přeci nemluvila! Zeus moudře usoudil, že Athéna není syn, ale dcera, a tak ji přijal do rodiny. Je třeba říci, že toho nikdy nelitoval. Athéna se stala jeho nejmilejší dcerou a on plně uznával její moudrost a často se s ní radil. Tato bohyně byla neobyčejně krásná, ale taky velmi bojovná. Řekové si ji představovali jako urostlou, štíhlou ženu v plné zbroji, s přílbou na hlavě, s pancířem, na kterém byla hlava strašlivé Medúsy, s kopím v pravé ruce a štítem v levé. Často také bývá zobrazována se sovou. Sova byla pro Řeky symbolem tajemna a skryté moudrosti. Jedno z Athéniných jmen také zní Glaukópis – „Sovooká“.
Athéna byla nejen bohyní moudrosti, ale i války. Na rozdíl od svého nevlastního bratra Área ovšem nebyla vzteklá, zlá, negramotná a už vůbec ne hloupá. Právě ona je matkou strategického myšlení. Áres se s ní často dostával do křížku a vždy a všude byl pro svou hloupou povahu a nedostatek trpělivosti poražen. Áres byl vůbec velmi nepopulární Olympan, byl bohem vzteklého vraždění a krveprolévání (proto byl oblíben pouze u barbarů ze Sparty), nikdy se neoženil (možná právě proto byl oblíben u spartských homosexuálů) a však ze svého pokoutního vztahu s bohyní lásky Afrodítou měl dva nepovedené syny Fobose („Hrůzu) a Deimose („Děs“), kteří se potatili a byli tedy ostatními bohy stejně nesnášeni.  Sám Zeus prohlásil, že Área toleruje jen proto, že je jeho a Héřiným potomkem. V Trójské válce stál Áres na straně Trójanů a Athéna zase na straně Achájů. Mimochodem, tato válka vznikla vlastně i proto, protože při slavném Paridově soudu, kdy měl trójský princ Paris rozhodnout, zda je nejkrásnější z bohyní Héra, Afrodíté nebo Athéna, vyvolil Áreovu milenku Afrodíté. Naštvanou Héru to nakoplo natolik, že se sblížila se svou nevlastní dcerou Athénou a vyhlásily tak boj Afrodíté a jejímu poskokovi Áreovi. Což samozřejmě odnesli nešťastní Trójané.  Byla to skutečná Válka bohů, neboť na obou  stranách zasahovali bohové. No, a v této válce se Áres nadobro shodil, když byl v boji přemožen a dokonce poraněn smrtelníkem Diomédem. Což už byla jen třešnička na dortu, protože už dříve ho doslova zmlátil Hérakles.
Athéna se skutečně angažovaně postavila na stranu Achájů. Radila jim, ochraňovala je a dokonce i bojovala osobně po jejich boku. Oblíbila si zejména Ithackého krále Odyssea, kterému všemožně pomáhala. Právě ona přivedla Odyssea a Epeia na nápad postavit obrovského dutého dřevěného koně, s kterým konečně Achájové dobyli Tróju.  Ithackému králi jeho ochránkyně  pomáhala i na jeho dlouhé a strastiplné cestě domů. Ovšem panenské Athéně se nadevše hnusilo násilí na ženách: Když Aiás Menší zneuctil v dobyté Tróji dceru krále Priama Kassandru, zaplatil to životem.
Mezi další hrdiny, které si vyvolila, patřil třeba Hérakles (tady šlo zase o to, jak zasabotovat záškodnictví macechy Héry), Iáson (za jeho plavby za Zlatým rounem s Argonauty , s Hérou pro změnu spolupracovala), Bellerofontés (kterému se s její pomocí podařilo zkrotit okřídleného koně Pégasa) nebo třeba Perseus. Perseus jí dokonce obětoval hlavu obávané Medúsy, která měla tu moc, že když jí někdo pohlédl do očí, na místě zkameněl. Athéna si tuto hrůznou trofej připevnila na štít. Zajímavé je, že Medúsa byla původně vyhlášená krasavice a kněžka samotné Athény. Ovšem, nezůstala pannou a užila si s vládcem moří Poseidonem. To se Athéně samozřejmě nelíbilo, a tak ji proměnila v smrtonosnou příšeru.
Jak naznačuje sám název města Athén, centrum jejího kultu bylo právě zde. Athéna a Poseidon byli totiž ve velké při: Dohadovali se, kdo z nich je prospěšnější lidstvu. Měli je rozsoudit právě obyvatelé Attiky. Poseidon třískl svým trojzubcem o skálu na Akropoli a vytryskl pramen ( odkud pak asi Mojžíš opisoval?). Athéna však dala Attičanům olivovník. Bylo tedy rozhodnuto v její prospěch. Vděční Attičané se rozhodli pojmenovat svou obec po této bohyni a nikdy toho nelitovali. Na Akropoli jí zasvětili chrám, který pojmenovali Parthenon, na paměť toho, že Athéna bývá nazývaná Parthenos – „Panenská“. V tomto chrámu stála  dvanáct metrů vysoká socha bohyně ze slonoviny a zlata, kterou stvořil Feidiás (jeho dílo bylo i slavná socha Dia v Olympii). Když Peršané vypálili v roce 480. př.n.l. Athény, jen co odtáhli, Athéňané znovu postavili Parthenon a prastarý svatý olivovník, který Athéna kdysi darovala jejich předkům, se znovu zázračně zazelenal.
Athénský navarchos Thémistokes tvrdil, že v  námořní bitvě s Peršany u Salamis mu stála Athéna po boku a  dopomohla mu k velkolepému vítězství.
Staré řecké přísloví praví: „Je to zbytečné, jako nosit sovy do Athén“. Připomíná trochu to naše, o nošení dříví do lesa. S rozkvětem Helénské civilizace se Athénin kult roznesl do celého Středomoří a vojáci Alexandra velikého měli obraz její sovy na štítech  i při tažení do Indie.  Athénská drachma s obrazem bohyně na jedné straně a sovičkou na druhé byla vskutku mezinárodní „tvrdou“ měnou a mohli jste jí zaplatit nejen ve sféře řeckého vlivu. Athénu do svého pantheonu zařadili přirozeně i Římané. Ti jí říkali Minerva.  Její  chrámy byly rozsety po celém Impériu a byla jí zasvěcena například i slavná Alexandrijská knihovna.
S pádem pohanské Římské říše by mnozí řekli, že kult panennské Athény zmizel ze světa. Ale bylo tomu skutečně tak? Podívejme se třeba na Řád Německých rytířů. Tento bojovný řád uctíval Pannu Marii. Možná se tedy jedná opět o jakési „vytunelování“ pohanských antických tradic, kdy byly kulty panennských válečných bohyň Athény a Artemis  uchváceny křesťanstvím a přetransformovány do Mariánského kultu Teutonských rytířů.
Takže přátelé, pokud uvažujete o tom, že se vydáte do války, doporučuji vám vzývat moudrou Athénu, a ne primitivního a ne zrovna moc chytrého Área (zapomeňte na příšerné seriály „Xena“ a „Herkules“). Athéna přeje totiž nejen silným, ale hlavně chytrým válečníkům. Hloupý Áres nepřeje nikomu, a proto ho Athéna vždy porazí.

Ilustrace:  Áres, Athéna a Afrodíté.  Obrázek Jeana Tortona
Rekonstrukce aigidy, štítu athénského hoplíty s Athéniným symbolem.

Reklamy
komentářů 40 leave one →
  1. Leden 28, 2013 02:29

    Byla to kněžka v Athénině chrámu, které se zmocnil Poseidon.

  2. andrasss permalink
    Leden 25, 2013 22:34

    Jo a mimochodem k té Medůse . Nebyla to kěžna v chrámu bohyně ATHÉNY ,ale jedna ze tří sester gorgon jako jedinna smrtelná.

  3. andras permalink
    Červenec 16, 2012 16:05

    ve Spartě nebylo ani 1% buznů . Touhle tou zvrhlostí se skazili lidé až v moderní době

  4. Orel permalink
    Duben 11, 2012 23:56

    Oni Židé Persii spíš sloužili. Měli k té starověké veleříši dobrý vztah.

  5. Duben 11, 2012 21:07

    Miloš:

    Já s tebou na toto téma končím… Nemá to smysl, neuznáváš historické argumenty. Sparta byla ostudou Řecka. A sionisté už tehdy vládli Persii?! nu,dobrá :-)

  6. Miloš permalink
    Duben 11, 2012 20:29

    Myslič: v tom s tebou nesouhlasím, Sparta byla po staletí skvěle fungující stát, kde byl kladen velký důraz na rasovou čistotu (prakticky žádný cizinec nebo člověk jehož jeden z rodičů byl Sparťan a druhý cizinec nemohl získat občanství), eugeniku, a ctnosti jako odvaha, odhodlanost, vlastenectví a ochota obětovat se za národ. Právě Sparta hrála vedle Athén hlavní roli ve vítězství nad Peršany, nebýt Sparty tak by byli Řekové poraženi a sionisty řízená Persie by ovládla celé Řecko. To že 4% Sparťanů byli buzny (a víc jich určitě nebylo) na tom nic nemění.

  7. Radim permalink
    Duben 11, 2012 17:05

    Myslič:
    No jak se tak na to dívám, tak na tom něco bude.

  8. Duben 11, 2012 15:52

    Radim:

    U článku o Etruscích jsem uvedl několik odkazů na starověké nálezy, kde na obrázcích ze zachovalé keramiky můžeš vidět, jak to u Spart’anů chodilo. Jinak je to doufám poslední příspěvek k diskusi, která není absolutně ani k jednomu z těchto dvou témat (Athéna, Etruskové). V té Fernauově knize „Od Olympu k Akropoli“, autor píše, že mládežníci sice ke svým idolům vzhlíželi, a le u vzhlížení zdaleka nezůstalo. Jinak už mám dost oné debilní glorifikaci Sparty, nemá to nic společného s fotbalem, sám fandím Spartě. Ale stupidní neefektivní spart’anský nesmyslný systém, který zničil Řecko nemám rád. Tot‘ už snad definitivně vše…

  9. Radim permalink
    Duben 11, 2012 15:18

    Nejsem si teď jistý kde jsem to četl, nebo slyšel, ale nebude to s tou homosexualitou trochu jinak? Tak jako my teď máme své vysněné modelky 90, 60, 90, tak v té době snad považovali za symbol krásy a dokonalosti statného, mladého muže. Tedy je jasné že od tohoto se odvíjí veškerý obdiv mladého chlapce, který dnes chápeme jako jistou známku homosexuality.

  10. Koukol permalink
    Březen 23, 2012 17:56

    Pagan: Proč? Myslíš, že nemá cenu sem cenu „tahat“ politiku?

  11. Pagan permalink
    Březen 22, 2012 22:02

    Dobrý článek,aspoň sem se zase něco dozvěděl.
    Neberte to jako rejpání,ale proč sem zase taháte politiku(i když starověkou) a problémy s ní spojenou.

  12. Koukol permalink
    Březen 14, 2012 11:46

    Myslič: Jak by řekl český génius Jára Cimrman: „Nečetl, a přesto rozmrazil!“ ;-)

  13. Koukol permalink
    Březen 14, 2012 11:12

    Swantowiet: Nechci to tady rozebírat, ale jednalo se komerčně úspěšný klon kultovní novovlné kapely JAPAN.

  14. Myslič permalink
    Březen 14, 2012 07:05

    Miloš:

    To jsi mne fakt rozesmál….. Dole jsem ti a gerojovi, napsal seznam knih, z kterých jsem čerpal. Napsali to velmi seriózní a kvalitní autoři, známí po celém světě. Než jim začneš nadávat, tak si je přečti. Nebo jsi je snad četl?

  15. Miloš permalink
    Březen 14, 2012 00:23

    Svantovít: ty jsi opravdu liberální pseudohumanista, když krtitizuješ politický systém ve Spartě. Tobě se líbí více to co máme dnes, že každý přistěhovalec má stejná práva jako my, když naši předkové tady žijí už tisíc let? A nejen stejná ale dokonce ještě větší, protože dostávají různé sociální dávky, které Češi nedostávají. Právě Sparta byla vzorem dobře řízeného státu, proto mohlo necelých deset tisíc mužů, tedy s rodinami tak třicet tisíc po více než pět set let vládnou poloostrovu s půl milionem obyvatel.

    Myslič: interpretace těchto pojmů je nejednoznačná, víš přece že i v češtině slova týkající se sexuality dost často mění v průběhu let svůj význam. A od starověku se to muselo změnit ještě více. Ty zřejmě vycházíš z knih, které psal nějaký buzerant. A nebo, jak říkal Koukol, to mohly být pomluvy vzniklé už v tehdejší době.

  16. Swantoviet permalink
    Březen 14, 2012 00:05

    Mea maxima cupla, máš pravdu, Arkádie.
    Jakou kapelu máš na mysli?

  17. Březen 13, 2012 17:31

    Pardon: Má to být „Hipodrom“.

  18. Koukol permalink
    Březen 13, 2012 16:44

    Swantoviet: Dík za upřesnění, je to na delší debatu. Mmch: nemyslels náhodou dobytí ARKÁDIE Sparťany? Já jen, že kdysi existovala kapela podobného jména, ale to je mimo téma. :-)

  19. Březen 13, 2012 16:06

    geroj:

    Tak jsem ti sestavil žebříček několika knížek ze své knihovny, z kterých jsem čerpal. Až je nastuduješ, můžeš mě prosím ukázat, kde tedy uvádím ve svém pokusu o článek nepravdu?

    Kolektiv autorů: „V dobách starověkého Řecka“, Svojtka a Vašut,Praha, 1997

    Jane McIntosch a Clint Twist: „Civilizace“, Ottovo nakladatelství, Praha,2002

    Guus Houtzager: „EncYklopedie Řecké mytologie, Rebo, Praha, 2003

    Joachim Fernau: „Od Olympu k Akropoli“. Brána, Praha,2000

    Kolektiv autorů: „Etruskové a Římané, Praha, Knižní klub, 2001

    Rudolf Drössler: „Když hvězdy byly ještě bohy“, Panorama, Praha, 1980

    Gerhard Löwe, Heinrich Stoll: „ABC Antika“, Orbis, Praha, 1973

    Pokud se nějak blíže zajímáš o to, který fotbalový klub má mezi fandy a chuligány více bukvic, tady ti nemohu pomoci, ale zkus se obrátit na šéfa českých přihřátin, Hromadu. Jistě vede nějaký seznam. A jistě se ti na něj rád koukne.Tímto tématem jsi zjevně velmi fascinován.

    Co se týká sportovního chuligánství ve starověku, zde ti mohu doporučit tyto knihy:

    Paul Wilkinson: „Pompeje, poslední den“, Euromedia group, Praha, 2003—-Zde si můžeš počíst o výtržnostech při gladiátorských zápasech.

    Kolektiv autorů: „Dějiny Byzance“,Akademie věd České republiky, Praha, 1996.—-Zde si můžeš zase přečíst o výtržnostech při závodech kon’ských spřežení v Konstantinopolském Hypodromu, které vedly kluby „Zelených“ a „Modrých“…

  20. Swantoviet permalink
    Březen 13, 2012 15:54

    Koukol:
    1.) Striktní vojenská doktrína a zbytečně velmi přísná eugenická politika.
    2.) Nepropustné rozvrstvení společnosti (spartiaté, perioikové, hélioti + otroci), dlouhodbě neudržitelný systém.
    3.) Vyčerpání se válkami, Sparta dobyla Messénii a Parnon, snažila se podmanit si Akrádii.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: