Skip to content

Věrnost až do konce

Únor 2, 2012

LaneMyslím, že jméno David Eden Lane není třeba nikomu představovat. Smyslem této úvahy nebude jeho zbožštění či slepá obhajoba, nýbrž malé zamyšlení nad jeho činy a tím co jej k nim vedlo. Bude to zamyšlení z pohledu člověka, který odmítá dnešní systém založený na pseudohumanitě a žido-křesťanském pokryteckém náboženství. Neboť Lane sám tyto doktríny striktně odmítal a jeho vírou byl wotanismus, jakožto náboženství bílé rasy. Je rovněž známá jeho spojitost s údajně již neaktivním seskupením Wotansvolk. Zde musím předeslat, že ač jsem vyznavač germánského spirituálního směru, tak ne zdaleka se všemi Laneovými myšlenkami nebo s myšlenkami Wotansvolku souhlasím. Z určitých osobních důvodů si však tohoto člověka velmi vážím.

Nechci se zde zabývat historickými daty. Ta si každý může zjistit a přečíst sám. Jde spíše o to, co Lanea vedlo k tomu, že se stal tím čím se stal. Davidovo dětství by se vůbec nedalo nazvat šťastným, spíše naopak. Snad až v adoptivní rodině luteránského kněze poznal trochu klidnější život, ovšem nekonečné bohoslužby jej dost nudily a křesťanstvím opovrhoval. David údajně už od dětství cítil, že v systému je něco špatně a okolo let 1978-80 prý prozřel a pochopil záměry systému. V té době začala jeho letáková činnost a také první problémy se státní mocí, když mu byla odňata licence realitního makléře kvůli tomu, že nechtěl prodávat pozemky v bílých čtvrtích černochům. Klíčové a osudové bylo jeho setkání s J. R. Mathewsem v roce 1983. Oba vysoce inteligentní muži pochopili, že spolu mohou hodně dokázat a došlo k založení Řádu Mlčenlivých Bratří, do jehož vnitřního kruhu patřilo devět lidí. Tento řád neřečnil, nýbrž konal. Dá se říci, že tehdy Lane nasedl na oře, ze kterého již nemohl sesednout, aniž by zradil sám sebe. Popisem činů se zde nebudeme zabývat, jen je nutno zdůraznit, že peníze z akcí nebyly nikdy zneužity pro osobní prospěch členů, nýbrž pouze na další činnost a aktivity Řádu. Také je nutno připomenout, že ačkoliv nálepek vrahů a rasistických psychopatů si Lane a spol. vysloužili dost, tak kromě neprokázané vraždy židovského novináře nebyla Řádu ani žádnému z jeho členů prokázána vražda člověka jiné barvy pleti. Vraždění černochů či jiných barevných ostatně ani nebylo prvotním cílem. Tím bylo jasné a nekompromisní svržení federální vlády a kapitalisticko-sionistického systému či právo na vznik čistě bělošských komunit. Už jen pomyšlení na takovýto boj je na první pohled sice šílené, ale o to více musíme ocenit odvahu a statečnost oněch mužů.

Takže co vedlo Davida k jeho názorům? Viděl, jak se z USA stává multikulturní stát a právo barevných začíná být upřednostňováno na úkor bílých takzvanou pozitivní diskriminací. Měl pocit, že dochází k úpadku bílé rasy? Věřil tomu, že pokud si rasa či etnikum nedokáže sama vybojovat své místo pod sluncem, je odsouzena k živoření a k záhubě. Když se nad tím zamyslíme, v podstatě nejde o nic jiného, než o zákony přírody uplatňované ve světě lidí, což ovšem dnešní pseudohumanistická společnost není schopna unést. A člověk si žel myslí, že je pánem tvorstva, přestává se seřídit zákony přírody a doslova narušuje rovnováhu. Nevím, co přesně bylo původcem Laneova prozření, a jak jsem již psal, ne se všemi Davidovými myšlenkami souhlasím. Co ovšem musím obdivovat, je ono nadšení a zápal pro věc. Onen oheň, co je poháněl a vedl, i když věděli, že jejich cesta je dlouhá a cíl v nedohlednu. To, že v podstatě dali všanc i svůj život, který zasvětili své myšlence. To je to, čeho si musíme vážit a obdivovat! Kdo je toho v dnešní době schopen? Všichni jen na systém nadáváme, hospody jsou plné radikálních revolucionářů a všeznalců, ale když má dojít na činy, tak každý jen řekne: „A co mohu dělat?“ Kamarád mi vyprávěl, že když byl na jedné odborové demonstraci v Praze, tak se jich sešlo asi jen tisíc, protože další dva tisíce museli nutně do Ikey, kde probíhali nějaké výprodeje. Tak to bohůmžel funguje neustále. Dokud má většina lidí svůj konzumní smrádek, tak nemá potřebu se proti něčemu vymezovat, i když na to nadávají.

Většina lidí s liberálními a rádoby demokratickými názory, co má o Laneovi nějaké vědomosti, jej odsoudí jako nacistu, rasistu, xenofoba a člověk,a co dělá pohanům ostudu a neměl by být s pohanstvím spojován. Ovšem na pohanství ještě zatím nikdo patent nemá. Rasista byl určitě, alespoň v tom smyslu, že upřednostňoval bílou rasu před jinými. A je na tomhle snad něco špatného? Sama většina černochů v USA přemýšlí naprosto stejně, ovšem v jejich případě se zřejmě asi nejedná o rasismus, ale o nějakou vyšší formu sebeurčení, na kterou mají zřejmě jako menšina právo. Lane také hlásal, že i když si rasy nejsou rovny, tak každá má mít nárok na svůj stát a území, aniž by ovšem mezi nimi docházelo k míchání. Davida Lanea si nevážím ani tak kvůli jeho boji za bílou rasu, nýbrž už jen pro ten boj sám o sobě. Za to, že měl odvahu bojovat proti konzumnímu systému. Boj, který se mohl zdát předem prohraný, ale byl to jeho boj. Boj za myšlenky, kterým věřil a kterými žil. A z pohledu pohana musím říci, že si Davida vážím dvojnásob, protože dnešní společnost a její směřování je založeno na křesťanských principech. Na stádnosti společnosti a na falešné morálce, kterou se stejně nikdo neřídí a zejména ne ti, kteří ji nejvíce kážou.

Oceňuji také to, že Lane si za svými názory stál až do smrti a ani vězení nezlomilo jeho mysl a tělo. David Lane byl bojovník a snad se dostal do Valhally, ve kterou věřil.

Snadné naděje a lži

Nás k cíli nevedou

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. Únor 3, 2012 15:45

    David Lane obětoval všechno. A vždycky jen nevěřícně čumim, když k němu někdo přirovnává toho blbečka Breivika.

  2. p.p permalink
    Únor 3, 2012 15:32

    Něco jsem od Lanea přečetl. Hodně si toho vypůjčil z pohanství….Ale měl jsem spíš pocit, že mu jde více o stránku biologicko-rasovo-politickou než o tu duchovní. „Náboženství“ bral jako berličku, podpůrný prostředek pro svůj boj, a tudíž se mu snažil vyčlenit daleko menší prostor než by mělo mít. Z těch jeho 88 pravidel se „duchovní“ tématice věnuje asi tak z 20%.

  3. Koukol permalink
    Únor 3, 2012 13:18

    „Z úspěšného revolucionáře se stává hrdina, a z neúspěšného zločinec.“ (E. Fromm)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: