Skip to content

Indie – dvojí vzestup a pád bílé civilizace – sedmá část

Leden 20, 2012

mahabalipuram3.Nordici v Indii: klasická indická civilizace – základy moderní matematiky a umožnění matematizace přírodních věd

Když divocí Árjové vtrhli do Indie, rozvrátili zbytky harappské civilizace, která, ač tehdy v hlubokém úpadku, na základě dědictví vytvořeného svými bílými mediteránními tvůrci nebyla ještě zaniklá zcela a v některých ohledech dokonce zdegenerovaní Harappané díky do určité míry udržovanému odkazu svých bílých předků stále ještě převyšovali v té době vcelku zaostalé nordické nájezdníky. Jejich prvotní nájezdy jsou tak scénářem zničení kultury energickými, ale relativně zaostalými barbary – sice již kultury upadlé, ale stále je ještě v mnohém převyšující.  

Ovšem jak ukazuje jazyk nebo některé řemeslné dovednosti, nebyli rozhodně příchozí Árjové zaostalými primitivy a jejich poměrná zaostalost pramenila z jejich kočovného a válečnického životného stylu. Poté, co se začali usazovat v úrodných indických nížinách a kultivovat své návyky, bylo rozvinutí jejich vrozených nadání a kvalit jen otázkou času. A tak se původní dynamičtí a zaostalí árijští barbaři začali postupem doby měnit v tvůrce nové velké bílé civilizace – árijské klasické Indie.

Indický historik D. D. Kosámbí (in Krušina, 2000, s. 75) shrnuje: „Podobali se ničivé záplavě, která zúrodňuje půdu, aby vydala novou úrodu.“

Později samozřejmě do pokladnice klasické indické kultury přispěli i příslušníci dalších bílých kmenů.

 Matematika

Árijští Indové se ve své době stali skutečnými mistry matematiky; Evropu předběhli o celá staletí, ne-li o jedno tisíciletí, když některé části matematiky propočítali zcela nezávisle a dlouho před Evropany. Prvním indickým matematikem byl pradávný, téměř mýtický Baudhájana, asi ze 7. století pnl. Proslul hlavně svou geometrií, ale dokázal už velmi přesně vypočítat odmocninu ze dvou a ze tří. Nezávisle objevil Pýthagorovu větu, o níž píše ve své Šulvasútře. O ní se ostatně zmiňují i další pradávní učenci jako Ápastamba a Kátjajana. Je dokonce možné, že tato poučka k Pýthagorovi dorazila z Indie a není jejím pravým objevitelem. Největším indickým matematikem byl Árjabhata (476-), narozen zřejmě v Patáliputře. Árjabhata například dokázal spočítat Ludolfovo číslo na čtyři desetinná místa, jeho následovníci dokonce na devět; ve svých dílech pracoval s hodnotou nuly a nekonečna, téměř moderním způsobem řeší lineární rovnice, užívá kvadratických rovnic. Další indičtí matematikové objevili Pythagorovu větu, sinus, cosinus atd.

Na Árjabhatu navázal v 6. století Varahamihíra a v 7. století Brahmagupta, který první zpracoval vědecký rozbor pojmu nuly i její užívání v číselném systému ve svém díle Bráhmasphutasiddhánta. Z Árjabhaty vycházel i matematik Šrídhara ve svém díle Pátíganita, z přelomu9. a 10. století, kde řeší praktické záležitosti jako kupecké počty či úrokovou míru. Řeší se tam však i problematika neurčitých rovnic druhého stupně, aritmetické a geometrické řady apod.

Na Varahamihíru a Brahmaguptu navázali v 9. století Mahávíra a ještě ve 12. století Bháskara. Ten jako první stanovil systematické základy algebry.

Nepochybně největším přínosem nordických Árijců a jejich bílých potomků je vytvoření desítkové soustavy a převratného pojmu nuly (prostřednictvím Arabů, kteří toto pouze převzali, se obojí dostalo do Evropy – odtud matoucí název „arabské číslice“ – ne náhodou říkali Arabové matematice hindisat – „indická“). Tím byl položen základ moderní matematiky a velmi ulehčen rozvoj exaktních věd.

Zbavitel cituje A. L. Bashama (1985, s. 186): „Dluh západního světa Indii v tomto směru nelze ani docenit. Většina velkých objevů a vynálezů, na něž je Evropa tak hrdá, by byla nemožná bez rozvinutého matematického systému, a ten by byl zase nemyslitelný, kdyby se Evropa nebyla zbavila těžkopádného systému římských číslovek. Neznámý muž, který vynalezl nový systém, byl ze světového hlediska po Buddhovi nejvýznamnějším synem Indie. Ačkoli bereme jeho objev jako samozřejmost, byl dílem analytického mozku první třídy a zasloužil by si mnohem více post, než se mu zatím dostalo“.

I francouzský matematik a astronom Pierre S.La Placebyl systémem Indů nadšen (in Miltner, 1978, s. 248): „Tato hluboká a významná myšlenka, jež se nám dnes zdá tak jednoduchá, že začasté nechápeme její skutečný dosah, zjednodušila a usnadnila i ty nejsložitější výpočty.“

Astronomie a fyzika

Ve své slavné knize Árjabhatíja rovněž Árjabhata konstatuje, že zatmění Měsíce je způsobeno stínem vrženým Zemí, že Země obíhá kolem Slunce a že se Země otáčí kolem své osy. Více než tisíc let před evropskými astronomy tak formuloval některé základní teze moderní astronomie. Indičtí astronomové dokázali přesně vypočítat délku slunečního roku. A dokázali přesně vypočítat i délku lunárních měsíců a dobu zatmění Slunce a Měsíce. Znali planetu Merkur, která je ze Země těžko pozorovatelná.

Roku 628 napsal Brahmagupta ve své Brahmasiddhántě (Brahmově učebnici astronomie), že padání věcí způsobuje zemská přitažlivost – více než tisíc let před Newtonem.

 Literatura, divadlo, právo, státověda a filosofie

Pověstnou se stala rovněž indická literatura. Nejstarší památkou jsou árijské védy a upanišády. Buddhismus a džinismus přinesly epické eposy, zejména Mahabharátha a Ramajána. Vedle literatury buddhistické se stala významnou i literatura džinistická a hinduistická. Na královských dvorech se rozvíjela básnická tvorba. Rozvíjela se i próza . romány a tradiční epická literatura. Rozsáhlá byla i literatura historická – kroniky Kalhana a Rádžaranginí – Proud králů, a stejně tak vědecká – gramatická a právní.

Nejvíce v oblasti literatury a dramatu vynikl velký staroindický básník Kálidása, tvůrce eposů i divadelních her. Dalšími významnými autory byli Amaru, Bharthari a Bilhana.

V Indii se rozvíjela i filosofie, v jejímž rámci se vyčlenily školy idealistů a materialistů. První považovali za opodstatněné i nemateriální jevy a v poznávání upřednostňovali racionalismus, logické úsudky a teorii, materialisté naopak bytí redukovali na hmotné materiálno a za jediný smysluplný zdroj poznání považovali přímé pozorování a zkušenost-empirii. Ke vzniku podobných názorových proudů a jejich vzájemným rozporům došlo později i v západní filosofii.

Prvním filosofem v Indii byl Uddálaka, žijící snad už v 7. století pnl. Jeho výklad světa je převážně materialistický a je prost magie. Pak se tedy zdá, že je vlastně prvním skutečným filosofem na světě, který ještě před řeckým Tháletem vysvětloval svět na základě racionálních úvah a bez božího vlivu.

Nejvýznamnějším materialistickým filosofem je Dhíšána z asi 6. století pnl., který za jediný spolehlivý zdroj poznání považoval pozorování a napadl autoritu véd. Nadpřirozeno, bohové, oběti a spása pro něj byly jen pověry. Je zřejmě prvním důsledným ateistickým a materialistickým filosofem.

Indičtí filosofové se zabývali i teorií poznání a formální logikou.

Indická civilizace rovněž již před dvěma tisíciletími vytvořila jako první na světě divadelní básnická dramata a komplexní divadelní teorii. Poetiku staroindického divadla určovala Učebnice dramatického umění (Natjašástra), která se zabývá nejen dramatem, ale i dramatickým textem, typy postav v dramatu, jevištěm, divadelními budovami, hudbou i hereckým projevem. Jde o první ucelenou divadelní teorii na světě.

Staroindické divadlo se stalo součástí života nejvyšší bílé aristokratické vrstvy už v době počátku našeho letopočtu. Hlavními náměty pro básnická dramata byly mytologické i světské eposy z dřívějších dob, zejména z dob invaze a usazování Árijců. Nejvýznamnějšími dramatiky se stali Šudraka (3.-4. stol.) a zejména Kálidása (4.-5. stol.). Posledními významnými dramatiky se stali Harša (7. stol.) a Bhávabhúti (8. stol.).

 Medicína

Zakladatelem indické racionální medicíny se stal Atréja, v 7. století pnl. se stal slavným profesorem na univerzitě v Takšašile. Na něj navázal Agnivéša, jeho nejlepší a nejvýznamnější žák.

Nejvýznamnějšími představiteli indické medicíny pak byli Sušruta a Čárala, který žil a působil rovněž v Takšašile. Oba už vytvořili něco jako logické dělení chorob. Čaraka rozlišuje choroby na vrozené, získané a nakažlivé, Sušruta zase na náhodné, tělesné, duševní a přirozené.

Indická medicína se vyznačovala velkým důrazem na hygienu a prevenci chorob. Indická Ajurvéda (věda o životě) obsahuje osm oddílů, jimž by se lékařství mělo věnovat – např. chirurgie, duševní choroby nebo léčiva.

Přestože pitva byla v Indii zakázána (mrtvé tělo bylo nečistým objektem), nebyla úplně neznámou praktikou, jak o tom svědčí slušné anatomické znalosti staroindických lékařů. Velký důraz byl kladen i na osobnost lékaře a jeho kladný přístup k pacientovi, obětavost, diskrétnost; šlo vlastně do jisté míry o obdobu Hippokratovy přísahy.

Největších výsledků dosáhla v oblasti lékařství staroindická chirurgie. V tomto oboru zřejmě překonala celý tehdejší svět a některými zákroky doslova předběhla svou dobu. Běžně se prováděla náprava zlomených a vykloubených končetin, úrazů nosu, uší a rtů, císařský řez, plastická chirurgie, operace očního zákalu, používání protéz po ztrátě ruky či nohy. Ještě v 18. století se údajně britští lékaři učili od indických dědiců starověké medicíny (ajurvédiků) operacím nosu.

Indické lékařství rovněž znalo velké množství léčiv z rostlin nebo minerálů.

 Umění a architektura

Indické sochařství a malby dosáhly vysoké umělecké a estetické úrovně. V indickém sochařství stála v popředí umělcova zájmu lidská postava, oprošťující se od reliéfního pozadí. U mužských postav Buddhy a hinduistických bohů je kladen důraz na vyjádření jejich vnitřního míru a soustředěnosti – postavy mají přivřené oči a semknuté rty. Naproti tomu ženské postavy polobožských víl, tanečnic a vůbec žen jsou vymodelovány s příznačnými plnými tvary, majíc vyjadřovat smyslnost a erotismus. (14)

Rozvíjely se i nástěnné malby a iluminace, často vysoké umělecké kvality.

Na severozápadě působila v 1. – 5. století gandhárská škola s buddhistickou tematikou, silně však ovlivněna západním antickým uměním. Základní estetické a ikonografické normy byly zavedeny za vrcholného období kultury guptovské dynastie (4. – 5 století).

V architektuře existovaly tři základní architektonické typy – stúpa (mohyla), čaitja (svatyně) a vihára (klášter). Zpočátku se stavělo zde dřeva, později už z kamene i cihel. Rovněž se rozvíjela svérázná skalní architektura – působivé chrámy vytesané do skal – skalní chrámy v Elóře a Mahábalípuramu se vyznačují bohatou plastickou výzdobou. Od 13. století se s islámem v Indii rozvíjel nový typ architektury – mešity, paláce, náhrobky.

(O architektuře a stavitelství více viz dějiny v rámci kap. III.).

 Existují i další doklady o pozoruhodné úrovni indické civilizace. Jedním z nich je přes sedm metrů vysoký železný sloup na předměstí Dillí vedle Kutub Mínáru. Je z čisté oceli, jakou by v Evropě byli schopni vyrobit až na konci 19. století, odolné vůči korozi a dokládá vysokou úroveň znalostí staroindické metalurgie.

V teorii hudby dokázali bílí Indové koncipovat čtvrttóny a oktávu dělí na dvaadvacet mikrotónů zvaných šruti. V chemii se Indové věnovali hlavně výrobě léků. Dochovaly se i pozoruhodné fyzikální teorie a spekulace o hmotě a její podstatě.

 4.Úpadek indické kultury

Bháskarovo koncipování základů algebry ze 12. století se stalo labutí písní indické matematiky, neboť již počátkem 2. tisíciletí se její další vývoj navždy zastavil – a to se v té době týkalo i ostatních oblastí indické vědy a kultury. Miltner (1978, s. 255): „Ale s počátkem 2. tisíciletí našeho letopočtu tvůrčí schopnosti Indů jako by usínaly. Tvorba sice pokračovala, avšak bylo objeveno jen málo nového, opravdu nového; byly to spíš jen takové hříčky, které by sice mohly být zobecněny a využity, leč to se nestalo.“

Úbytek bělochů a celkové snižování genetických kvalit populace se začaly v Indii stále zřetelněji projevovat. Několik dalších civilizačních vzestupů Indie již bylo vždy spojeno s novým přílivem bělochů ze severozápadu. Původní indická kultura tak stále více podléhala cizím vlivům.

5.Zmizení bílých a dysgenický trend – konečný úpadek Indie

Postupné mizení bělochů v indické populaci, potomků bílých migrací od Árijců až po Moguly, kvůli míšení s tmavšími nižšími třídami, úpadku porodnosti a přednostnímu vymírání nejschopnějších z těchto bělochů vedlo k všeobecnému úpadku indické civilizace od přelomu1. a2. tisíciletí. Od vpádu mogulských muslimů se již Indie nedočkala dalšího přílivu bílé krve, který by mohl indickou civilizace alespoň na čas opět pozvednout.

Vedle toho došlo i k obecnému snižování genetických kvalit populace a úbytek bílé elity byl doprovázen početním nárůstem nižších tmavých tříd: indická vzkvétající kultura a ekonomika umožnila explozi porodnosti nejnižších tříd, které byly navíc v Indii díky přítomnosti tmavých rasových elementů početné už od pradávna. Prosperita způsobila dysgenický trend, který doprovází všechny vyspělé civilizace, dnešní Západ nevyjímaje. Ten se zejména od počátku 2. tisíciletí v Indii projevoval stále zřetelněji.

III.Apendix: Zbytky bělošského genofondu v Indii a tmavá většina – problematický  vzestup  současné  Indie – kontrast  ekonomického  boomu  a chudoby

 Dávný početný mediteránní element, opakované bílé invaze tvořené především nordiky, přirozený sklon k rasové endogamii kvůli rasovým rozdílům i etnocentrismu a kastovní systém však vedly k tomu, že i přes několik tisíciletí míšení se v Indii do dnešních dnů udrželo určité množství bílých lidí a lidí s převahou bílé krve. Právě tito lidé tvoří převážnou většinu indických elit, které díky vlohám zděděným po dávných mediteránních a nordických běloších vytvořili dnešní ekonomický vzestup Indie.

Nicméně, celkový genetický a kulturní úpadek Indie to nemůže změnit. Indie jako celek zůstane již navždy chudou a zaostalou zemí (průměrné IQ populace je okolo 82). Menšina převážně bělošské elity nemůže udělat všeobecně prosperující vyspělou společnost ze země, jejíž obyvatelstvo tvoří převážně tmavé nebílé masy. K tomu se přidávají problémy spojené s multietnickým a multikulturním složením obyvatelstva, vedoucí k sociálnímu napětí.

Pestrý rasový mix v dnešní Indii, výsledek tisíců let migrací a rasového míšení, popisuje Komárek (2005, s. 61): „Pochopitelně je obyvatelstvo tak velkého území variabilní nejen regionálně, ale i v rámci jedné lokální populace – v barvě kolísá mezi lehkou hnědí italského typu a úplnou černí, typově ryze od ‚evropských‘ obličejů po ty s výraznou příměsí malajského typu (s tou barvou to není v Indii tak zcela neutrální – populární herci z bombajského Bollywoodu jsou většinou velmi světlí a světlá barva bývá i v seznamovacích inzerátech zdůrazňována jako přednost – i původní označení pro kastu, varna, znamená barvu). Většina lidí je sice menší a štíhlejší než Evropané, ale na jihu v Kerále je k vidění řada mužů až dvoumetrových. Jen barva očí a vlasů je jednotná, a to černá, respektive tmavě hnědá. Náběhy k ryšavosti či očím zeleným, v Íránu ještě časté, jsem zahlédl jen asi dvakrát.“

Komárek popisuje i ostré sociální a psychologické kontrasty v indické populaci nepochybně související s multirasovým složením obyvatelstva (2005, s. 74): „I Indie má, tak jako carská Rus, svou noblesu a ‚ostrůvky pozitivní deviace‘ špičkových vědců a umělců utopené v mase slaměného venkova. (…) Na rozdíl od Rusů působí většina Indů jakoby mladě a nedospěle, zálibou v pestrých cetkách a titěrnostech i řadou představ o světě jako věční pubescenti či postpubescenti.“

Navíc za indickým vzestupem nestojí pouze nepočetná domácí elita, ale zčásti i vnější stimuly – přístup k moderním západním technologiím, nápodoba moderních západních institucí a zahraniční kapitál. Rovněž se zdá, že není tak nadaná jako elity na Západě, jsouce již poněkud promíšena.

Už dnes se projevuje, že vzestup Indie nebude zas tak impozantní. Růst je o mnoho nižší než například v sousední Číně, společnost stále sužují problémy jako obrovská míra korupce či užívání drog. V oblasti technologií Indové místo vlastní invence spíše přejímají ze Západu a dělají servis západním firmám v méně kvalifikovaných činnostech. Země nemá vlastní hi-tech průmysl, soustředí se na obchod a služby. To je na supervelmocenské ambice málo.

Kromě toho proces, který vedl k definitivnímu úpadku indické civilizace na přelomu 1. a 2. tisíciletí, v Indii probíhá i nadále. Mizení převážně bílé elity kvůli nižší porodnosti a jejímu míšení s nebělochy, rychlý početní vzestup nízkých tmavých tříd, dnešním zvyšováním životní úrovně v Indii ještě stimulovaný a celkový dysgenický trend nakonec zlomí i dnešní indický vzestup a nasměruje Indii k totálnímu úpadku. Ekonomika nemůže přebít zákonitosti demografie a genetiky.

 Indie jako celek a v jádru zůstala a zůstává takovou, jak ji determinuje její barevné obyvatelstvo se svojí vrozenou mentalitou už po jedno až dvě tisíciletí – od doby, kdy tam převážilo. Komárek (2005, s. 67): „Islám i evropanství sice Indii jaksi zasáhly, ale ‚poindičtily‘ se a ve své nejvlastnější podstatě ze subkontinentu sklouzly jako voda z kachny – na hlubších rovinách Indie zůstává Indií takovou, jakou byla řekněme před dvěma tisíciletími.“

 Dysgenický trend v Indii probíhá i nadále. Komárek (2005, s. 64): „Za dusných nocí pak v temných zákoutích města vzniká další, ještě početnější generace společensky nepoužitelných, kteří budou svůj život trávit na ulicích a spát na dopravních ostrůvcích uprostřed proudů aut. Je vždy drásající pohled na příslušníky nejnižších kast, jak s odvrácenou hlavou ‚šúrují‘ či drobnými košťátky metou podlahy v restauracích, děti z těchto vrstev, často oligofrenní či alespoň těžce zanedbané, se po čtyřech pohybují po podlaze vlaků a starými hadry je vytírají.“

 Jedním z velkých problémů moderní Indie je korupce a přebujelá byrokracie a celkově nízká inteligence indické populace ji bude navždy brzdit. Komárek (2005. s. 69): „Indie je rovněž největším parkinsonovským rejdištěm světa, zemí, která dovedla byrokracii co do bizarnosti a samoúčelnosti k nejvyšším metám (stát má velký počet nejen úředníků, ale i úřednic, ba i policistek). Korupce a parazitismus státního sektoru je chronickým problémem a v novinách se občas objevují články volající po čínské cestě, či alespoň po prezidiálním systému amerického typu – ještě před deseti lety byl v Číně a Indii hrubý produkt na hlavu zhruba stejný, teď je ten čínský více než dvojnásobný. V demokracii, byť jakkoli deformované, problém však asi neleží – muslimský Pákistán a Bangladéš, kdysi součást téže jednotky, jsou už po léta vojenskými diktaturami a vede se jim hůř nežli Indii samé. Obecně se zdá, že asijské země prosperují až na výjimky (Singapur) tím lépe, čím méně byly kolonizovány Evropou – Japonsko a Thajsko vůbec, Čína jen neúplně a tak dále, až nejdéle obsazená Indie vypadá poměrně nejméně utěšeně.“

Rozporuplnost dnešní Indie shrnuje takto (s. 71): „Asie obecně a Indie zvláště přes všechen dojem z ‚dezorganizace‘ nakonec funguje a nedostatkové zdroje civilizační povahy dobře využívá – nikdy nevidíme jet autobus, aby nebyl obsazen do posledního místečka apod. Nedá se říci, že by Indie v ničem neprosperovala, ale v celkové mozaice převládá rozklad a chátrání, patrné zejména v centrech velkých měst, nad novotvořením (úřady a banky jsou často uvnitř vybaveny neuvěřitelně bědně a nejednou jsem si vzpomněl na někdejší kancelář rektora univerzity v Baku, až na stůl se třemi telefony zel prázdnotou). Kupodivu se v Indii velmi daří programování a kompjútrům a v nejedné škole s děravou střechou se vyučuje základům komputáže podle manuálů firmy IBM (indické děti se ve škole velmi snaží dosáhnout co nejlepších výsledků a zaujmout pak ve společnosti co nejvyšší příčku – nějak to ale silně připomíná tradiční memorování posvátných textů, skutečný zájem je spíše výjimka než pravidlo). Při hlubším zamyšlení není celkem divu – indická intelektuální tradice, snující komplikované metafyzické systémy s velkou logickou provázaností a okázale ignorující smyslově vnímatelní svět jako klamný závoj Mája, se k tomu ideálně hodí (Indie, od starověku proslulá svou matematikou, dala světu i řadu vynikajících fyziků, třeba Ramana či Boseho). V duchu této tradice je Indie, na rozdíl od Číny, překvapivě nevnímavá k mnohým jevům z řádu fysis, zejména indické okrasné zahradnictví a pěstování květin jsou vyloženě k pláči. I vůči okolí se jeví zvláštní lhostejnost a nelze se vynadivit, jak městští ‚street people‘ beze všeho odpočívají a spí uprostřed nejrušnějších křižovatek, snad je to výraz úplné rezignace.“

 Vcelku je zřejmé, že Indie, kdysi místo dvou velkých bílých civilizací, se již nikdy nepozvedne k všeobecnému rozkvětu.

Celý článek si můžete stáhnout v naší knihovně.

poznámky:

(14) Otevřené sexuální motivy v indickém sochařství a reliéfech mohou být indikátorem obecného uvolňování sociálních norem, což mohlo přispívat k míšení mezi ještě převážně bílými vyššími kastami a nižšími tmavými kastami a rovněž tak obecně k vyšší porodnosti tmavých nižších vrstev.

 POUŽITÉ ZDROJE

 Literatura

Miltner, Vladimír: Indie má jméno Bhárat, Panorama, Praha 1978.

Wheeler, Mortimer: Dávná civilizace v údolí Indu, Mladá fronta, Praha 1973.

Zbavitel, Dušan: Starověká Indie, Panorama, Praha 1985.

Pollak, Kurt: Medicína starověkých civilizací, Orbis, Praha 1973.

Schreiberovi, Hermann a Georg: Zaniklá města, Vyšehrad, Praha 1977.

Haughton, Brian: Tajemství minulosti, Alpress, Frýdek-Místek 2007.

Jones, Richard, Anderson, Matthew et al.: Guinessova encyklopedie historie světa, Volvox Globator, Praha 1998.

Heyerdahl, Thor: Operace Tigris, Smena, 1984.

Bič, Miloš: Při řekách babylónských, Vyšehrad, Praha 1990.

Vidal-Naquet, Pierre et al.: Dějiny lidstva, Mladá fronta – Argo, Praha 1999.

Kinder, Hermann a Hilgermann, Werner: Encyklopedický atlas světových dějin, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998.

Smith, Grafton Elliot: Dějiny člověka, Jan Laichter, Praha 1932.

Kilian, L.: Zum Ursprung der Indogermanen, Bonn 1983.

Wolf, Josef: Lidé celého světa, Práce, Praha 1979.

Krušina, Zdeněk, Tajné dějiny lidstva 1, Eminent, Praha 2000.

Souček, Ludvík: Tušení stínu, Českoslovanský spisovatel, Praha 1974.

Komárek, Stanislav: Leprosárium, Petrov, Brno 2005.

Greaves, Robert: Řecké mýty, Československý spisovatel, Brno 2010.

Westwoodová, Jennifer: Atlas záhadných míst, Knižní klub, Praha 1994.

Klíma, Otakar: Sláva a pád starého Íránu, Orbis, Praha 1977.

Geiss, Imanuel, Dějiny světa v souvislostech, Ivo Železný, Praha 2005.

Lamb, H.: Genghis Khan: The Emperor of All Men, Thornton Butterworth, London, 1928.

Lamb, H.: Tamerlane: The Earth Shaker, Thornton Butterworth, London, 1929.

Brent, P.: The Mongol Empire: Genghis Khan, His Triumph and his Legacy, Weidenfeld & Nicolson, London 1976.

Bakalář, Petr: Psychologie Romů, Votobia Praha, Praha 2004.

Krása, Miloslav et al.: Indie a Indové: Od dávnověku k dnešku, Vyšehrad, Praha 1977.

Klíma, Otakar: Společnost a kultura starověké Mezopotámie, Nakladatelství čs. Akademie věd, Praha 1962.

Mackenzie, Donald A.: Indian Myth and Legend, 1913.

Muir, John: Originál Sanskirt Texts, 1858.

Menghi, Martino: Encyklopedie starověkého Řecka, Perfekt, Košice 2003.

Günther, Heil: Indie, Rebo productions, Praha 2006.

Kotas, Jiří V.: Klaus a jeho éra – kap. Historický exkurz II. – Václavu Klausovi pro informaci, s. 159-167, Adonai, Praha 2003.

Studie, články, internetové zdroje

Marshall, J.: Mohendjo-Daro and the Indus Civilization, kap. 11, London 1931.

Kahn, F. A.: Indus Valley Civilization. In: Cultural Heritage of Pákistan, Karachi 1966, s. 11.  Kumar, G. D.: JIES, 1, 1973, s. 66 – 67.

Dočkalová, Martina: Blonďáci z Hindukúše, Svět 8/2011, s. 24-25.

Coon, Carleton Stevens: The Races of Europe, The Macmillan Company,  New York 1939.

http://www.theapricity.com/snpa/racesofeurope.htm

Jobling, Mark A. a Tyler-Smith, Chris: Nature Reviews Genetics, August 2003, Vol 4, č. 8, s. 598-612.

http://www.mindserpent.com/American_History/books/White_History/ychromo.htm

Cooke, Robert: History of Ancient India Conquest Told in Modern Genes, Experts Say, Newsday/San Francisco Chronicle, 26 May 1999 – reference o studii týmu: Lynn Jorde, Michael Bamshad, W. S. Watkins a M E. Dixon – University of Utah; Douglas Wallace – Emory University in Atlanta; B B. Rao, B. V. R. Prasad a M. Naidu – Andora Pradesh University.   http://www.mindserpent.com/American_History/books/White_History/aryangene.htm

Genetická studie mumií Tocharů z Číny

Genetic testing reveals awkward truth about Xinjiang’s famous mummies (AFP), 19 April 2005

http://www.khaleejtimes.com/displayarticle.asp?xfile=data/todaysfeatures/2005/april/todaysfeatures_april37.xml&section=todaysfeatures

Genetická studie o afinitě obyvatelstva západní Číny k Evropanům

Genetic Structure of a 2,500-Year-Old Human Population in China and Its Spatiotemporal Changes, Molecular Biology and Evolution 17:1396-1400 (2000), 2000 Society for Molecular Biology and Evolution

http://mbe.oxfordjournals.org/content/17/9/1396.full

Earlson, Karl: Genghis Khan’s Blue Eyes, dříve na Karl Earlson’s Racial History Research Website.

Racial Types in the Rig-Veda, Aryans in India, Dravidians, Racial Conflict, Blonde Gods, 9. 10. 2011.

http://aryanarchaeology.blogspot.com/2011/10/racial-types-in-rig-veda-aryans-in.html

Minár, Peter: Džingischán: súčasníkmi opisovaný jako vysoký, svetlý a s „mačacími očami“, 3. 2. 2008.

http://beo.sk/historia/314-dzingischan-sucasnikmi-opisovany-ako-vysoky-svetly-a-s-macacimi-ocami

Odkazy na památky

Socha Árjabhaty s bělošskými rysy zde:

http://hu.wikipedia.org/wiki/F%C3%A1jl:2064_aryabhata-crp.jpg

Některá dobová vyobrazení Kušánů ukazující jejich nordickou identitu viz zde:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ku%C5%A1%C3%A1nsk%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e

Dobové vyobrazení Parthů ukazující jejich nordickou identitu viz zde: http://www.fotoatlas.cz/index.php?pg=photo&fotka_id=5346

Dobové vyobrazení Saků/Skythů ukazující jejich nordickou identitu viz zde: http://milasko.blog.cz/0804/kocovni-severoiranci-2-skythove-a-massageti

Mumie Tocharů ukazující jejich nordickou identitu viz zde: http://slavonie.org/2011/10/07/ztraceny-svet-hedvabne-stezky/

Reklamy
komentáře 4 leave one →
  1. Andreos permalink
    Únor 21, 2013 16:07

    Tohle je zajímavé a k úvahám o budoucnosti Indie z hlediska populačně gentickéího vývoje se to dost hodí: http://zpravy.idnes.cz/kliniky-plodnosti-parsove-d0b-/zahranicni.aspx?c=A121017_154812_zahranicni_ts

    Pársové, zřejmě hlavní složka elity země, asi se značným množstvím bílé krve (Pársové jsou potomci Peršanů, co utekli z Persie před muslimy, protože setrvali na vyznávání indoevropského zoroastrismu), čelí katastrofálnímu úbytku a vymírání.
    Typický příklad ze současného svět zachvácenéHO dysgenickým procesem prakticky univerzálně.

  2. Andreos permalink
    Leden 30, 2012 17:32

    Děkuji za uznání. Myslím, že do pdf to snad dá správce těchto stránek. Když jsme o tom komunikovali na mailu, tak se o tom R. O. zmínil.
    Mimochodem, ještě ten článek vylepšuji, něco tam dodávám, tak bude časem aktualizován – ovšem, už to nebdou žádné převratné změny, jen bude doplněno pár pasáží.

  3. cicero permalink
    Leden 28, 2012 18:25

    Také se připojuji k děkovnému přání, za tuto úžasnou serii článků. Měl bych pro Vás jeden typ. Nechtěli byste tyto články spojit do jednoho PDF souboru, který by byl poté ke stažení na Vašem webu? Tahle práce za to jistě stojí!

  4. Rowan Morrison permalink
    Leden 22, 2012 23:00

    Díky, vzácný pane autore, za obdivuhodnou sérii článků. Bylo to velmi poučné čtení.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: