Skip to content

Indie – dvojí vzestup a pád bílé civilizace – třetí část

Prosinec 21, 2011

harappa5.Konečný úpadek způsobený rasově-demografickým rozkladem

I když dysgenický trend u původní bílé populace mohl hrát roli v úpadku harappské kultury a mohl souviset se stagnací ještě před skutečnou dekadencí, hlavní příčinou její stagnace a především konečného rozvratu bylo smíšení bílých Harappanů s nižšími třídami. Tento proces byl patrně urychlen rozdíly v porodnosti obou populací. Mizející běloši byli postupně stále více asimilováni rostoucí tmavou masou. O míšení mezi rasami, které je potvrzeno nálezy koster, píše Kurt Pollack (1973, s. 123): „Skromné nálezy koster v Mohendžo-daro prozrazují, že tam docházelo k míšení různých ras, a to mediteránní, alpinské, mongoloidní a proto-australoidní.“

Svědectví o částečném pohlcení mediteránních Harappanů protoaustraloidními a negroidními elementy nám poskytuje i srovnání vzhledu mediteránního bílého typu s tím, jak jsou obyvatelé harappských měst popisováni ve védských hymnech, které pocházejí z pozdní doby, kdy do Indie vtrhli Árjové a kdy byla harappská civilizace již v hlubokém úpadku. Je vidět značný rozdíl mezi vzhledem původních mediteránních Harrapanů a Dasjany, kteří jsou popisováni ve védských hymnech.

Zbavitel (1985, s. 48) píše: „Odpůrci a nepřáteli, s nimiž musí védští dobyvatelé bojovat o pastviny a stáda, jsou vedle znepřátelených kmenů Árjů zjevně neindoevropští usedlíci v poříčí Indu a severozápadní Indii vůbec. /Pozn.: Všimněme si, že právě v této oblasti Indie dříve žila vedle protoaustraloidů i početná populace mediteránního typu, která založila harappskou civilizacii. O lidech s jejich vzhledem ale ve védských hymnech není zmínka./ Védy jim říkají dasjuové či dásové; druhý z těchto termínů přešel později do sanskrtu ve významu ‚sluha, otrok‘. Podle védských narážek jsou to lidé, kteří se chovají k Árjům nepřátelsky, mají drobné postavy, temnou pleť a zploštělé nosy a uctívají falické božstvo.“

Zatímco mediteráni jsou charakterizováni střední postavou, poněkud snědší, ale stále poměrně světlou pletí a výrazným úzkým nosem, védské hymny tedy popisují Dasye jako malé, výrazně tmavé pleti a s plochými širokými nosy.

To odpovídá původním rozdílům mezi vyšší vrstvou tvořenou bílým mediteránním obyvatelstvem a nižší vrstvou protoaustraloidního typu (a zřejmě i nějakými negroidními tamilskými typy). Viz i výše Schreiberovi, (1977, s. 220) a jejich popis mediteránů a protoaustraloidů a viz výše popis mediteránů ve studii uvedené Heyerdahlem (1984).

Dále je v hymnech řečeno, že se chovali k Árjům nepřátelsky a uctívali falické božstvo – i to odráží agresivní a sexuální mentalitu tmavých jižních populací. Původní mediteránní Drávidové vyznávali kult bohyně – Matky, jak potvrzují četné sošky z harappských měst.

Na základě těchto faktů můžeme říci, že když dorazili do Indie Árjové, našli v upadajících městech tmavou populaci, z níž mnozí byli vzhledově podobní negroidům a která dříve tvořila nižší vrstvy a do níž byl vůdčí mediteránní element do určité míry asimilován. Jak píše vzácně bez politicky korektní demagogie Westwoodová (1998, s. 194): „Když k Indu dorazili Árjové, našli tu pravděpodobně degenerující lid smíšené krve, který už jen živořil ve městech svých předků.“

Ironií je, že když příchozí bílí Árjové viděli Dasyany v upadajících městech, viděli tím i předobraz vlastního zániku, neboť takřka stejný osud v indickém tavícím kotli očekával i je.

 Wheeler (1973, s. 49) popisuje postupující úpadek a zmar harappské civilizace, která je vidět zejména na dezorganizaci a rozvratu jejích měst, v dobách jejího rozkvětu tak precizně vystavěných: „Je totiž jasné, že Mohendžo-daro umíralo už dávno před svým konečným zánikem. Domy, které postupně narůstaly na rozvalinách starších staveb nebo na umělých plošinách v marné snaze vystoupit nad úroveň zátopových vod, byly čím dál tím chatrnější a stále častěji přepažované na pouhé kobky, určené pro množství společensky nejníže postaveného obyvatelstva. Vysoká terasa velké sýpky na západním okraji mohendžodarské citadely byla až do výšky 9,1 metru překryta nově vznikajícími stavbami stále horší kvality. Tehdy se už všude projevoval hospodářský úpadek.“

A (s. 126) pokračuje: „Když se staré domy v Mohendžo-daru rozpadly, byly na jejich místě postaveny nové, chatrnější. (…) Když se začal úhledný roštovitý půdorys ulic a uliček v Mohendžo-daru začal rozpadat, jeho obyvatelé jako by ztratili všechnu občanskou hrdost. Pozdější výše položené stavby jsou většinou jen ubohé chatrče, nakupené na sebe bez ladu a skladu a určené pro množství společensky nejníže postaveného obyvatelstva.“

Rovněž například Souček (1974, s. 115-116) popisuje (ale ne zcela přesně) rozpor mezi prvotním rozkvětem a pozdější stagnací a úpadkem: „Zmínili jsme se i o výstavnosti obou velkoměst, o dokonalé urbanistické koncepci, hygienických opatřeních (…). Na první pohled tedy šlo o kulturu kvetoucí (…).  A přece se nám podařilo, jak se zdá, zachytit civilizaci umírající, zatímco Egypt a Mezopotámie se v téže době dynamicky rozvíjely. Tato stagnace trvala 700-1000 let, jež můžeme díky archeologům přehlédnout. Rozkotání obou velkoměst dobyvateli (nebo jejich zničení jiným způsobem, využité pak kmeny indoíránských Arjů, znalých železa, k obsazení země) kolem roku 1750 pnl. bylo jen epilogem truchlohry. Povšiml si toho i pozorovatel tak citlivý jako C. Lévi-Strauss a označil ubohé příbytky, nalezené poblíž různých pracovišť v Harappě i v Mohendžodáru za ‚dělnické kolonie‘ a celkový dojem za ‚deprimující a truchlivý, naznačující hluboký úpadek‘. Avšak i bez tohoto významného dědictví je obraz kulturního okruhu Harappy a Mohendžodára truchlivý. Tvary nástrojů, ozdobných předmětů ani zbraní se neměnily a nevyvíjely, stejně jako se nevyvíjela technologie jejich výroby.“

(Tento výklad všem neodpovídá pravdě zcela – původní harappská civilizace zpočátku vzkvétala opravdu, nikoli jen na „první pohled“ a dělnické příbytky náležely tmavé nižší třídě, která později svojí přítomností rozvrat harappské civilizace způsobila a nereprezentují tedy urbanistickou úroveň obydlí vyšší bílé třídy.)

 Zdá se, že v pozdní fázi úpadku vykazují některá města zároveň známky přelidnění – pravděpodobně rychle se množícími deklasovanými živly z nízkých tmavých vrstev, narůstajícího počtu míšenců a možná i z řad bílých Harappanů, což bylo zřejmě umožněno předcházejícími staletími prosperity poskytující dostatek i pro nejnižší vrstvy.

Zároveň v konečné fázi harappské kultury došlo k ukrývání majetku, což jasně naznačuje nárůst sociální nestability a kriminality, zejména kvůli zmíněnému nárůstu počtu tmavých, míšených a možná i bílých kriminálních a deklasovaných živlů.

Miltner (1978, s. 55-56): „Například v Móhendžó-daró i jindy byly velké obytné místnosti rozděleny na menší; město bylo zřejmě přelidněno, snad právě uprchlíky z vypálených sídlišť /pozn.: ve skutečnosti spíše šlo o vnitřní přelidnění nejnižšími vrstvami, jak bylo naznačeno/. Pořádek ve městě byl porušen, rozmohla se nekázeň a obyvatelé skrývali své šperky a zakopávali poklady. To jsou příznaky neklidu a nejistoty.“

O nejistotě a známkách nárůstu kriminality se zmiňuje i Souček (1974, s. 116): „Zdá se, že se vládní moc v Harappě na sklonku jejího trvání zhroutila, pořádek (…) se změnil v chaos a stabilita v nejistotu (zakopávání majetku, především šperků).“

 V omezené míře úpadek v pozdějším období mohl zčásti souviset i s tím, že obyvatelstvo severních měst, která byla nájezdy Árijců zasažena první, prchalo do zatím bezpečných jižněji položených měst a tím v nich vyvolávalo chaos, jak naznačuje Miltner – viz výše.

Celkový úpadek harappské civilizace se ale jen tímto vlivem vysvětlit nedá.  Úpadek byl totiž podle současných nálezů v harappských městech zřejmý už v prvních stoletích 2. tisíciletí pnl., kdy byla zničena pouze města v severním Balúčistánu a ostatní města byla těmito prvními árijskými nájezdy zcela nedotčena. Miltner (1978, s. 55): „Za prvních věků 2. tisíciletí pnl. byla zničena a vypálena sídliště a města v severním Balúčistánu. Na jihu dosud nehrozily žádné útoky, leč vykopávky potvrzují celkové zhoršení úrovně civilizace v té době.“

Navíc příchod nových lidí, jde-li o lidi bez asociálních sklonů, rozhodně automaticky nevede k nárůstu kriminality. Jde-li o lidi dostatečně nadané a dbalé sociálních norem, pak se situace brzy stabilizuje, což se však nestalo. I proto je jasné, že úpadek musel mít hlubší příčiny než jen příchod lidí ze severních měst, pro něž nebylo ve městech jižnějších dostatek místa.

 Konečné nájezdy divokých nordických Árijců někdy mezi 1500-1000 pnl., které definitivně zničily i poslední velká centra skomírající harappské civilizace na jihu, byly zřejmě velmi brutální záležitostí. V troskách měst byly nalezeny nepohřbené pozůstatky lidí, nepochybně zabitých a ponechaných tak, jak padli: v nepřirozených pozicích, v domech, na schodištích, na ulicích.

Schreiberovi (1977, s. 221) popisují stupňující se árijskou hrozbu ze severu, která vrhala stále temnější stín na uvadající civilizaci a její koneční zničení: „Z nalezených sídlišť, kterých je dnes přes čtyřicet, pouze čtyři měla opevnění. Později však, v posledním století harappské kultury, začíná hrozit nebezpečí. Jsou zesilovány hradby, hlavně u západních bran. ‚Od té doby stojí harappské obyvatelstvo v defenzívě,‘ říká jeden z nejvýznamnějších znalců této oblasti. Ukázněná říše kněžských králů, v níž nic nenasvědčovalo revoluci, kde se lid nebránil poddanství a bavil se jen vskrytu, se musela bránit. K Indu se stahovaly divoké horské kmeny, zpočátku ojediněle, pak ve stále větších hordách. Pětkrát, desetkrát, snad ještě častěji hradby odolaly, až přišel silný nápor, a ten je rozbořil. Byly nalezeny celé skupiny lidských koster v nepřirozených pozicích, pobitých na nechráněné ulici; jiné měly usekané hlavy.“

Nicméně se zdá, že většina obyvatel stačila před nájezdy z měst prchnout, protože v troskách bylo nalezeno poměrně málo koster. I to je argument proti tvrzení, že harappskou civilizaci rozvrátili až Árijci. Jestliže většina obyvatel zavčas uprchla, pak by, pokud by stále šlo o geneticky kvalitní a nadanou populaci, mohli svoji civilizaci na jiném místě obnovit. To se však nestalo.

Nástupkyně harappské civilizace jsou vesměs jen zaostalé a chudé vesnické kultury. Jednou z nich byl lid kultury H, sídlící později na troskách Harappy. Tento lid stavěl jen chatrné příbytky se špatnými podmínkami k bydlení, i když je pravda, že vyráběl poměrně kvalitní keramiku (Wheeler, 1973, s. 54).

Wheeler (1973, s. 55) shrnuje: „Velmi zlomkovitý materiál (…) charakterizuje značně chudé kultury místního významu, které pouze v menší míře vycházejí z dědictví protoindické

civilizace a přijímají i určité prvky ze severozápadu – ze směru, odkud vyšly árijské vpády. Z hlediska vývoje hmotné kultury chybí v údolí Indu jakékoli stopy skutečné kontinuity mezi velkou civilizací a jejími mnohem chudšími následovníky.“


6.Environmentální hypotézy úpadku selhávají

Často se úpadek harappské kultury svádí na „ekologické“ příčiny a přírodní pohromy. Snad nejčastější je tvrzení, že podlehla častým povodním, náplavám nových vrstev zeminy a zvyšováním hladiny řek. Avšak s těmi se Harappané museli potýkat už od začátku a až do časů úpadku je vcelku bez problémů zvládali.

Schreiberovi (1977, s. 217): „Velká splavná řeka představovala mezi Harappou a Mohéndžo-Dárem hlavní dopravná tepnu, zároveň však i neblahého ničitele, který obě metropole znovu a znovu postihoval obrovskými záplavami. Při stavbě města působila vždy největší starost ochrana proti nim a snad právě nutnost hledat pevný materiál k budování přehrad vytvořila z obyvatel Harappy tak dobré stavitele. Kdykoliv také řeka města zpustošila, lidé je obnovili na témže místě, jako by voda představovala živel, bez něhož by nemohli žít.“ A (s. 220-221) dodávají: „Za tisíc i více let lidé z Mohédžo-Dára a Harappy sotva poznali jiného nepřítele než vodu – velikou řeku.“ A dokud si jejich populace udržovala genetické kvality, dokázali si s ním poradit. Zbavitel (1985, s. 23) píše o harappských městech: „(…) tato města se svými mnoha tisíci obyvateli žila prakticky beze změny a narušení po dlouhá staletí. Za celou tu dobu se nijak podstatně nezměnila a úspěšně zvládala i problémy, které přinášely povodně mohutného veletoku.“

Zbavitel (1985, s. 32) se také jasně zmiňuje, že náplavy, nutící obyvatelstvo k stálému zvyšování podlah, probíhaly nepřetržitě 5 – 15 století, tedy po celou existenci harappské kultury včetně období její největší prosperity.

Schreiberovi (1977, s. 215) dokonce explicitně referují o podivuhodné skutečnosti, že Mohendžo-Daro bylo záplavami devětkrát zničeno(!) a vždy se stejnou kvalitou postaveno, což svědčí o mimořádných kvalitách, schopnostech a pracovitosti původního bílého harappského obyvatelstva: „Ještě překvapivější je zjištění, že každá z devíti odkrytých vrstev nanesených obrovskými předhistorickými záplavami řeky na zbytcích Mohendžo-Dára jasně ukazuje, že nová výstavba navazovala na původní plán a dodržovala základní stavební principy. Představme si, že by zemětřesení nebo povodně opakovaně ničily nějaké evropské město, třeba Curych, Mnichov nebo Milán, a to by pak pokaždé bylo znovu vybudováno ve stejném stylu, takže by dodnes vypadalo jako za času Karla Velikého!“

Toto jasně vyvrací environmentální teorie o pádu civilizací – např. že přírodní pohromy mohou navždy zničit civilizaci; zde je vidět, že dokud existuje samotný národ a udržuje si své genetické kvality, homogenitu a identitu, jeho civilizace navzdory pohromám může žít navěky.

Z uvedeného je tedy rovněž patrné, že povodně probíhající i v počátcích a dobách největšího rozkvětu harappské civilizace rozhodně nemohly být příčinou úpadku.

Podle některých úpadek způsobilo vykácení lesů a následná změna podnebí. Ovšem jen těžko se tak velký a celkový úpadek dá vysvětlit tímto jediným vlivem. Otázka je, zda zmizení lesů vůbec mohlo mít nějaký větší efekt na místní klima (kromě toho – bílé civilizace vzkvétaly po celé dějiny ve velmi odlišných klimatických a přírodních podmínkách). Obnažování půdy mohlo zvýšit intenzitu záplav a zvýšit odplavování úrodné půdy. Avšak opět si lze jen těžko představit, že jen tento vliv mohl mít tak fatální vliv na celou harappskou společnost a civilizaci. Kromě toho jistě není možné říci, že by Harappané vykáceli všechny lesy v okolí Indu. Přinejhorším se mohli přesunout jinam, kde lesy byly a tam si mohli postavit nová kvetoucí města po vzoru starých – koneckonců nejstarší zakladatelé harappské kultury začínali zcela od píky a i bez předlohy dokázali vystavět kvetoucí města a obnova měst kvůli záplavám pro ně nebyla nic neznámého, jak bylo výše uvedeno. Podle některých mohlo za úpadek vyschnutí řeky Hakry, jednoho z hlavních přítoků Indu na severu Indie. To je ovšem zcela absurdní, dávná harappská civilizace se nacházela na obrovském území, většina jejích měst a vesnic se nacházela daleko od této řeky a její vyschnutí se jich vůbec nedotklo.

Někteří dokonce uvádějí, že pád první vyspělé indické civilizace způsobily až invaze Árjů, což je však naprosto neudržitelné tvrzení. Je nepochybné, že harappská civilizace chřadla celá staletí před tím, než ji Árjové definitivně zničili či možná lépe řečeno jí zasadili ránu z milosti, jak bylo výše popsáno. Kromě toho víme, že árijské invaze byly postupným procesem trvajícím staletí a nikoli jednorázovým vpádem, i když je pravda, že konečný vpád Árjů někdy mezi 1500-1000 pnl., který zničil hlavní největší města na jihu včetně Mohendžo-Dara, přesahoval svojí razancí všechny předchozí.

Věc lze shrnout tak, že ačkoli nelze vyloučit, že zhoršující se podmínky v prostoru řeky Indu a přilehlých oblastech (kvůli kácení lesů apod.) mohly přispět k úpadku harappské civilizace, není možné její celkový a hluboký úpadek ještě před invazí Árijců pouze tímto vysvětlit.

Skutečné vnitřní příčiny úpadku byly rasové, demografické a populačně-genetické a vnější problémy tento úpadek mohly pouze o něco urychlit.

 

7.Genetické a antropologické stopy v Indii – zbytky bílé mediteránní krve

Nicméně, dokonce ještě dnes jsou v indické populaci zřetelné stopy dávných mediteránních bělochů. Značný vliv původních mediteránů potvrzují i některé genetické výzkumy. Výzkumy mužských Y-haplogrup potvrzují velký podíl bělošského přimíšení v Indii dokonce i dnes a nelze jej připsat pouze migracím Árijců, Kušánů a dalších, neboť tyto migrace nebyly příliš početné a především – jde o Y-haplogrupy zčásti pocházející z dávného, předárijského období (zajímavé je, že se podobají např. dnešním Baskům, poslednímu bílému národu mediteránního typu, k němuž patřili i dávní Harappané) (Jobling a Tyler-Smith, studie z Pandžábu, 2003). Část bělošského genofondu v dnešní Indii je zřejmě stále ještě zřetelnou stopou dávných mediteránů, prvních bílých obyvatel Indie.

Kailah C. Malhotra (1978) uvádí, že z hlediska antropologie dokonce i dnes značná část indické populace, možná dokonce většina, vykazuje výrazné mediteranoidní rysy (což ovšem neznamená, že jde stále o čisté bělochy v genetickém smyslu; antropologické a kosterní hledisko je příliš hrubé pro jasná rozlišení).

 příště: Árjové – nordická migrace do Indie

Advertisements
komentáře 3 leave one →
  1. Andreos permalink
    Leden 2, 2012 18:33

    K tomu úpadku – tady je jeden odkaz, kde se píše, že v době úpadku začaly růst neuspořádané shluky chatrčí chudiny nejprve na okraji měst:
    http://www.gamepark.cz/indie_harappska_kultura_561393.htm
    To ukazuje na scénář změny v rasové demografii – rostoucí tmavá a smíšená chudina se nacházela nejdříve na okraji měst, zatímco zbývající běloši se drželi spíše v centrech. Později se chudina zřejmě šířila i do center.
    Taky se tam píše, že do chaosu se harappská civilizace začala propadat okolo 1700 pnl. – tedy asi po dvou stoletích, kdy se přestala rozvíjet, ale ještě neupadala.

  2. Andreos permalink
    Leden 2, 2012 18:25

    Podle toho, co jsem k tomu prostudoval se zdá, že většina bílé krve, která ještě v Indech zbývá, bude po dávných mediteránech. Bílí mediteráni byli zřejmě svého času v Indii velmi početný element, jistou dobu možná dokonce nejpočetnější. I když se rozptýlili mezi další rasové skupiny, stále tam asi je jejich genofond patrný, zejména ve vyšších vrstvách. V tom textu uvádím, že mediteranoidní rysy má stále mnoho Indů. Naproti tomu invaze nordiků byly asi tvořeny poměrně málo početnými skupinami a tak se nakonec skoro úplně rozpustili do širší masy. Indové vyloženě nordického typu dnes v Indii jsou, ale je jich naprosté minimum.
    Na druhé straně je možné, že ač genofond mediteránů je v indické populaci rozšířenější než genofond nordiků, tak je ale zase více promíšen, zatímco genofond pozdějších nordiků je možná méně rozšířen, ale zase díky kastovnímu systému a kratší době, kdy probíhalo míšení, se možná vyskytuje hlavně ve vyšších vrstvách v čistější formě.

    Samozřejmě jde do určité míry o spekulace – nálezů koster a lebek není mnoho. Abychom věděli, jak přesně to bylo, museli bychom se vrátit v čase a udělat tam přesný antropologický a genetický výzkum – jenže to bohužel nejde.

    Tady je jedna studie Y-chromozomů z celého světa, na niž dává odkaz Kemp:
    http://www.mindserpent.com/American_History/books/White_History/ychromo.htm
    V Pandžábu na severu Indie je vidět (číslo 18), že tam je stále patrné značné bílé přimíšení – a od nordiků pocházet nemůže – těch tam jednak nikdy tolik nebylo a za druhé tam skoro žádní nordici dnes nejsou. Navíc jde o starší část bílého genofondu (v tom grafu fialová barva) spíše odpovídající dávným Harappanům než pozdějším Árijcům.

    Bělochy nijak nerozděluji, ale podle mě je lepší znát různé typy v rámci bílé rasy. Jednak mě to zajímá a jednak je pak člověk lépe argumentačně „vyzbrojen“ proti různým demagogům – už jsem psal, že je lepší vědět, že třeba Egypťané nebo Sumerové byli převážně mediteránní běloši – tedy byli trochu tmavší, ale rozhodně nejsou stejní jako dnešní snědí (převážně semitští) obyvatelé těchto zemí – jak se někteří demagogové snaží lidem namluvit.

  3. Miloš permalink
    Prosinec 23, 2011 03:02

    Andreos: tohle je docela zajímavý článek, nesouhlasím s tvými politickými názory, ale s tvým názorem na dějiny starověké Indie souhlasím, a klidně to přiznám.
    Jen bych měl pár připomínek, dnešní bílí Indové budou spíše potomci árijských kmenů, které přišly do Indie před 3500 lety než původních obyvatel Mohenžo Dara a Harrapy, myslím že ti byli promíšeni s barevnými naprosto dokonale, zatímco úplnému promíšení pozdějších Árijců zabránil kastovní systém.
    Dále si myslím že nemá smysl rozdělovat bělochy na Mediterány, Alpince, Árijce atd. protože toto rozdělení je v zásadě umělé, v jednotlivých národech se vyskytují lidé patřící ke všem těmto rasovým typům a u některých lidí nelze vůbec říci do které skupiny je zařadit. Podle archeologických nálezů už vůbec nelze zjistit do které skupiny národ nebo kmen patřil.
    Podle wikipedie bylo zatím objeveno přes tisíc měst po celém Pákistánu i v severozápadní Indii. Takže tento národ musel být dost početný a žil na velkém území, rozhodně ho nemohly zničit povodně.Neexistuje jiné vysvětlení pro pád této civilizace než rasové míšení, stejně jako u statověkého Egypta, Mezopotámie, Řecka a Říma

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: