Skip to content

Standardizace lidstva

Prosinec 2, 2011
by

Lidstvo ve svém hledání ideálu dospělo k primitivním sociálním schématům a zároveň zjednodušilo a zprofanovalo vnímání lidské podstaty. V dnešní společnosti převládá názor, že formování osobnosti člověka probíhá vlivem prostředí a výchovy, nezávisle na jeho národnosti a dědičných předpokladech. Zbavili člověka jeho biologické minulosti a nechali pouze jeho současnost, a  tu také jednostrannou – společenskou. Pojem plemeno dnes existuje jen pro zvířata. Ani pes, ani kůň nedostanou na výstavě cenu, pokud budou mít vady narušující čistotu jejich plemene. Standardizace lidstva na principu míšení kultur a krve do úplného zničení čistoty toho i onoho vedla k ohromnému počtu tragédií národů i ras. Individualita člověka se dnes vnímá na úrovni jeho odklonu od sociálních a fyziologických norem, s nárokem na svobodu jejich uplatnění. Životní prostor normálního člověka se každým dnem zužuje. Již neusiluje o pospolitost dle rodových a národnostních kritérií a navykl si myslet, že se o něho postará společnost kvůli jeho prospěšnosti státu. Avšak „civilizované“ společnosti již nic není do normálních lidí, ona sténá pod jařmem morálních a psychických mrzáků, jejichž řešení problémů upřednostňuje v prvé řadě, aniž by se namáhala hledání příčin „odchylek“. Neřest je podporována kinematografickým a literárním průmyslem. Každý den se na světe objeví desítky filmů a knih oslavujících sadismus, sexuální úchylky a chamtivost. Po takovém zboží je vždycky poptávka, protože sám obnovuje a rozmnožuje kupní sílu. Ostatním „sociálně adekvátním“ se podává krmě v podobě slabomyslných seriálů a komedií.

Stereotypní myšlení a zjednodušené vnímání života změnily normálního člověka v pokorné zvíře, zbavily ho pudu sebezáchovy a vyvolaly ve společnosti sociální idiotismus. Člověk 20. století, získaje standardní „vyšší“ vzdělání s všeobecným souborem zaklínadel a předpisů, je naivně přesvědčen, že správně chápe chod dějin, zákony společenského života a dokonce že je schopen je ovlivňovat. Lidstvo odmítá přijmout moudrost minulosti. Jeho životní filosofie se zaměřuje na honbu za pomíjivými statky civilizace, za iluzí rovnosti všech a všeho. Dle zákonů spravedlnosti a svědomí nemůže být prostitutka rovna učenci, narkoman sportovci, avšak „demokracie“ ustanovila rovnost všech a všem dala stejná práva. Cožpak může taková „rovnost“ dát vzniknout normální společnosti? Čím dále jdeme po cestě všeobecné rovnosti, tím méně vidíme géniů, kteří vždy určovali kulturu a intelekt epochy. Je v naší době někdo podobný jako třeba Rafael, Michelangelo, Mozart, Wágner, Bach, Goethe, Kant, Nietzsche, Čajkovský, Dostojevský? Ne. V naší době se stali hrdiny epochy rockefellerové, chaplinové, malevičové, rajkinové a ostatní pytle s penězi, neurotici a komedianti. „Každá doba má své hrdiny“? Proč se však tak rozmělnili hrdinové naší doby?

Mysl pozorných již dávno upřela pozornost na všeobecnou otupělost lidstva, avšak málokdo je bral vážně a vlastně je už ani nemohli být pochopeni. „Pokrokové lidstvo“ se nadchlo chimérami: budovalo „sluneční města“, „komuny“, „společenstva rovných možností“ a jeho ochraptělé hrdlo vykřikovalo: „Svoboda, rovnost, bratrství!“. Avšak z nějakého důvodu to vše končilo krvavými válkami a revolucemi. Člověk šlape na stejné hrábě století za stoletím a žije v dokonalém přesvědčení, že jeho předkové byli hloupější, a proto nebyli schopni přivést dílo do logického konce, vytvořit optimální model společnosti, v níž by bylo všem dobře. Dnes je jako ideál světa vnucován americký model společnosti a málokdo se zamýšlí nad tím, že tomuto modelu není ani dvě stě let, přesto ho chtějí aplikovat na státy a národy s mnoha tisíciletou historií a tradicemi. Pokud připustíme, že pro Evropu nastal západ, tak americké slunce ještě nevyšlo a není známo, zda vůbec vyjde. Současný úspěch Ameriky je úspěch mladého podvodníka okrádajícího banky a žijícího z úroků. Americká společnost uzavřela smlouvu s ďáblem a zbavilo se těžkého břemene svědomí, který tak překáží při „dělání peněz“. Amerika však brzy bude muset zaplatit účet; ve vztahu k duchovnu již zbankrotovala a od něj již není daleko k bankrotu ekonomickému. A tehdy se probudí chamtivé a krvežíznivé zvíře americké společnosti bez národnosti a domoviny. Amerikanismus, to již není obraz života. Amerikanismus je už agresivní náboženství s kultem zlatého telete! Amerikanismus je již modernizovaný judaismus 21. století! Není daleko doba, kdy se Amerika vydá na svou „křížovou výpravu“ po pro ni dobře připravených cestách. A čelit jí může jen ten národ, který si uchová svou národní důstojnost a svou vlast.

Vzpomínám si na jednu reportáž ze světového šampionátu v tenise, kdy na kurtu soutěžila Američanka a Češka. Zápas byl vyrovnaný, každá z nich ztratila a vyhrála jeden bod. Náš sportovní komentátor se domníval, že nakonec vyhraje Američanka, protože Američané mají „vrozený pud vítězit“. A skutečně, Američanka vyhrála. Komentátor měl pravdu jako psycholog, protože víra Američanů ve svou sílu jim dává silný psychologický stimul, který působí jako dopink v každé těžké situaci. Americkým dopingem je dolar, který se stal světovým platidlem a zajistil rozkvět USA. Američané se k němu modlí, jako se domorodci klaní svým bůžkům plodnosti. To je však dočasný efekt; tak jako u drogy, Ameriku po „rauši“ nevyhnutelně postihne „zlom“ a úpadek.

Vzpomenu slova Walta Whitemana, amerického básníka z 19. století: „… Nastala doba pohlédnout na naši zemi a epochu zkoumavým zrakem, jakým se dívá lékař zjišťující hluboko skrytou nemoc. Ještě nikdy nebyla srdce tak zpustošená jako nyní… Není víry v základní principy naší země, není ani víry v lidstvo… Prospěch – toť  saň dnešních dnů, která všechny pohlcuje.“

Každý nový jev, zvláště se to týká umělých ideologií a náboženství, má věčného nepřítele – historii. Za tímto slovem se neskrývají pouze trosky Říma a Řecka, evropská a ruská muzea a ostatní hmotné stopy minulosti. V tomto slově spočívá paměť rasy, která chrání vše minulé na úrovni genetické paměti a předává ji z pokolení na pokolení. O této lidské schopnosti se vedou mnoho století spory. Současný katastrofální stav vymírající bílé rasy a množící se mezinárodní konflikty nutí znovu se vrátit k tomuto tématu s tím, aby se na přelomu tisíciletí na něj upřela větší pozornost.

Archetyp každého národa se nejzřetelněji projevuje v jeho nacionalismu. (Tvrdím, že termín „nacionalismus“ vznikl poměrně nedávno, dříve se tento jev mohl označovat jménem kultovního boha zodpovědného za jednotu a čistotu rodu.) Neboť nacionalismus je ve své základu hluboko dřímajícím podvědomým instinktem, podmíněným nejen zachováním čistoty svého rodu, ale i jakýmsi jemným vnímáním, vycházejícím z hloubky lidské duše – téměř mystického hlasu krve, o němž se více dozvídáme z židovských a německých eposů a památek náboženské literatury. Všechny zvláštnosti té či oné rasy či národa spočívají na tomto starém vnímání – nacionalismu. Proto ten, kdo se snaží bojovat proti nacionalismu, v prvé řadě bojuje proti přírodě a lidské kultuře. Proti přírodě a kultuře však, pokud se vám nelíbí, není třeba bojovat, je třeba ji pochopit. Místo toho ale „civilizace“ dává přednost studiu falše – ničí s krví, co bylo dáno přírodou a časem, podsouvá neschopné padělky v podobě „pop-kultury“. Doufá, že lásku lze nahradit sexem, náboženství politikou a nacionalismus internacionalismem. Nelze vytvořit svůj náhradní stín! Každá náhražka za odstraněné se nevyhnutelně vrací, ale již ve zkreslené a nepoznané podobě. A místo společnosti všeobecného blaha tu máme terorismus, války a sociální otřesy. V chápání experimentátorů „příroda není chrám ,ale dílna“. Sociální a genové inženýrství je zcela připravilo o rozum a oni jsou již připraveni vykřiknout: „Bůh je mrtev!“, avšak ne v Nietzeschově chápání oněch slov, ale v maniakálním nadšení podrobit si podstatu člověka svému obrazu. Snaží se palcem udělat to, co se dělá úplně jiným orgánem. A lidstvo zmrzačené experimenty je odsouzeno se plazit ke své propasti. Spodina,  sociálně adaptovaná v důsledku cílevědomého negativního výběru pro vnitřní rozklad států a národů, se již dávno prodrala vpřed a postavila se do čela procesu ničení tradičních civilizací. Odborníci na rozrušování rodin, společností, národů a říší uplatňují tento způsob stejně efektivně již tisíce let.

Je pravda stejně nepřijatelná pro komunisty i demokraty? Je. Jedná se o genetickou determinovanost (podmíněnost) světonázoru a etnopsychologie. Jakýmže popelem, komunistickým či demokratickým, by zasypali vulkán „přírodního člověka“, když ten vychrlí lávu tisíciletí – lávu nalezených instinktů.

V tomto spočívá tragédie lidstva, ubírajícího se od sebe samotného do světa iluzí. Konflikt vědomého a nevědomého rozbíjí duši člověka, plodí psychické epidemie. A každé nové pokolení se snaží po válkách a revolucích nalézt zlatý střed harmonie. Avšak v žádném případě se nechce přiznat k velké lži páchaného násilí. Kdosi jistě udává směr a tvrdí,  že se jedná o „pohyb vpřed“. Na cestě „vpřed“ člověk vychází z nepřirozeného sociálního schématu a do obvyklé slepé uličky už doleze v podobě průměrného člena společnosti, s povinnou visačkou na krku („demokrat“, „komunista“, „liberál“) v závislosti na fantazii experimentátorů…

Zdroj: Společensko-politický list „Slavjanskaja obščina, č. 3 (4), 2004

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. Pagan permalink
    Prosinec 14, 2011 23:34

    Ten článek je pravdivý,ale přehnaný…..
    Jo a Goethe byl docela pacifista,ale to vám asi nedošlo.

  2. Vladislav permalink
    Prosinec 6, 2011 10:06

    Von Rammstein: fajn. Na tom, že je to perfektní text, se asi všichni shodneme. Na tom, že bůh, resp. božské, není mrtvé, asi taky. Co se však už neshodneme, je zdroj, počátek tohoto jevu. Ty vidíš „zlatý věk“ v éře křižáctví, kdy vznikající národy byly stále (nebo se stávaly) nacionalistickými a v rámci tohoto vzepětí proběhla leckdy i spousta hrdinských činů, k nimž se v historii odkazujeme. Realita je však taková, že toto vlastenectví, hrdinství, přimknutost k hodnotám rodu, krve, pravdy a cti byly už tehdy jen pouhým odleskem něčeho, co tu bylo dříve, odleskem, který se tehdy nastupujícímu křesťanství nepodařilo setřít, a proto ho chtě-nechtě muselo absorbovat (jako spoustu jiných pohanských atributů).
    To nežádoucí a násilné sjednocování, to potlačování individuality, etnicity, specifičnosti, hloubky pojímání světa a prvotní ryzí cti, totiž neprobíhá pouhých nějakých 200 nebo 300 let, ale už nejméně od doby vzniku stále mocnějších středověkých křesťanských států, sjednocovaných shora silnými panovníky s rostoucí mocí.
    Jaký je rozdíl oproti tomu, co probíhá dnes? Jediný: odlišné technické možnosti. Kdyby mělo vaše náboženství ty možnosti, co jsou k dispozici dnes, byl by svět unifikován dle vůle „centra“ už dávno. Kostel v Římě či Benátkách vypadá téměř stejně jako kostel v Mikulově nebo Humpolci a i mentalita člověka jej navštěvujícího je vedena v identických kolejích. Nazývejme si to proto, jak chceme, ale pokud je zapotřebí provést nějakou změnu, tak především jedinou: odstřihnutí se od blízkovýchodních židokřesťanských kořenů. Nemá cenu rozlišovat, jestli tamto je „menší zlo“ a toto „větší zlo“, pokud je jedno jablko v koši shnilé, shnijí totiž všechny. A to není o tom, jestli se deklarujeme katolíky, pohany nebo třeba buddhisty, to je o skutečném návratu ke kořenům, který jedině pokud bude nekompromisní, má šanci na úspěch.

  3. vonrammstein permalink
    Prosinec 4, 2011 13:33

    R.O.: Přesně tak. Ovšem jeho poslední slova už smysl dávala.

  4. R.O. permalink
    Prosinec 4, 2011 03:39

    samozřejmě von rammsteine jen kokot mohl říci bůh je mrtev :-)

  5. vonrammstein permalink
    Prosinec 3, 2011 19:17

    Perfektní text. Až na toho Nietzscheho, pochopitelně. To byl extrémní kokot.

  6. Shaman permalink
    Prosinec 3, 2011 06:47

    „Pojem plemeno dnes existuje jen pro zvířata.“
    Ano, a každý chovatel ví, že každé plemeno má svou +/- typickou povahu a schopnosti. Taková je příroda Ale o lidech se to říkat nesmí, byl by to rasismus. Tím, že byl vytvořen umělý „standard člověka“, byl člověk vyrván z lůna přírody, byly mu useknuty kořeny.
    Jako příklad uvedu kavkazského pasteveckého psa. Po staletí přežíval jenom díky své povaze nekompromisního válečníka, tvrdého a nelítostného hlídáče svého teritoria a do poslední kapky krve věrného zastánce své smečky. A dnes se ho lidé snaží „vylepšit“. Různě ho kříží, aby zmírnili jeho „příliš ostrou“ povahu. Dokonce se našli blázni, co se snaží „vylšechtit“ zdrobnělého(!) kavkazáka. Ale není to jenom žalostný případ tohoto hrdého psa. I holuby byly „vyšlechtěny“ do podob, kdy nejsou schopné odchovat vlastní mláďata (kvůli šlechtěnému tvaru zobáku je nenakrmí), a nechávají je krmit jinými, zatím schopnými plemeny. Co se stane s takovým plemenem ve volné přírodě? Zahyne samozřejmě, jelikož už není schopné přežít. Za to vděčí inženýrům jejich budoucnosti. Buďto klec, nebo smrt.
    Nepřipomína vám to něco? Nechtějí i z nás, původně životaschopných evropských národů „vyšlechtit“ závislé zrůdy a monstra neschponé vychovat své děti? Chtějí i nás křížit a zmírnit naši „příliš ostrou“ povahu? Nechtějí i z nás vytvořit zdrobnělého člověka? Co z nás bude až prolomíme svou klec? Přežijeme, nebo zahyneme?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: