Skip to content

O dnešní době (druhá část)

Listopad 13, 2011

O svobodě a jejím znásilnění ve jménu nikoho

Co však potom zbývá na obranu obyčejným občanům proti zlovůli a represi systémovým orgánům? Pokud je jedna ze zásad na čem demokratický systém založil své fungování pošlapávána a umlčována, a to o svobodě. Avšak svoboda v jistém smyslu slova má několik rovin. Jednak v rovině vlastnické, která člověku umožňuje svobodně nakládat ze svým majetkem, a tak jej zvelebovat a rozšiřovat. Ale svoboda nemůže existovat jen v této rovině, ale musí být rozvíjena i v jiných rovinách, které tak pomohou k nastolení odpovědnosti a morální stabilitě.

Častou větou, kterou se ohánějí všichni, kteří pošlapávají svobodu ve jménu demokracie je věta „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Tato formulace jenom poukazuje na určitou oblast právních norem, které jsou zahrnuty v právním systému. Avšak o pravé svobodě v její čisté podobě zhola nic nevypovídá. I komunistický systém měl ve své ústavě definice svobody, ale víme jak tomu ve skutečnosti bylo. Jistě, společnost jako živý organismus potřebuje jisté mantinely pro svou funkčnost a správu, jinak by byl systém nezvladatelný a sklouzl k anarchii. Ale svoboda myšlení, názorů musí být chráněna a úplná, i když se to dnešnímu systému nelíbí, neboť jakékoliv omezení této veličiny ve jménu demokracie či jiných berliček, může vést k plíživé autokratizaci, která může vyústit v novou totalitu. Proto svoboda není jednotný fenomén, ale má několik podob a proto musíme na ni nahlížet z jiných úhlů pohledu.

Dnešní doba, která je právě význačná tímto plíživým ničením těchto svobod ve jménu ochrany menšin či ochrany demokratického prostředí, jenom potvrzuje svou dekadentní a samo sobě schizofrenní postoj.   Dnešní právní prostředí měnící se pod tlakem nátlakových skupin, jež si z agendy lidsko-právních norem udělaly výnosný způsob podnikání,  a tak se přiživují na národním bohatství, který neúměrně zatěžuje státní rozpočet, což zabraňuje přídělu peněz do významnějších resortů státních výdajů jako je školství či zdravotnictví. Tyto nátlakové skupiny, které nemají od občanů žádný politický mandát k jejich neúměrnému vlivu na politické prostředí, se stávají politickým aktérem, který ve svém aktivismu a působení skrze mediální prostředí podkopává svobodu slova a myšlení. Skandální jest stav, kdy na jejich činnost přispívají lidé, protiv jejich zájmům tyto organizace působí. Demokratický systém v dnešní podobě tak znásilněný a bezcharakterní svým zotročením na jedné straně mocí peněz a na ruku jdoucí zahraničnímu kapitálu, a na druhé straně vysáván neziskovými organizacemi, které ničí svobodné prostředí musí být buď to změněn, nebo dozajista vyvrácen .

Liberální demokracie proto přinesla doposud totální úpadek všeho krásného a tradičního, co nám naši předci zanechali v odkazech myšlenek a sociálního prostředí. Rozvrátila řád po generace osvědčený a nabídla chaos bez tradic překrytý materiálním pozlátkem. Učinila z lidí nemyslící stroje, které manipuluje ve víře hédonistického materialismu a lepších zítřků pro všechny. Avšak přinesla nový oligarchismus, rozvrácení tradičního společenského prostředí (rodina funkce matky a otce), zničila lidskou důstojnost a vložila osud lidí do rukou nevolených organizací a to vše ve jménu rozvoje, práva, svobody a demokratického prostředí

Systém a odcizení

Jako člověk milující tradice, svou kulturu a svou zemi si dovolím tvrdit, že universalismus, který dnešní svět obklopuje v podobě prázdného okolí, kdy člověk se stal opět statistikou bez identity a  nemá se možnost upnout k něčemu pevnému, které by ho naplňovalo, ale vše o kolo je jen bezduchým a bez citu materiálním nihilismem, které nám má nahrazovat majestát tradic a velikosti.

Místo křesťanských modliteben, jsme  ve své dokonalosti vyměnili za chrámy konzumu, kde každou neděli bloudí davy a hledí k novodobým ikonám v podobě materiálního fetiše. Ano, 21. století jest vrcholem lidského ducha, tak krásného a čistého, tak uvědomělého a nepřekonatelného v jeho epystemonologii, až se mé srdce zajíká štěstím a nehynoucím optimismem o budoucnost své země. Kdy předci milovali svou zemi a uctivě ji obětovali, protože si vážili její štědrosti a ctili přírodní zákonitosti vědomě si silného tvůrčího přírodního zákona, dnešní člověk v slepou důvěru v vševědoucí a nikdy nekončící technologický vývoj, záměrně přehlíží tyto varování a směle žije dál svým plným konzumním životem k iluzornímu naplnění svých životů.

Bez ohledu na následky tohoto nezodpovědného chování, bez ohledů na budoucí generace, co jim naše doba zanechá. Jsme svědky situace, kdy v podpalubí je již voda, ale v horní části se ještě křepčí a tančí. Mládež,  která se cítí odcizená dnešní době hledá pevné pojítko se svou existencí a svou seberealizací, avšak toto lhostejné prostředí tohoto mladého člověka zbavuje ideálu, který vede tohoto deprimovaného jedince k snaze, k útěku před tísnivou realitou v podobě drog, alkoholu a nevázanému životu. Tato frustrace odcizuje mladou generaci svým rodičům, kteří tak pohrdají snahou svých rodičů a  jejich malichernými životy a proto ve svém hněvu se upínají k alternativnímu životu, který není cestou jejich sebe naplnění, ale zoufalým výkřikem do tmy, kdy se snaží upozornit na jejich bolestivé srdce a znechucení ze systému ve kterém žijí. Tato realita, kdy rodiče i přes svou snahu se věnovat svým dětem není možná, neboť zajištění obživy v tomto systému vyžaduje velkou část dne trávit v pracovním procesu, a proto se snaží tento nedostatek času kompenzovat materiálním zajištěním, které však nemůže nikdy nahradit mladému člověku to co jest opravdu hodnotné a to rodičovská starost a láska.

 Pop kultura, která působí na mladé lidi a pěstuje v nich toto odcizení ve větším důrazu  ke své identitě, jest dalším fenoménem tohoto systému. Plytkost a totální úpadek, který tato universalistická kultura zosobňuje, je jen dalším z důsledků totalitního prostředí, které slouží k odcizení mladého člověka od hodnotných věcí, které si jeho pozornost zaslouží. Pokud tedy shrneme ústřední myšlenku, vše co jest bráněno národními silami, tj. kultura, společenské konvence je systematicky nabouráváno globalizací za cílem uskutečnění svých plánů. Tyto plány postupně budují  cestu k uskutečnění nástupu nového světového řádu, kdy hrstka lidí bude ovládat osudy všech lidí, kteří jim k tomu budou ještě souhlasně přikyvovat a provolávat jim slávu.

třetí část brzy

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. Tvor permalink
    Listopad 16, 2011 23:35

    Neřeknu: Ak sa clanok pozdava, mozes ked tak dat komentar s odkazom nan. Cely clanok nie. Takto bezne postupujeme.
    Eliadeho clanok je tiez znamy, nedavno bol sireny po viacerych strankach. Este by som k teme doplnil zaujimavy clanok z Ulhvelu na integre: http://integra.blog.com/2011/04/08/sloboda-a-nicota/

  2. Listopad 16, 2011 10:49

    Tvor: Dobrý článek, maximálně s ním souhlasím. Mohl bych ho vystavit na svém webu? Samozřejmě se zpětným odkazem odkud byl převzat.

    K tématu bych ještě doplnil toto http://www.hrdost.net/mircea-eliade-o-svobode/

  3. Tvor permalink
    Listopad 16, 2011 01:51

    K tej episteme – veda zaoberajuca sa teoriou poznania je epistemologia. Mozno sa mylim, ale aj epistemoNOlogia je tiez nejaky preklep (mal by som to vediet, kedze sa epistemologiou zaoberam). A ani to vysvetlenie by nebolo presne – nejedna sa o rozbor myslenia ale o vedu zaoberajucu sa predovsetkym moznostami poznatelnosti sveta.
    Pisal som to uz pri minulej casti – casto sa tu objavuju terminy pouzivane nespravne, co je zapricinene asi povrchnou vedomostou, treba si davat na to pozor.

    Inak ked uz bola rec o slobode, mozno by pre vas bol zaujimavy moj clanok, kde sa podobny problem rozoberal popri dnesnom individualizme:
    http://pretrvanie.info/?p=1195

  4. Listopad 15, 2011 12:51

    V části o svobodě mi chybí jakákoliv zmínka o zpětné vazbě – zodpovědnosti. Bez ní svoboda neexistuje. Všechny ty „socialistické“ systémy chrání člověka před následky jeho chování, před zodpovědností. Člověk ale, když neví že dělá něco špatně, chybu nikdy nenapraví; ani ji napravit, de facto, nemůže. Příklad par excellence: různé sociální dávky. Ale to je jen vrchol ledovce.

    Toto nemá nic společného se „sociální spravedlností“ či s hierarchizovanou společností.

    ***

    „Skandální jest stav, kdy na jejich činnost přispívají lidé, protiv jejich zájmům tyto organizace působí.“
    Oxymóron. Co je tím zájmem lidí? Dle článku přesně to, co jim ty korporace poskytují.

    Je naprosto opomenuta – dnes neexistující – metafyzika lidského bytí. Historicismus toto nemůže(!) nikdy nahradit. Že „něco bylo“ není důvodem pro cokoliv.

    ***

    Nechci být hyperkritický :-) Vysvětlím tedy proč toto píši: v poslední době jsem se setkal se vším možným a nemožným a prostě většina „řešení“ by přinesla minimálně stejné nebo ještě větší problémy, než jakým čelíme dnes. Autor si dal jistě s tímto textem hodně práce a jistě nad tím vším minimálně řadu měsíců přemýšlel. Ale stále to není dostatečně propracované.
    (Že článek není návodem k řešení ale pouze popisem stavu? No, vždy staví proti současnosti nějakou opozici v podobě „správné cesty.“)

    V jednom mají demokraté pravdu; problémy jsou skutečně hlubší, než se na první pohled mohou zdát.

  5. H.L.M permalink
    Listopad 15, 2011 09:44

    Epistéme: věda vědění, pravé poznání na rozdíl od mínění(doxa)
    Epistemonologický: rozbor myšlení
    Jedná se o překlep v záměně i/y

  6. Tvor permalink
    Listopad 15, 2011 02:49

    Prosim vas, co je to epystemonologia? To som este nepocul. A asi nebudem sam. Diky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: