Skip to content

O dnešní době (první část)

Listopad 4, 2011

Je příznačné, že dnešní doba jest obdařena všudypřítomným balastem, jenž se snaží tvářit navenek jako majestátní, avšak ve své podstatě lze připodobnit obalu bez obsahu, který právě z tohoto důvodu nemůže být majestátní, ale je apriorně dekadentní a nic neříkající. Symbolem dnešní doby charakterizujícím sociální a kulturní prostředí, v němž se pohybujeme a žijeme své životy, je prázdnota. Ta dosáhla svého plného vědomí a naplnění v globálním prostředí. Toto prostředí, snažící se vytvořit novou kulturu, nový myšlenkový systém, a tak zavrhnout to, co bylo krásné a morální, tj. odkaz předků, úctu k tradicím a kulturní svébytnost, jež náleží  k jedněm z předpokladů plného života přesahující transcendentální cítění světa individualitou člověka.

Plytkost globalizace, která zasévá své spáry do kulturně vyspělých zemí se svými tradicemi a historickou kulturou a snaží se rozvrátit to krásné a jedinečné, které tradice a kultura symbolizují, a tak drasticky mění mínění a sociální cítění lidí. Sociální prostředí pod tlakem těchto okolností se stává atomizovanějším a méně soudržným. Jinými slovy, individualismus se stal moderní modlou, jež má lidstvo vynést na piedestal dokonalosti a rozkvětu. Tato cesta vytyčená modernímu člověku nedovoluje se zastavit a rozhlédnout se a zvážit tuto cestu a její prospěch, ale naopak ho staví do role dostihového koně, majícího za úkol pouze hledět vpřed a o okolí se zajímat, neboť jen vítězové jsou neseni a ověnčeni vavříny, přičemž na ostatní v kapitolách kroniky lidstva místo nezbývá. Tato dostihová kariéra nás dovedla do stavu, kdy hamižnost, sobectví a lhostejnost rozvrací staré pořádky a nahrazuje je fenoménem hédonismu a materialismu. Štěstí je měřeno penězi a materiálním zabezpečením, které moderního člověka zavírá do zlatých klecí, v nichž žije svůj život s falešným přesvědčením o svém štěstí.

Tento nihilismus nesoucí jméno liberalismus a demokratismus je až hystericky oslavován a protěžován bez ohledu na jeho zkázonostný přínos. Místo otázky, kterou by měl každý systém ve své funkčnosti zosobňovat „co je dobré pro člověka?“ , je místo toho kladena otázka „co je dobrého pro systém?“. Systém, který zotročuje evropské národy ne fyzicky, ale duševně, což je jen horší příklad zotročení, neboť fyzickou bolest si uvědomí i hlupáci, avšak k duševnímu otroctví a jeho zhoubným důsledkům potřeba jisté dávky vědomosti.

Demokratická totalita

Na počátku si položme otázku, co je vlastně demokracie? Ve vulgarizované a značně zjednodušené interpretaci je to vláda lidu. V technické podobě zjevené v dnešním prostředí je to vláda plnící zájmy úzkého okruhu mocných a v organizační podobě je to vláda průměru a nekompetentnosti. Jednoduchou logikou a při pohledu na salaš (poslaneckou sněmovnu) vidíme, že naši zákonodárci jsou symbolem průměru a nijak nevyčnívají, neboť úspěch či jistý intelektuální a svobodný postoj a pohled na směr politiky se nehodí kapitálovým investorům (plátci kampaní, nadnárodní kapitál, ne ty občane), kteří nepotřebují na vysokých politických postech svébytné a svobodomyslné lidi, ale masu která plní jejich agendu. Tento rakovinový systém prostoupil i justici a policii. Tato chiméra, obklopující naši zemi, již prolezla do podvědomí občanů tak silně, že již tento stav berou jako normu a co je skandální i jako jistou tradici a všední jev. Jelikož jsou občané smířliví k tomuto stavu věcí nemůže být překvapující, že dalším procesem může následovat, bude snaha zvrhnout tento systém k vládě oligarchie, která pod maskou právního a demokraticky se tvářících institucí se bude snaží utáhnout smyčku kolem hlav svých novodobých nevolníků za frázemi líbivými ale prázdnými. Neboť již zde nebude nikoho, kdo by měl sílu se tomuto vývoji postavit, ale bude zde pouze apatická masa lidí, kteří za drobky a iluzi bohatství prodají své duše a svou mysl. K tomuto procesu jim slouží dnešní omezování svobody pod maskou ochrany demokratického prostředí, a tak se snaží nekonformním názorům či způsobu života zamezit šíření mezi lid a jeho probuzení z apatie a nevědomí.

Tento totalitarismus myšlení již prostoupil tak daleko, že občan již nemůže uniknout takovému zhoubnému prostředí, ale je s ním konfrontován v podstatě celou dobu svého aktivního trávení dne. Tato totalita názoru, kterou si uzurpuje dnešní doba, dělá z lidí nekriticky smýšlející loutky, které bez sebemenší racionalizace těchto procesů přejímají někým jiným zformulovaný názor za svůj, aniž by si byli vědomi, jak do tohoto postoje byli šikovně vmanipulováni. Tím se stávají zaslepení a všechny, kteří jsou totalitou prostředí ocejchování za neakceptovatelné slepě nenávidí či se jich obávají, aniž by znali jejich motivy či názory, které tito lidé sdílejí. Společnost se tak stala obalem bez identity, která jediná dokáže těmto zhoubným procesům bránit, neboť identita či tradice, kultura jsou v hloubce lidské duše a při správném rozjímání si i totalitou mysli manipulován člověk dokáže tohoto kontextu uvědomit.

Tak jako Sokrates, který dokázal otroka přivést k výpočtu obsahu trojúhelníku, i když neznal matematické vzorce ani souvislosti, avšak musel být obdařen jistým intelektuálním nadáním k pochopení fungování matematických procesů, tak musí i dnešní pro národní aktivismus směřovat na intelektuálně zdatné lidi, kteří jsou schopni s pomocí úniku z dnešní totality myšlení. O méně nadané nemá cenu usilovat, neboť ti  z totality jsou schopni vystoupit také, ale úsilí vynaložené k této proměně neodpovídá zisku, který mohou v počátcích přinést, neboť ti se  ke změně prostředí přidají tak jako tak.

pozn. Druhá část brzy

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. Tvor permalink
    Listopad 9, 2011 01:44

    Uvaha v podstate neprinasa nic nove. Musim vytknut tiez pseudointelektualny styl pisania, pretoze z citania vidno, ze autor neovlada skutocny vyznam niektorych pojmov (ako napriklad apriori a pod.) – preco nepisat radsej „ako zobak narastol“? Tiez ista jednostrannost mi vadi, a to nie som ziadny fanusik demokracie, ale podobnych clankov, ktore ju kritizuju, sa objavuje dost a nie vsetky idu do hlbky – skor len pomenuvaju niektore symptomy doby, zvycajne zname z ucebnice politologie pre prvy rocnik. Tradicionalisticka sfera tiez presla istou degeneraciou – nemozno vsetko zhadzovat na tuto dobu a dnesneho cloveka, i ked toto predstavuje znacny vplyv na sucasny stav. Riesenia, ktore su ponukane nie su prilis uspokojive. Autor navrhuje zamerat sa len na tkzv. elitu narodnych aktivistov, no mne sa cim dalej viac zda, ze prave tato elita potrebuje byt podrobena poriadnej kritike, pretoze sa k nej vacsinou hlasia skor polo-tajne a polo-paranoidne skupiny jedincov, ktori navzajom sucitia s nepochopenim vo svete a plni resentimentu fnukaju nad svojim tazkym udelom bez toho, aby skutocne nieco vykonali.

  2. bsamot permalink
    Listopad 4, 2011 20:54

    Pravdivé… myslím si že většině lidí je to stejně celkem fuk.Jednou z příčin toho všeho je dle mého názoru také přelidněnost planety.Za současného stavu bych se přikláněl k řízení ,,státu železnou rukou“ a skutečnou elitou národa.I když kdo ví jak by se to zvrtlo…

  3. WolfFenrir permalink
    Listopad 4, 2011 19:20

    Zdravím
    Zajímavá úvaha a podle mého zcela výstižná.
    O výše zmíněných záporech dnešní „moderní“ společnosti zřejmě není pochyb.
    Zajímala by mne ale přímá řešení těchto vnitřních problémů.
    Je to suverenita? Je to více konzervativní řízení státu „železnou rukou“?
    Či jiná opatření a kroky, které by vedli k nastolení systému, který by nebyl ovládán
    oligarchy, nevzdělanci a multi-kulturisty? Jak zabránit ničení duševní svobody dnešní
    společnosti?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: