Skip to content

Proč ožívá stará duchovnost? (první část)

Listopad 1, 2011

Tento článek zkoumá příčiny soudobého oživování předkřesťanské duchovnosti. Jako materiál této analýzy sloužily texty napsané ruskými rodnověrci. V těchto textech bylo zjištěno devět témat. Ta se dělí do tří kategorií, pojmenovaných «nacionální obnova», «přírodní náboženství» a «nová éra staré duchovnosti». Teoreticky článek vychází ze sociologického studia pozdně moderní religiozity. Je pozorováno, že rodnověrská interpretace obnovy pohanství často zahrnuje témata, která jsou také ústřední v teoretických diskusích o úkolech soudobé religiozity. Na rodnověří se tudíž pohlíží jako na  účastníka společenských diskusí, který komentuje a přispívá tématy, jakými jsou «glokalizace» světa, moderní odcizení a pocity nedůvěry a nejistoty.

Proč ožívá stará duchovnost?

Rodnověří je náboženství, které se snaží oživit předkřesťanskou slovanskou duchovnost. Řadí se k mezinárodní skupině soudobých pohanských náboženství, jež lze prakticky najít na všech územích s obyvatelstvem evropského původu. Na západě si množství studií povšimlo, že pohanství patří k jednomu z nejrychleji rostoucích nových náboženství [1, str. 1] a dle některých ukazatelů platí totéž i pro rodnověří v Rusku. Ačkoliv je náboženství stále spíše okrajové, zůstává zajímavou otázkou, jak toto «staré náboženství», staletí považované za minulost, ožilo v takové síle. Samotní pohané a mezi nimi i rodnověrci často prohlašují, že jejich náboženství poskytuje užitečné odpovědi současnému člověku a současné společnosti. Cílem tohoto článku je prozkoumat tato rodnověrská vysvětlení obnovy předkřesťanské víry.

Metodologicky se analýza opírá o sociologickou narativní analýzu. Všeobecně se má za to, že vyprávění je lidem vlastní způsob, jak rozumět světu a vytvářet logické příčinné souvislosti. Vyprávění je tudíž účinnou formou, jak vysvětlovat a prosazovat alternativní pohledy na různé společenské děje [2]. Při úvahách o subjektu rodnověří shledávám zvláště platný narativní přístup, protože samotní pohané jej vědomě používají. Pohané si dobře osvojili ideu Lévi-Strausse, dle níž «mýty jsou myšlení v nás». Tedy jakožto metodu k objevování a prezentování pohanského postoje pohané často reinterpretují (či odhalují staré interpretace) a jsou otevření  diskusím ohledně běžných kulturních mýtů a vyprávění.

Jakožto zdrojový materiál jsem použila publikovanou literaturu psanou rodnověrci. Tématickou analýzou jsem odhalila deset vyprávění, které se nicméně často prolínají. Ačkoliv se tato témata v é či oné formě vyskytují prakticky ve všech rodnověrských skupinách a textech, existují některé výrazné rozdíly v tom, jak se interpretují a jaká témata jsou zdůrazněna. Ve skutečnosti patří k jednomu z nejnápadnějších rysů rodnověří, jakož i soudobého pohanství obecně, různorodost. O této charakteristice lze dokonce říci, že vyplývá ze samotné podstaty náboženství, které klade důraz na osobní zkušenost a vyhýbá se přísnému dogmatismu. Analýzou různých interpretací obnovy rodnověří se tudíž rovněž snažím tuto různorodost nastínit. Témata, jež jsem odhalila v rodnověrských interpretacích příčin obnovy předkřesťanské víry, jsem rozdělila do tří skupin, které volně odpovídají rozdělení uvnitř rodnověrského hnutí.

Rodnověrské hnutí

V rámci přístupu k různorodosti rodnověří užívám typologie hnutí prezentované Gaidukovem jakožto předběžného poznávacího rámce. Gaidukov rozděluje rodnověrské hnutí do tří kategorií dle jeho hlavní orientace: přírodně orientovaná, nacionálně orientovaná a «folklorní» součást hnutí [3, str. 30]. Gaidukova specifikace, tj. «hlavní zájmová orientace », je skutečně živá, protože skupiny se výrazně překrývají.  V důsledku toho je nevyhnutelně řazení kategorií značně nahodilé a subjektivní. Příroda je např. ve většině nacionálně orientovaných frakcí také ústřední a nacionalismus se v nějaké formě  projevuje prakticky ve všech rodnověrských skupinách. Nicméně nejednotnost je skutečností, jak prokázal známý spor ohledně Bittsevské výzvy (Битцевское Обращение) [4].  Nejasnosti a spory tedy nutně nepopírají typologii, ale naléhají na pečlivý výklad konceptů.

 «Nacionálně orientovaným křídlem rodnověří» odkazuji na část hnutí, která klade nacionální zájmy do samotného jádra náboženství. Takový nacionalismus se může projevovat jako politická ideologie, jakožto konzistentní světonázor vycházející ze základních představ o etnicitě a národech, či jakožto snaha prosazovat národní zájmy. Ve většině těchto případů je rodnověrský nacionalismus zároveň etnickým nacionalismem, tj. výchozím bodem jsou Rusové jakožto etnická kategorie a ani ne tak Rusové jakožto občané Ruska. Do této kategorie řadím tak jasně náboženské organizace, jako je Unie slovanských komunit slovanské rodné víry a Svaz Venedů, stejně jako političtěji zaměřené frakce, jako je  «Kontseptsiya Obshchestvennoi Bezopastnosti» [5, str. 150–152].

Pro mnoho věřících je rodnověří v první řadě  rodnou vírou, avšak pohanství lze rovněž charakterizovat jako zemské, přírodní náboženství, které oslabuje různorodost a tudíž prosazuje i etnickou toleranci. Přirozeně takové vnímání není nutně výlučné. Existují nicméně rozdíly, v nichž se jeden z těchto aspektů zdůrazňuje více. Jedno z pravidel selského rozumu říká, že komunity uctívající Peruna často více inklinují k militarismu, kdežto následovníci Velesa inklinují k mysticko-filosofickým postojům [6, str. 170]. Pro účely analýzy je toto rozdělení přirozeně příliš neurčité. Nejprominentnější rodnověrskou organizací, kterou lze považovat za představitele tolerantní, přírodně zaměřené orientace je Kruh pohanských tradic, nicméně existují i další nezávislé komunity, jež sdílí podobný pohled.

K třetí skupině v Gaidukově analýze patří rekonstrukcionisté, kteří napodobují dávnou kulturu. Ačkoliv může být  koníček (či životní styl) cestou k rodnověří, nemělo by se zapomínat na to, že někteří praktikanti rekonstrukcionismu jsou křesťané. Proto bych spíše vnímala rekonstrukcionisty jakožto odlišnou kategorii, jdoucí napříč rodnověřím. S Gaidukovem souhlasím v tom, že existuje větev rodnověří, jež se sama odlišuje náboženským synkretismem. Tato skupina má výraznou afinitu k ruské esoterické tradici s předchůdci jako Jelena Blavatská, Nikolaj Rerich a Danil Andrejev. Do této kategorie řadím takové autory bestsellerů, jako jsou Asov a Šemšuk a skupiny jako církev Inglingů, kteří jsou synkretisty a svému publiku poskytují esoterickou moudrost. Dle Zoriny se ruský esoterismus konce 20. století odlišuje od svého západního protějšku svým patriotismem a protestem vůči liberalismu a  maloměšťáctví, či tím, co Zorina popisuje jako «antiweberovský» duch. Zorina tvrdí, že oblíbenost fenoménu lze částečně vysvětlit jeho podobností s ruskou tradicí filosofování. Dokonce dokazuje, že soudobý ruský esoterismus funguje pro Rusy se sovětskou ateistickou výchovou jako most mezi ateismem a religiozitou. Navíc dle Zoriny esoterismus vnesl ruskou kulturu do post-sovětské generace a splnil důležitý společenský úkol odporovat čistě utilitářským a konzumním hodnotám [7, str. 40, 268–272, 282].

Nacionální obnova

První vyprávění o obnově předkřesťanského duchovna odkazuje na rodnověrství  jakožto ruskou (či slovanskou) reformaci. Dávná předkřesťanská víra je hodnocena jako inherentní slovanská či ruská forma religiozity a křesťanství je zavrhováno jako cizí vliv. Toto vnímání se může spojovat s některými mesiášskými ideologiemi, které vedle sebe staví  materialistický, rozkládající se Západ a slovanský idealismus a duchovnost. Toto vyprávění lze rozdělit do tří témat, která jsem pojmenovala následovně: «Záchrana národa», «záchrana kultury» a «mezinárodní politika a anti-globalizace ».

První z těchto témat, «záchrana národa », podotýká, že národní náboženství jsou více ve shodě s genetickými, mentálními či  environmentálními vlastnostmi daného národa či etnické skupiny.V důsledku toho se tvrdí, že vlastní (rodné) náboženství poskytuje lidem užitečnější odpovědi a zkušenosti než ideologie cizí. Za předpokladu,že je rodná víra vepsána v lidech, prohlašuje se, že navrácení této tradice  přinese lidem větší naplnění a rovnováhu. Dle tohoto vyprávění realizace národních instinktů také usnadní společenskou soudržnost. V ruské historii se na cizí ideje, jako jsou křesťanství, marxismus či západní liberalismus, pohlíží jako na příčinu mnoha neštěstí, jež má, jak se věří, napravit nacionálně-náboženská obnova. Ve stručnosti, nacionální obnova je živá díky hrozícím společenským, environmentrálním a politickým problémům.

Nacionálni výklad rodnověří lze také představit na velmi osobní a konkrétní úrovni použitím metafor jako «duch, krev a půda ». V těchto výkladech jsou vnímány náboženství a náklonnost ke svému životnímu prostředí tak, že jsou vepsány ve člověku stejně hluboko jako láska ke svým dětem či rodičům. Rodní bohové obývají rodné prostředí a projevují se v něm i lidech jakožto svých potomcích. Popírání těchto závazků jedince poškozuje, nicméně s sebou nese škodlivé důsledky i na společenské úrovni. Vyprávění zdůrazňuje, že lidé mají zodpovědnosti, které odpovídají jejich místu na světě. Tak jako se u rodičů oprávněně očekává, že se budou o své děti starat, tak i předkové si zasluhují čest a vzpomínky a země úctu a obdělávání. Stát se rodnověrcem neznamená, že se lidé musí naučit či osvojit nějaké náboženské učení; stačí, aby se člověk znovu napojil na své  přirozené instinkty, aby cítil krev ve svých žilách a půdu pod svýma nohama.

Výklad obnovy rodnověří jakožto etnického náboženství lze přednést také v kulturním kontextu. Ústřední klatbou v tomto vyprávění spočívá v «McDonaldizaci» světa [8]. Globalizace se kritizuje jako hrubé vnucování amerického světonázoru a hodnot národům a jiným kulturám. Triumf nadnárodní kultury je obviňován ze zničení různorodosti národních kultur. Navíc se tvrdí, že globalizace odřezává kulturní kořeny národů a zapříčiňuje tak celkový pocit odcizení. V tomto vyprávění se rodnověří objevuje jako záruka rodné kultury, jež může oživit, zachovat a  přenést slovanské dědictví.

Třetí vyprávění, «mezinárodní politika a anti-globalizace », také zdůrazňuje důležitost rekonstrukce původních a autentických národních hodnot, ale zatímco předchozí téma odkazuje na kulturní či psychologickou sféru, v tomto vyprávění je důležitějším zájmem osvobození se od cizinců či cizích politických a ekonomických vlivů. Křest Rusi se považuje za symbol počátku vlády cizích «okupantů», která dál zotročuje a vykořisťuje Rusko. Ačkoliv Rusové či Slované jsou primárním výchozím bodem,  sféra pospolitosti může zahrnovat také všechny  «bílé» lidi.

Nacionální vyprávění o obnově rodnověří, umístěné do politické struktury, upozorňuje na procesy centralizace globální politické moci. V závislosti na výkladu mohou být centrem nevyvážené mocenské struktury Spojené státy, finanční kapitál či «sionisticko-zednářské spiknutí ». Protože se globalizace vnímá jako oklešťování možnosti činit rozhodnutí na národní úrovni, volá se po nových formách vlády. Zatímco někteří rodnověrci propagují ideu etnicky uniformního státu, jiní se více zabývají pokusy představit si alternativní formy globální politiky, které by se vyhnuly problémům unipolárního světového řádu. Ačkoliv má toto vyprávění politickou orientaci, jsou v těchto modelech často zastoupeny pohanské hodnoty nacionalismu a různorodosti.

Nacionalisticky orientované výklady obnovy rodnověří odrážejí sociologické debaty ohledně globalizace a jejích efektů na moderní religiozitu. Na první pohled se rodnověří jeví jako exemplární příklady nacionální obranné reakce, jež se snaží zachránit národní státy a systém homogenních národních kultur. Bližší pohled odhaluje, že obraz je komplexnější. Stranou nacionalistických projektů si rodnověrci také představují alternativní perspektivy globalizace. Jinými slovy, představují ideály, jak by se globalizace mohla odehrávat ve správnějších a udržitelnějších termínech.

Poznámky:

1. Strmiska, Michael F. Modern Paganism in World Cultures. Comparative Perspectives. – Santa Barbara: ABC-CLIO, 2005.

2. Polletta F. Contending Stories: Narrative in Social Movements // Qualitative Sociology. – 1998. – Vol. 21. – № 4. – Р. 419–446; Fisher, W. R. Narration, Reason, and Community // Memory, Identity, Community. The Idea of Narrative in the Human Sciences. (Eds.). – Lewis, Hinchman & Hinchman, <st1:City w:st=“on“><st1:place w:st=“on“>Albany</st1:place></st1:City>: <st1:place w:st=“on“><st1:PlaceType w:st=“on“>State</st1:PlaceType> <st1:PlaceType w:st=“on“>University</st1:PlaceType></st1:place> of <st1:State w:st=“on“><st1:place w:st=“on“>New York</st1:place></st1:State> Press, 2001. – Р. 307–327.

3. Gaidukov A. Ideologiya i praktika slavyanskogo neoyazichestva: сandidacy of Science Diss. – <st1:City w:st=“on“><st1:place w:st=“on“>St. Petersburg</st1:place></st1:City>: Herzen State Pedagogical University of Russia, 2000.

4. Aitamurto, K. Russian Paganism and the Issue of Nationalism. A Case Study of the Circle of Pagan Tradition In Pomegranate // The International Journal of Pagan Studies. – 2006. – 8 (2). – Р. 184–210.

<st1:metricconverter w:st=“on“ ProductID=“5. In“>5. In</st1:metricconverter> the appendix of his Dissertation, Gaidukov presents more detailed division of the movement distinguishing the «political Neo-Pagan bloc» in separate. Although the table is partially outdated, it gives good overview on the movement. Gaidukov 2000.

6. Prokofjev, A., Filatov, S. & Koskello, A. Slavjanskoje i skandinavskoje jazytšestvo. Vikkanstvo // Sovremennaja religioznaja žizn Rossii. Opyt sistematitšeskogo opisanija. Part IV. (Red.) M. Burdo & S. B. Filatov. – Moskva: Logos, 2006. – Р. 155–207.

7. Zorina E. V. Sotsial’nö-filosofskaya infrastruktura ezotericheskoi traditsii v Rossii XX veka: dissertatsiya na soiskanie ucheboi stepeni doktora filosofkikh nauk. – Finansovaya akademiya pri previtel’stve R. F. Moscow, 2002.

8. George Ritzer, spisovatel, který poprvé použil termín «McDonaldizace», tím odkazoval na šíření standardizované, vykalkulované formy produkce (Ritzer, G. The McDonaldisation of the Society. <st1:place w:st=“on“><st1:City w:st=“on“>Thousand Oaks</st1:City>, <st1:State w:st=“on“>CA</st1:State></st1:place> : Pine Forge Press, 2004). Nicméně se termín také stal znamením triumfu americké, nadnárodní kultury. V rodnověrských diskusích je tato druhá interpretace světa běžnější.

Reklamy
komentářů 7 leave one →
  1. Listopad 3, 2011 16:07

    Wolos:
    S těmi Japonci to zní zajímavě…. Oni vůbec z evropské kultury přebírají jen to, co se jim hodí, co se dá naroubovat na tu jejich, aniž by to bylo schizofrení. V éře Meidži převzali organizaci armády od Němců a námořnictva od Britů. Na bělochy sice dále pohlíželi, jako na barbary, ale na Válečné akademii se vyučovalo o bitvě u Thermopyl (řecké pojetí cti se velmi podobalo tomu japonskému) a o taženích Alexandra (jeho dlouhodobé plánování je zase podobné japonské úřednické mentalitě). Čínani to naopak neudělali a jejich říše se rozpadla…

  2. Shaman permalink
    Listopad 3, 2011 07:37

    Možná bych spíš volil název : proč se probouzí stará duchovnost. Vždyť nezemřela. Nikdy jsem neměl problémy s otázkama jako: jak byto viděli/dělali předkové. Podle mě je odpověď v nás. Své předky přece neseme v sobě, tak se stačí zaptat. Sice je třeba potlačit stáletími vštěpované „pravdy“, ale jde to. Stačí si dát dohromady to co o nich víme, s tím, co cítíme. Oni to dělali taky tak.
    Velice zajímavý článek.

  3. Swantowiet permalink
    Listopad 3, 2011 01:38

    Díky…

  4. Wolos permalink
    Listopad 3, 2011 01:19

    Swantowiet:
    ad otázka po novém bohu: s rozvíjejícími se oblastmi lidského konání a s nimi spojenými jevy (elektřina, magnetismus, informatika, jaderná energie,… ap.) je v zásadě na výběr ze dvou možností: buď rozšířit působnost stávajícího božstva s novou oblastí, anebo definovat nové. Všechna jsou stejně odvozena od přírodních jevů anebo jevů s nimi souvisejícících. Tedy od řádu světa, chceš-li.

    ad Sigmar: jde jen o množství a vnitřní sílu uctívačů – v součtu sílu egregoru prosadit se mezi okolními. Jde o stejný případ, jako egregor „chréstos“ – jako člověk nikdy neexistoval, ale díky narůstajícímu množství vyznavačů začal žít svým vlastním životem, prosadil se v realitě. Dost mu napomohl jeho univerzalistický ráz, vstřebávající jednotlivce různých oblastí, což kulty vztahující se k lokálním kulturám (pozn.: zajímavá synchronicita – kult – kultura) natož Sigmar se silnými západnickými rysy, nutně nemají.
    Na druhou stranu, umělé egregory mohou zaniknout v důsledku absence uctívačů (šiřitelů memu, chceš-li), ale božstva zosobňující živly či přírodní procesy nikoliv – ty jsou věčné z podstaty, dokud trvá svět.
    Silným zůstává egregor A. H. Ten chlap je dodnes skloňován natolik (tuším že snad nejvíc), že se stal v podstatě nesmrtelným.

    ad Japonci: je to pro mě novinka, ale, je-li můj odhad správný, může se jednat o japonskou nostalgii po samurajských válečnických časech… Reformy Meidži a atomovka je sice podrtily, ale paměť nevymazaly. Stejně jako v našem případě intenzivní christianizace evropského prostoru.

  5. Swantowiet permalink
    Listopad 2, 2011 14:53

    Konečně r(n)acionálně strukturovaný pohled na rodnověreckou scénu. Já osobně bych přidal ještě čtvrtou skupinu, její charakteristiku bych nadhodil lakonickou otázkou: Od kdy Sigmar přestává být literární postavou (série Warhammer) a pop-kulturní postavou několika čtenářských sezón a stává se dalším bohem??? nebo jinak: mohou si rodnověrci definovat dalšího boha???

    Proč jsou pro Japonce sexy Tór a Perun? :-) Rád bych spojil přijemné s užitečným a měl nějaký nový materiál do seminářů DEKU na fakultě, tak díky za nějaké připadné odpovědi.

  6. Hlutwig permalink
    Listopad 2, 2011 14:41

    Zajímavý článek.

    Příroda – národ – kultura, umění či „folklór“
    Vnímám to jako přirozenou posloupnost. Také proto se skupiny tolik překrývají. Nevidím zde nějaké nějaké rozpory.

  7. Listopad 1, 2011 15:48

    Tohle se pravdoláskařům z PFI nebude líbit….. ÷)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: