Skip to content

Jung a národovecké hnutí

Říjen 7, 2011
by

JungCarl Gustav Jung (1875-1961) položením základů své analytické psychologie učinil průlom a odlišil se od psychologické školy svého mentora Sigmunda Freuda. Jungovské a freudovské stojí v kontrastu v oblasti psychologie podobně jako germánský a židovský světonázor. Skutečně se předpokládalo, že Freudovy poznatky byly získány hlavně od židovských pacientů.

Jung poznamenal: „… je zcela neomluvitelnou chybou přijímat závěry židovské psychologie jakožto obecně platné.“

O židovském duchu, který naplňuje freudismus, se zmiňovali i jiní, kteří k tomu byli kvalifikovaní, a to Židé i nežidé. Židovský historik Howard Sachar považoval za hlavní motivaci židovských freudistů „nevědomou touhu Židů demaskovat úctyhodnost evropské společnosti, která je obklopovala… Vídeňská lóže B’nai B’rith například s potěšením naslouchala Freudovu přednášení o svých teoriích.“ (Sachar, The Course of Modern Jewish History).

Thomas Szasz, profesor psychologie na Státní universitě, New York, psal o Freudově „anti-nežidovství“ jako o „důležitém aspektu jeho osobnosti a zálib.“

Kolektivní nevědomí

Jung významně přispěl vědě svou teorií, že existuje nejen individuální nevědomí, ale také kolektivní nevědomí, včetně rasového a etnického nevědomí, které významně ovlivňují jedince a určují jeho samotnou bytost a identitu. Znamenalo to pokrok vědy a  rozvinutí konceptu německých filosofů, jako byl Johann Gottfried von Herder, předpokládajících, že každý lid či národ má vlastní „duši“.

Jung tvrdil: „Není pochyb, že na rannější a hlubší úrovni psychického vývinu, kde ještě není možné rozlišit árijskou, semitskou, hamitskou či mongolskou mentalitu, mají všechny lidské rasy společnou kolektivní  duši. Avšak s počátkem rasové diferenciace se také v kolektivní duši objevují podstatné rozdíly.“

Co to znamená, Jung ukázal na praktických termínech, například pokud se politici a náboženští dogmatikové snaží vnutit multi-rasovou společnost. Jung napsal: „Z tohoto důvodu nemůžeme transplantovat ducha cizí rasy do naší vlastní mentality, aniž bychom ji citelně poškodili, což je skutečnost, která nicméně nezastrašuje různé povahy se slabými instinkty před zalíbením v indické filosofii a jí podobných.“


Stín

Dalším důležitým Jungovým příspěvkem byla jeho teorie individuace čili totálního bytí, uskutečňovaného integrací potlačovaného nevědomí do vědomého Já. Pro tento proces, který je ústřední v jungovské terapii, Jung použil německé slovo heilsweg, „posvátná cesta“ uzdravení. Na své cestě k individuaci člověk je člověk konfrontován s potlačeným nevědomím či temnou stranou svého Já, popisovaného Jungem jako stínové Já.

V souladu s Jungovou myšlenkou kolektivního nevědomí má vlastní jedinečný kolektivní „stín“ nejen jedinec, ale celý národ či etnikum. Toto Jung adresoval německému národu, když psal:

„V žádném případě se nemůžeme dostat za hranici naší dnešní úrovně kultury, pokud se nám nedostane silného podnětu od našich prvotních kořenů. Toho se nám však dostane, pouze když se vrátíme za naši kulturní úroveň, a tak dáme potlačenému prvotnímu člověku v nás možnost se vyvinout. Jak to učinit je problém, který jsem se snažil vyřešit léta… Existující stavba je prohnilá. Potřebuje nějaké nové základy. Musíme se prokopat až k tomu prvotnímu v nás, protože pouze z konfliktu mezi civilizovaným člověkem a germánským barbarem vzejde to, co potřebujeme; nový zážitek Boha…“


Národovecké hnutí

Jung spatřoval to prvotní čili stín německého národa utlačován tisíciletím křesťanského morálního otroctví. Pokud se potlačuje to, co je přirozené pro jedince či celý národ, nakonec se to v té či oné formě projeví. Jungovým zájem bylo, aby se germánský stín přivedl k vědomí kolektivní individuací celého národa. V roce 1919, kdy Hitler vstoupil do nově vytvořené Německé dělnické strany, prohlásil: „Zatímco křesťanský světonázor ztrácí autoritu, o to hrozivěji bude slyšet ‚blonďatou bestii‘, jak přechází ve svém podzemním vězení, připravena každou chvíli vyrazit ven s ničivými důsledky.“

Jungova touha vidět Německo obdařené individualitou ho přivedla do styku s energickými národoveckými hnutími, která se objevovala na konci 19.stol. a stále více zanikala s pokořením Německa a Rakouska, následujícím po první světové válce. Stejně tak tato hnutí spatřovala v jungovské psychologii soulad se svou vlastní ideologií.

Jedním z těchto národoveckých teoretiků byl Jacob Hauer, zakladatel Nordického hnutí víry. Ve třicátých letech se zapojil do jungovských konferencí a společností. V roce 1934 měl přednášku o symbolice čísel, která Junga silně ovlivnila, a v průběhu téže přednášky Hauer využil Jungův koncept kolektivního nevědomí k předpokladu existence rasového nevědomí s rasovou symbolikou.

O rok dříve, kdy převzali moc nacionální socialisté, napsal Jung své pojednání, v němž uvedl, že NS říše vyvolala potlačovaný stín či wotanské nevědomí Německa. V roce 1936 napsal: „Hloubka Wotanova charakteru objasňuje nacionální socialismus více než všechny ekonomické, politické a psychologické faktory dohromady.“

Za soupeření o duchovní oddanost v NS Německu mezi tzv. „Německými křesťany“, kteří poněmčili Ježíše, a pohanským, protikřesťanským hnutím, Jung jednoznačně odsoudil prvně jmenované a nabádal Němce, aby vyjádřili plnou podporu Hauerovu hnutí za dosažení „nového zkušenosti boha“, Wotana. Charakterizoval Hauera jako „bohem (tj. Wotanem) posedlého“ a Hauerovy aktivity jako „tragické a skutečně heroické snažení  svědomitého učence.“

Pro Junga bylo staré náboženství stále velice živé, třebaže v podzemí a čekající na své nové objevení. Napsal: „Ne, vzpomínky na staré germánské náboženství nezmizely. Říká se, že ve Vestfálsku jsou starci, kteří stále ví, kde leží ukryty staré obrazy bohů; na smrtelné posteli o tom povídají svému nejmladšímu vnukovi, který dál střeží tajemství… Ve Vestfálsku, dříve Sasku, není mrtvé vše, co leží pohřbeno.“

V dnešní době, kdy evropská duše leží pohřbena pod vrstvou krajního materialismu a povrchnosti a zmírajícími shnilými pozůstatky tisíciletého židokřesťanského duchovního útlaku, Jung nabízí pohled,  dle něhož evropský lid, jakožto kolektiv, může nalézt cestu zpět ke smyslu bytí. Jak napsal sám významný představitel evropského bytí, existencialistický filosof a stoupenec nacionálního socialismu, Martin Heidegger: „Minulost lidské existence jako celku není nic jiného než to, k čemu se vždy vracíme, když jsme zapustili hluboké kořeny. Avšak tento návrat není pasivním přijetím toho, co bylo, ale jeho proměnou.“

 

Zdroj: stránky Nouvelle Droite

Český překlad: Wolf

Advertisements
komentářů 21 leave one →
  1. Únor 3, 2012 00:38

    „Teď Německo zakusilo smlouvu s ďáblem a její nevyhnutelné následky, je rozsápáno
    jako Zagreus, zhanobeno divochy svého Wotana, obelstěno o zlato a světovládu, pošpiněno výměty nejhlubší propasti.“ C. G. Jung: Po katastrofě.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: