Skip to content

Pojem rasa

Září 25, 2011
by

Následující článek je první kapitolou z dosud nepublikované studie Jiřího Svobody s názvem Jedinečnost člověka. Autor v ní na základě antropologických poznatků dokládá, že jedinečnost člověka spočívá právě v jeho rozmanitosti, jejímž nejnápadnějším projevem jsou právě odlišnosti rasové a etnické. Kompletní práci lze stáhnout v naší sekci Knihovna.

Pod pojmem rasa se rozumí populační kolekce (skupina lidí), která se vyznačuje určitým, avšak právě jen pro ni charakteristickým kardinálním znakem (např. barva pleti) či souborem znaků, jež bývá zpravidla vnímána ze tří úhlů pohledu: z hlediska geografického, kdy lze hovořit o tzv. geografické rase či v obecném smyslu o subspecii, lokálního, jež přivádí k myšlence lokální rasy, oné základní evoluční jednotce uvnitř druhu a konečně vnitropopulačního, jež analogicky zavdává příčinu uvažovat o mikrorase, coby vnitropopulační formě. (Dacík, 2000)

Rasa je vlastně vyjádřením příslušnosti k určitému populačnímu okruhu, jenž je vymezen uměle vybraným kritériem či komplexem kritérií, tvořených tělesnými znaky, doprovázenými často znaky psychickými. Rasu lze přitom vnímat, a tudíž ji i vvymezovat, jak na úrovní fenotypu (tedy rovině klasické; barva kůže, morfologické znaky vůbec; v hlubší rovině je třeba brát v úvahu i další znaky, zvláště pak fyziologické, biochemické), tak i – což je pochopitelné – úrovní genotypu (všechny znaky mají konec konců dědičný základ a přenáší se v populaci podle zákonů dědičnosti) a chápat ji jako složitou (zpravidla nehomogenní) dynamickou strukturu, jež v průběhu svého vývoje doznává větších či menších změn, při nichž v závislosti na četnosti sehrávají důležitou roli dva faktory: genový posun (drift) a zakladatelský jev (founder effect). Je třeba si totiž uvědomit, že každý organismus (člověk) jakožto jistý prvek se dostává do interakce s ostatními prvky populace (lidmi), že se uplatňuje velikost populace, projev individuální a fylogenetické adaptace na měnící se podmínky prostředí, migrace, což má zpětně zase vliv na proměnlivost a dědičnost. Významným faktorem je také přírodní výběr, který za určitých okolností může působit protikladně (eliminační tlak), za jiných naopak zase ve prospěch jistého projevu. (Dacík, 2000)

Lidská plemena čili rasy reálně existují – lidé jsou – „bílé“, „žlutohnědé“ nebo „černé“ pleti a mají nejen různou barvu kůže, očí a vlasů, ale mají i velmi rozmanité tvarové tělesné vlastnosti. Ve třech velkých geografických oblastech se během posledního stotisíciletí diferencovaly tři velké současné antropologické skupiny, které byly dříve označovány jako plemeno bílé, žluté (spolu s rudým) a černé; v současné antropologii pak jako:

1. plemeno euroasijské (europoidní) = bílé, jenž je rozšířené původně v Evropě a Malé a a Přední Asii, na Kavkaze a v severozápadní Indii 2. plemeno asijsko-americké (mongoloidní) = žlutohnědé, zaujímající většinu asijské pevniny a ostrovy v jihovýchodní Asii: sem patří i původní obyvatelé Ameriky a 3. plemeno ekvatoriální (negroidní) = černé – s centrem rozšíření v Africe na jih o Sahary, a zahrnující i některé malé negroidní skupiny v jihovýchodní Asii. (Wolf, 2000)

Rasová problematika, a tudíž i studium ras a souvislostí s nimi spojených však „nevisí“ ve vzduchoprázdnu. Tradičně spadá do tzv. „etnické antropologie“, jež představuje jedno z nejstarších odvětví antropologie, tedy „vědy o člověku“, jež má své pevné místo v okruhu přírodních věd, přestože se postupně více a více ukazuje, že jakožto hraniční disciplína neustále prorůstá do společenských nauk. (Dacík, 2000)

Etnická antropologie je tedy disciplínou, která se zabývá otázkou lidských etnik a ras, jejich studiem, řešením či výzkumem jejich složení, původu, vývoje a také zvláštností, ale také klasifikací ras či přesněji antropologických typů, jejich rozšířením v průběhu historie člověka, čímž vytváří mimo jiné i užitečný obrázek o změnách ve vývoji lidských dějin. (Dacík, 2000)

Základem jednoho ze současných způsobů dělení plemen jsou geografická plemena, která jsou vyčleněna podle charakteristických souborů plemenných znaků. Z těchto geografických plemen je sestaveno sedm menších sekundárních plemen neboli plemen druhého řádu. Tato plemena se spojují ve tři velká primární plemena neboli plemena prvního řádu. K nim patří plemena: 1. ekvatoriální neboli austronegerské, zvané též negroidní, 2. bílá neboli europoidní a za 3. žlutá (žlutohnědá) neboli mongoloidní.

Nejnápadnějším znakem lidských ras je barva pleti – není však nejdůležitější tělesnou vlastností člověka a dokonce ani nerozhoduje o jeho plemenné či rasové příslušnosti. Závisí na množství kožního barviva (pigmentu) v kůži. Pigmentu v kůži přibývá tehdy, když je organismus vystaven silnějšímu slunečnímu záření než dříve a to buď na krátkou dobu (při opalování) anebo trvale (v rovníkových oblastech). Na výsledném odstínu barvy kůže se totiž podílí nejen pigmentové barvivo, ale také žlučové barvivo, které je do kůže přiváděno krví. U černochů představuje trvalou součást barvy kůže, zatímco u bělochů se podílí na zbarvení jen zcela nepatrně a projeví se nápadněji jenom při některých žlučových chorobách (např. žloutence).

Pro antropologické rozlišení lidských plemen jsou rozhodující tvarové tělesné znaky (např. tvar hlavy, výška postavy atd.), zatímco barevné znaky (barva pleti, očí, vlasů) jsou vedlejší, sekundární.  Rozdělení plemen podle V. Fettera (1962; viz. tab.), S postupným šířením lidstva ze tří kontinentů Starého světa se utvářely další geografické rasy. Rozdělení podle C. S. COOn (1965; viz. tabulka). Klasický antropologický typ pak představuje skupinu lidí, která se vyznačuje komplexem metrických znaků v rámci určité rasy a s určitou vymezenou variabilitou. Antropologické typy jsou též uváděny pod označením lokální rasy či mikrorasy nebo mikrogeografické rasy.

V současné době připadá na europoidní rasu asi 20% lidstva, tj. kolem jedné miliardy lidí, negroidní rasa reprezentuje méně než 20% lidí, kdežto mongoloidní rasa zahrnuje více než 50% lidí. Zbývajících asi 10% lidí patří k tzv. malým rasám či typům, které jsou roztroušeny v různých oblastech světa.

Negroidní neboli ekvatoriální rasa se někdy označuje také jako černá nebo rovníková.

Příslušníci této rasy mají obecně světle až velice tmavě hnědou barvu kůže. Je však nutno rozlišovat alespoň dva její (rasy) typy. Prvním z nich je paleonegroidní čili staročernošský. Staročernošské populace jsou vývojově starší, archaičtější a také světlejší a velmi malého vzrůstu (např. Křováci (Sánové) a Hottentoti (Khoinové) v oblasti jižní Afriky a Pygmejové v tropických pralesích střední Afriky). Pygmejové (jsou nejmenšími lidmi na světě (výška postavy v průměru 130-135 cm), mají poměrně světlou, šedou až žlutohnědou pleť a krátké nohy s dlouhým tělem. Antropologové předpokládají, že jde o přirozenou adaptaci na životní podmínky tropického pralesa. Na jihu Afriky žijí poslední zbytky etnických skupin Křováků neboli Bušmenů (z angl. Bushman, člověk z buše). K jejich antropologickým zvláštnostem patří celková drobná postava (výška kolem 140 cm), tzv. křovácké ucho, tj. ušní lalůček malý nebo chybí a ušní boltec nemá stočený okraj. Vlasy tvoří na hlavě malé, 1,5 cm dlouhé kudrnaté chomáčky ve tvaru zrnek.  U mužů je trvale vztyčený nebo polovytyčený penis, u žen nahromadění podkožního tuku na stehnech a hýžďové části těla (tzv. steatopygie) a zvětšené malé stydké pysky. Celkové zbarvení pleti je spíše světlehnědé nežli tmavěhněé a vlasy jsou enormně krátké a rostou v malých chomáčcích (ve tvaru pepřový zrnek, asi 1,5 cm dlouhé). Hottentoti, vlastním jménem Khoin-Khoin (=Lidé lidí) jsou menší postavy (155 až 160 cm) s výrazným epikantem a kožním záhybem na horním víčku. (Něsturch 1966, Wolf 2000)

Druhým typem jsou reprezentativní příslušníci neonegroidní skupiny a sice Bantuidé, Sudanidé a Niloté (Nilotidé). Tělesné rozdíly mezi prvními dvěma nejsou příliš markantní. Mají většinou střední postavu, velmi tmavou barvu kůže, vlasů a očí. Vlasy mají spirálově stočené husté, tmavé a kudrnaté,vystupující z kůže na hlavě šikmo a na příčném průřezu mají oválný tvar. Vynikají širokým nosem (u většiny hlavní osy nosních otvorů jsou navzájem více nebo méně kolmé), vysunutí čelistí dopředu (prognatismus obličeje) a silnými rty, z nichž horní je vysunut poněkud dopředu (procheilie) a široká ústa. (Něsturch 1966, Wolf 2000)

Pro svoji velmi tmavou pleť jsou nazývání negros, negoridní (z lat. niger = černý a eidos = podobný). Bantuidé žijí ve východní, střední a jižní Africe, zatímco Sudanidé převažují v západní Africe.

Třetí skupina neonegroidů žije v oblastech tzv. Zelené země, tj. v jižním Súdánu a v oblasti pramenů Nilu. Nilotidé jsou nejtmavší a zároveň nejvyšší etnickou skupinou na světě. Patří mezi ně Nuerové, Dinkové, Šillukové, částečně také masajové a. Charakteristikými rysy jsou průměrná výška od 180 cm, velmi tmavá pleť, hnědě pigmentovaný jazyk a další sliznice, jakož i hnědě zbarvené bělmo očí (pozn. Způsobeno nejspíše tím, že obývají oblast nejintenzivnější slunečního záření a nejvyšších ročních teplot). (Něsturch 1955, Wolf 2000)

Europoidní rasa je nejpočetněji zastoupena na Indickém poloostrově. Mezi nejtmavší etnické skupiny europoidů patří Tamilové, Todové, Domové (příbuzní Romů). Dále jsou to Arabidé, žijící v oblastech severní Afriky (od Maroka až po Egypt a S)dán) a na Arabském poloostrově a též ve větší Přední Asii (Blíký východ, irák, Irán atd.). K europoidní rase náležejí obyvatelé Evropy (s výjimkou ufrofinských a turkických etnik), bílí obyvatelé Austrálie, Nového Zélandu, Kanady a Spojených států amerických, jakož i větší část obyvatel jižní Ameriky (potomci Španělů a Portugalců a jejich míšenců).

Hlavními znaky jsou variabilní tvar hlavy (od krajní dolichokefalie ve Skandinávii a v USA) až po brachykefalii ve střední a východní Evropě, poměrně velký a výrazný nos znatelně vystupující mezi bodem nasion (kořen nosu) a bodem stomion (mezera mezi rty). Tělesná výška je velmi variabilní (ve Středomoří malá, ve Skandinávii vysoká), lícní kosti jsou málo vystupujícíc a celkově je obličej ortognátní bez prognatismu. Oči jsou uloženy v jedné rovině, záhyb horního víčka je málo vyvinut. Výjimku ve tvaru očí představují ženy zvl. v Izraeli (tzv. andlové oko, podle tvaru mandle) a řecké ženy (souběžný tvar čela a nosu). Barva pleti se pohybuje od velmi světlé až bílé po tmavě hnědou u Romů. Oči u světlých typů jsou modré, šedé, modrozelené a u tmavých typů nejrůznější odstíny hnědé. Barva vlasů europoidů může být rovněž velmi rozmanitá – od velmi světlých odstínů (plavé, slámové) až po tmavě hndě (černohnědé). V severrských oblastech se vyskytují rusé vlasy různých odstínů (Irsko, Skotsko, Island a Skandinávie). (Wolf 2000)

Poměrně velmi výrazné je terciální ochlupení u mužů navíc silně vyvinuté vousy, případně vlasy (nejvýraznější tělesné ochlupení je u armenoidního typu, u Ainů a některých Indidů. Společným rysem moderní klasifikace je rozdělení evropských typů na čtyři hlavní skupiny s následujícími charakteristikami. Typ severský čili nordický (viz. tabulka)- vysoká postava, dlouhá úzká hlava, dlouhý a úzký obličej, dlouhý, úzký, rovný nebo lehce zahnutý nos, světlá bíle narůžovělá pleť, světlé silně nebo lehce vlnité vlasy, modré oči. + další typy do tabulky a Dalším typem menší postavy s tmavou pigmentací je typ středomořský čili mediterranní, s úzkou dlouhou hlavou a poměrně úzkým nosem a obličejem. Egon Eickstedt razio pro takové drobné typové obměny název krajský nebo župní typ. Obyvatelstvo určitých území se vyznačuje charakteristickým souborem určitých znaků, které jsou vytknuty jako vlastnosti klasických evropských antropologických typů (např. tzv. avarský typ na Žitném ostrově nebo keltský typ na Chotěborsku). Typ je kombinací morfologických a fyziologických znaků, je zřejmé, že záleží na tom, které znaky byly vybrány k jeho určování a jaká jejich variabilita. Tyto znaky, jimiž se určuje příslušnost k některému antropologickému typu, bývají označovány jako znaky taxonomické. Mohou to být morfologické indexy, pigmentační znaky ale také moderní klasifikační pomůcky  (příslušnost ke krevním skupinám, vnímavost na fenyl-thio-karbamid, vagotonie, sympatikotonie a další fyziologické a biochemické znaky). (Wolf, 2000)

Mongoloidní rasa, též žlutohnědá nebo asasijsko-americká rasa (jejími příslušníky jsou také původní obyvatelé Severní a Jižní Ameriky tzv. Indiáni). (Wolf 2000)

Podle antropologické klasifikace se rozlišují tři velké mongolidní skupiny: 1. severní neboli centrální asijská , 2. jižní čili asijsko-tichomořská a 3. americká neboli indiánská. Mezi jejich typické tělesné znaky patří světlá, až bronzová popř. rudá barva kůže s nažloutlým nebo žlutohnědým odstínem, střední výška postavy a rovné, tvrdé a velmi tmavé vlasy (žíněné). U mužů i u žen většinou chybí tělní ochlupení a vousy mužů jsou většinou velmi řídké. Obličej je mezognátní (vystouplý dopředu), s vybíhajícími lícními partiemi, a proto je obličej značně zploštělý. (Něsturch 1966, Wolf 2000)

Nos je středně široký, málo vystupující, s nízkým nebo středním kořenem (u Indiánů je nos naopak silně vystupující, s vysokým kořenem, u Eskymáků malý s nízkým kořenem). Poloha nosních otvorů je u většiny centrální, jejich osy svírají téměř pravý úhel. Rty jsou tenké nebo středně tlusté, horní ret je procheilický. Šikmé položení očních štěrbin způsobuje tzv. epikantus (z řec. epi= nad a kanthos = úhel). Jde o duplikaturu čili zdvojení kůže na horním víčku oka. Také duplikatura kůže je buď úplná nebo částečná – podle stavu míšení anebo typu. U pravých, tj. původních mongoloidů se vyskytuje též typická mongolská řasa (plica mongolica), epikantus a nápadná dvojí mongolidní skvrna: je je to nepravidelná pigmentová skvrna velikosti dlaně na dolním konci zad v křížové krajině a malá skvrna na horním konci zad (na dolní části krku), která bývá velikosti třešně či ořechu a představují a obě představují pozůstatek původního tmavšího zbarvení celého těla předchůdců mongoloidů. Např. u Maďarů, který byli původně ugrofinskou skupinou a nyní jsou silně promíšeni s europoidy, se mongoloidní skvrna vyskytuje jen u novorozenců, kdežto u Mongolů a Korejců zůstávají velmi výrazně patrně po celý život. (Něsturch 1966, Wolf 2000)

U marických Indiánů jsou všechny mongoloidní rysy méně patrné a přibližují se v některých znacích europoidům. Severoameriční Indiáni mají velmi krátké hlavy a vystupující lícní kosti a tzv. orlí nos a tzv.rudohnědé zbarvení pleti. Středoameriční indiáni nemají epikantus, lícní kosti vystupují méně., kdežto Indiáni z jižního cípu Jižní Ameriky – z Ohňové země, vykazují opět výrazný epikantus a typicky mongoloidní výraz. Podobně jako Eskymáci na severu Ameriky a Kanady. Nejtypičtějšími mongoloidy zůstávají Mongolové, Burjati, mandžuové, Korejci a Číňané (obývající severní oblasti země). (Něsturch 1966, Wolf 2000)

Za zcela zvláštní a do značné míry odlišnou malou rasu pokládá většina antropologů původní obyvatele Austálie a ostrovů melanésie. Na Nové Guinei žijí Papuánci. Mají husté, kudrnaté vlasy a vyšší tmavou postavu (podobně jako Austrálci). Pro Austrálce jsou velmi charakteristické tyto znaky: tmavohnědé nebo čokoládově černé zbarvení pleti, vlnité černé vlasy, značně vyvinuté ochlupení těla a ještě silněji na obličeji (vousy), úzký a krátký obličej, skloněné čelo se silně vyvinutými nadobočními oblouky, tmavohnědé oči, hluboko zasazený nos s velmi širokými křidélky, tlusté rty, silně vystouplé čelisti, slabě vystupující brada, úzká hlava a nadprůměrný růst. (pozn.: Někdy bývají Austrálci řazeni mezi východní větev negroidů.)

Klasifikace malých ras nejčastěji rozlišuje tyto malé rasy: australskou, melanéskou, polynéskou a mikronéskou; ostatní etnické skupiny považují antropologové spíše za antropologické typy nebo je vůbec dále neklasifikují. (upraveno; podle J. Wolfa, 2000, F. Něsturcha, 1966)

Advertisements
komentářů 9 leave one →
  1. Duben 30, 2012 15:05

    Já na www

  2. Martin permalink
    Duben 30, 2012 12:18

    Já mám hnědé oči, tmavě hnědé vlasy, lehce hnědou kůži, a lidem kteří mají světlou kůži úplně mě nesnášijou nechápu čím to je hm ? Večer např. na diskoteku ani nechdim, protože mi jednou nenali např. pivo a jeste se smali a to jsem nedelal žádnej nepořadek

  3. Shaman permalink
    Září 29, 2011 18:42

    Dneska ráno jsem zaslechl zajímavost na Nově. Někde něco spáchal: občan USA, islámského(!) původu :-)

  4. Pagan permalink
    Září 29, 2011 14:16

    Nejlepší a nejčistší pohanská árijská rasa je kmen Tucijů :-))

  5. Lukáš permalink
    Září 29, 2011 00:58

    Napadá mě, nevíte něco o tom, jak vypadala naše pra-rasa, z níž se odštěpili současné rasy. Já četl v jedné hodně hodně staré za komoušů vydané antropologické knížečce, že ta tzv. mongolská skvrna (tmavší místo nad prdelí) je pozůstatek po původním zbarvení našeho prapředka, jehož jsou mongoloidní národy nejpřímějšími potomky. Občas se setkám s trapným názorem pseudohumanistů a popelnicových subkultur, že stejně máme všichni předky z Afriky – tedy černé, což považuju za blbost, vzhledem k té teorii o mongolské skvrně, která tvrdí, že původní lidé byli spíše hnědí..

  6. Září 28, 2011 14:11

    plemeno, ty jsi vemeno ÷) Já to prostě nevydržel ÷) a musel to napsat÷)

  7. Shaman permalink
    Září 28, 2011 12:42

    Kdysi kdesi v nějakém dokumentu o výšce, bylo řečeno, že v průměru nejvyšší na světě jsou Srbové. Ale možná to bylo v rámci Evropy.

  8. plemeno permalink
    Září 28, 2011 01:52

    ten kdo tohle sepsal je evidentně plemena ufoidního

  9. Září 26, 2011 16:27

    Zajímavé čtení….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: