Skip to content

Evropská tvář před sto lety – X.díl

Srpen 18, 2011

NorskoSkandinávský poloostrov. Druhý díl o skandinávských národech a zároveň poslední díl evropského národopisu. Zajímavostí této kapitoly je pro českého čtenáře sledovat vliv švédských Vikingů na ruskou historii. Podkladů se vyskytlo tolik, že by to vydalo na samostatný článek. Nakonec jsou v rámci zachování kontinuity výsledky bádání začleněny do této předmluvy. Závěrečný díl je tedy nejobsáhlejší, ale pro zájemce o historii Vikingů bude rozhodně zajímavý. Také proto, že nebyla jako zdroj použita komunistická historiografie, která mírně falzifikovala některá data a dodnes vytváří historické spory.

 Spolu s Dány jsou Norové i Švédové potomci starých Seveřenů, Nordmennů. Norové tak označují i sami sebe (Nordmenn = Nor). Románský výraz Norman posloužil jako označení pro severofrancouzký region Normandie, obsazený a dodnes obydlený potomky vikinských Seveřanů, Nor(d)manů. Anglosasové označovali dotírající Seveřany jako Vikingy. Švédští Seveřané dobývající severovýchodní Evropu se sami nazývali Rusové, arabští historici, cestovatelé a vyslanci (od kterých máme o těchto Švédech nejvíce informací) jejich jméno převzali. Konstantinopol v Byzanci používala pro Vikingy kromě názvu Rus i pojmenování Varangoj, zkomoleninu severského Væringjar (strážce, ochránce). Označovalo elitní čestnou stráž konstantinopolského vládce, složenou právě ze Seveřanů. Název Varangoj (někdy i Varjag) byl v Byzanci a posléze i v jejím okolí plošně používán pro Švédy, Dány, Nory, Anglosasy, Góty a další podobně vzhlížející Germány nebo Pobalťany, jedno jestli obchodníky, loupeživé námořníky nebo námezdní vojáky. V ruských zemích se používaly názvy Rus i Varjag. Oba pojmy je třeba rozlišovat.

 Zatímco Švédové se vyvíjeli samostatně, postupně sílili v kulturním i mocenském vlivu a jazykem se vzdalovali ostatním Seveřanům, Norové časem naopak slábli. Největšího rozkvětu dosáhli Norové kolem 10.století, kdy mimo Norsko dokázali dlouhodobě osídlit části Skotska, Irska a Welsu, Island, Faerské ostrovy a pobřeží Grónska. Švédský vliv se ve stejné době šířil opačně, na území dnešního Finska, Pobaltí a Ruska, kde výrazně ovlivnil tamní Slovany a přispěl k vytvoření názvu dnešní největší země světa. Nebude na škodu napsat o ruských Švédech či švédských Rusech trochu více.

 V Rusku nazývali místní domorodci švédské dobyvatele a vládce slovem „Rus“ (rusky Русь, čti Rusj). Rus je přejaté ze švédského Rhos (ros), vlastního označení švédských dobyvatelů. Nejstarší odkaz je dochován například v Análech Sv.Bertina z 9.století. Tyto texty mapují obchodnické aktivity různých skupin Vikingů a jejich cesty po západoevropské Franské říši. Švédská výprava obchodníků vracející se z Byzance do Ruska oklikou přes Německo (aby se vyhnuli útočícím Maďarům), se krátce zastavila u císařského dvora. Franskému císaři Ludvíkovi Pobožnému sdělují, že se nazývají Rhosi, žijí kdesi na východě a původem jsou ze Švédska. Psal se rok 839.

 Rusy popisuje v 10.století i druhý nejvýše postavený člen pětitisícové skupiny vyslanců bagdádského chalífa u Volžských Bulharů (dnešní střední Rusko), arabský zeměpisec Omar Ibn Fadlán. Nazývá sekerami a meči neustále vyzbrojené, hodně potetované muže, využívající k pohřbívání mrtvých spálení lodi (obřad známý pouze u Vikingů), jako Rūs. Tito Rusové se měli utábořit v zátoce řeky hned vedle jeho ležení, a začít obchodovat. Jsou prý „jako palmy vysocí“, blonďatí a rusovlasí, fyzicky perfektně stavění muži. Ženy nosí na prsou kryt, železný, bronzový, stříbrný či zlatý, podle bohatství manžela. Ibn Fadlán byl znechucen hygienickými návyky (všichni Rusové si sice údajně myli hlavy denně, ale společně v jedné nádobě a stejnou vodou). To kontrastuje se zápisy dalšího arabského cestovatele a zeměpisce Ahmada ibn Rusta ze stejné doby. Ten cestoval v doprovodu Rusů až do srdce švédských Vikingů v severním Rusku, pravděpodobně Novgorodu nebo Lagody, a jejich hygienu pozoroval jako vzornou.

 Ibn Rusta se stal podobně jako Ibn Fadlán očitým svědkem vikinského pohřbu spálením lodi s tělem mrtvého a jeho dary. Své průvodce jmenuje Rusy (al-Rūsīya), původem jsou prý ze Skandinávie. Chválí ale narozdíl od Ibn Fadlána jejich čistotu a skvělé oblečení, chválí i kvalitní zlaté ozdoby a náramky žen. Obdivuje statečnost Rusů. Rusové prý loví za pomocí svých lodí místní domorodce (al-Saqlabīya, ruští historici to považují za první zmínku o ruských Slovanech), poté je prodávají jako otroky. Podle něj se Rusové k otrokům chovají dobře, kvůli lepšímu prodeji je i dobře oblékají. K cizincům se prý chovají velmi přátelsky a rádi jim pomáhají, pokud hledají pomoc. Žijí prý v mnoha městech, nikoliv na vesnicích. Neživí se zemědělstvím, ale obchodem a loupeživými výpravami (jako většina Vikingů té doby), v obou případech mají používat výhradně lodě. Vyrábí prý velmi dobré meče, obětují Bohům mnoho druhů zvířat i lidí, mají prý velmi rozsáhlý právní systém (seveřanský právní systém byl zaveden dánskými Vikingy i v Anglii). Když se Rusovi narodí syn, otec mu prý dá do kolébky meč a řekne: „Nezanechal jsem ti nic. Budeš mít pouze to, co získáš s touto zbraní.“

 Dobrý vztah švédských Rusů k otrokům (žádné týrání) potvrdil i prvně citovaný bagdádský vyslanec Ibn Fadlán. Tyto arabské texty jsou jediným dochovaným obsáhlým svědectvím o životě a zvycích švédských Vikingů v Rusku. Dochovaly se i další spisy z cest po ruských regionech, od Muhamada Ibn Hawqala nebo Muhamada al-Idrisiho. Ty se však tak podrobně švédským Rusům nevěnují, historikům zbývají ke zkoumání hlavně první dva spisy.

 Označení Vikingů slovem Rus se několikrát objevuje i v nejstarším ruském staroslovanském písemném záznamu, ruských pověstech. Švédské kolonie v tehdejším Rusku se nazývali místně „ruská země“ – země ovládaná Rusy (pojem Kyjevská Rus pochází až z 19.století). Sami slovanští Rusové slovem Rus vlastní etnicitu nikdy neoznačovali a neoznačují. Na druhou stranu, Švédové ve stejném čase obdobně kolonizovali Finsko a Estonsko. A dodnes je Švédsko ve Finsku a v Estonsku oficiálně nazýváno Ruotsi, respektive Rootsi (rósi). Švédy řízené „ruské země“ tedy mohly tvořit dohromady dnešní části Finska, Pobaltí a severního Ruska, jak nám to už naznačují staré dokumenty a svědectví (z Novgorodu do Estonska a Finska je to jen cca250 km).

 Všechny tyto písemné důkazy a svědectví se pokoušeli vyretušovat z historie sovětští historici v době éry stalinismu (spor se nazývá „normanská teorie“ versus „chazarská teorie“). Byly činěny pokusy dělat z Varjagů turkické Chazary, z Vikingů čistokrevné Slovany a etymologii slova Rus hledat v nejroztodivnějších kořenech, jenom ne u Švédů. Neměla být pravděpodobně dotčena ruská hrdost na svou slovanskou velikost a vedoucí germánský prvek měl být, po vítězství nad hitlerovským Německem, z ruské historie zcela odstraněn. Po Stalinově smrti však nové archeologické nálezy potvrdily přítomnost Vikingů v Rusku i jejich vedoucí postavení.

 Důležité upozornění:

Celý původní text je označen uvozovkami a kurzívou a je přesně opsán podle originálu. Není v něm žádná gramatická chyba nebo překlep. Je tak zachována originalita říšské češtiny. Vysvětlivky k původnímu textu jsou v hranatých [..] závorkách.

 —-

 „Království Norské a Švédské, jež dělí se o půlostrov Skandinavský, byla do nedávna spojena personální unií, t. j. koruny obou říší nosil jediný mužský panovník a obě země navenek společně zastupoval. Jinak byly úplně odloučené státy, s dvojím vojskem, s dvojím loďstvem, s vládou norskou a s vládou švédskou. Každá z obou zemí měla své zvláštní, státní zřízení, zákony a donedávna různé peníze. Mezi r. 1873 a 1875 Dánsko, Norsko a Švédsko smluvili se o společnou minci a užívají jí na veliký svůj prospěch.“

 „Norové však těžce nesli nenáviděné a protimyslné spojení se Švédskem a r. 1905 z unie se vytrhli, jak přálo si jejich sebevědomé a demokraticky cítící srdce. Švédský král, znaje touhu národa norského a nutnost okolností, uznal samostatnost Norska. Norové pak po jednohlasném přání národa zvolili si za krále dánského prince.“ [Norové jsou samostatným národem znovu až od roku 1905; od 14.století byli ve spojení s Dánskem, které Nory po několika staletích nadvlády podánštělo jazykem i kulturou; původní norština a norské zvyky se dochovaly v maximální míře pouze na Islandu; islandská staronorština (či staroseverština) je gramaticky nejrozsáhlejším a nejsložitějším germánským jazykem; patří mezi nejpůvodnější, nejzachovalejší evropské jazyky – současný Islanďan dokáže bez větších problémů číst a chápat i téměř tisíc let staré islandské texty; původní norština (dnes nazývaná jako Nová norština) byla v Norsku uměle rekonstruována a s norskou dánštinou zrovnoprávněna až r.1885; proto ji dnes užívá už jen necelých 20% obyvatelstva, v nepřístupných a řídce obydlených oblastech Norska]

 „Obyvatelé půlostrova Skandinavského Norové a Švédové tvoří s Dány veliký, národní kmen skandinávský, jenž náleží čeledi indoevropské. Norové žijí na západě v Norsku a mluví skoro týmž jazykem jako Dánové. Švédové bydlí ve východní a jižní části Skandinavie a značně svou mluvou svou se od předešlých liší. Mimo to ve švédských provinciích Skånu, Hallandu a Blekingu, jež do r. 1660 Dánsku náležely, vyskytují se lidé původu dánského, částečně pošvédštělí.“

 „Na sever za 63. rovnoběžku zatlačeni byli mongolští Lopaři [dřívější označení Laponců], kterým jako starousedlým obyvatelům půlostrovním bylo se tam uchýliti před germánskými přistěhovalci. Lopaři norští počtem asi 20.000 a švédští 7000 kočují daleko k jihu… V blízkosti Tromsö a ve Finmarkenu od XVII. století žije asi 30.000 Finů (Kvénů).“

 „Zvláštní jest a severní lid charakterizuje jakýsi sklon k mysticismu a zádumčivosti. Stále se vzpomíná veliké minulosti národní, a v písních a pověstech oživuje starogermánská božstva. Jsou hluboce nábožní. Jejich evangelictví je tak přísné, jako bývalo v době války třicetileté, a proto s nelibostí trpí vedle sebe jiná vyznání, zejména katolictví.“

 „Skandinavci jsou lidé otužilí, silní, udatní, schopní veliké tělesné i duševní činnosti, podnikaví, naplněni láskou k vlasti a hrdi na svůj původ. V duši jejich hluboce tkví vzpomínka na staré krále mořské, na jejichž mohylách stojí dosud náhrobní kameny, popsané runami.“

 …

Norsko:

 „Norové jsou postavy silné, muži i ženy, sedláci, rybáři i námořníci… Ženy, jež pilně pracují na polích a v domácnostech, přece vynikají jemnou pletí, ku kteréž okrase druží se bohaté světlé vlasy jako okrasa druhá. Takových vlasů nelze spatřiti jinde mimo Skandinavii… Povahy jsou Norové tiché, mírné, vážné, k cizincům zdrženliví a lhostejní. Hrubost, již připisují jim někteří sousedé, lze přičísti na vrub obyvatelstvu venkovskému v zapadlých krajích horských. Měšťáci jsou roztomilí, k službám ochotní a proslulí skromností.“

 „Osamotnělost lidu venkovského jest příčinou, že se přiučil všem řemeslům pro domácnost potřebným. Pokud se týče vzdělání, Norové jsou na vysokém stupni, poněvadž o školství jest vzorně postaráno. Jaký to rozdíl v péči o vzdělání mládeže v Norsku a v některých zemích střední Evropy!“

 „Národní kroj norský vymizel až na některé barevné součásti oděvu, jako jsou ženské čepce, šněrovačky, zástěry, mužské opravdové fraky a červené soukenné čepice místo holandských cylindrů.“ [norské ženské čepce jsou zachyceny na úvodním obrázku]

 …

 Švédsko:

 „Švédové vyznačují se zpravidla vysokou a štíhlou postavou, rusými neb i hnědými vlasy, bílou pletí, výrazným obličejem a modrýma očima. Ženy švédské staly se pověstny krásou a původem svým… Jádrem lidu jsou sedláci, kteří v častých válkách podali nesčetné důkazy věrnosti, udatnosti a vlastenectví. Vynikají též zbožností, střídmostí a pracovitostí. Za to chovají v srdcích svých zášť ku panstvu, jež zůstala jim ještě z dob poroby…“

 „Nejveseleji bývá v rodinách o vánocích. Pohanská zimní slavnost jul zachovala se i v křesťanství a spojila se s oslavou velké noci.“

 „Vzdělanost národa Švédského dosáhla takového stupně, že v zemi není analfabetů. O základní vzdělání pečují obecné školy, neboť aspoň jedna musí být v každé farnosti.“

 „Švédové při vší své prostotě a soudnosti bývají krajně kastovní, obmýšlejíce politickými právy pouze úředníky a majitele pozemků…“

 „Tu a onde zachovává se dosud zvyk pobratimstva, to jest sjednávání stálého přátelství, což děje se obřadně a provází se pitím…“

 …

 To byl závěrečný díl výběru z národopisné edice Evropa z roku 1912. Seriál byl věnován především Evropanům, kteří dnes nejsou v popředí veřejného zájmu. Přesto si svůj prostor zaslouží.

Advertisements
komentářů 9 leave one →
  1. Pagan permalink
    Srpen 20, 2011 19:27

    S tím oddělováním národů není to,že by někdo nevěřil vědecky,ale je to hlavně dnešní propagandou a to že se každý národ v podstatě kulturně „ořezává“.A zatvrzelý lidé se distancují od toho národa,který nenávidí.

  2. Srpen 20, 2011 19:12

    Jasně, že je to mesmyslné, vždyt‘ třeba Baltové a Slované, se od sebe oddělili teprve nedávno.

  3. Orel permalink
    Srpen 20, 2011 18:51

    Vzácný pane Viale, podle mě dělí Germány a Slovany mnohem menší doba. Obě skupiny se vydělily z indoevropského lidu mnohem později než před 15 000 lety. V genetice se nevyznám, ale i kdyby byli předkové Germánů a Slovanů geneticky rozrůzněni už před 15 000 lety, tak stále tvořili jeden jazykový a kulturní celek. Máš naprostou pravdu, tyhle spory o tom, jestli jsou víc Germáni nebo Slovani, jsou nesmyslné.

  4. Vial permalink
    Srpen 20, 2011 09:50

    Podle genetických výzkumů Vikinogvé patřili zejména k haploskupině R1a , tedy stejné jakou má výrazná většina mužů v současném Rusku, tzn. není úplně možné oddělovat Vikingy a Slovany. Germánský vliv se objevil až později (haploskupina R1b).

    Evropské státy (zejména ty ve Skandinávii) jsou dnes právě složeny z R1a a R1b. Největši poměrné zastoupení R1a je tuším v Norsku (lze najít na Eupedia.com). Jde o naprosto přirozené evropské složení vyúsťující do jedné kultury a vedoucí k prosperitě. Nerozumín proto rozdělování Slovanů a Germánů za každou cenu a dle dnešních poválečných měřítek. Rozhodující je těsná genetická příbuznost (obě skupiny dělí max 15tis let).

  5. Srpen 20, 2011 00:31

    Dobrý den , tak jsem se dočetl , snad že by to slovo Rus mohlo být od starého severogermánského slova ruotsi – jako veslaři . Asi proto , že na těch drakarech s tím plochým dnem se veslováním dostávali do ústí řek a do hloubky území i dnešního Ruska . A také to mohlo být možná i obráceně , slovo Rus mohlo být dávno , ať již znamenalo cokoliv a jelikož lidé kolem řek měli strach z loupeživých nájezdníků s loděmi , jež přiveslovaly , tak to v tom slově i jako slyšeli a doplnili si význam dodatečně dle té činnosti , jež pro ně znamenala nájezd , tedy veslování .
    Tak i v dnešních verzích němčiny a podobných jazyků to slovo je trochu rozpoznatelné .
    Ta hláska s může být přechýlena na d a jeho více či méně znělé verse .

  6. Orel permalink
    Srpen 19, 2011 23:47

    Ale zase tam mají krále, to se líbí zas mě:-)

  7. Srpen 19, 2011 22:24

    Orel—To jako v Norsku neplatí šlechtické tituly? To je dobré, to se mi líbí…

  8. Orel permalink
    Srpen 19, 2011 21:49

    Ještě bych dodal, že když v tom roce 1814 Norové vyhlásili samostatné království, tak zrušili šlechtu, protože stejně žádnou neměli. Po různých epidemiích a tak zbyli v Norsku dva rytíři a jeden hrabě.

  9. Pagan permalink
    Srpen 18, 2011 22:02

    Pěkný článek!Aspoň jsem se zase něco dozvěděĺ.Ale můj osobní názor je že označení Rus a Rusové není označení pro Vikinga žijícího v Rusku(a někdy i pro smíchaného se Slovany) nebo pro přímo původní Slovany.Jak bylo řečeno je to slovo germánského původu a po osídlení Ruska to ostatní národy to slovo převzali(včetně dnešních Rusů),protože neměli jiné označení pro původní obyvatele Ruska.Podle mě je to oznčení čistokrevného Vikinga.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: