Skip to content

Proč je nutná diskriminace a intolerance

Srpen 1, 2011
tags:
by

Při studiu multirasovosti a způsobu, jakým přivedla naši společnosti k liberálnímu názoru, musíme blíže prozkoumat některé termíny používané k tomu, aby se lidé přiměli k poslušnosti.

Dvě taková klišé, o nichž slýcháme, jsou „diskriminace“ a „intolerance“.

Význam slova „diskriminace“, který používají liberálové jako zbraň výsměchu, je zřejmý; znamená, že všichni jsou si rovni ve všem, co děláme. Ať jde o kulturu, náboženství, etnikum, morálku, finance atd. Nikdo jako takový nesmí vynést soud o jiných a nikdo nesmí být „uražen“ nebo být jiný. Bohužel tato snová sekvence liberálů nemá žádný základ v realitě, protože život, i ten jejich, je denně plný pozitivní i negativní diskriminace

Když se např. jdeme ucházet o práci, s největší pravděpodobností budeme diskriminovaní na základě toho, jakou chceme pozici, při pohovoru budete s největší pravděpodobností zkoumáni spolu s dalšími kandidáty – šéf MUSÍ diskriminovat (pokud nemá pozice pro každého, kdo se přihlásí), jestliže má dostat na práci správnou osobu.

Když jdeme nakupovat, musíme diskriminovat určité obchody (a následkem toho i jejich majitele) ve prospěch jiných, což může být z celé řady velkých i malých důvodů; třeba se vám líbí ceny, atmosféra, možná má obsluha za pokladnou dobrou nebo špatnou hygienu, snad se vám líbí jen barvy obchodu nebo je výrobek obzvlášť dobrý.

V osobních vztazích lidé diskriminují stále na základě toho, s jakými lidmi se stýkají. Konec konců, člověk diskriminuje a vybírá si jednu osobu z dalších, kterou si vezme a založí s ní rodinu. Při zmíněné svatbě, hostině nebo jen při grilování na dvoře, se znovu objevuje diskriminace. Seznam hostů musí být udržován v pořádku, denní řád kontrolován po stránce kvantity a kvality, tzn. někteří lidé vypadnou, tedy znovu na základě celé řady důvodů.

Homosexualita a různé jiné perverzity jsou liberály oslavované, ale je ironické si myslet, že to je další příklad diskriminace na základě pohlaví a sexuality, jako u našich příkladů v předešlém odstavci.

V jiných případech je diskriminace nutná, aby lidé zůstali naživu. Jestliže např. víte, že nedaleko je drsná čtvrť, pak musíte diskriminovat lidi, kteří se tam potloukají a dělat vše pro to, abyste se jí za každou cenu vyhnuli – pokud nejste masochista a nenecháte se rád kopat do hlavy! Naopak rádi chodíte do opery nebo umělecké galerie – pokud se k tomu rozhodnete, pak diskriminujete na základě sociálního postavení.

Předpokládejme na chvíli, že jste muslim. To znamená, že budete muset diskriminovat na základě náboženství a vyhýbat se chození do kostela, synagogy či chrámu a uctívání tam. Možná byste dokonce zjistili, že žijete výlučně mezi lidmi z vlastní země nebo regionu – čímž by se část onoho města změnila v „malou enklávu“ jako příklad diskriminace na základě rasy.

Poznali jsme, jak je diskriminace každý den důležitá, ale co národní měřítko a přináležení k hostitelské kultuře? Je skutečně špatné diskriminovat lidi, kteří se jen chtějí usadit ve vaší zemi, a upírat jim právo a výsadu tu žít? Dobrá, není, vlastně je diskriminace ještě důležitější, naše samotné přežití závisí na tom, koho si sem pouštíme, jak jsou kompatibilní, jak jsou produktivní, jaké pro ně máme místo a v jakém počtu – úplně jako u seznamu hostů při grilování na dvorku.

Jak vidíte, diskriminace pouze naznačuje výběr. Ačkoliv soudě dle levicových společností, kterých máme až dosud to potěšení být svědky, se nezdá jako by „výběr“ byl silnou stránkou „kolektivní“ mentality.

Druhá část tohoto komentáře se zabývá pojmem „tolerance“.  Samotná idea „tolerance“ je používána levicí k mlácení naší společnosti po hlavě našimi vlastními hodnotami a principy, jmenovitě naším smyslem pro fair play a  rozumem.

Nicméně termín samotný je zavádějící, protože znamená „snášet, trpět,  či vydržet“. Dobrým příkladem „tolerování“ je, když si soused rozšiřuje dům. Lidé to budou tolerovat, protože to za chvíli bude hotové a zase bude klid a pokoj. Třeba si rozšiřuješ vlastní dům –  potíže s omezeným přístupem do obýváku nebo k příjezdové cestě je „tolerovatelné“, ale vše bude brzy zase v pořádku.

Nicméně lidé nebudou „tolerovat“, a ani by neměli, nepřetržité staveniště u sousedů, které pokračuje celé měsíce, po všechny hodiny. Lidé nebudou „tolerovat“ každou noc hlasitou hudbu nebo nepřetržitě štěkajícího psa, aniž by s tím konečně nechtěli něco udělat. Jinými slovy, tolerance není nevyčerpatelná.

Tohle se nicméně očekává od evropské společnosti, když dojde na multirasovost a imigraci z třetího světa. Nekonečná filozofie zničení naší společnosti a našich předpisů je „snášet vše s úsměvem“.

Po světě však začínáme vidět národy, jež si uvědomují, že nekonečná tolerance ke konceptu multirasovosti znamená katastrofu pro jejich způsob života. Viděli jsme, že dánská „tolerance“ dosáhla svých hranic. Dokonce na takových místech, jako je Thajsko, byla tolerance normálně mírných lidí zlomena kvůli neustálým tlakům a šťouchancům nepřátelských sil,  vynucené sounáležitosti a uznání bez ohledu na činy.

Stále více zjišťujeme, že kulturní marxismus či politická korektnost, jak je nyní známe, již není dostatečně silný, aby zadržel populární názor proti nekonečnému staveništi sousedů, nazvanému multirasovost.

Dalším příkladem „tolerance“, jež není příliš vzdálena vnucování ideje,  je skutečnost, že lidé v diktaturách „tolerují“ postavy jako je „Drahý vůdce“ nebo El Generale Presidente, bez ohledu na činy. Ale v předpokládaných demokratických společnostech jako je naše, je jak diskriminace, tak intolerance jakéhokoliv tématu nutná, žádoucí, zdravá a hodná vyjádření populárního názoru.

Jak nám potom mohla tato ideologická bota tak pevně šlápnout na krk a udržovat nás v mírnosti, jemnosti a povolnosti? Zejména proto, že lidé byli odmala trénováni přijímat falešný předpoklad, že diskriminace a intolerance jsou automaticky špatné. Takže když dojde na to, mít na něco názor, je prvním vnuknutím ujistit, že nejsme „netolerantní“ ani „diskriminující“. To zahrnuje kontrolu svého projevu vůči „politicky nekorektní“ mluvě, namísto používání jasné mluvy, která jde k věci a všechny ujišťuje o tom, kde stojíme.

Samozřejmě, že jediným vítězem, jenž vychází ze zavedení politicky korektního projevu, jsou kulturní marxisté, kteří mohou hrát zábavné slovní hry s vaší chabou odezvou na velmi naléhavá témata. Váš oslabený argument, oproštěný od břemena „tolerance“ a „nediskriminace“ sami sebe, je rychle zničen pomluvami, narážkami, nafoukaností a lžemi.

Přišel čas, kdy každý z nás musí říct, co si myslí, a myslet, co říká, bez ohledu na to, koho by to „mohlo“ urazit. Nechť začne kontrarevoluce!

Přeloženo z: es.geocities.com/sucellus23/838.htm

Advertisements
komentářů 91 leave one →
  1. Pagan permalink
    Srpen 13, 2011 19:29

    Prostě abych to tu shrnul:HASTA LA VISTA,ANTIFASCISTA:-D:-D

  2. Michal Michal permalink
    Srpen 12, 2011 19:38

    ad MILOŠ: Souhlasím, squat zřejmě ne. Kolonizování nějakého městečka jako bašty (takový nový Tábor) by mělo ale neúměrné náklady.

    ad ANDREOS: To vše tu, ale už je. Pasivní odpor, sebevzdělávání atd. atd., nic nového. Smysl v budoucnu to má jen pokud se podobný proud dostane z okraje do „mainstreamu“.

  3. Andreos permalink
    Srpen 11, 2011 12:19

    Miloš
    Já jsem nikdy neříkal, že má jít o nějaká uzavřená společenství, že je lidi nutné někam stěhovat, atd. Je mi jasné, že to je nereálné – vždyť jsem psal, že by mělo jít o docela volné sdružení lidí, kteří by žili v podstatě běžným životem jako dnes – jen s oním obecným a důležitým záměrem – zachovat bílou rasu a její západníkulturu při životě – nic víc. Spojení mezi nimi by mohlo být jak v rovině osobní, tak po netu.
    Šlo by jen o to, že by se tito lidé prostě pasivně vyhrazovali proti multi-kulti, atd. nesmyslům, utužovali vlastní sebeuvědomění a nutnost sebezáchovy, obohacovali se informacemi v zamlčovaných tématech, přiměřenou propagací nároku na sebeurčení získávali přívržence, vzdělávali se, aby mohli čelit korektním elitám a získali věrohodnost před veřejností, atd.

  4. Pagan permalink
    Srpen 11, 2011 09:08

    Miloš-No vidiš Swant byl rychlejší:-D

  5. Miloš permalink
    Srpen 10, 2011 19:10

    pagan: já ani jedny z těchto stránek nečtu tak mi to uniklo. Mohl by si sem dát odkaz na ten článek na délském potápěči

  6. Pagan permalink
    Srpen 10, 2011 17:07

    Článek o Casa Pound je na stránce Délského Potápěče(důvěryhodný).
    Nebo na Antifě,ale to je špína.Ostatně jako všechny články na Antifě.

  7. Swantowiet permalink
    Srpen 10, 2011 16:54

    Vzácný Mysliči, tos zabil… :-DDDDDD
    Ale kdyby ten klášter byl ženský a plný novicek, rád bych tam dělal údržbáře. :-D Což bylo také jedním z témat italské filmové produkce 60., 70. a 80. let. :-)

  8. Miloš permalink
    Srpen 10, 2011 16:11

    Michal: tohle jsem nevěděl, myslel jsem si že Casa Pound je jenom jediný dům. V Češtině o tom žádný podrobnější článek nevyšel, alespoň o tom nevím a italsky neumím. V každém případě si myslím že to není u nás vhodná taktika. U nás není taková svoboda jako v Itálii, ilegální nacionalistický nebo fašistický squat by policie ihned násilně vyklidila a kdyby to bylo legálně tak by tomu úřady stejně dělaly všemožné obstrukce, policie by tam každou chvíli chodila na prohlídky jestli se tam neděje něco nelegálního, na protější budovu by dali bezpečnostní kameru aby monitorovali kdo tam chodí a podobně.

  9. Pagan permalink
    Srpen 10, 2011 15:35

    Myslič-S tou odpovědí Runnerovi jsi mě pobavil:-D:-D.Ale asi je to pravda.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: