Skip to content

O touze po svobodě, idealismu a pospolitosti

Červenec 14, 2011

svobodaLidská touha po svobodě se objevuje od nepaměti. V historii měla různé formy, většinou šlo o možnost volnomyšlenkářství či možnost vymanit se z fyzického otroctví. Avšak je třeba si předem položit otázku, zda je vůbec absolutní svoboda jednotlivce, a tudíž konečné uspokojení jeho potřeb, možná?

Touha po svobodě se objevuje i dnes.  Jedná se však o různé typy svobod, např. svoboda finanční, svoboda tvorby a sebevyjádření, svoboda uspokojení potřeb (přičemž jde samozřejmě o jejich charakter), svoboda cestování či svoboda sledování  TV,  pití alkoholu, užívání drog, svoboda válení se na ulici (devastace vlastní  fyzické schránky bez ohledu na dopad tohoto jednání na druhé), parazitování na druhých, svoboda manipulace a využívání  druhých. 

Člověk je tvor společenský, vývojově inklinoval nejprve k  tvorbě menších celků na kmenové bázi, později (pokud zúžíme problém na evropské poměry) ke státním celkům. Toto beru jako důkaz, že člověk je tvor pospolitní a z toho je třeba vycházet. Pospolitost by měla být chápána jako živoucí organismus, jejíž kvalita závisí nejen na kvalitě vedení, ale na každém jednotlivci,  jako její nedílné součásti. Snahou by mělo být dostat do vedení pospolitosti jedince s nadhledem, skromné, pracovité, altruistické, kteří se prokázali jako nejschopnější z aspektu výkonu, invencí a odbornosti v daném rezortu. Tito by měli zajistit jednak optimální a efektivní  rozdělení  pracovní činnosti v pospolitním celku, dále zabránit kapitalisticko-konzumní degeneraci člověka, neboť kapitalistický systém v historii vždy vyústil v tvorbu mocenské oligarchie, která si uzurpovala moc a to vedlo  k nevratnému rozevření nůžek sociálních rozdílů, odcizení, otroctví a rozpadu.  Zločinnost kapitalismu je možno prezentovat na příkladu existence alternativních zdrojů, která jsou uloženy „ad acta v šuplíku“,  poněvadž nadnárodní společnosti se pod vidinou zisku snaží, bez ohledu na ekologii, vyždímat maximum s obchodu se současnými zdroji, ropě a zemnímu plynu a množství aplikací, které je využívají. Příroda a lidské zdroje jsou až druhořadé vůči zisku.

Vedení by v neposlední řadě mělo též zajistit, aby ti schopnější v pospolitním celku, nesráželi a nezneužívali ty, kteří se chtějí pospolitně zapojit, ale jejich schopnosti jsou na nižší úrovni. Nejde o rovnostářskou evaluaci, jedinec by měl být ohodnocen dle vlastní snahy, píle,  schopností a potřebnosti pro pospolitost.

K výše uvedenému konzumu, je třeba dodat, že současný evropský člověk díky multimediální masáži a množství spotřebního zboží (s uměle nastavenou dvouletou životností, bez ohledu na životní prostředí, s cílem materiální zisku, jako jediného cíle kapitalismu, takticky využívající nízkou touhu člověka po něčem novém, příjemnějším a přitažlivějším) a degenerující zábavě  mnohdy žádné otroctví nepociťuje. Situace připomíná palubu Titaniku, který jde ke dnu, ale lidé tancují a hraje hudba. Ekonomická krize, následné zvyšování daní a různých poplatků (vládní reformy), které se z občanů „ždímou“ pouze z důvodu alespoň částečného pokrytí děr vzniklých korupcí a na virtuálních hodnotách pod taktovkou nadnárodních korporací založenou ekonomiku, však nenechává chladným více a více jedinců, jejichž budoucnost je nejistá.  Klín je vytloukán klínem ve smyslu hledání stále levnější a levnější pracovní síly, přičemž lidská kvantita má větší váhu jak lidská  kvalita s jejím optimálním zajištěním.

Lidská pospolitost by měla být směřována k jejímu rozvoji  (nikoliv degeneraci), pevnému řádu vyvolávajícího jistotu  a představu jasné budoucnosti, se zohledněním optimálního (neuzurpujícího) zařazení lidské pospolitosti v kontextu universa.  Pokud někdo, v důsledku egocentrismu, odmítne, i když je fyzicky či duševně schopen, možnost se zapojit ( která musí být nabídnuta  každému!), není jediný důvod proč, by ho pospolitost měla, i přes křik pseudohumanistů, vydržovat. To je naprosto logická skutečnost, kterou je třeba brát v potaz. Na druhou stranu, je třeba zajistit, aby řešení této otázky nebylo příležitostí k realizaci nízkých násilnických pudů člověka.V důsledku využití nových technologií, není při optimálním rozdělení práce a hlavně zabránění zneužívání a rozkrádání společného produktu jediný důvod, proč by se člověk neměl mít na Zemi jako v „ráji“.

Stěžejní roli hraje též vhodný, nejlépe motivační  společenský tlak na jednotlivce, aby se odborně, duchovně a fyzicky rozvíjel (kalokagathie) s cílem pozdvihnout pospolitost. Ne primárně direktivně, ale aby díky kontinuální výchově od mládí (proto je pedagogická činnost jedna nejklíčovějších, stejně jako kvalitní rodinná výchova v pospolitním duchu) pochopil, že cesta není v egocentrickém hromadění pomíjivého materiálního blaha  (sobecké utržení si z krajíce bez ohledu na celek a jeho budoucnost) a   kontinuální sprše nízkopudových blahogenerujících požitků (abusu požitkářství) všeho druhu. Lidství, smysl pro pospolitost, nadhled a vyšší duchovno by mělo převážit na nízkými pudy.

Jsme vývojově postaveni do situace, že obě misky vah z předchozí věty jsou v jedincích v různém poměru, který je možno do určité míry výchovou a motivací modulovat. Vstupní schopnost této modulace se liší nejen interindividuálně, ale i poměrově skupinově. Existují etnika, u nichž jde velkému procentu jedinců o požitkářství bez vyšších cílů na úkor jiných, dále národy se zvýšeným zastoupením jedinců se schopností a afinitou k využívání a manipulaci ostatních a taktéž s různým zastoupením jedinců, kteří v historickém kontextu měli schopnost a vyvíjeli snahu o pozdvihnutí lidstva na vyšší duchovní úroveň a vytvářeli vynálezy, které člověku umožnily nadhled, ulehčily život, díky čemuž mohl více času věnovat svému rozvoji (čehož bohužel, v důsledku nízké sebekázně příliš nevyužíval) než k ryzímu přežití a zajištění uspokojení bazálních životních potřeb. Jiné, například africké (či další přírodní národy) sice žijí v kontextu přírody (čili  jako jiné živé organismy nevybočují z jejích zákonitostí, neuzurpují,  nedrancují přírodu, neznečišťují ji odpadem apod.), ovšem tento způsob života lze uplatnit jen u menších (kmenových) celků a  je radikálně odlišný než je evropská zvyklost, vývojová  a kulturní úroveň a nadhled s možností nastavení  řadu s využitím získaných kulturně vědeckých konsekvencí a aplikací. Každý si dále musí uvědomit, že každý úspěch (či splněná, třebas i altruistická tužba) vlastně zotročuje, poněvadž zavazuje k dosažení vyšší mety. Egoismus jednotlivce je třeba tedy transformovat  v pocit uspokojení nad dalším úspěchem pospolitosti, ke kterému on, jako jedinec, přispěl.

  Není třeba též  člověka strašit a odvádět jeho pozornost od merita problému spekulacemi a vyfabulovanými „jasnými“ scénáři posmrtného života. V případě, že by po fyzické smrti vývoj jedinců nadále v nějaké formě pokračoval, což nelze samozřejmě vyloučit (ani potvrdit) není snaha o výše uvedený řád a jeho realizace nic proti ničemu.   Idealistický způsob uvažování tedy nazýváme na, rozdíl od egoismu  a sobectví (materialistického kupení té své pomíjivé kupičky) – idealismus. Rozumíme tím schopnost vynaložení energie (času či v krajním případě oběti) jedince pro rozvoj a kontinuitu chodu společenství, pro své spoluobčany. Je však nutné vždy si znovu uvědomit, že idealismus není nějakým nadbytečným projevem citů, nýbrž že byl, je a bude opravdu předpokladem všeho, co označujeme  za lidskou kulturu a o významu slova člověk. Pravý idealismus není nic jiného  než podřízení zájmu a života jedince celku. Nejčistší idealismus je zároveň  totožný s nejhlubším poznáním a nadhledem.  Jen tím lze zabránit, aby to, co lidský mozek a ruce  vybudovaly, lidské ruce opět nezbouraly a naopak dále rozvíjeli s vyššími nadčasovými cíli. Plnění povinností, to znamená nestarat se jen sám o sebe, nýbrž sloužit celému společenství, které by mělo vyvíjet snahu o ukotvení  v universu.

Jde však i o to, kdo vlastně společenstvo (pospolitost) tvoří. Zda se jedná o jedince podobného smýšlení (čili idealistického) či jedince s egoistickým, parazitickým či uzurpátorským způsobem uvažování, jedince prospěchářské či apatické. Je nutno si přiznat, že všichni nejsou a zřejmě ani nebudou plně idealistického uvažování schopni (viz výše). Ze zkušenosti však plyne, že primitivnější (sobečtější)  jedince lze získat pro určitou věc zajištěním spotřebního konzumu a určitého stupně pohodlí. Pokud budou mít možnost tohoto, lze lapidárně říci, že za těchto podmínek půjdou za kýmkoliv. Za klíčové pro životaschopnou pospolitost však považuji alespoň nadpoloviční většinu jedinců s idealistickým uvažováním, s vědomím výše uvedené možnosti modulace tohoto stavu vhodnými motivačními podněty.  Platí, že k idealistickému způsobu uvažování  a tím zároveň k jediné správné aplikaci svobody je třeba člověka nejprve vychovat, jinak  mu dlouho ani nevydrží a neváží si jí. Více osobní svobody však znamená zároveň více osobní odpovědnosti, nadhledu,  pevné vůle a sebekázně (de facto idealismu), což si ne každý uvědomuje. Pouze cílenou generací vlastního idealismu a následně vysíláním pozitivních impulzů do okolí (silou vlastního příkladu)  lze docílit změny k lepšímu. Nedovolme, aby lidskou duši destruující materialistická nízkost, hrabivost, podlost a pokrytectví zvítězily a lidstvo skončilo úplnou degenerací a zánikem, navíc s puncem parazita přírody. Vše závisí na úspěchu naší společné práce, našich schopnostech, naší obětavosti, rozhodnosti, píli a informovanosti. Per aspera ad astra.

Asgard

Reklamy
komentářů 16 leave one →
  1. Vladislav permalink
    Červenec 26, 2011 08:26

    Andreos: právě tím, že mě automaticky označujete za socialistu, sám sebe definujete přesně v tom židoliberálním duchu, v jakém jsem Vás popsal. Nikdo rozumný přece nehodlá zbavovat Západ jeho technologií, resp. převahy dané jimi, a nikdo nemůže chtít, aby se de facto nevýkonný „žebrák“ dobral jakousi „péčí státu“ na téměř stejnou úroveň a vliv, jako schopný člověk. To by byl socialismus, takový jsme tu už měli.
    Jde ale o jinou věc. O to, že existuje masa lidí, kterým tato židoliberálně křesťanská kultura vzala jakoukoliv důstojnost – a sobě z hlediska jejich využití v součtu celkem velký potenciální přínos od těchto „povalečů“. Vás nikdy nenapadlo, když jste sledoval partu bezdomovců, že tito lidé žijí de facto zbytečně, že společnosti v nich uniká jakýsi potenciál? Vy jako židoliberál jste maximálně schopný diskutovat o tom, jak vysoké a zda vůbec se mají těmto jedincům připsat sociální dávky, ale to nic neřeší – jen jim dáváte peníze na to málo, co potřebují, a jsou to peníze, které doslova „vyletí komínem. I kdyby měli tito lidé ukjlízet papírky u cesty nebo čistit řeku od naplavených PET lahví, měli by to dělat a tato společnost to potřebuje. Dostali by za to své minimální prostředky, ale mělo by to dva obrovské dopady: společnost by tyto prostředky nevyhodila jen tak a aspoň část těch lidí by se naučila postoji, že odměnu dostanou pouze za práci, nijak jinak.
    To by jim vrátilo – aspoň části – jejich důstojnost. Tato společnost není tak bohatá, aby si mohla dovolit plýtvat pracovní silou a potenciálem nějakých 5 nebo možná 7% svých členů. Rozumní hospodáři si to uvědomují – židoliberálům je to jedno, pro ty jsou tito lidé jen otravnými položkami v jejich mandatorních výdajích.

  2. Andreos permalink
    Červenec 21, 2011 15:35

    Vladislav
    Ekonomicky nevýkonní jedinci společnosti obvykle nepřispívají ani nijak jinak. Jde vesměs o žebráky, bezdomovce, atd. V nich nic přínosného nevidím. Že se má pomáhat jedincům, kteří jsou třeba tělesně postižení a přitom duševně nadaní, jsem nikdy nezpochybňoval.
    Rozdíly mezi vrstvami jsou dány jejich odlišnou mírou talentu a pracovitosti, je to přirozená věc, žádný něcí „vynález“. Stačí si porovnat IQ či vzdělání jednotlivých vrstev. Není pravda, že je u nás masa žebráků – nejpočetnější jsou střední vrstvy.
    Říkal jsem, že rasová, kulturní atd. solidarita ano, ale v oblasti ideové, politické, ne v ekonomice. Tam jde o to nějak se zajistit pro život – tj. o peníze, o výdělek, materiální statky – tj. o individuální zájem. Všechna jiná tvrzení jsou absolutně mimo realitu.
    Šanci na uplatění si musí dát předevím každý sám svými schopnostmi, a ne že mu je někdo – nevím kdo – má shora udělovat. Kdo schopnosti má, ten uplatnění najde, kdo je nemá nebo spíše nechce nic dělat, je odsunut na okraj – ale hlavně vlastní vinou.
    Všechno, co tady říkáte, jsou už tisíckrát omleté klišé socialistů té či oné orientace, které vždycky selhaly. Nevím ani, jak byste to tady zorganizoval – neudáváte žádnou konkrétní alternativu – jen vím, že tyhle snahy skončily vždycky malérem. Ale je vidět, že tito jsou nepoučitelní. Svobodná a dynamická ekonomika byla (a částěčně stále je) jednou z velkých zbraní Západu v globální konkurenci. Potopit ji je to poslední, co by Západ potřeboval.

  3. Vladislav permalink
    Červenec 21, 2011 09:44

    Andreos: to co píšeš o totální (ne)regulaci ekonomiky, je pouze opakováním židoliberálních klišé. Duchovně (a tedy i rasově) vyspělá společnost se naopak stará i o slabé a nemocné, ekonomicky nevýkonné jedince, pokud jsou tito ochotni této společnosti nějak přispívat.
    Bere sama sebe jako celek, nikoliv jako hromadu na sobě nezávislých a vysoce sobeckých individuí. To je židismus. Teprve sdílením odlišných schopností jednotlivců v zájmu celku, využitím všech členů společenství, nikoliv jejich odsunutím někam na okraj, může být zajištěna jeho prosperita jako taková, kdežto v případě ničím neregulovaného liberalismu vznikne nakonec vždy slupička velebohatých a početná vrstva žebráků. Rasově a národnostně vyspělá společnost se pozná právě podle toho, že i těmto lidem přidělí jejich místo na slunci – ne z důvodu soucitu apod., ale prostě proto, že si uvědomí, že je příliš velkým luxusem plýtvat jejich potenciálem.
    Obrovské rozdíly mezi velebohatými a žebráky na základě jakýchsi „tržních kritérií“ jsou vynálezem blízkovýchodních kultur a v předkřesťanské Evropě, založené na národním a rodovém principu, neměly místo.
    Každý musí dostat svou šanci, která nebude diktována pouze tupými, momentálně platnými ekonomickými reáliemi, ale hlubšími zásadami té dané kultury, zásadami nadčasovými a podstatně moudřejšími, než je honění si měšce nějakého pejzatého podnikatele. Teprve v okamžiku, kdy tuto šanci odvrhne, třeba i opakovaně, si zaslouží trest, vyobcování mimo to společenství, a to třeba i trvalé.
    To, co navrhuješ a prosazuješ, se s národnostní a vlasteneckou myšlenkou naprosto neslučuje, je to totálně mimo mísu.

  4. Andreos permalink
    Červenec 19, 2011 15:09

    Swantowiet
    Už v roce 1924 ekonomika samozřejmě globalizovaná byla, jen jsme neměli tak rychlé moderní komunikace a dopravu.

    Miloš, Asgard
    Nevím, co pletete otázku národní pospolitost do ekonomiky. Otázka národní pospolitosti je věc ideová, politická a sociální, nikoli ekonomická. Má-li být ekonomika efektivní, musí v ní jít o zisk a efektivitu a nikoli a nějakou pospolitost. Myšlenku pospolitosti si nechte na oblast ideologickou či politickou.
    Musíte uvažovat realisticky – jestli si myslíte, že lidé budou nadšeně pracovat pro nějakou „národní pospolitost“ či že se k tomu dají převychovat, tak jste naivkové. Dopadlo by to stejně jako záměr komunistů – i komunisté si mysleli, že lidi lze převychovat tak, aby nedbali hlavně na svůj individuální zájem a že budou nadšeně pracovat ne ve svůj vlastní prospěch, ale pro „věc socialismu“ – samozřejmě to dopadlo fiaskem. Většina lidí myslí hlavně na sebe – s tím se musíte smířit. Samozřejmě se najde pár nadšenců, co budou pracovat pro společnou věc, ale to jsou jen výjimky.
    A navíc – z toho, že lidí hledí v ekonomice na svůj individuální zájem, nakonecnejlépe plyne i zájem celospolečenský – efektivní ekonomika založená na soukromém podnikání dává nejvíce peněz a technického pokroku – a tyto zdroje pak mohou být využity právě pro národní pospolitost – v oblasti vědy, technologií, vojenství, atd.
    I třeba v Číně to pochopili – že snahy Mao Ce Tunga – kdy právě měli všichni pracovat pro kolektivní zájem – tzv. „Velký skok“ – skončil katastrofou a smrtí několika desítek milionů lidí a Čínu jako celek to naopak oslabilo – a že tedy bude lepší, když prosadí protržní a prokapitalistické reformy, kde bude moci jednotlivec upřednostnit vlastní zájem před kolektivním. Díky tomu se Čína hodně hospodářsky zvedá – a právě to jí nakonec pomáhá i jako celku – jako národní pospolitosti. Tak to prostě je. V ekonomické oblasti preference individuálního zájmu nakonec nejlépe podporuje i zájem celku.
    Jinak ale nepopírám nutnost určité rasové a civilizační kolektivní solidarity a soudržnosti – ale říkám – to si nechte do oblasti idejové, sociální a politické – a nepleťte ji do ekonomiky. V ní je vždy hlavní individuální prospěch a kalkul a s tím nikdo nic neudělá a je to dobře, protože to v ekonomické oblasti národ či civilizaci jako celek právě posiluje. Každý pokus to změnit skončil krachem a daný národ to nakonec poškodilo právě jako celek.

  5. Miloš permalink
    Červenec 18, 2011 01:58

    Myslič: Není dost dobře možné dlouhodobě utajit nějaký již existující vynález a zabránit jeho využití. Vynálezce přece může ject do ciziny a zkusit to nabídnout tam a všichni kapitalisté na světě zase do té míry nespolupracují a všechny státy světa nejsou kapitalistické. Je však problém v tom, že výzkum stojí obrovské peníze a většinou je placen firmami a nikoliv státy a firmy prostě nebudou financovat výzkum něčeho na čem by dlouhodobě prodělali. Jako příklad je možné uvést léky. Nejlepší lék je pro farmaceutické firmy takový, který pacienta nevyléčí ale stabilizuje jeho stav na léta nebo někdy i desetiletí. Pokud by existoval lék, který by třeba vyléčil rakovinu tak by na něm farmaceutické firmy prodělaly miliardy, léky které pouze udržují pacienty při životě jsou mnohem výnosnější.

    Andreos: kapitalista nemůže být vlastenec, vezmi si příklad že budeš mít obchod s oděvy a budeš moci kupovat české šaty a nebo čínské šaty které stojí polovinu (pomineme jejich kvalitu a to že někteří zákazníci vyhledávají určité značky šatů). Tak které koupíš, ty levné čínské nebo z vlasteneckých důvodů ty drahé české? Samozřejmě že každý kapitalista koupí ty čínské, protože jinak je začne dovážet někdo jiný, bude mít levnější zboží než on a to povede k tomu že on zkrachuje.

  6. Pagan permalink
    Červenec 16, 2011 15:04

    Kapitalismus není jenom o ekonomice ale je to i přemíra svobodného myšlení.

  7. Swantowiet permalink
    Červenec 15, 2011 19:46

    To je zase druhý extrém, reguloval bych jen životně nutná odvětví (potravinářství) a ostatní zbytná bych nereguloval.

  8. Asgard permalink
    Červenec 15, 2011 19:19

    Andreos
    Ekonomika by měla být centrálně regulovaná v sociálně pospolitním duchu. Nejde o zisk, ale soběstačnost a podporu realizace invencí, které mohou pospolitost podpořit, pozdvihnout (zušlechtit), zajistit, týmově upevnit a zharmonizovat ji z okolním prostředím. Podnikání ve výše uvedeném duchu to nijak samozřejmě nevylučuje.
    Pokud je dostatečná kvalita a odpovědnost lidí, je přítomný idealismus v přirozené podobě (tzn. bez donucovacích prostředků), podpořený výchovou v domácím a školském prostředí, nejeví se utvoření optimální formy ekonomického systému problémem.

  9. Swantowiet permalink
    Červenec 15, 2011 16:48

    Vzácný Andreosi,
    v roce 1924 ještě neexistovala plně globalizovaná ekonomika v podobě tak jak jí dnes známe, ta která přímo stojí na levné pracovní síle. Opět cituji: „Pokud nepřijde hora k mohammedovi, přijde mohammed k hoře.“ Nadnárodní korporace stěhují své výrobní závody na Východ s vysvětlením, že jejich výrobní náklady vynaložené na jednotku produktu jsou moc vysoké.
    Čím více korporace ruší své výrobní závody v zemi XYZ, tím více nutí (eufemisticky tomu řákají stimulace) její pracovní trh, aby se zaměstnaci sami rádi vzdali ůsocialistických přežitků“, aby si udrželi práci. mám na mysli: zaměstnanecké odbory, úrazová pojištění (resp. jejich financování), osmihodinový pracovní den, víkendy, užívání pracovních a ochranných pomůcek, bezpečnost práce, inspektoráty atd. V neposlední řadě tlačí na zrušení zákonné minimální mzdy (přece mi stát nebude diktovat do podnikání, stačí, když jim dávám práci, dí pan továrník).
    Tuto metodu vydírání států naše milé korporace praktikují v různé míře, žáleží na dané pracovně-právní legislativě, obecně platí: čím více na Východ, tím menší legislativní ochrana. Druhý poznatek, pokud se v nějakém ex-banánistánu zvyšuje ta hrozná regulace, zbalí pár svěstek a jde dál, dřívějšímu hostiteli zůstane roztomila ekologická zátěž ve formě laciných montovaných hal. Obejde takto Zemi a vrátí se zase tem, odkud před (příklad) 60 lety odešela, mezitím se Západ stihl přeměnit na Východ. Děkujeme pěkně.
    * * * * *
    Imigrace je jednak dílo Nové levice, ale i velkokapitálu. Má tomu jevu napomoci, nejen, že se odnárodňují společnosti, ale to samé se má stát i s klienty a léčit tuto chorobu kapitalistickými prostředky je jako léčit průjem E.coli Gutalaxem. :-DDDD

  10. Červenec 15, 2011 16:42

    socialismus sebere lidem „svobodu“, kapitalismus „duši“ – teď co je cennější?

  11. Probouzí se permalink
    Červenec 15, 2011 16:19

    Andreosi ! Jak by mohl být kapitalista vlastenec. Kapitalista musí klást na první místo zisk jinak končí a k tomu musí napálit a předběhnout ty pomalejší !( proto tu vládne v republice tak negativní nálada-docházejí idealisté ) Kapitalismus lidem brání v rozvoji osobnosti , nebo je aspon omezuje tím , že za každou cenu lidi nutí myslet sobecky pouze na sebe. proto je idealismus pro kapitalisty zbytečný.

  12. Swantowiet permalink
    Červenec 15, 2011 16:09

    Jsem rád, že vzácný Myslič zmiňuje zrovna Nikolu Teslu, už tady byla o něm řeč o několik topiců níže. :-)

  13. Andreos permalink
    Červenec 15, 2011 15:36

    Myslič
    Jistěže těm, co vynalézají novější zdroje, mohou různé lobby házet klacky pod nohy, ale vždy je to marná snaha. Žádná lobby nemůže uhlídat 7 miliard lidí co na světě jsou, aby něco nového nevynalezli. To je naprosto vyloučené. S tím Teslou je to zajímavé, taky jsem o tom něco četl, ale je otázka, proč se tedy jeho nápady neprosadily. Dnes jsou přece už celkem známé, tak nechápu, co brání jejich využití. Možná že v nich je něco, co je znevýhodňuje.
    A k tomu kapitalismu – vždyť západní národy byly nejvíce uzavřené imigraci právě v době, kdy byly nejvíce kapitalistické – a zároveň nacionalistické. Byl to kapitalistický a nacionalistický Západ, který si udržoval homogenitu svých národů. Např. v roce 1924 z dnešního pohledu krajně kapitalistické USA zavedly Johnsonův a Reedův zákon na razantní omezení imigrace – ročně mohlo přijít pouze málo lidí, a to jen z národů severní a západní Evropy. Kapitalismus a uzavřené hranice se prostě nevylučují.
    Nárůst imigrace z třetího světa kvůli otevírání hranic je přece spojeno právě s nejrůznějšími socialisty a levičáky, kteří vedle otevření hranic kvůli „odčinění koloniální vivy“ a „solidaritě“ s chudými obyvateli zaostalých zemí zároveň velmi často hulákali o „vykořisťovatelském“ kapitalismu, „bídě“ kapitalismu, atd. Johnsonův a Reedův zákon v USA byl zrušen v roce 1965 a od této doby se datuje masivní nárůst barevné imigrace do USA. A rovněž je to doba, od níž jde všechno v USA doleva směrem od kapitalismu – více daní, regulací, přerozdělování, sociálních dávek.
    Samozřejmě je pravdou, že dnes existuje mnoho podnikatelů, kteří by rádi otevřené hranice kvůli levné pracovní síle, ale jak jsem naznačil, to stát může zatrhnout kapitalismus nekapitalismus. Kromě toho jistě existuje i mnoho potrhlých pravicových ultraliberálů, kteří by ve jménu „ekonomické efektivity“ navezli kvůli nízkým nákladům na mzdy do Evropy polovinu třetího světa. S tím ovšem můžeme nesouhlasit, aniž bychom museli odmítnout i kapitalismus samotný. Mít svobodné podnikání a kapitalismus na území svého státu/národa a mít otevřené hranice tohoto státu pro kohokoli přece zajisté není jedno a totéž, že ano. Kapitalismus může dobře fungovat i bez imigrantů v imigrantům uzavřené zemi, jak můžeme vidět na mnoha příkladech z minulosti.

    PS Ale už se o tomto nepřemež pane Mysliči, řekli jsme si k tomu svoje a už bychom se točili v kruhu. Prostě se v tom neshodneme. Každý máme svůj názor a každý nachází blaženství ve vé vlastní víře – koneckonců máme demokracii.

  14. Červenec 15, 2011 15:08

    Andreos—-Pro skutečného vlastence je otázka národní(+rasová) jednou pro vždy spojena s otázkou sociální. Už jsme to tu probírali stokrát….
    S tou technologií… Nikola Tesla taky lecos objevil, ale kapitalisté mu nedovolili vynálezy realizovat. Vem si, jak mu pěkně házel klacky pod nohy Edison…. Nebo jejich boj o to, jestli se bude používat střídavý nebo stejnosměrný proud. Kapitalista Edison použil všechny páky, legální i nelegální, aby Teslovu koncepci zničil. Tesla (v tomto) nakonec zvítězil, ale dodnes se nezrealizoval jeho projekt o bezdrátovém přenesu elektřiny na libovolně vzdálená místa….. A víš proč? Kapitalistická elektrárenská lobby by přišla o kšeft, to samé ropný průmysl a ostatní zloději.

  15. Andreos permalink
    Červenec 15, 2011 14:30

    Myslím, že kapitalismus a národní pospolitost nemusejí být v rozporu. Konekconců ještě v první polovině 20. století byly západní státy povětšinou o hodně ekonomicky liberálnější a kapitalističtější než dnes a přitom nepřipadalo v úvahu, aby si na své území vpustili nějaké imigranty z třetího světa. Obecně – nechápu příliš, co má kapitalismus jako ekonomický systém společného s tím, jaké hodnoty bude národ vyznávat – to jsou odlišné oblasti. Podnikatel, který vydělává v byznysu, může být klidně zároveň vlastnencem. Jistě že mohou být tací, kteří chtějí cizince kvůli levné pracovní síle, ale to je věcí státu, aby tomu zamezil. V roce 1953 Dwight Eisenhower jakožto prezident tehdy „ultrakapitalistických“ USA bez skrupulí vyhostil tušim snad milion Hispánců. Myslím, že národní pospolitost, aby mohla obstát v konkurenci s jinými pospolitostmi – v našem případě řekněme západní pospolitost mezi nezápdními pospolitostmi, potřebuje mimo jiné i kapitalismus jako dynamický a efektivní ekonomický systém. Bez kapitalismu by Západ a bílá rasa neměly v minulosti tolik sil, aby po jistý čas ovládaly prakticky celý svět.
    A k těm alternativním zdrojům – myslím, že se neuplatnily ne kvůli lobby ale proto, že prostě nesjou konkurenceschopné. Přece nikdo nemůže zabránit, aby se nakonec to efektivnější prosadilo. Myslím, že právě kapitalismus vojí dynamikou vedl k největšímu pokroku. Když dříve bylo všechno poháněno uhlím a svítilo se petrolejkami, tak žádná uhelná či petrolejová lobby nezabránila tomu, aby se prosadily modeernější zdroje – ropa/benzín, elektřina, jádro, atd.

  16. Pagan permalink
    Červenec 15, 2011 09:04

    S článek souhlasím,ale taková je bohůmžel doba.Dnes už tohle je pomíjivé. JINAK SVOBODA JE VŽDY RELATIVNÍ.SVOJI SVOBODU MĚLI NACISTÉ,KOMUNISTÉ,ANARCHISTÉ,HYPIES,DEMOKRATÉ,STOUPENCI REPUBLIK A CÍSAŘSTVÍ.A KAŽDÝ SI TO VYLOŽIL PO SVÉM.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: