Skip to content

Národní socialismus – biologický světonázor (první část)

Květen 31, 2011

V každou danou chvíli panuje jistá ortodoxie, soubor idejí, u nichž se předpokládá, že je všichni správně myslící lidé budou bez pochyb přijímat. Není přímo zakázáno tvrdit toto, tamto či ono, ale „neděje se tak“. Každý, kdo má námitky vůči převládající ortodoxii, shledává, že je překvapivě účinně umlčen. Názoru, který se opravdu nenosí, není téměř nikdy zcela dopřáno sluchu, ať už v populárním tisku nebo intelektuálských časopisech.

                                                               George Orwell

Jakožto národní socialista neustále zakoušíš obtíže s vedením smysluplné konverzace s tím, kdo národní socialista není. Často cítíš, že takový dialog je přímo vyloučen a že každý žijete v jiném světě. Samozřejmě, částečně příčina této politováníhodné situace spočívá v propagandistickém obraze národního socialismu, jakožto kulminace lidské zvrácenosti, který naši nepřátelé vytvořili v mysli veřejnosti. Nicméně pro mladé lidi již to, co se stalo před půlstoletím, není důležité. Od svého nejranějšího dětství mohou následovat všechnu zlobu a krutost, které pustoší svět od „vítězství lidskosti“ v roce 1945 a jsou jim živě prezentovány prostřednictvím televize, a je tu u mladé generace velmi povzbudivá tendence, že bude mít méně zkreslený postoj k životu a jeho různým problémům, než tomu bylo u generace předchozí.

Nicméně to neznamená, že mladí lidé vůbec mají nějakou představu, o čem vlastně národní socialismus je,  nebo že dávají najevo pochopení, když jim to řeknete. Vyrostli ve světě, kde byli záměrně odcizeni všem přirozeným hodnotám a přirozeným etickým normám a byli naučeni, že vše je relativní, a kde hranice mezi pravdou a lží přestala existovat, protože nic není absolutní a všechno závisí na tom, jaký jste si zvolili pohled. V tomto světě prostého hodnot žijí lidé v mentálním vakuu, zcela mimo kontakt se skutečným světem, jeho neúprosnými biologickými zákony a absolutními morálními a sociálními závazky, a je nevyhnutelné, že v takovém politickém a filosofickém prostředí se národně-socialistická idea vnímá jako nepochopitelný cizí element.

Jakožto protiklad dnešního lehkovážného relativismu, kde jsou všechny ideje – alespoň v principu – stejně přijatelné a platné, představuje národní socialismus nepolevující snahu nalézt absolutní pravdu a učinit z této pravdy základ lidské společnosti. Na rozdíl od neurčitého blouznění prázdných lenoškových filosofů  a orientálního mysticismu  je však národní socialismus založen na zdravém rozumu a své argumenty hledá ve skutečném světě, kde je rozdíl mezi pravdou a lží a mezi dobrem a zlem vytyčen fakty a ne zbožným přáním a teoretickými přeludy.

V tomto světle se jeví jako zřejmé, že národní socialismus musí zavrhnout koncepty a morální normy všech vládnoucích ideologií, což přirozeně vede k propastné nesrozumitelnosti, kterou lze těžko překlenout – jednoduše proto, že neexistuje společný referenční systém mezi národními socialisty a lidmi, jejichž myšlení je vymezeno idejemi současného řádu. Národní socialismus jednoduše znamená absolutní, nezvratitelný a nekompromisní boj proti samotným filosofickým základům celého vládnoucího světového řádu. Na následujících stránkách se pokusíme vysvětlit důsledky takového zúčtování.

Jak zde jíž snad bylo vyjasněno, národně-socialistická idea má velice málo společného s politikou v běžném smyslu slova. Národně-socialistické hnutí není jedna z obvyklých politických organizací, které jen reprezentují jisté skupinové zájmy více či méně materialistické povahy. Jejich cílem je pouze poskládat politický program, který je dostatečně vágní a mdlý, aby přitáhnul nezbytného voliče pro parlamentní platformu, kde si jejich „zvolení zástupci lidu“ mohou urvat co největší kus koláče pro sebe – a možná i své spolustraníky – na účet zbytku společnosti.

Národní socialismus znamená mnohem více než toto – jedná se o světonázor, kompletní životní filosofii, jež zahrnuje všechny aspekty lidské existence. Jakožto přívrženec takového světonázoru posuzujete všechny fenomény ve společnosti z jednoho a téhož úhlu, aby se každý jednotlivý aspekt stal částí jednoho celku, tak jako jsou vaše názory ve všech oblastech vymezeny týmž sjednocujícím principem, který vám umožňuje pochopit a vysvětlit všechny stránky života a jeho tajemství. Tudíž světonázor je základem přístupu jeho stoupenců k náboženství, etice, politice a ekonomii – a základem toho, jak organizují svůj osobní život.

Samozřejmě že národní socialismus nyní není jedinou životní filosofií, která tvrdí, že zahrnuje všechny aspekty existence. Jinými příklady jsou například všechna náboženství, která v principu dávají každému, kdo v ně věří, vodítko pro svůj postoj a přístup v každé životní situaci. Dnes jsou však náboženství přinucena ke kompromisu v zoufalé snaze o překlenutí rychle  se rozšiřující propasti mezi náboženskými dogmaty a realitou – rozporem, který během 500 let vedl k rostoucí sekularizaci křesťanských zemí starého světa a který dnes zapříčiňuje, že pozápadnělé vlády většiny islámských zemí opouštějí přísnou náboženskou strukturu společnosti ve prospěch kapitalistického či komunistického materialismu.

Příkladem společnosti, jež se vydala opačným směrem a radikálně zdůrazňuje jednotu mezi politikou a náboženstvím, je Chomejního Irán. Dalším příkladem je Izrael, jenž je založen na náboženské víře, že Židé jsou „Bohem vyvolený národ“ a má božské právo na území, které žádají po Arabech, a kde zvláště nejortodoxnější skupiny důsledně zavrhují i sebemenší  odchýlení se od talmudického zákona. Tento zákon je produktem staré nomádské společnosti a je nemožné jej aplikovat na moderní industriální stát, což vede k množství typicky semitských  konstrukcí na obejití přísných náboženských pravidel ohledně např. šábesu a roku šábesu, kdy by celá zem měla ležet ladem, ale neleží!

Podobné metody lze vysledovat i v arabských zemích, v nichž je ramadán víceméně neustále ruší, protože země jsou „ve válce“ s chudobou. Všechny takové pokusy „švindlovat“ jasně ukazují, že tyto světonázory jsou naprosto nevhodné jako vodítka v moderním světě a jeho západní technologií – a že nebyly dostatečně silné, aby zabránili jejich vyznavačům chtít tento nový život, který  není součástí jejich kultury, ale následkem úspěšného parasitismu. Důvodem tohoto selhání je jednoduše to, že tato náboženství jsou založena na slepé víře a ne na realitě.

Přirozeně, oddaní křesťané mají totéž přání zachovat Bibli jakožto nejvyšší autoritu a středobod všeho myšlení. Katolická církev se tudíž snaží zvýšit svůj vliv na rozvoj společnosti v tradičně katolických zemích, jako je Irsko, Itálie, Španělsko a Latinská Amerika – a aby to toho docílila, musí získat politickou moc. Její hlavní slabinou však je množství vnitřních neshod ohledně toho, jak by se mělo tohoto cíle dosáhnout a na které části křesťanské doktríny by se měl klást důraz. V Severní Americe se křesťanství také těší velmi důležitému politickému vlivu, který by neměl být v žádném případě podceňován, a také v Evropě má většina zemí křesťanské politické strany, jež se snaží v rámci svého programu posílit tzv. křesťanské hodnoty. Nicméně  náboženství jako takové hraje v těchto stranách velmi okrajovou roli – jednoduše proto, že křesťanství ztratilo nad lidmi kontrolu – pokud nějakou vůbec mělo. Mezi seveřany bylo vždy vnímáno jako cizí idea a jejich výklad byl vždy velmi nekřesťanský. Dnes bylo redukováno na anachronický přežitek. Například v Dánsku se hlásí 95% obyvatel k Luteránské státní církvi. Nicméně jen 2% chodí do kostela a ještě méně jich tvrdí, že věří v učení. Jakožto duchovní síla v lidech je křesťanství mrtvé.

Avšak i marxismus patří k životní filosofii představující světonázor, který řídí všechny aspekty lidského života, kdežto všechny ostatní politické ideje v naší části světa se hlavně soustřeďují na malicherné administrativní a ekonomické problémy. Tyto ideje se volně pojí s jistým fundamentálním  přístupem k životu obecně a vztahem mezi jedincem a společností, ale pokud jde o duchovní potřeby člověka nemají s nimi – v principu – zcela žádnou souvislost.  Nevylučují žádný vztah s náboženstvím – naopak, vždy zdůrazňují naprostou náboženskou svobodu a tvrdí, že náboženství a politika spolu nijak nesouvisí a měly by zůstat odděleny – jako by náboženství bylo ve srovnání s politikou něčím nedůležitým.  Takže členové všech těchto liberálních či konzervativních stran mohou být křesťané, židé, muslimové, ateisté či buddhisté. Jejich náboženské přesvědčení se považuje za zcela nepodstatné pro jejich politickou činnost. Jsou sjednoceni ve snaze řešit některé docela dobře definované praktické problémy  mašinérie státu, avšak možná mají na mysli zcela odlišné cíle duchovní. Jak bylo zmíněno výše, toto štěpení je skutečně neslučitelné s náboženskou podstatou, ale náboženské komunity jej musí více či méně neochotně přijímat, pokud chtějí na společnost uplatňovat vůbec nějaký vliv.

Skutečná životní filosofie jako národní socialismus naprosto nedopřává prostor takovému atomistickému dělení života na různé díly, které spolu nemají žádnou spojitost. Národní socialismus je schopen řešit všechny praktické problémy společnosti aplikováním principů jeho fundamentální filosofie a jeho stoupenci nepotřebují žádný cizí element, aby uspokojili své duchovní potřeby. Samotný národní socialismus dává celkovou odpověď na každou otázku, kterou může člověk položit.   

Je dobře známou skutečností, že náboženství jsou založeny toliko na víře  – což hrdě uznávají! Tudíž existence Boha, neposkvrněné početí, vzkříšení, druhý příchod atd. jsou všechno věci, které nemohou dokázat – pokud samozřejmě uznáváte Boha za autora Bible, což je další věc, v kterou můžete jen věřit – navzdory jakémukoliv důkazu, který můžete mít proti. A pokud nevěříte bez důkazu, jste nedůvěřiví – jako nevěřící Tomáš. Jakožto protiklad pýchy na nevědomost tvrdí marxismus i národní socialismus, že vycházejí z vědecké pravdy. Marxismus byl vynalezen za psacím stolem, naplněný učenými, filosofickými knihami – avšak bez jakéhokoliv styku s realitou či vědou v této věci.  Při bližším pohledu je marxismus založen na víře stejně jako každé náboženství – zejména na zcela nevědecké víře, že všichni biologičtí tvorové, kteří chodí po dvou a nemají peří, jsou vytvořeni sobě rovni, a na stejně tak absurdní ideji, že to jsou podmínky produkce, které týmž způsobem určují dějiny, protože se tvrdí, že je to prostředí – a ne dědičnost – co určuje rozvoj jedince. Tohle je samozřejmě obráceno naruby. Nevyžaduje mnoho inteligence uvědomit si, že je to ve skutečnosti člověk, kdo formuje své prostředí – a ustanovil sociální řád včetně podmínek produkce – a ne naopak.

Na rozdíl od všech těchto filosofií nebyl národní socialismus nikdy vynalezen – odvozuje se od věčných Zákonů Přírody, které existují stejně dlouho jako vesmír a které řídí všechen život od chvíle, kdy začaly existovat první primitivní organismy. Toto krásně jasně vyjádřila  Savitri Devi, známá pozdější filosofka národního socialismu, ve své knize Blesk a slunce:

„Ve své podstatě národně-socialistická idea přesahuje nejen Německo a naši dobu, ale árijskou rasu a lidstvo samotné a každou epochu; skutečně vyjadřuje onu tajemnou a nevyčerpatelnou moudrost, dle níž Příroda žije a tvoří: neosobní moudrost předvěkého lesa a hlubin oceánů a sfér v temných prostorách vesmíru; a je to sláva Adolfa Hitlera, že se nejen vrátil k oné božské moudrosti, ale že ji učinil praktickou politikou obnovy  celosvětového dosahu.“                             

Jinými slovy, národní socialismus nevynalezl Adolf Hitler, ale jedná se o vědomé vyjádření fundamentálních Zákonů Přírody řídící naše životy. Je založeno na neskonalé lásce  k všemu stvoření v celé své rozmanitosti, hlubokému, nepodmíněnému respektu k moudrosti Přírody a planoucí vůli zachovat život tak, jak z této moudrosti vyrostl. Jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je organizovat lidskou společnost v souladu s těmito fundamentálními Zákony. Stavět se tedy proti národnímu socialismu je stejně absurdní a nelogické, jako by bylo vzpouzet se gravitačnímu zákonu či skutečnosti, že Země je kulatá! Národní socialismus skutečně není ničím jiným než aplikací fyzických a biologických zákonů v politické, ekonomické, sociální a náboženské oblasti lidského života, stejně jako jsou dnes aplikovány v technice. V tomto světle je národní socialismus vpravdě vědecký – na rozdíl od ostatních světonázorů. Nepřeje si přizpůsobit realitu nějakým předjímaným teoriím, ale teorie přizpůsobit realitě. Nová epocha tvořící vědecké mezníky by se tak okamžitě odrazila v praktickém životě národně-socialistické komunity.

Samozřejmě bychom si mohli někdy přát, aby byly Zákony trochu jiné, ale musíme nutně přijmout, že by bylo nemožné je změnit. Zákony Přírody nelze zrušit nebo novelizovat Valným shromážděním OSN, americkým Kongresem či jiným národním parlamentem! Vše by snad bývalo bylo snazší, kdyby všichni lidé a lidské rasy bývaly byly stvořeny rovnocenné a kdyby neexistovaly faktory dědičnosti, jež  řídí a omezují naše individuální možnosti vývoje. Nicméně to není tento případ a není vůbec možnost tuto skutečnost změnit zbožným, tj. dělat jako by tyto Zákony neexistovaly. Budovat společnost na takovém zbožném přání je smrtelným hříchem, jenž může mít pouze katastrofální důsledky.

Tyto důsledky lze také jasně pozorovat při pohledu na společnosti, které vybudovali naši nepřátelé na Východě i Západě. Jednohlasně odkazují na národní socialismus jako na „evangelium zla“ – zatímco sami vládnou světu na pokraji ekonomické a morální zkázy, světu trpícímu inflací, nezaměstnaností, zločinem, nesmyslným násilím, užíváním drog, znečištěním, pornografií, korupcí, hladem a ekologickými katastrofami – světu, který od roku 1945 zakusil jen 16 dnů míru a kde za stejnou dobu bylo zmasakrováno 30 milionů lidí. A nad tímto bezútěšným světem se vznáší děsivá hrozba nukleární války, jež zničí veškerý pokročilý život na Zemi.

Skutečně není divu, že člověk žije v neustálém strachu, co mu přinese další den! Naneštěstí jsou tento strach a beznaděj nejvíce rozšířeny v árijské části světa, kde dekadence a morální úpadek pokročil nejdál. Zde jsou lidé zcela odcizeni všemu  zdravému  a přirozeným hodnotám a  změnili se v bezduché zombie, jejichž úzkosti jsou konejšeny materiálním blahem – v neustálém závodu proti ekonomickému chaosu. Navzdory všem materiálním požitkům moderního světa nejsou tito lidé ani šťastní ani spokojení. Naprosto postrádají ideály a nadšení a ztratili veškerou víru v budoucnost. Árijec se jednoduše obává přivést na tento svět děti. Když nevidí žádnou budoucnost, dává přednost momentálnímu luxusu před zachováním své rasy a kultury. Snaží se zajistit si v této žumpě co nejpohodlnější život a jeho jediná naděje se upírá k tomu, že k neodvratné katastrofě nedojde za jeho života. Tudíž pasivně sleduje, jak zemi jeho předků pomalu, ale jistě zabírají cizáci, kteří si ještě neuvědomují, že konec bílého člověka znamená konec celé civilizace.

Toto je onen Zlatý věk, jenž naši nepřátelé slíbili světu roku 1945 – toto je to, co byli schopni vybudovat za 40 let své absolutní moci. Za těchto okolností jsou vyhlídky do budoucnosti s jistotou chmurné. Nicméně tak tomu nemusí být. Že se svět nachází v tak hrozivém stavu je toliko důsledkem naprosté lidské neúcty k Zákonům Přírody.

Reklamy
komentářů 5 leave one →
  1. Orel permalink
    Červen 2, 2011 00:44

    Jasně, Neřeknu, hlavní není dostat se do parlamentu, ale ovládnout stát.

  2. Červen 1, 2011 19:24

    Blesk a Slunce: Tento pohled na věc je mi velice sympatický. Konečně někdo, kdo chápe že nejde o to nechat se zvolit do parlamentu.

    Musím ale zapochybovat o tom, zda „NS“ byl vůbec kdy tím co, chceme. Jestli pak to není něco jiného, patrně bez názvu?!? Není název „NS“ samotný jen praktickou potřebou jakési již prošlé doby??
    V podstatě na té hlubší myšlence „NS“ není nic nacionálního ani sociálního v tom smyslu, jak jsou tato slova široce chápána. (i řadou diskutérů zde na bratrství)

  3. Lukáš permalink
    Červen 1, 2011 11:58

    Ne zcela k článku, ale pobavilo mě to, určitě to šiřte dál:

    http://revolta114.blogspot.com/2011/05/letni-soutez-kdyz-propagace-tak-pro.html

  4. Blesk a Slunce permalink
    Květen 31, 2011 20:43

    Hmm. Možná by se ještě hodilo doplnit a zvýraznit, že Riis-Knudsen čerpal podklady pro své dílko hlavně z myšlenek paní Savitri Devi. Která zase primárně čerpala z myšlenkového i hmotného odkazu A.Hitlera. A zdůraznit, že tento nacismus popisovaný R-K a S.D. nemá nic společného s (v článku odmítanými) politickými programy mnohých bývalých i dnešních populistických politiků. Kteří si frází „národně-sociální“ a voláním po revoluci jen chtěli/chtějí „přitáhnout nezbytného voliče pro parlamentní platformu“ a tomu pak taky odpovídají i jejich myšlenkové pochody. Nac.soc. není o populismu a nereálných ekonomických vzorcích plánování hospodářství.

  5. Vladislav permalink
    Květen 31, 2011 20:03

    Velmi dobrá úvaha. Nejsem si sice jist, zda němečtí národní socialisté minulého století pochopili vždy všechny přírodní zákony tak, jaké skutečně jsou, nicméně jednu větu by si měli na svá poorientálnělá čela vyrazit všichni ti neštastníci klaníci se namísto přirozeným duchovním silám ukřižovaným mrtvolám či mrtvolám s hlavou ovázanou ručníkem: není skutečný a pravdivý žádný zákon, je lživá každá hodnota, mýlí se každé učeni…které nejsou v souladu se zákony a pravidly vytvořenými Přírodou, s moudrostí, kterou může kdykoliv přijmout kdokoliv z nás a která nepotřebuje žádné proroky, spasitele ani jiné vykladače a/nebo překrucovače.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: