Skip to content

Kauzalita přežití vládního systému, státu a identity

Duben 20, 2011

papsal H.I.N.Existence moderní společnosti je úzce spjata s vytvořením státních struktur, které umožňují rozvíjení občanského života. Proto si dovolím tvrdit, že z historického hlediska je tento fakt bez diskuzí nepopíratelný. Neexistuje z historického hlediska žádná vyšší kultura, která by se formovala bez centrálního řízení, nebo aspoň silné role vládního aparátu. V moderní postindustriální době se zvláště u anarchistické „intelektuální“ tradice význam centralizace, který zosobňuje idea státu, odsouvá do pozadí a snaží se poukazovat na jistou kulturní vyspělost kmenových společností, které i bez této společenské nadstavby dokázaly vybudovat svébytnou a bohatou kulturu. Avšak to je z mého pohledu velká mystifikace, která popírá základní fakt, a to, že se jedná o kulturu svými symptomy podobnou pravěkým lovcům-sběračům, kterou nemůžeme považovat za vyspělou, protože nedokáže konkurovat vyšším kulturním společnost a to z důvodu své omezenosti a primitivnosti, která vyhovuje malé společenské jednotce, pro kterou byla stvořena.

I.                Rozdělení Kultur

Vysoké kultury z mého pohledu lze rozdělit do šesti větších celků. Těmito celky mám namysli Konfucíánsko-šintoistickou, tedy kulturu Číny a Japonska, Hinduistickou kulturu Staré Indie, a pro celý moderní svět asi nejvýznamnější Antickou kulturu, která ostatní předběhla svou komplexností a rozmanitostí, a v neposlední řadě Germánsko-Slovanskou kulturu, která formovala morální a sociální principy slovanských a germánských kmenů a velké části se jejich kmenové společnosti často ovlivňovaly navzájem z důvodu sousedských vztahů. Poslední kulturu, jež v mých očích splňuje kritéria pro označení vyšší kultury, je kultura Blízkého východu, kde jsou řazeny kultury (Starého Egypta cca do roku 400př.nl, protože s expanzí Alexandra Makedonského dochází k přebírání kulturních vlivů helénského světa a v neposlední řadě nesmíme opomenout kulturu staré Persie). K tomuto pohledu mě vede několik faktorů, těmito faktory mám na mysli jak metafyzické otázky, společensko etické normy, tak rovněž úvahy o společenském uspořádání.

Metafyzické zkoumání přineslo sebou (otázku Boha) otázku existence nesmrtelnosti duše a jiné ontologické problémy, které s tímto pojmem souvisely. Avšak pouze metafyzické zkoumání nezaručuje samotné kultuře princip výjimečnosti a nadřazenosti, protože i kultury afrických kmenů či jiná podobná společenská uspořádání se těmito problémy zabývají avšak v jiné míře a jiným způsobem.

Společensko-etické normy jsou takové, které umožňují soužití společnosti v jednom systému, objevují se zde způsoby, jak nahlížet na (morálku dilema mezi dobrem a zlem), jak by lidé měli jednat k sobě samému a zároveň ke své pospolitosti.

V neposlední řadě se u vyšších kultur objevují otázky související se společenským uspořádáním (politika, systém vlády), pokud lze doposud v jisté míře tvrdit, že symptomy metafyziky a morálních otázek jsou v jistém způsobě přítomny i u nižších kultur, tak u posledního pilíře představujícího otázku společenské organizace si s jistotou dovolím tvrdit, že tomu tak není. Otázka správy živoucího organizmu, kterou představuje lidská společnost, si vyžaduje vyšší míru organizace, plánování a v neposlední řadě také schopnou vládnoucí třídu, která dokáže tyto výzvy splnit.

A co všechny tyto kulturní celky spojuje a tak jim umožňovalo vzdělanostní a sociální rozvoj je znalost písma. Znalost písma je takový skok ku předu, že si dnešní lidé nejsou schopni uvědomit. Přirovnal bych to k  závod, na jednu míly, kdy proti sobě stojí gepard a hlemýžď. Kdo tedy s největší pravděpodobností vyhraje?

II.           Západ a zrod moderního světa

   Moderní západní kulturu považuji za nadstavbu kultury starých Řeků, která byla jednak upravována křesťanskou ontologickou filozofií, která se snažila o universalistické pojetí světa, morálky a státu ve světle křesťanské věrouky. Od 14. století jsme svědky obrácení intelektuálního kurzu v Evropě v hledání kulturních kořenu v antickém světě v podobě renesančního antropologického pohledu, kdy se člověk dostává, do ustředí zájmu a církev která se snaží bránit přicházejícímu sekularizačnímu procesu v Evropě, začíná vyklízet své dominantní pole. V 18. století přichází éra představována osvícenstvím, tyto myšlenky se podepsaly na velkých politických změnách, kdy je zpochybněna nedotknutelnost absolutního vládce (Francouzská revoluce) a přináší sebou také představu o přirozeném a ideálním společenském uspořádání, vycházejícím z kodifikace práva a ochrany soukromého vlastnictví.

III.           Stát jako nositel identity

Pokud se zaměříme na funkci státu, tak stát představuje nejen nejvyšší společenskou mobilizaci, ale plní také ochranu národa před útokem zvenčí a v neposlední řadě je garantem společenských tradic, smluv, zvyků a identity. Otázka identity je úzce spjata se státem, z důvodu historické paměti národa tak také kontinuity jistých kulturních specifičností, které jednotlivé národy od sebe odlišují. Identitu však nelze zaměňovat za stereotyp, z důvodu kauzálních rozdílů, které v sobě sama o sobě identita zahrnuje a tak objímá společnost a občany i bez přímého uvědomění si této skutečnosti. Identita je sdílením odkazu předků v podobě tradic, jazyka, kultury a mentality. Češi jsou v tomto specifičtí svou rezistencí k vlastní kultuře a svým tradicím, které zdědili po svých předcích a z velké části se za tento odkaz stydí, necítí se být jakkoliv morálně svázání s touto skutečností a z velké části si ze své země a předků utvářejí jistý kolorit malosti, skrze ni si vytvářejí jistou ulitu ochrany před útoky zvenčí. Právě absence jistého patriotismu ve společnosti nám v budoucí perspektivě může přinést nemalé potíže. Bez národní identity se stát stává v zápase o přežití pouze levnou kořistí pro dravé a národně uvědomělé sousedy. Dnešní mezinárodní paradigmata vycházející z amerického idealismu stotožnované osobou prezidenta W. Wilsona jsou překonané a jejich zastávání v mezinárodních jednáních života nebezpečné z pohledu uchování národní suverenity. Přiklad za všechny „demokratické státy spolu neválčí“. Je tomu opravdu tak? Na válečném poli se zatím tento boj neodehrává, ale v ekonomice v technických inovacích snad nelze tvrdit, že tento válečný stav neexistuje. Od ekonomické války je pouze úzká cesta k střetu na válečném poli. Musíme si uvědomit, že doposud nebyli tyto státy nuceni k vedení války pro životně důležité komodity. Avšak s jistotou lze říci, že systém, který vědomě plýtvá, ze vzácnými komoditami (nerostné bohatství, půda….) a nutí občany k nové a nové spotřebě aby tak stimuloval svůj ekonomický systém, který nemá oporu v racionalitě přírodních zákonů, se jednou musí zákonitě přehřát a rozpadnout se. Při tomto rozpadu budeme svědky zrodu nového systému založeného na racionalitě a úctě k přírodním silám. Dnešní političtí zaprodanci moci a nadnárodnímu kapitálu budou spravedlivě potrestány za své zločiny vůči zemi a jejím občanům. Veřejný představitel, který nectí etické principy identity a nemyslí na blaho své země, a tak podkopává nohy své zemi, musí být odstřižen od veřejné činnosti. Vládce či panovník musí svou vládu a moc, která vychází z důvěry a volby občanů, ochraňovat protože je tak silný, jak silná je země které vládne. Jeho nejvyšší ambicí musí být pojetí vlády nikoliv jako schopnost sebe zajištění, jak jsme svědky posledních dvacet let, ale musí ji pojmout jako nejvyšší službu zemi a národu bez postraních úmyslů. Takový politik bude ctěn celou společností pro svou morální ryzost a nezkaženost. Nehledejme tedy v politice hlavního viníka, ale v nás, že jsme dopustili svou hloupostí a naivitou možnost účasti na věcech veřejných dnešním morálně zhíralím a odnárodněným elitám, které nás vedou cestou do pekel a ponížení. Každý režim ve smrtelném zápase, kdy se jeho životnost hroutí, zvyšuje perzekuci proti svým občanům a snaží se do jejich srdcí zasít pocit strachu a tak jej umlčet s pokorou vrátit do řad stáda svých oveček. Avšak jeho násilí se obrátí proti němu, jako každá mince má rub i lí,c tak i každý krok režimu vyvolá reakce. Systém může umlčet jednotlivce, skupinu ale proti hnutí sílu nemá. Jakou důvěrou v očích svých občanu dnešní režim oplývá? Jako základní symbol si vezměme volby. Pokud se podíváme na volební účast korelující okolo 40-60 % vykazuje toto číslo mnohé. Jak mohou dnešní politické elity poukazovat na většinovou podporu ve společnosti své činnosti, když jejich politiku schvaluje cca. 3-4 milionů obyvatel. Opozičním aktivistům je zabráněno šíření jejich názorů a myšlenek, nejsou vpuštěni do svobodné diskuze, kde by jejich myšlenky měli být, jak rádi režimní činovnici tvrdí zesměšněny a vyvráceny, ale místo takového souboje myšlenek je tento člověk ostrakizován ze společenského života dostává nálepku nepohodlné osoby a končí na okraji společnosti, aniž by mu bylo umožněno obhájit své postoje a myšlenky. Touto politikou se však režim diskreduje stále více a jeho pomyslné hodiny již postupně dotikávají.  Jinými slovy moc systému spočívá v jeho schopnosti zajištění iluze blahobytu pro mainstremovou populaci a musí tvrdě bojovat se svými odpůrci, a z mého pohledu jsme svědky právě takovéto činnosti v krocích bohulibé liberální demokracie. Ideální vládní systém ctí tyto principy: země, kultura a zdravá občanská společnost. Mesianismus liberální demokracie je mýtus, žádný umělý systém nedokáže zajistit blahobyt pro celou společnost, protože na to nemá zdroje a schopnosti. Jedinou možností je cesta uvědomění si tohoto problému a najít jiná východiska. Proto myšlenky nacionální pospolitosti se jeví jako ideální. Člověk je moderní dobou tlačen k individualismu a egoismu, avšak to odporuje jeho přirozené touze po sdílení své identity s ostatními lidskými bytostmi. Právě identita, která je nacionálně smýšlejícím občanům blízka je systémem v podobě politiky multikulturalismu znehodnocena. Občané ctící tradice a svou kulturu, jsou většinovou společností bráni, za jisté blázny v lepším případě burany, kteří nedokázali pochopit výhody „vyšší“ americké kultury(globální), která přináší univerzalistickou představu o idealismu a předurčení americké dominance v kulturní, společenské oblasti ve světě. Nejsem si vědom, jestli si to dnešní lidé hltající americké kulturní stimuly uvědomují, že svým hujerstvím  tak poukazují na naší bezmocnost a ztrátu suverenity a svébytnosti svého individualistického pojetí kulturních hodnot.                                                           

 IV.        O systému

Lidská společnost vyjadřuje několik společných symptomů, které utvářejí jeho charakteristické uspořádání. Mezi tyto symptomy můžeme zařadit jak společenskou základnu, na které se mobilizuje společnost, tak i v omezené míře vládním sytém, který ustanovuje pravidla „hry“ akceptované obyvateli země. Přežití vládního systému podléhá několika závažným psychologickým a socioekonomickým faktorům. Systém vlády musí splňovat jak kritéria ztotožnění se, tak také musí zabránit sociálnímu vyloučení, které má u takto deprimovaných jedinců za následek snahu změnit režim ve prospěch své sociální mobility a tak si vylepšit celkovou sociální pozici na úkor druhých. Pokud to zobecníme, udržení jakéhokoliv vládního režimu stojí na pilířích ekonomickém a materiálním. Jinými slovy moderní západní postmoderní společnost je měřena v hodnotách materiálních a ekonomických, individualita lidského jedince je měřena jeho sociální rolí, kterou zastává ve společnosti na základě vlastněných materiálních statků. Proto se dnešní partokracie obávají o budoucnost svých prebend z důvodu provalení lži o nekonečném ekonomickém růstu, který dokáže zajistit pouze západní liberální demokracie. Tato lež dokázala ruku v ruce jdoucí s mediální masáží udržet obyvatele ve jhu úzké mezinárodní oligarchie, která shazovala svým novodobým nevolníkům drobky ze stolu a tak ukojila jejich nejnižší lidské potřeby a vášně. Co však liberální demokracie přinesla národům? Přinesla nový univerzalismus místo náboženského je vystřídán v podobě monetárního fetiše. Lidská osobnost je utvářena jeho charakterem. Jak výchovou v rodině tak se na charakteru jedince podepisují vlivy a vjemy pocházející ze společnosti. Moderní žido-liberální demokracie se snaží ze svých novodobých otroků vytvořit jedince bez vlastního názoru a poslušného jejich systému. Občané, i když si to neuvědomují, papouškují přežvýkané informace a jsou tak ve své nevědomosti lehce manipulovatelní pro jakýkoliv politický akt, který systém zamýšlí. Jejich debaty se tak pohybují v mantinelech, které jim vytyčili prosystémová media. Úpadek národa je viditelný i v oblasti vzdělávání, kdy mladá generace je místo důrazného anlytického-logického vzdělávání, krmena nic neříkajícími semináři na multikulturní bázi vedených lidsko-právními ztroskotanci, kteří si jinak na své živobytí vydělat neumějí. Volnočasové aktivity budoucí produktivní generace se točí v kruhu internetu, popíjení alkoholu a zahálky. Toto je tedy cesta, kterou se má vydat můj národ? Co touto politikou systém sleduje?

napsal H.I.N.

Advertisements
One Comment leave one →
  1. Hlutwig permalink
    Duben 21, 2011 01:38

    No… asi se nebudu moc rozepisovat. Tedy jen pár poznámek.

    „Nehledejme tedy v politice hlavního viníka, ale v nás, že jsme dopustili svou hloupostí a naivitou možnost účasti na věcech veřejných dnešním morálně zhíralím a odnárodněným elitám“
    To je sporné. Hloupost a naivita jistě sehrály svou roli, daleko více se však jedná o deficit odvahy. Také nezapomínejte, že dnešní režim je sám předurčen k tomu, aby zhýralé a odnárodněné politiky vyráběl jak na běžícím pásu. Proč ? Protože masa má rovné volební právo a čím je tato masa větší, tím méně je kvalitní a tím horší vybírá politiky. Ale to už jsme tu probírali.

    „Češi jsou v tomto specifičtí svou rezistencí k vlastní kultuře a svým tradicím“
    To není jen problém Čechů. Navíc ta zmiňovaná specifičnost nepochází ani tak z našeho vlastního rozhodnutí, jako spíše z toho, že nám je systematicky vymýván mozek. A ne každý se tomu dokáže ubránit.

    „…zdravá občanská společnost“
    Co je tím myšleno ?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: