Skip to content

Bratr bratru sokem aneb otevřený dopis čtenářům bratrství

Duben 18, 2011

Kádrování se a s ním spojená nesnášenlivost jedním z hlavních jedů, který národní hnutí rozkládá zevnitř. Zvláště v posledních týdnech se zde na Bratrství rozhořely náboženské spory mezi křesťany a pohany. Jednotliví zástupci se tu věčně dohadují o věcech, které v kontextu společnosti jako celku nemají absolutně žádný význam. Výsledkem jsou nekonečné nechutné tahanice bez jakéhokoli smyslu. Kdo vám dal právo takto kádrovat druhé? Kdo vám dal právo říkat, že nacionalisté jste jen vy a ten, kdo se něčím odlišuje jím být nemůže nebo musí být špatným nacionalistou či pseudonacionalistou?

Pravda se tu objevuje v celé své nahotě: nacionalismus většiny z nás je jen prostředkem k prosazení vlastních cílů, nikoli zájmů národa a nacionalismus tímto degradujete v to, čím je demokracie nebo čím byl třeba komunismus. V praxi se to pak projevuje právě kádrováním druhých a jejich vytlačováním z nacionalistického písečku. Kdo nesouhlasí s mým názorem, znamená ohrožení mých zájmů, proto půjdu proti němu – to je uvažování většiny lidí, většinu čtenářů tohoto článku a především zdejších diskutérů nevyjímaje.

Ten, kdo někoho druhého označuje za ne-nacionalistu, by se měl především zamyslet nad tím, zda on sám má vůbec právo někoho takto sprostě kádrovat, odnímat mu označení nacionalista a zda si sám vůbec takové označení zaslouží. Tím, že člověk někomu upírá označení „nacionalista“, dává ostatním najevo, že jediný správný nacionalismus je ten jeho a že žádný jiný nacionalismus existovat nemůže: pokud někdo s veškerou vehemencí popírá možnost, že by křesťan mohl být nacionalistou, pak sám sebe vidí jako jediného pravého nacionalistu. Což je poněkud zaslepenecký, sebestředný, egoistický a narcistický náhled na věc. Totéž ale platí i třeba pro pány radikály, kteří ostatní častují označením liberál nebo anarchista. I tady nejde o nic jiného, než vlastní neschopnost překonávat rozdíly v rámci národní pospolitosti a o snahu prosadit svůj vlastní zájem (a přesto se o překonávání rozdílů neustále žvaní a o hájení zájmů národa jakbysmet…). U některých jedinců je primárně nacionalismus jen prostředek k prosazení pohanství, u druhých třeba lékem na celoživotní komplex méněcennosti…

Představte si armádu vojáků pochodující vpřed, přičemž jednotliví vojáci se šťouchají mezi sebou a navzájem si podrážení nohy. Kam ta armáda dojde? Leda do pekel. Chceme-li zvítězit a obnovit žebříček hodnot, které jsou nám drahé, musíme svorně postupovat vpřed s vědomím, že se můžeme jeden na druhého spolehnout a ne s obavami, zda nám ten druhý nevrazí kudlu do zad.

Dnes nesnesete jeden druhého po boku, co budete dělat zítra? Nutit si víru toho druhého, dávat si přes hubu nebo zavírat se do gulagů? To si říkáte nacionalisté? Jste na Bratrství, ale bratrsky se nechováte. Svými postoji naopak oslabujete sílu národa, kterým se ale neustále zaštiťujete. Národ totiž bude silný jen v případě, že bude národní pospolitost dobře fungovat a nebudou v ní spory kvůli malichernostem. Pokud má někdo potřebu být křesťan, ať jím je a pokud miluje svůj národ, nechť je nacionalistou. Pokud chce být někdo pohanem, nesmí mu v tom nikdo bránit. Vždy je prioritou zájem národa jako celku, nikdy zájem jednotlivců. Proto i křesťan svědomitě budující národní pospolitost je nacionalistou, i když každý večer kleká před Žida na kříži. Pokud člověk svědomitě pracuje pro zájem národa, neshromažďuje majetek na úkor ostatních, miluje svou ženu a svědomitě vychovává děti, pak je větším nacionalistou, než většina z vás.

Přátelé, unavujete mě. A předpokládám že nejen mě. Unavujete mě tím, že si každý z vás bere nacionalismus do huby, sebe označuje na nejnacionalističtějšího nacionalistu ze všech nacionalistů a přitom z vysoka kašle na zájem národa a razí si jen ten svůj. Kvůli těm nekonečným hádkám úroveň tohoto webu v poslední době drasticky upadá a R.O. by si to měl uvědomit. Bratrství tady nemusí být navždy, může zapadnout tak jako zapadly jiné weby. Přestaňte kašlat na ideu tohoto webu vtisknutou do článku http://bratrstvi.net/myslenka, přestaňte kašlat na jeho poslání a hlavně přestaňte kašlat na národ a nezaměňujte jej se sebou samými a svými vlastními zájmy. Amen.

napsal Adalwolf NH

Advertisements
komentářů 155 leave one →
  1. Shaman permalink
    Květen 15, 2011 09:01

    Orle, možná jsem se nepřesně vyjádřil. Mluvil jsem o té naší (nejenom slovanské,spíš lidské) povaze, dohadovat se mezi sebou o nepodstatných drobnostech.
    Anebo je to nějaká geneticky daná vlastnost, která prostě potřebuje konflikt, aby se mohla projevovat? Třeba je to „mentální imunitní systém“, který vyhledává nepřítele, aby jej mohl eliminovat. Ale to už spekuluji.
    A pak o tom, že při poukázání na společného nepřítele se malichernosti mažou. Je to psychologie davu. Trochu se tím zbývám, potřebuji to ke své práci.
    Hezky tyhle věci rozepsal Le Bon(e) – nepamatuji si již přesně jméno tohoto francouzkého filozafa, který to popsal už před válkou. Poukazuji na něho protože (z mého omezeného pohledu) cokoliv vzniklo po válce, všechno to vycházelo z činnosti Hitlera a Stalina. Ale onen francouz mi připadá jako skutečný profík, protože pozdější události jeho práci, pokud je mi známo, doslova potvrdili. Možná se ním oba tihle revolucionáři inspirovali, v tom případě to taky dokazuje pravdivost jeho teorií.

  2. Orel permalink
    Květen 14, 2011 22:30

    Neřekl bych, vzácný pane Shamane, že bychom se i v pohanském světě mydlili kvůli drobným odchylkám v rituálech. Pomni veliké římské impérium, v jehož armádě vzkvétal kult Mithry. Odkud byl tento kult? Z Persie, smrtelného nepřítele Říma. A přece to nikomu nevadilo, a ti vojáci chutě bojovali proti Peršanům. Dovedeš si představit, že by se něco podobného dělo v dnešním světě, že by třeba v americké armádě vzkvétal islám a muslimové by zvesela bojovali za Ameriku proti kterékoli muslimské zemi?

    Tady je vidět, jak byli staří pohané úplně jinde.

    Vzácný pane Fenrisone, přece se tu nebudeme hádat kvůli tomu, jakou z nesčetných podob pohanství kdo vyznává.

  3. Shaman permalink
    Květen 14, 2011 16:14

    Vladislave,
    souhlasím s Tebou. Mnoho problémů vzniká kvůli terminologii a odlišnému chápání slov. A taky jsou tady nesrovnalosti, které se neřeší, ale které umí zamíchat karty. Třeba: Nejvyšší Bůh je nejspravedlivější. O.K.
    Ale třeba: Nejvyšší Bůh je nejlaskavější, nejvíc miluje člověka.
    Fajn, a tady ale nastává problém. Člověk je tvor nedokonalý (ve svém konání), hříšný.
    Pokud by Bůh nejvíc ze všeho miloval člověka, miloval by ho i s jeho chybami a prohřešky, a po smrti by ho vzal bez debaty k sobě. Jenomže Bůh nás trestá a tady mi vychází,
    že Bůh nejvíc miluje – spravedlnost.
    V základních bodech, jak jsi psal, se nutně musí shodnout pohani i křesťani.
    Jde o to, co je nabalené, tady o náboženský folklor. Náboženské války jsou tady, podle toho co mi vychází – kvůli náboženskému folkloru.
    Poékud by nebylo ani křesťanství ani judaismu tak bychom se možná řezali kvůli tomu, že jedni uctívají Mokoš v neděli, jiní v uterý a jedni by se označovali za Nedělníky, druzí za Uterníky. Je to v nás, ten neklid.
    Proti tomu znám jediný lék, který funguje tisíciletí: najít si společného nepřítele. A těch máme hned několik ta o co jde, přátelé? Semkněme se a vyrazme vpřed.

  4. Fenrison permalink
    Květen 9, 2011 16:25

    Teda pěkně se to tady mele,už jen chybí hádka mezi námi pohany,že ten je germán,ten slovan,kelt atd :(

  5. Orel permalink
    Duben 30, 2011 01:33

    Vzácný pane Orgebangere, my už přece něco jsme. Jsme prostě Češi. Jestli jste myslel „stát se Seveřanem, Keltem, Slovanem…“ ve smyslu náboženském, nikoliv etnickém, proč by mělo být těžké vyznávat severské, keltské nebo slovanské bohy a bohyně?
    Navíc, jak se stát „křesťanem“? Jsou katolíci, protestanti různých denominací, pravoslavní, ariáni, ale kdo je „křesťan bez přívlastků“? Je to křesťan-samouk, který čte Bibli?

    Považuješ Ježíše za bohočlověka? Za Syna božího v doslovném slova smyslu? Podle toho, co píšeš, spíš ne.

    Vzácný pane Vladislave, já to s tím „Nejvyšším bohem“ vidím takto: Vesmír nějak vznikl. Je spojen se silou, která je vlastní všem bohům a božskost bohů se z ní odvozuje. Tuto sílu bych nazýval spíše „božský princip“ než „Nejvyšší bůh“.

  6. Miloš permalink
    Duben 29, 2011 19:19

    Oberbanger:
    tvůj příspěvek je zajímavý a v některých věcech souhlasím, ale v něčem ne.
    „Na druhou stranu, křesťanství je tady pro každého. Je obtížné stát se Seveřanem, Slovanem nebo Keltem a téměř nemožné stát se Židem, ale křesťanem může být každý. Křesťanství přesahuje národy a jazyky, protože mu nejde o dílčí božské síly, o dílčí národy, ale o jediný smysl a účel tohoto světa a o ty nejobecnější lidské věci. A ty jsou pro mě podstatnější než krajová specifika.“
    to je pro mě právě problém. Křesťanství je internacionalistické a nerozlišuje lidi podle národnosti. To neznamená že tak musí uvažovat každý křesťan, řada křesťanů jsou nacionalisté a mohou to být dobří nacionalisté, i když to mnozí tady popírají, ale oficiální názor církví je bohužel takový. Většina církví vychází z chybného výkladu Bible, že všichni lidé jsou potomci Adama a Evy. A církve nutí věřící, třeba Árijce a negra aby vedle sebe stáli v kostele a modlili se k jednomu Bohu a věřili že jsou si rovni před Bohem a pochází ze stejných předků.

  7. Vladislav permalink
    Duben 29, 2011 09:37

    Orebangere, díky za konečně seriózní a fundovaný příspěvek z toho vašeho křesťanského tábora.
    Rozumím, jak to myslíš a snad i co chceš říci a v řadě věcí s tebou souhlasím. Vycházíš ale z několika mylných hypotéz, a ty mi dovol uvést na pravou míru.
    Především jde o střet monoteismus vs. polyteismus. Uvědom si, že téměř nikdo z tzv. pohanů nezpochybňuje, že existuje něco jako „nejvyšší Bůh“, Bůh-Stvořitel světa a bohů. Nepodsouvej nám něco, co neříkáme! Pohanští bohové jsou „pouze“ jeho bezprostředními dětmi, či chceš-li, projevy, elementy, archetypy. Jsou domovem v „našem“, ale i v Božském světě. Jsou z našeho pohledu poloéteričtí, polohmotní. Jsou o stupeň nad námi. Staří Slované to viděli takto: nejvýše byl Svarog, otec bohů, pod ním byly jeho děti Dažbog, Veles, Perun a Mokoš, a lidé byli „teprve“ jeho vnuky. V tomto principu není tvá víra a pohanství v rozporu a snad se shodneme – jde především o nepochopení, resp. tendenční křesťanské mýty mající za cíl zdiskreditovat věrohodnost pohanství.
    Tento nejvyšší Bůh se projevuje nesčetně významy a způsoby a na řízení a činnost tohoto a souvisejících světů používá „své“ bohy, bytosti vyšší úrovně, než jsme my lidé, ale nižší, než je on sám. Pro nás jako lidi je v podstatě jediným bezprostředním a každodenně realizovatelným způsobem, jak se nejvyššímu Bohu přiblížit, jednat v souladu s bohy a jejich pravidly. Proto jsme narozeni do tohoto světa – máme se učit od bohů. Bůh nedal světu jednou jedinkrát a provždy v jakési Judeji jakéhosi spasitele, aby pak další tisíce let dalším stamiliónům lidí neumožnil získat jeho učení jinak, než zprostředkované a tisíckrát přemleté. To zcela odporuje spravedlnosti a rovnosti, jíž by se asi měl jako nejvyšší bytost vyznačovat a které každá v něj upřímně věřící bytost cítí svými instinkty. V tomto především se vy křesťané naprosto mýlíte, ať už jste z jakékoliv církve.
    Takže: naší cestou má být tento svět a poučení a zkušenosti, jež zde získáme nebo můžeme získat. Tento svět je řízen bohy, elementy, archetypy, esencemi základních a nezměnitelných principů, vytvořených Bohem či Zdrojem kdysi dávno z ničeho. My bychom se měli snažit tyto bytosti poznávat a zjišťovat vše potřebné pro náš život. Nacházet odlesky bohů, tedy principů a archetypů, zasunuté hluboko v nás, a uvědomovat si přitom, kým jsme! Podle mě neexistuje lepší způsob, neboť tento způsob – narozdíl od křesťanského – zdůrazňuje naši specifičnost, osobitost cesty každého z nás, naši přirozenost a provázanost s hlubokými přírodními principy (o jejichž stvoření bohem snad nikdo nepochybuje!). Křesťanský způsob nás nutí neustále něco potlačovat, něco, co přitom má nebo se dokonce MUSÍ nás něčemu naučit a tedy stát se vědomějšími a tedy „lepšími“! Ano, sebeovládání a potlačování jistých negativních věcí je ctí a je důležité, ale bohužel ne tehdy, pokud je zneužito stokrát přemletou naukou, která byla původně jakákoliv!
    Žádný rozumný pohan tě nebude odsuzovat za šíření SKUTEČNÉ lásky k bližnímu, za odpouštění zlých věcí, které bude nejen navenek, ale především ve tvém srdci, za pomoc druhým a rozumné ústupky v něčem. I já věřím, že tyto věci dal vám křesťanům i nám pohanům skutečný Bůh, ovšem většina křesťanů na to později nabalila řadu bludů, se kterými už je souhlasit velice obtížné. Např. věci typu dědičného hříchu, pekla, nebe, věčného zatracení za směšné přestupky dané spíše okolnostmi, to nemá a nemůže mít s Bohem jakožto bytostí s nejvyšším stupněm lásky nic společného. A tak dále a tak podobně.
    Naše zkušenosti to potvrzují: bohové nás vedou na naší cestě, ukazují nám směr, radí nám a pomáhají. Samozřejmě, to není jediná možná cesta: můžeme si i my pohané sednout a říct: Bože (tedy nikoliv např. Perune), co mám teď dělat? Pomoz mi! – a bude to v principu stejné. Jenže: je to podobné, jako když jsi dělník a máš stížnost na provoz, v němž děláš: měl bys ji nejlíp adresovat svému mistrovi a ten teprve dále řediteli, protože pokud oslovíš přímo ředitele, tak ten může mít v dané chvíli i spoustu jiné práce. Nicméně já za sebe uznávám samozřejmě obojí.
    Pokud máš třeba problémy s majetkem, oslovíš Velesa. City „řeší“ Lada. Spravedlnost ti poskytne Perun. A tak dále. Takový je SYSTÉM, který byl stvořen a který funguje na stejně hierarchickém základu, jako celá příroda, jejíž uspořádání kopíruje a přísně sleduje. Zcela respektuje kruhový princip a cyklický běh času a vystihuje tak mnohem přesněji podstatu světa, než lineární blízkovýchodní monoteismus. O tom jsem pevně přesvědčen a kdybyste svou víru nevnutili lidem násilím, byla by o tom dodnes přesvědčena i většina Evropy.

    Uvedu ti konkrétní příklady ze svého života. Miliónkrát jsem měl – jako každý – různé problémy. Často jsem při nich říkal: Bože, pomož mi v tom a v tom, ale málokdy jsem pomoc dostal. Potom jsem se začal zajímat nejen o obsah žádosti samotné, ale také o její způsoby a celkové zařazení, a tehdy mi právě došel význam pohanských bohů. Loni v září jsem měl velice těžké období. Přišel jsem o 60% příjmu a začaly obrovským způsobem narůstat mé dluhy. Mám dvě malé děti a ženu na mateřské. K tomu se mi začalo hroutit i manželství, žena mi nevěřila, že se dostatečně nesnažím s tím něco dělat.
    Tak jsme s ženou zajeli na jedno význačné místo, kde dodnes lidé staví bohům ke cti hromádky kamení a i názvy těch hor to upomínají. Lilo jako z konve, byli jsme mokří a hádali jsme se. Došli jsme na místo a postavili tam taky jednu takovou mohylu, asi metr vysokou, a věnovali ji Velesovi. Nechali jsme mu i nějaké jídlo. Neklečeli jsme, neměli sepnuté ruce, nedělali žádná exaltovaná gesta. Jen jsme tam tak stáli a každý mu v duchu vysvětlovali situaci, kterou právě on řeší.
    Týden poté jsem se „náhodou“ dostal k inzerátu v novinách. Šel jsem na konkurz a za další týden to místo měl. Dnes mám víc prostředků, než jsem měl před tím výpadkem příjmů, a vztahy v rámci mé rodiny (zdaleka ne pouze z důvodu vyššího příjmu!) se výrazně zlepšily.
    Za to vděčím Velesovi, a jsem hrozně rád, že jsem díky němu pochopil, jak to všechno má PRAKTICKY fungovat.
    Proto ještě jednou: děkuju ti, děde Velese!

    Ke zbožštění předků: ano, to se děje. Nicméně oni jsou teď „tam“ (pokud se znovu nenarodili) a my jsme teď „tady“. Jako bytosti žijící „tam“ mají mnohem blíže bohům a nehmotnému či polohmotnému světu jako takovému, takže nám mohou pomoci ve věcech, ve kterých jako bytosti v hmotných tělech za své pozemské existence pomoci nemohli. My se k nim obracíme o pomoc a naopak jim vyjadřujeme svou vděčnost a vřelé vzpomínky za to, jací byli a čím nás obohatili. Že si je můžeme i idealizovat? Ano, samozřejmě. K tomu mají sklony všichni lidé, vy křesťané nejste výjimkou. Vždyť Ježíš nazaretský byl nikoliv bůh, ale člověk z masa a kostí, narozený na základě pohlavního styku, vizionář, snílek, charismatický člověk s mesianistickými schopnostmi a sklony. Takovými „kazateli“ a „spasiteli“ Blízký Východ vždy přetékal! Vaše idealizace je tedy mnohem významnější, než když si já zidealizuju deset let po jeho smrti mého mrtvého dědečka.

  8. Swantoviet permalink
    Duben 29, 2011 06:17

    Že by nastal konečně uherskej rok a aby sem napsal normální, tj. nearogantní, křesťan, musí to být evangelík. :-D

  9. orgebanger permalink
    Duben 29, 2011 05:51

    Vladislavovi a všem ostatním, kteří se nazývají pohany:
    Četl jsem tady pár tvých obsáhlých příspěvků, které jsou mj. obhajobou tvého pohanství. Jsem křesťan, protestantského, přesněji evangelického vyznání, nestydím se za to, je to součást mé identity a součást identity mé rodiny, což mám potvrzeno až někdy do poloviny 18. století, tedy zhruba nějakých 250 let, což z historického hlediska není nijak dlouhá doba. Nicméně například ve společnostech bez písma a určitého stupně vzdělanosti stačí i dvě století k tomu, aby se z význačných předků staly nadpřirozené bytosti a posléze bohové. I dnes se to děje. Čím více se význační lidé a jevy vzdalují přítomnosti, tím víc si je idealizujeme, zbožšťujeme. Výsledkem jsou pak různé mýty a legendy. Nic proti nim nemám, protože se odehrávají neustále mezi lidmi a dokonce i uvnitř každého člověka. Každý z nás je tím Prométheem, kterému orel klove játra. Každý z nás je Oidipem, který se vymaňuje z vlivu svého otce, každý z nás je Théseem který s pomocí Ariadniny nitě prochází labyrintem. Používám řecké příklady, ale jistě se najdou slovanské, germánské, čínské, indické i jiné paralely, protože člověk je vždycky a zas a jenom člověk a zažívá v podstatě konečný počet životních situací, o kterých mýty pojednávají.
    Všichni bohové, ať už v představách Slovanů, Germánů nebo Řeků vždycky představují archetypy, proto mají božstva různých národů své ekvivalenty u národů jiných, ovšem ozvláštněné o místní specifika, podobně jako různé jazyky mají ekvivalentní slova pro stejné předměty, ovšem významy se nikdy nepřekrývají zcela. To, co čeština nazývá čepicí, nazývá angličtina slovem hat, které však zahruje i to, co čestina nazývá slovem klobouk.
    Bohové jsou však vždy dětmi jediného otce, popř. matky. všechno vždycky směřuje k jenomu stvořiteli, k jednomu bodu, ve kterém svět začal. Phoanští bohové jsou vždycky jen postředkující nástroje určitého vyššího smyslu. A proto jsem křesťan, monoteista, protože věřím v jediný vyšší smysl, v jednu ideu tohoto světa, v jednoho Boha. A jestli ten Bůh k realizaci svého plánu pro tento svět užívá andělů, světců nebo dílčích božstev, to je mi celkem ukradené, důležité pro mě je, že ať už zde působí božských sil kolik chce, všechny pocházejí z jednoho bodu, z jednoho počátku a všechny jsou zde za jediným účelem.
    Ty říkáš, že své bohy znáš že v ně nemusíš věřit. I já znám tvé bohy – a právě proto v ně nemohu věřit, věřím v jediného Boha, kterého jsou tví bohové pouhými nástroji, jsou to prsty jedné ruky, údy jednoho těla, programy jediného opreačního systému, součástky jediného stroje, totiž tohoto světa, této skutečnosti. Já věřím v účel a smysl toho proč ten stroj, systém, skutečnost, existence vůbec je. To je můj Bůh ve kterého věřím. Bůh, kterého si Židé usmiřovali oběťmi jako to dělaly jiné národy u svých bohů, Bůh, ve kterého věřil i jistý Ješua ben Josefi a kterého vykládal nikoliv jako přísného a krutého vládce, ale jako věrného a milujícího otce a za svým výkladem vytrval až do smrti. Jak se postupně jeho působení na tomhle světě vzdalovalo od přítomnosti, byl idealozován, zbožšťován, až nakonec splynul s Bohem, o kterém lidem vykládal.
    Ano, křesťanství napáchalo mnoho zla. Ano, křesťanství v Evropě zatlačilo do pozadí pohanské náboženské představy a náboženskou praxi a mýtilo je ohněm a mečem. Ano, kvůli křesťanství se vedlo mnoho náboženských válek. Na druhou stranu, křesťanství je tady pro každého. Je obtížné stát se Seveřanem, Slovanem nebo Keltem a téměř nemožné stát se Židem, ale křesťanem může být každý. Křesťanství přesahuje národy a jazyky, protože mu nejde o dílčí božské síly, o dílčí národy, ale o jediný smysl a účel tohoto světa a o ty nejobecnější lidské věci. A ty jsou pro mě podstatnější než krajová specifika. To že se na jedné straně kopce říká duvan do lule a na druhé duvan za lulu, je sice hezké a obdivuhodné, ale jenom do té doby, než si kvůl tomu začnou lidi lámat krky a přibíjet se navzájem na vrata od stodol. křesťanství by mělo národy upamatovávat na to, že jsme všichni především lidé a až v druhé řadě příslušníci etnik, národů atd. Pokud se to neděje, je to chyba, kterou je třeba napravit. Ale to už je problém náboženství, nikoliv víry. A já tady píšu především o víře, přesněji o své víře. Mysli si o mně co chceš, ale o tom si nech pro sebe, tvých slov jsem tady přečetl víc než dost. Doufám, že ti tví bohové dopřejou mnoho šťastných let. Žij blaze. A kdyby snad něco zahaprovalo, je tady ještě monoteismus :-D

  10. Hlutwig permalink
    Duben 28, 2011 11:16

    :-)) ani mě to nepřekvapuje

  11. R.O. permalink
    Duben 28, 2011 11:07

    nelekat se tolik jich zase neni kristogenos a slovenskapravda je jedna osoba nebo to posilaj z jednohu ústavu :-)

  12. Orel permalink
    Duben 28, 2011 10:35

    To by si nás pletli s Tebou.

  13. Duben 28, 2011 08:46

    Mali by ste sa premenovať na : „TIMUR a jeho z OPÍC DRUŽINA“.

  14. Duben 27, 2011 19:20

    a já budu první, kdo ho požene

  15. adalwolf permalink
    Duben 27, 2011 19:18

    přijít může, ale pokud bude dál kydat ty svoje Ježkoviny, tak poletí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: