Skip to content

Vstříc idealismu

Březen 29, 2011

idealismusMezi patrioty bývá velmi často rozpor, jak chápat idealismus (je to i z důvodu, že tento pojem je chápán jednotlivými filozofickými směry různě), popř. vyjasnění tohoto problému nepřikládají žádnou váhu, což je velká chyba.  Jde nejen o protipól (a odpor proti) materialismu a přehnanému konzumu, ale i o převzetí odpovědnosti za svůj život i za budoucnost svého národa a zaměření vlastního života na vyšší cíle.  Je třeba si též uvědomit vlastní limity a fakt, že 80%  světového bohatství včetně přírodních zdrojů vlastní 10% lidí, kteří toto nejsou schopni účelně využít (využívají  ho zejména k jeho dalšímu zvýšení zejména lichvou a dalšímu otročení ostatních) a logicky tato neefektivní kumulace způsobuje, že tyto prostředky chybí především těm, kteří by je neegoisticky využívali k pozitivnímu rozvoji (pro příměr lze říci, že blokované prostředky jsou tak velké, že by to stačili na uživení několika generací důchodců).  Idealista (potažmo vlastenec) si tento fakt uvědomuje, čili ví, že jsou “ na pramenech žáby“ (jenž vytvářejí a využívají zákony ve svůj prospěch a zároveň proti poctivým lidem, pro které je mnohdy velice těžké a zdlouhavé se dovolat spravedlnosti, pokud vůbec), které dobrovolně svoje místa neopustí, ale má též v patrnosti, že výše uvedených 10% má na povel armádu a silnou masmediální propagandu a striktně dodržuje svůj dlouhodobý nadčasový plán, tudíž otevřený boj není možný a tímto docílí jen toho, že většina příslušníků jeho vlastního rodu jeho perzekuci zatleská. Čili jediná cesta je v „mateřském“ přístupu, trpělivosti a vhodném informačním přísunu od přirozené autority. Násilí a agresivita, hulvátství, arogance, poflakování, vulgarita, primitivismus se absolutně míjí účinkem. Úpravou přístupu lidí čili zdola (ve svém nejbližším okolí) je následně možno docílit i větších změn. Vyžaduje to nejen výše zmíněnou trpělivost, afinitu k vlastnímu vzdělání a seberozvoji, ale též dostatek zapálených idealistů, kteří budou ochotni a nakloněni této altruistické činnosti. Nadnárodním společnostem je dobrá každá záminka k tomu, aby svoje bohatství a vliv udrželi, čili jsou nuceni destruovat  národní uvědomění evropského člověka, třebas nešovinisticky zaměřeného.  Na jednu stranu podporují imigrační politiku a pozitivní diskriminaci a na druhou stranu se jim  hodí i etnické konflikty, neboť odvádí pozornost od merita věci. Kolik energie (produktů v širším slova smyslu) se vynakládá jen na zbrojení, poněvadž se finanční elity tolik bojí o své bohatství a občasné konflikty upevňují jejich vliv a zisky a redukují přebytečný lidský materiál.  Navíc se někdy „požírají“ i mezi sebou. Pokud někdo navíc věří jejich propagandě,  např. že tím a tím konfliktem se trvale zlepší poměry a bude již jen dobře a nechá si pro toto vpálit kulku do hlavy, docílí pouze  toho, že pánové  se při tom velmi dobře baví. Nehledě na to, že vyjma agresivních jedinců ve válkách za hynou i odpovědní, stateční a odvážní, kteří mohli být pospolitosti platní jinde.

Idealista si plně uvědomuje časovou limitaci svého života, proto odpovědně pečuje o své zdraví (jak tělesné tak  duševní), odolává svodům, zahálce, vlastním slabostem,  nemocem (jenž přibývají s věkem), nenechá se zlomit nepochopením druhých (mnohdy i jejich arogancí a intrikami)  a  odpovědnou náplní každého dne (plným nasazením a dynamickým vystupováním) dokazuje, že nežije naprázdno a proto bere svou smrt s nadhledem jako přirozenou věc a této skutečnosti se nebojí.  Uvědomuje si, že překážky k jeho životu patří a nikdy před nimi neuhýbá. Svým poctivým, odpovědným, svědomitým a materiálně střídmým životem, touhou po znalostech a entuziasmem k řešení otázek života se navěky pozitivně zapisuje do vývoje lidstva směřující k vlastní harmonii a harmonii s univerzem. Uvědomuje si, že sice sám nezmůže mnoho, ale je  nedílnou součástí týmu, čili klíčové jsou především přežití, pozitivní rozvoj a nárůst odpovědnosti týmu jako celku.  Věří, že lidstvo jako evolučně nejvyspělejší životní forma převezme odpovědnost, nebude se potácet a utápět v konzumním bahně, nenávisti a válkách, ve lžích a pokrytectví, v  pohádkách a bludech, a dá zelenou logickému úsudku a sociální spravedlnosti a najde znovu ztracenou vazbu k přírodě. Již teď je jasné, že bohatství Země a daru pozemského života by měli užívat především odpovědní, kteří každým dnem dokazují, že si tohoto daru jsou svým přístupem  hodni.   Závěrem mi dovolte zopakovat známé rčení provázející idealisty: „Per apera ad astra“.

Advertisements
komentářů 8 leave one →
  1. Hlutwig permalink
    Březen 30, 2011 14:55

    Jan Svárovský:
    V podstatě souhlasím.

  2. Hlutwig permalink
    Březen 30, 2011 14:46

    Mokoš:
    Buďte pozdraven, vzácný pane.
    Ano, ta naše tehdejší diskuse mně pomohla utřídit si názory na toto téma. A mírně je i korigovat. Téma válka/mír však není hlavním tématem tohoto článku, takže i tu mojí poznámku berte spíše jako okrajovou.
    S duchem tohoto článku a s osobním rozvojem, jakožto nosnou ideou, jsem samozřejmě ztotožněn.

  3. Mokoš permalink
    Březen 30, 2011 13:01

    Siegfried
    Milý příznivče Wagnera, v primární podobě s Tebou souhlasím, že je lepší např. za účelem přežití, když propíchnu prasátko oštěpem s kovovým hrotem než s dřevěnou koncovkou.
    Jenže pak se nám to trochu zvrhlo, válka a vývoj věcí pro kvalitní a účinné zabíjení a destrukci za účelem realizace hrátek mocných, ukojení primitivních pudů či za účelem lepší realizace požitkářství, otročení, života bez práce, pohodlí, popř. uspokojení potřeby ovládání a manipulace s druhými… Také souhlasím, že nechtěným vedlejším produktem je i využití v civilním sektoru. Osobně bych tu čumendu do vesmíru, čili nepřítomnost raket, oželel. Dále je třeba se globálně rozhlédnout, k čemu vlastně ten tzv. pokrok a nadnárodně firemní honění se za kapitálem (což jsou pravé důvodu současných válek)vede. Kvantita lidí převažuje nad kvalitou a člověk ukazuje, že v širším kontextu dokázal planetu jen zdevastovat (vybydlet), přičemž lidstvo jako celek není charakterově a zájmově lepší, jen pohodlnější a rafinovanější, egoističtější s většími destrukčními možnostmi. Planeta potřebuje lidi pospolitní,pracovité, tvořivé, skromné, s vizí do budoucna, kteří se nestarají jen vlastní požitky a nízké pudy a uvědomují si, že jsou pouhou součástí (nikoliv nezbytnou) ne vlastníky universa.
    Ad „pokud nejde člověku o život a má se dobře a všeho dostatek tak má tendenci zakrňovat“-ano, ale záleží na nastavení systému, jak tyto věci dokáže pohlídat, jak už jsem psal masakráž spojená s destrukcí a utrpením není vyloženě nutná.
    Válka nerovná se automaticky jediná možnost jak docílit pokroku lidstva.

  4. Siegfried permalink
    Březen 30, 2011 11:38

    Ač je to smutný fakt tak válka znamená a znamenala vždy pokrok,člověk nikdy nevymyslel ( a nevymyslí) víc technoligických věcí na zabití dalších lidí než ve válce.Je to dáno asi evolučně, bojem o přežití,pokud nejde člověku o život a má se dobře a všeho dostatek tak má tendenci „zakrňovat“.A po válce se samozřejmě technologie přetransformuje pro civilní použití.Dneska by jsme těžko lítali ke hvězdám kdyby zlej Dolfi nechtěl po von Braunovy rakety na zabíjení lidí,to samé platí pro jaderný elektrárny atd……

  5. Mokoš permalink
    Březen 30, 2011 11:33

    Hlutwig
    Zdravím psychology a zároveň děkuji za reakci. Problematiku války jsme již dříve dlouze diskutovali a vyměnili si názory. Doporučuji Vám napsat úvahu, podporující význam války, jsem přesvědčen, že intelektuální a informační potenciál na to určitě máte. Obranná válka souhlas.Pořád se domnívám, že aby člověk našel sám sebe a zformoval se v člověka jednajícího týmově (pospolitně s vyššími cíli), může umožnit i pracovní proces a další vhodné interakce zvenčí (záleží na nastavení systému), nikoliv nějaká destrukční maskráž jako jediná metoda volby. Ani v míru není třeba zahnívat. Záleží do jaké roviny vlastní boj uvedeme. PS. Každopádně pro egoisty, pro ty, kteří staví svůj život jen na požitkářství, konzumu, parazitování na druhých, zneužívání jejich snahy a produktů a těší je ubližovat druhým by nemělo být moc místa (a už vůbec ne na jejich seberealizaci), toto by mělo být primárně zajištěno.

    Myslič, Jan Svárovský
    „Matka všeho“ musí být ve znamení tvořivosti a nikoliv ve znamení ničivosti.
    Budu rád, když si přečtete mou disputaci na téma války s panem Hlutwigem (viz níže – pod článkem) a napíšete svůj názor
    http://bratrstvi.net/2010/10/27/knezi-bojovnici-a-rolnici-rozhovor-alaina-de-benoista-s-georgesem-dumezilem/

  6. Myslič permalink
    Březen 30, 2011 00:21

    Kdosi jednou pravil: „Válka je matkou všech věcí.“
    Už si ale nepamatuju kdo…

  7. Jan Svárovský permalink
    Březen 29, 2011 23:43

    Hlutwig: Bez války by nebylo hodnotného života! Díky za hezký postřeh.

  8. Hlutwig permalink
    Březen 29, 2011 21:29

    Vyjma obrany naší země (při agresi zvenčí) bych se rozhodně nenechával zatahovat do válek současných politiků.
    Na druhou stranu bych válku obecně nezavrhoval. Člověk je tvor bojovný a válka je mu do velké míry přirozená. Dlouhý mír je ve své podstatě zahnívání. Na frontě se formují charaktery jako nikde jinde, rostou tam hrdinové, člověk nachází ty stránky své povahy, které by v míru neviděl ani z rychlíku. Je-li člověk idealistou, je předurčen k hrdinským činů. Tomu umí válka učit tím nejpřesvědčivějším způsobem. Válka je součástí neměnné hodnoty, totiž cyklu. Nelze ji zavrhnout.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: