Skip to content

Vikingská doba a křesťanství v Norsku

Únor 18, 2011
by

Vikingská doba začala roku 772 v důsledku činů francouzského krále Karla Velikého, který porazil Irminsûl, posvátný sloup či strom Sasů. Zbaběle přepadl a povraždil asi 5.000 saských šlechticů a ochromil schopnost Sasů odolávat dále jeho armádám. V té chvíli severští bratři Sasů, Skandinávci, náhle ukončili vzájemné nepřátelství na národní úrovni a místo toho vedli válku proti křesťanství. Byla to válka, která odstartovala dobu, již známe jako dobu Vikingskou. Roku 772 byli norští králové vlastně Karlovými spojenci ve válce proti Dánům, ale z tohoto paktu vystoupili, jakmile Karel porazil Irminsûl a povraždil saské šlechtice, a místo toho také proti němu vstoupili do války.      

Skandinávci záměrně útočili na všechny kláštery a spálili  všechny kostely ve Skandinávii, své domovině. To je důvod, proč Evropa náhle zaznamenala ve vikingské době příliv obyvatel ze Skandinávie. Historici si dlouho lámali hlavu nad tím, proč se tolik Skandinávců náhle vystěhovalo, a z jistého důvodu se jim nedařilo nalézt zřejmou příčinu. Skutečnost je jednoduše taková, že občanská válka ve Skandinávii mnoho z nich donutila uprchnout a hledat jiný  životní prostor.

Když byli křesťané ve Skandinávii zabiti či přinuceni uprchnout, pohané napadali kláštery, které především  vysílaly do Skandinávie misionáře. V případě Norska to byl hlavně  klášter v Lindisfarne, na Svatém ostrově, v Anglii. Toto byl první zaznamenaný vikingský útok v dějinách a došlo k němu 6. června 793. Naprostá většina vikinských útoků byla přirozeně proti Francii, ačkoliv, jak již víme z oficiální historie, na Karla Velikého se pohlíželo jako na hlavního nepřítele, také další části svatého římského impéria se staly obětí jako jiné evropské křesťanské země.

Zdá se, že ti, kteří tvrdí, že Vikingové byli především obchodníci, zapomínají na to, že Skandinávci byli obchodníky již také před vikingskou dobou, dokonce již v době bronzové, tedy asi před 4.000 lety a 3.000 lety před vikingskou dobou jsme se plavili podél dnešního Skotska a obchodovali jsme s kmeny, které byly později známé  Římanům jako Piktové („Ti pomalovaní“). Samotný obchod přes Severní moře začal možná už v 4. nebo 5. století, kdy byly vyvinuty první podoby vikingských dlouhých lodí. Jinými slovy, skandinávský obchod se zbytkem Evropy existoval před, během i po vikingské době, takže to s tímto nijak nesouvisí. To, co činí vikingskou dobu zvláštní, jsou  pohanské útoky na křesťanské cíle, nejprve ve Skandinávii a poté ve zbytku Evropy, útoky, které začaly, když Karel Veliký všem jasně odhalil své záměry. Když se hrdí Sasové nakonec podrobili jeho moci, Skandinávie byla ohrožená. Do té doby bylo pár křesťanských misionářů a jejich konvertitů tolerováno. Křesťanští misionáři přišli do Skandinávie již o několik set let dříve, pravděpodobně v 5. nebo 6. století, ale až do začátku vikingské doby jsme byli natolik pošetilí, že jsme je tolerovali.

Většina Skandinávců pohlíží na vikingskou dobu s hrdostí, nicméně se jednalo o zoufalou dobu plnou boje, kulturního úpadku a občanské války. Byla to dvě stě let trvající válka proti křesťanským říším západní, střední a jižní Evropy. Lidé prchali na Island, do Irska, Skotska nebo jiných částí Evropy (a dokonce do Ameriky), aby unikli nepokojům, nebo byli z různých důvodů nuceni odejít a tyto části světa nekolonizovali, protože chtěli (naši předci totiž nebyli tak velkými dobrodruhy a objeviteli, jak si mnoho lidí rádo myslí).   Skandinávci nejsou a nikdy nebyli většími dobrodruhy nebo zvídavci než ostatní Evropané. Dokonce jsme se ani neobtěžovali kolonizovat Ameriku, i když jsme věděli, kde leží, už v 10. nebo 11. století. A mohu jen dodat, že jediným důvodem, proč  Portugalci, Španělé a Holanďané (a později také ostatní Evropané) začali v 15. století zkoumat svět, byla jen malicherná nenasytnost, nic víc. Neměli k tomu žádné vznešené motivy, to je jisté. Když byla Amerika a další části světa konečně kolonizovány Evropany, byla osídlena náboženskými devianty, kteří uprchli před náboženským pronásledováním, muži, kteří by v Evropě nezdědili majetky svých rodin, protože měli starší bratry, atd. Zřídkakdy se jednalo, pokud vůbec,  o „dobrodružné průzkumníky“, kteří opustili Evropu, jak se tomu v USA s oblibou věří, protože hledali dobrodružství. Z tohoto důvodu mají především v USA tolik „bílého smetí“, nenasytnosti, ignorance a zločinu, tolik náboženských fanatiků – a 8 milionů Židů.      

***

Tento proces christianizace začal ve Skandinávii v 5. či 6. století, ale jak víme, měl malý úspěch až do 9. století v Dánsku, 11. století v Norsku a 12. století ve Švédsku, kdy obyvatelstvo bylo oficiálně konvertováno na křesťanství a já dodávám že násilím a lstí. Nicméně Norsko (a části Švédska, které byly do 16. či 17. stol součástí Norska [Jämtland, Härjedalen, Bohuslän, Idre a Särne]1) nekonvertovalo na to, co obyčejně nazýváme křesťanstvím (tj. katolická nebo řeckokatolická ortodoxní církev) a to až do 15. století, kdy se Norsko stalo součástí katolického Dánska. Předtím byli Norové tzv. kelto-křesťané a měli gnostickou víru podobnou té, kterou vyznávali Templáři. Když norští králové od roku 1030 do roku 1450 kanonizovali lid a dávali biskupské tituly dle svého, papež přirozeně zuřil, protože to měla být jeho práce, ale proč by to mělo norské krále zajímat? Nebyli katolíky a papežovi se nezodpovídali. Od norských knězů se i nadále očekávalo, že se ožení a budou mít děti, což bylo v katolickém světě něco neslýchaného. Dokonce jsme měli i světici; princeznu z Britských ostrovů, pokud si pamatuju, jmenovala se Sunniva ( “Sluneční dar” , což pocházelo z anglo-sasštiny a norského “sunn-gifa”). 

Keltská církev a její gnostická víra byla brzy poražena a nahrazena na Britských ostrovech katolicismem, ale až potom, co na ni konvertovalo Norsko, a po několik set let bylo Norsko jedinou tzv. keltsko-křesťanskou zemí světa! Ale potom byli gnostičtí duchovní roku 1349 a dalších letech vyhubeni morem, který známe jako tzv. černá  smrt, protože se zabývali ošetřováním nemocných a díky tomu byli vystaveni tajemné černé smrti více než jiní. Když se obě země roku 1450 spojily, byli nahrazeni dánskými katolickými knězi.

Toto poměrně neznámé tzv. keltské křesťanství vysvětluje, proč můžete najít dřevěné kostely pouze v Norsku a částech Švédska a to pouze z doby před rokem 1349. Katolíci dřevěné kostely nestavěli. Tyto dřevěné kostely byly gnostické kostely, postavené k poctě draka, hada v zahradě Eden, na něhož gnostické křesťanství pohlíželo jako na symbol Ježíše/Lucifera, rebelujícímu proti tyranovi, kterého známe jako Jehovu (či Alláha, Yahweho nebo „Boha), demiurga. Skutečným „Bohem“ byl dle nich Abraxas. Z tohoto důvodu se architektura těchto kostelů tolik odlišovala od katolických kostelů; střechy dřevěných kostelů byly pokryty něčím, co připomínalo  kůži draka, kříže byly keltské namísto katolických a dřevěné kostely byly ozdobeny dračími hlavami! Byly to chrámy draka!

Britští misionáři ve vikingské době nemluvili o Ježíši Kristu, ale nazývali ho “Kvitekrist” (“Bílý Kristus”), protože ho spojovali s “bílým” diskem (Sluncem) na obloze, o němž překvapivě tvrdili, že má číslo 666 (jak mnoho okultistů nadále tvrdí). Pro ně bylo 666 číslem Slunce a Ježíše! Právě toto Slunce na jaře probouzelo hady (draka), a když bylo Norsko pokřesťanštěno, starověké uctívání Slunce splynulo s gnostickou vírou a zůstalo oficiálním náboženstvím Norska více než čtyři sta let!

Zmíním ještě, že když byli templáři v Evropě pronásledováni jako “uctívači ďábla” – mezi jinými důvody i proto, že malovali číslo 666 na čela lebek a umisťovali je na oltáře – počínaje rokem 1189, pokud si dobře pamatuju, hlavně ve Francii a Anglii, mnoho templářů uprchlo do Norska, kde nalezli bezpečné útočiště a dál pokračovali v praktikování své gnostické víry. Norští králové se nezajímali o to, co říká katolický papež nebo jiní katolíci, protože byli gnostiky, takže templáři v Norsku nemuseli čelit pronásledování. Z tohoto důvodu lze najít nejrannější hroby templářů právě v Norsku a lze je rozpoznat dle polohy  nohou mrtvého v hrobě (nohy mrtvých jsou překřížené, aby tvořily krucifix). Podobně jako gnostičtí kněží i rytíři templářského řádu pravděpodobně zmizeli následkem černé smrti, protože se také ve velké míře zabývali lékařskou péčí2.

Nyní by se možná někdo divil tomu, proč katolická Evropa nenutila Norsko přestoupit na katolicismus, tak jak tomu bylo u Britských ostrovů (včetně Irska), nicméně se o to vlastně pokoušela. Dobře známý katolík Adam Brémský nazýval norského krále, svatého Olafa, “vraní kost” a tvrdil, že provozoval čarodějnictví, což byla samozřejmě pravda, protože okultní gnosticismus v Norsku splynul se starými pohanskými praktikami. Také v Norsku každý ví o konfliktu mezi tzv. Birkebeinerne a Bragglerne, což byl vlastně ozbrojený konflikt mezi stoupenci katolického papeže a stoupenci gnostického krále. Z jakéhosi mně neznámého důvodu gnostici zvítězili a to, co je nakonec rozdrtilo, byla, jak jsem již řekl, černá smrt a začlenění Norska do katolického Dánska.

Dodávám, že Norsko možná bylo příliš chudé a prosté, než aby se papež vůbec obtěžoval pokračovat tehdy v boji. Norsko leží na periferii Evropy, bylo to velice chudé území, téměř bez jakékoliv infrastruktury, průmyslu či bohatství – a téměř bez jakéhokoliv vlivu v Evropě. “Norsko” (Norway) je název jediné “cesty” (way), po které bylo možné se v té době vůbec někam dostat: v člunu nebo lodí podél pobřeží, “severní cestou” (north-way). Projít vnitrozemím nebylo snadné. Kromě toho bylo řídce osídlené, tak proč se tím vůbec obtěžovat? S trochou humoru mohu říci, že Němcům trvalo roku 1940 porazit Norsko celý měsíc jen proto, že stále přecházeli bažinaté hory a lesy, než konečně dosáhli svého cíle – zatímco jen pár hodin jim trvalo přejet motorizovanými prostředky civilizované Dánsko a donutit, aby se vzdalo. Není to tím, že jsme jim kladli nějaký ozbrojený odpor, který by stál za řeč, protože náš “hrdina” (dánský) král a levicová labouristická vláda byli příliš zaměstnaní svých útěkem do Londýna, než aby vůbec vyhlásili všeobecnou mobilizaci norské armády.

***

Když se Norsko stalo roku 1450 součástí Dánska, stali jsme se oficiálně katolíky, ale Dánové museli do Norska poslat dánské kněze, protože v něm žádní norští katolíci nebyli. Dle historických záznamů neměli tito dánští kněží, a další dánští představitelé, lehkou práci. Popisovali Nory jako “divoké” lidi a zvláště lidé z hor byli “nepřátelští”, “neslučitelní s křesťanstvím” a “nebezpeční”. Jedno z našich hrabství ve vnitrozemí stále nese jméno “Hedmark“, které se překládá jako “Země pohanů”. Dánští úředníci a kněží byli často ubiti norskými sedláky a někteří muži dokonce spolu soutěžili, kdo jich zabil více. Jeden příběh z Telemarku (“Země Thule”, další hrabství povětšinou se rozkládající ve vnitrozemí Norska) nám vypráví, že jistý mladík odmítal přestat, dokud nezabil “alespoň tolik knězů jako můj otec”. Toto se stalo v 16. století! Také byly nalezeny archeologické důkazy, že na některých místech lidé konali (zvířecí) oběti v starých posvátných jezerech nepřetržitě od doby kamenné či bronzové až do 17. století!

Vysvětlením je samozřejmě skutečnost, že Norsko vlastně nebylo nikdy pokřesťanštěno, jak tomu pod tímto termínem rozumíme. Roku 1030 bylo obyvatelstvo oficiálně konvertováno na víru, která mísila pohanské náboženství, včetně uctívání slunce, a gnostickou formu křesťanství. Když se v 15. století setkali s dánskými katolickými knězi, kteří se je pokoušeli konvertovat ke katolicismu, mnoho z nich reagovalo násilně.

Do jisté míry situaci zachránila na počátku 16. století Reformace. Pro složité a úzkoprsé Nory bylo přijatelnější konvertovat na protestantství, spíše než na náboženství svých “utlačovatelů”, Dánů. Jak víme, Dánsko-Norsko se stalo protestantským a konečně většina “divokých” lidí bylo pomalu obráceno na křesťanství, jak tomuto termínu rozumíme.

Zajímavé na tom je, že norský lid a část lidu švédského se nikdy nestal katolíky! Norsko je jedinou zemí v Evropě, která nebyla nikdy řecko/rusko-ortodoxní ani katolickou. Také staré pohanské náboženské praktiky byly běžné až do 17. století a možná až do 18. století. To je zcela ohromující a pomáhá to lidem pochopit mentalitu moderního Nora a také to, proč pouze 3% norské populace chodí do kostela (a většina z těchto pár návštěvníků kostela jsou také velice staří lidé, kteří jsou již jednou nohou v hrobě).

Až se příště budete divit, proč je ze všech zemí tolik black metalových skupin zrovna v Norsku a proč to všechno začalo v Norsku, vzpomeňte si na to, co jsem vám řekl v tomto článku… (Mimochodem, Dissection jsou z Bohuslänu ve Švédsku, takže by šli také lehce nazvat Nory).

Pokud se na to někdy zeptáte nějakého Nora, pravděpodobně o tom ale nebude nic vědět, protože jde o okultní historii, skrývanou před námi stovky let! Oficiální dějiny tvrdí, že jsme byli katolíky a naši norští králové byli trochu nazlobení a individualističtí, a proto papežům odporovali. Prostě rádi vymýšlí lži o minulosti a dělají, co můžou, aby je historie stavěla v dobrém světle. Nemají vůbec respekt k pravdě takové, stejně jako ostatní vládci současného světa. Takže si tento výjimečný pohled do historie užijte. Kdyby nebylo “náckovských prasat”, jako jsem já, nikdy byste o těchto věcech neslyšeli. Popřemýšlejte o tom minutu či dvě.

Díky za vaši pozornost a za to, že se mnou pijete ze Studně Mímiho (“Paměti”)

Poznámky:

1 Roku 1994, kdy se Švédsko bohužel stalo součástí EU, zatímco Norsko moudře volilo proti členství v EU ( ), mnoho Švédů žijících v těchto oblastech chtělo, aby se vrátily Norsku.

2 Nějaké “templáře” máme v Norsku dokonce i dnes, nicméně tvrdí, že jejich řád existuje nepřetržitě od dob křižáckých výprav. Jednoho jsem vlastně potkal ve vězení, tedy spíše jsem potkal “padlého” templáře. Byl z řádu vyhozen, když se zjistilo, že je zločinec. Nadšeně mi vyprávěl o jejich rituálech a víře (tolik k “slibům mlčenlivosti”) a myslím si, že je lze nejlépe popsat jako jakousi formu svobodných zednářů.

Varg “Divoký” Vikernes
listopad a prosinec 2004 a.y.p.s.

Zdroj: www.burzum.org

Advertisements
komentářů 26 leave one →
  1. Swantoviet permalink
    Únor 22, 2011 17:09

    Aha, já jen že máš občas moc rychlý tah na branku, trošku zvolni styl a 3 řádky bys mohl občas přidat. :-D

  2. Myslič permalink
    Únor 22, 2011 16:52

    Miloš—- Jsem moc rád že i my spolu občas souhlasíme. ÷)

  3. Miloš permalink
    Únor 22, 2011 16:48

    Swantovít: máš pravdu, ověřil jsem si to na wikipedii, ale záleží na tom? Franská říše je součást francouzských dějin, stejně jako je Velká Morava a dokonce i Sámova říše součást českých dějin.
    Francouzi vznikli splynutím mnoha národů, Keltů, Římanů a Germánů a dalších, v každém departmentu bude etnické složení obyvatelstva trochu jiné. Východ země bude převážně germánský, západ převážně keltský. V některých oblastech, např. Bretaň, Baskitsko nebylo místní obyvatelstvo dosud asimilováno a vedle francouzštiny se tam mluví i místními jazyky. Je zajímavé že přesto Francie drží pohromadě a pokud vím tak kromě Korsiky tam nejsou žádné separatistické tendence.

    Myslič: Karel Veliký není moc sympatická postava- násilím šířil křesťanství a podporoval papeže v jejich mocenských ambicích. Proto nevím jestli se k němu vůbec hlásit.

  4. Myslič permalink
    Únor 21, 2011 16:06

    Miloš—- Francouzi to opravdu moc nerozlišují, oni tvrdí, že Karel VEliký byl Francouz, Němci zase, že Němec. Když Francouzi za války pojmenovali svůj dobrovolnický sbor ¨Charlemagne¨, Himlera mohl trefit šlak ! Dneska na to jdou šéfové obou států od lesa a tvrdí, že Karlík byl vlastně zakladatel EU. Historikové nicméně pro rozlišení obou území používají termín Východofranská a Západofranská říše, než se stala Německem a francií. Varg v tom nemá moc jasno….

  5. Pyro permalink
    Únor 21, 2011 12:50

    Článek je pěkně napsanej, místy se človek zasměje, místy ho něco upoutá.
    Jen jedna věc mi ovšem vrtá hlavou. Když mluvil o těch „dračích chrámech“ gnosticismu, nezapálil zrovna jeden takový?
    A taky co se týče té jeho teze o vymírající křesťanské generaci v Norsku, nejsem si uplně jistý, jestli v tom vězení nebyl až moc dlouho, protože v Norsku jsem potkal tolik mladych (tězce fanatických) křesťanů až to pěkné nebylo..

  6. Swantowiet permalink
    Únor 21, 2011 10:49

    Royaumes francs, tj. Království Franků, podotýkám, že Frankové byli v 9.stol.n.l. ve stejné roli jako náš rod Přemyslovců. Tedy, samotní Frankové byli germánská nobilita, která si podmanila romanizované Galy a méně úspěšné germánské kmeny. Francouz vznikal později a dlouho. Min. dobytím Languedoc, vyvrácením katarů a potíráním jazyka Oc.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: