Skip to content

Je lidská práce mýtem, spojeným pouze s marxistickým výkladem dějin?

Leden 19, 2011

Lidská práce, ať již jde o práci manuální, duševní, ve výrobní sféře, organizaci či službách, by měla mít čtyři základní atributy.

a)       Musí jít o činnost konstruktivní (společensky potřebnou)

b)       Musí být prováděna poctivě a odpovědně

c)       Musí být spravedlivě rozdělena dle možností a schopností konkrétního jedince  v kontextu potřeb celku

d)       Nikdo nesmí zneužívat a využívat cizí práce

Co se týče jejího významu, nejen že pomáhá udržet chod lidské pospolitosti, ale je zároveň součástí smyslu a naplnění života člověka. Není cílem člověka sedřít, vystresovat, obrat ho o životní čas celého dne. V nejlepším případě se práce kryje s osobními zájmy a zálibami jedince, bohužel ne vždy se to podaří. Nadstavbou tohoto je potřeba společnosti, čili nejklíčovější je, aby práce jedince měla opravdu smysl a jedinec ho jasně chápal, což úzce souvisí se schopností systému nadchnout člověka jako jednotlivce. Vhodné je vycházet z klasického rozdělení dne, 8 hodin práce (včetně jiné konstruktivní činnosti), 8 hodin relaxace (spolu s prostorem pro duševní a fyzický rozvoj jedince), 8 hodin spánku. S postupujícím vývojem by bylo logické a při vhodném společenském uspořádání (řádu) i možné, aby byla reálná pracovní doba postupně zkracována a díky novým technologiím se mohl měnit její charakter (menší fyzická náročnost, převaha duševní práce, práce ve službách,.). Druhou věcí je, že fyzickou práci různého charakteru by si měl zkusit každý mladý člověk (včetně praktických dovedností, potřebných pro denní život), aby si udělal představu a až následně by se měl případně specializovat na činnost „intelektuálnějšího“ rázu, dle svých možností a potřeb společnosti. Toto nepopírá důležitost teoretického podkladu a vysvětlení smyslu dané činnosti.

Jaká je však realita? Následuje porovnání vybraných v tzv. novověku realizovaných společenských systémů v Evropě, bez zohlednění úplného chaosu v některých mimoevropských zemích.

 

1)       Socialismus (marxistického charakteru). Význam práce byl zde zdůrazňován (spolu s růžovou rudou budoucností, cenzurou a pronásledováním ideových odpůrců, zatím mnohem více než dnes-navíc deklasoval i děti tzv. třídních nepřátel), pracovní povinnost uzákoněna, ale práce byla špatně organizována a po éře 50 let navíc systém nedokázal lidi nadchnout. Centrálně řízená ekonomika se ukázala jako velmi nepružná. Taktéž zaostával přísun spotřebního zboží, navíc mnohdy bylo zastaralé
a většinou jednoho druhu, na rozdíl od spotřebního zboží států za „studenou oponou“, z důvodu nepřítomnosti konkurenčního prostředí. Energie lidské práce se ztrácela též zbrojením v rámci udržení protiváhy se „západními“ zeměmi. Vlastníkem výrobních prostředků byl stát, proto je někdy tento systém označován jako státní kapitalismus.  V koexistujících kapitalistických státech byla, zejména v 70. letech, velká obava ze socialistické revoluce, proto zde byla velmi vysoká životní úroveň, související též s větší pružností ekonomiky v konkurenčním prostředí. V porovnání vyšší životní úroveň přetrvává i v současnosti v porovnání s postsocialistickými zeměmi. K transformaci socialistických států je, vyjma výše uvedených příčin, třeba doplnit i tlak některých jedinců, kteří si uvědomovali, že mají důležité ekonomické informace, ale za momentálních podmínek je nemohou využít.  Nikdo tomuto systému nebere určité jistoty (pokud tedy zrovna neproběhla měnová reforma), např. „bezplatné“ zdravotnictví, školství,  jistotu práce (ovšem pouze pro občany loajální, druhou věcí bylo, že protirežimní špičky měli bohaté dotace ze zahraničí a po  Sametové revoluci i ekonomicky výhodný post na rozdíl od ostatních, kterým zůstaly jen vzpomínky na vězení),…

 

2)       Nacismus známý pouze z německého vzoru – systém, ke kterému mnozí tzv. neonacisté s nadějí vzhlížejí. Je třeba zdůraznit, že vznikal v době totálního ekonomického kolapsu země,  pod vlivem Versailleského diktátu, silně dopadající na německé obyvatele, spolu s dalším zhoršením podmínek hospodářskou krizí. Skutečné příčiny nastartování ekonomiky se vykládají různě. Je však prokazatelné, že vyjma stavění komunikací byla založena na masivním rozjetí zbrojní výroby v rámci  podpory domácích zbrojních velkokapitalistů, s největší pravděpodobností na dluh. Bylo nasnadě, že toto nemohlo skončit jinak než vnější agresí (expanzí), obyvatelstvu zdůvodňované zejména výhodami válkou získaných územních zisků (kolonií) a preventivním obraným úderem proti, vedoucími představiteli Německa proklamované, údajné budoucí invazi nepřátel z venčí. Určitá pozitiva (zdůrazňování významu práce; zlepšení pracovních podmínek v období před 2. světovou válkou, ve srovnání s předchozím obdobím tzv. centrálně regulovanou ekonomikou; schopnost nadchnout široké spektrum sociálních vrstev-zde sehrála roli i mistrná propaganda, činnost tajných služeb a důraz na německou pospolitost, forsírovanou nadřazeností či elitářstvím vůči ostatním národům) je možno hodnotit pouze v teoretické rovině, poněvadž systém fungoval krátce. Mimo jiné zločiny (např. týrání a fyzická likvidace nepohodlných či konkurentů-toto se objevovalo i u socialismu marxistického charakteru, pokusy na rasově segregovaných lidech-jinou věcí je, že pokusy na vězněných prováděl i vzor demokracie – USA v Guatemale), využití cíleně devastující, otrocké práce válečných zajatců a lidí z rasových důvodů segregovaných, systém skončil masivní devastací přírody (těžkou technikou a municí), destrukcí výrobních prostředků a padesáti miliony mrtvých.

Čili úvahy týkající se fungování v dlouhodobějším horizontu jsou ryze spekulativní.

Navíc každý rozumný člověk by měl vědět, že ochrana a rozvoj svých zájmů (zájmů svého rodu či národa) by neměly  být spojeny se zneužitím a útlakem ostatních.

 

3)       Kapitalismus, systém současnosti. K prosperujícímu životu v kapitalismu je třeba disponovat kapitálem. V dřívějších formách kapitalismu si jedinec mohl nechat o osmihodinové pracovní době jen zdát, tuto si musel vydobýt zdola pomocí odborů, stávek. Být nezaměstnaný znamenalo mnohdy i umřít hlady. Na druhou stranu lidé měli větší úctu k jídlu a více si práce vážili, čehož vlastníci kapitálu často zneužívali. V dnešním kapitalismu již nikdo (zatím) hlady neumírá. I když nezaměstnaní existují nadále, z  důvodu údajného nedostatku práce (přestože je problematické např. ve večerních hodinách si cokoliv vyřizovat, z důvodu uzavření pracovišť;  jsou nasnadě i všeobecně prospěšné práce apod.). Vzhledem  ke konzumnímu zaměření společnosti (bezohledné drancování přírody, produkce v podstatě nepotřebných věcí, množství odpadu,.), založení ekonomiky na krátkodobém zisku, zejména managementu podniků, horší možnosti kontroly tunelování, chaotickým globalizačním trendům (ve výrobě-vůči evropskému obyvatelstvu je doslova zločinem spojovat evropský trh např. s asijským, neboť to vede k destrukci evropské ekonomiky; nepřímá likvidace národně soběstačného zemědělství; globalizační projevy na původu pracovních sil; celkový ekonomický dopad krizí, které byly logickým vyústěním touhy po zisku), mnohdy nevhodným, stresovým a nejistým pracovním podmínkám (znovu opakuji rozdíl mezi „západními“ a „postkomunistickými“ státy, samozřejmě je to pořád nic vůči životu např. v některých afrických státech), neschopností řešit stárnutí populace účinnou  a stabilní důchodovou reformou, absolutně neprůhlednému elektronickému bankovnictví, narůstajícím dluhům států  vůči Světové bance v součinnosti s diktátem nadnárodních společností (jenž jsou provázány s politickými představiteli států, negativem je i účelové politikaření s ryze sobecky materiálním cílem) je však pravděpodobně pouhou otázku řasu, kdy se daný systém v předkládané formě položí (navíc nebyl podezřele dlouho žádný globální konflikt).

Druhou věcí pak bude dopad tohoto a charakter následně vzniklé formy, jak a na jak dlouho dokáže lidi nadchnout, zda půjde o pouhou modifikaci systému současného, nějakou z forem kolektivní spolupráce v rámci kulturně příbuzných celků či boj jednotlivců o přežití.

I v liberálně kapitalistickém  systému však není nutné jen kritizovat, pasivně konzumovat, nechat se mást volebním divadlem, hledat záchranu v kříšení nenávistných ideologií či v úniku od problému orientací na posmrtný život, popř. osobní frustraci řešit vnější agresivitou, ale je možno a dokonce je žádoucí, bez ohledu na podmínky, neplýtvat životním časem, pracovat na svém komplexním seberozvoji, založit rodinu a vychovávat odpovědné potomky, podporovat a šířit idealismus a alternativu kolektivní životní strategie (se zohledněním rodových vazeb), která má skutečnou budoucnost.

Závěrem dodávám, že odpovědně provedená, nejlépe systémovým řádem podpořená, pospolitně prospěšná práce, v neagresivním, proidealisticky zaměřeném, mírovém prostředí, nejlépe dobře a pružně organizovaná, má skutečnou hodnotu, na rozdíl od zlata (jenž má jedinou roli a to prostředku uchování hodnoty) či  prostředků směny -peněz (viz např. aktuálně využívaných, elektronických=virtuálních peněz). Toto si však uvědomují jen někteří. Bohužel bez nárůstu jejich počtu, vzájemné spolupráce a idealistického nezištného uvažování nelze dojít ke změně k lepšímu. Jak již bylo uvedenu v úvodu, práce by měla být pouhou součástí života člověka, nikoliv jeho jediným smyslem.

Advertisements
komentáře 2 leave one →
  1. Leden 14, 2012 22:13

    Přesně tuhle informaci jsem už dlouho hledal. Díky za článek

  2. Hlutwig permalink
    Leden 19, 2011 21:37

    V liberálně kapitalistickém systému není nutné pouze kritizovat, s tím souhlasím.

    Ale zrovna tak není nutné se s tímto systémem jakkoliv smiřovat !
    (tím samozřejmě není řečeno, že veškerý svůj čas věnuji pouze odporu proti režimu)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: