Skip to content

Podfuk moderní demokracie

Leden 14, 2011
tags:
by

Etika řemeslného politika je etikou profesionálního fotbalisty, který se v reklamami olepeném dresu libovolného mužstva snaží dávat góly, aby klubu, jemuž momentálně slouží, udržel co největší skupinu fanoušků.

Původní myšlenka demokracie

Prostudujeme-li řecké klasiky rychle zjistíme, že původní myšlenka demokracie vyšla z malého společenství, v němž se všichni navzájem znali a dokonale věděli o svých schopnostech i neřestech. Zástupci lidu byli tedy voleni po velmi zralé úvaze z těch nejlepších. Ti, kteří nesli máslo na hlavě, se k volbě z přirozených důvodů ani nehlásili…

Převzetí tohoto zdaleka ne univerzálně použitelného modelu „moderní západní kulturou“, která ho posléze vylepšila o „volby lidových zástupců“, vedlo až k současné katastrofě. Jde o pro většinu voličů skutečně neznámé, médii idealizované lidi vycházející z politických stran zastupujících neprůhledné zájmy rozmanitých ekonomických a mocenských lobby. Naprosto stejný obraz dnes skýtá dokonce i takzvaná „přímá“ demokracie ovládaná všudypřítomnými manipulujícími médii. Důsledkem je, že na celém světě stále menší množství ambiciózních, leč odborně a lidsky nezpůsobilých osob rozhoduje o stále větším počtu lidí v moderní globální společnosti, která sama sebe prohlašuje za „konzumní“. A stejně jako všechny ostatní „hodnoty“ je bezmyšlenkovitě konzumována i „ta demokracie“…

Systémy tohoto typu (Karel Kryl je kdysi nazval „demokratůrami“) vytvářejí a chrání prostředí, v němž je poloanonymním zástupcům vcelku lhostejných konzumujících voličů po jedno celé volební období dovoleno počínat si tak, jak uznají za vhodné, aby pak jimi vyprodukované chyby a nedostatky později neměli čas napravit jejich nástupci, nutně vršící na danou hromadu další chyby a nedostatky, s nimiž se následně budou muset potýkat jejich nástupci… Zpětná kontrola „zákonodárce“ voliči neexistuje…

V tomto prostředí se ti, kteří jsou skryti za „modrým pozadím“ billboardů, na něž jsou veřejně promítány různobarevné „programy politických stran“, pohybují jako ryby ve vodě. Ten kdo nakonec tuto „konzumaci politiky“ včetně příslušných divadelních rekvizit a kostýmů uhradí, je díky promyšlené strategii stále lhostejnější a otupělejší občan – volič. Tento postup ustavuje a legalizuje systém, jemuž se říká „moderní demokracie“… Politika dneška má v důsledku toho pramálo společného s „pluralitou“ skloňovanou ve všech pádech a samotným vedením států. Stala se povinnou monopolizovanou službou draze placenou veřejností stejně tak, jako veřejné školství, zdravotnictví a podobně.

Etika řemeslného politika je etikou profesionálního fotbalisty, který se v reklamami olepeném dresu libovolného mužstva snaží „dávat góly“, aby klubu, jemuž momentálně slouží, udržel co největší skupinu fanoušků. Nerad sestupuje do nižší ligy, radši elegantně a se ziskem přestoupí do jiného prvoligového mužstva (nebo sežene sponzory a založí nové) a nikdy se nebude snažit prosadit nic dokonalého stejně tak, jako instalatér nebude toužit po vynálezu věčného a nikdy nekapajícího vodovodního kohoutku…
Lidé se skutečnou etikou už do politiky buď nevstupují, anebo ji dávno opustili.

Stovky nedokonalých „zákonů“, považovaných spíš než za společenskou normu za vsítěné branky toho či onoho parlamentního mužstva či hráče, který se „prosadil“, se proto ani nesnaží o úpravu pravidel v etickém rámci! To je totiž velice těžká věc, protože prvními počiny v tomto směru by muselo být zrušení kolbišť placených politických gladiátorů, center trubčí centralizované moci a přesun veškerých pravomocí na mnohem menší, skutečně demokraticky samosprávné jednotky. Ty by pak musely být řízeny lidmi, kteří jsou lokálně známí a díky svým morálně-volním vlastnostem a schopnostem získali přirozený respekt těch, které zastupují.

Stranickost systému produkuje v odloučeném mocenském centru primitivní životu odcizené direktivy odporující elementárním zásadám zdravého „selského rozumu“. Jediným cílem je pohodlné řízení života veřejnosti i jednotlivců. Proto obsahují nepřehlednou změť množství vzájemně propletených ústupků a kompromisů, spletených do tlustého copu záměrných legislativních chyb a omylů, jejichž kontinuita realitě nekonečně vzdáleným „zákonodárcům“ zaručuje zaměstnanost až navěky…

Místo toho, aby zákon nastupoval pouze tam, kde selhává prostá mezilidská domluva, tedy aby poskytoval pouze standardní řešení vyloženě extrémních vztahů a situací, za nichž nelze dospět k rozumnému urovnání, je od počátku vědomě koncipován jako chybná norma, sloužící jako nástroj represe.

Dospěli jsme do stadia naprosté devalvace významu slov a z nich složených pojmů. Potvrzují to mnozí farizejové z řad politiků i občanů, kteří se nerozpakují vyslovit před  televizní kamerou například tohle:

„Já vím, že je to neetické, ale přesto plně stojím na straně zákona.“

Jsou jedinci, kteří mohou s plnou vážností veřejně vypustit z úst něco takového (a milerád věřím, že jsou o správnosti toho, co říkají, hluboce přesvědčeni), vůbec ještě lidmi, nebo už jen ošoupávanými kolečky jakéhosi podivného mechanizmu, nad nímž ti, kteří ho nadšeně uvedli do chodu, už nemají pražádnou kontrolu?

Slovo zločin znamená „zlý čin“ a kdo „činí zlo“ zákonitě nekoná dobro. To už ale mnozí z těch, kteří toto slovo bezmyšlenkovitě používají v každodenní hantýrce, úplně zapomněli… Každý neetický čin umožňující současné či budoucí bezpráví je činem nedobrým a zlým. Každý zákon, jehož použití buď bezprostředně nebo v budoucnosti může mít neetické důsledky, je zlo- činný, bez ohledu na to, kolik politickými ambicemi a lobováním stižených „zákonodárců“ s ním, „v zastoupení voličů“ „informovaných“ v médiích týmiž anonymními lobbyisty a poloanonymními „zákonodárci“, vyslovilo souhlas!

Tak se stává, že i když jsou mnohá období později rozeznaná jako „špatná“, bývá tato jejich „špatnost“ jednoduše přičtena na vrub vůdcům, kteří, pokud někoho soukromě nezabili, jsou v podstatě nepostižitelní. Z hlediska tehdejšího i současného voliče je to ovšem v pořádku, protože je lehčí zapomenout na skutečnost, že stejně postiženi by v podstatě měli být i ti, kteří svou lhostejností a volební podporou tehdejších neschopných vůdců umožnili danou mizérii. Takováto společnost může fungovat, a také funguje, jen proto, že tyto „kolektivní viny“ solidárně umoří z prostředků, které mohly být využity úplně jinak…

Nutně tak dochází k tomu, že kupříkladu náš parlament „ve snaze vyrovnat se s dluhy minulosti“ (při dodržování „právní kontinuity“ předchozího zla) sice navenek vyprodukoval spoustu jistě pozitivních restitučních a rehabilitačních zákonů, vyhlášek a opatření, ale paralelně s touto činností se „v zájmu udržení“ posvátné „právní kontinuity“ nutně dopustil nových přehmatů, které jednou budou opět muset být odsouzeny a rehabilitovány coby „bývalé zlo- činy“…

Shrnuto a podtrženo lze takový postup kvalifikovat jako „vývoj způsobem pokus – omyl – korektura – pokus – omyl… atd.“, a přiznávám, že jeho opodstatnění v „moderní době“, kdy je k dispozici celá řada takřka bezchybně fungujících a letitou praxí vyzkoušených systémů, ve své zjevné omezenosti tak docela nechápu…

Je nanejvýš zajímavé, že na rozdíl od polské, která vysílá zasedání Sejmu živě, přinášela česká „veřejnoprávní televize“ pouze záznamy vysílané uprostřed hluboké noci, a dnes už ani to ne. Snad proto aby převážná většina „pracujícího lidu“ vstávajícího v pět ráno do práce nebyla demotivována sledováním fanfárami proložených frašek v senátu a ušetřena sporů v parlamentu o nejlepší, a hlavně „naši českou cestu“ k definitivnímu způsobu řešení kvadratury kruhu…

Demokratúra

Společnost složená z alibistických lenochů, kteří díky „výchově“ nejsou ochotni a patrně už ani schopni převzít zodpovědnost za vlastní život, je nucena, ba zaslouží si přijmout za své špatné, neetické a tudíž zlo- činné zákony, vyprodukované faulujícími politickými profesionály, o jejichž skutečné motivaci, cílích a praktikách k nim směřujících nemají nezasvěcení ani tušení.

Je morálka „Mne se to netýká…“ a „… radši ON než JÁ!“ a ono tak krásně křesťanské: „Však on nás někdo VYKOUPÍ…“ opravdu tím nejlepším, co jsme si s sebou přinesli do „třetího tisíciletí křesťanské kultury“? Babo, raď!?

Co kdyby…

Odložme pro jednou růžové brýle směšných a pomíjivých „výdobytků techniky kosmického věku“ a představme si, co by nastalo, kdyby v důsledku neočekávané velké, globální katastrofy najednou na celém světě nebyl elektrický proud, ve městech přestala téct voda a nikdo by nedistribuoval základní potraviny. Přestaly by existovat pozemní komunikace, létat letadla a nezbyly žádné tankery a obchodní lodě. Odnikud by se nedala očekávat jakákoliv, dokonce ani základní lékařská pomoc, protože v okamžiku odtržení od mocenských a administrativních center bychom všichni tonuli ve vlastních, i když navlas stejných problémech… Chovali bychom se za těchto okolností „jako křesťané“?
Nedělejme si iluze. Chovali! A je zřejmé, co by nastalo.

„Příznaky apokalypsy“ tohoto druhu se ve velkých amerických městech téměř okamžitě projevují už při plošných a v podstatě směšných několikahodinových výpadcích elektrického proudu! Jako ze řetězu utržení NEINFORMOVANÍ lidé tropí milionové škody, bývá spousta mrtvých a zraněných! Neuvěřitelně stoupne počet sebevražd.

Tak jako v „nejrozvinutější demokracii světa“ (kromě poměrně slabých represivních složek, které by zbaveny mobility neměly dlouhého trvání a obávám se, že by se jejich příslušníci zcela přirozeně v první řadě starali sami o sebe a své ohrožené rodiny), ani u nás neexistuje fungující LIDSKÁ struktura, opírající se o přirozené lokální autority! Tuto kvalitu NIKDY nemůže nahradit sebelepší elektronická síť. Lidé žijí ve státem vynucované morálce – kdyby tomu tak nebylo, nepotřebovali bychom pořádkové síly –, takže, při jejich absenci, by se valná většina obyvatel, poté, co by v mžiku vyrabovala vlastní města, navzájem vyvraždila během jediného měsíce! Zbytek, který by nevytáhl vraždit a loupit na venkov, by vyhubily nemoci.

Malevilské trauma…

To jsou vychvalované „jistoty“, které je schopna poskytnout naše civilizace?

Žít podle přirozené etiky NENÍ ANARCHIE! Politici, kteří takových slov s oblibou užívají jako klacků, většinou vůbec neví, o čem mluví. Pravda, jsou tu lidé, kteří si je vykládají v „revolučním smyslu“. Pojmy odcizené původnímu významu v zásadě slouží především k „odpálkování“ nekonformních myšlenek i lidí. V takových případech buďme pozorní. Pozorně sledujte kdo, proč, kým a v jakých souvislostech bývá odsuzován, zesměšňován nebo označován za „anarchistu“ či „asociála“ a komu to poslouží.

Spoléhejme na „selský rozum“ – vrozenou intuici – ne na konvenční reakce „stádní výchovou“ vygumovaného a nakrátko zapojeného mozku, a postavme se za ty, kteří ještě chtějí a umí nahlas projevit to, co si sice většina z nás myslí, ale nikdy nenajde odvahu vyslovit. Prospějeme tím lidstvu víc, než si dokážeme představit!

Ideologiemi všeho druhu „zglajchšaltovaní“ lidé se umí projevit jen v davu, který je pod euforickým dojmem nastávajících „změn k lepšímu“ (nebo při pocitu ohrožení vlastní bezpečnosti) manipulovatelnější a nekritičtější než jindy… To vědí nejen politikové, ale i protagonisté rozličných „pokrokových“ a „zelených“ hnutí, nezřídka skrytých pod pláštíkem „new age“. K tomu abychom změnili tento svět musíme napřed začít každý u sebe. K tomu nepotřebujeme žádné „guru“. Jsme myslící lidské bytosti! Zahoďme věčný strach, který nás řadí hluboko pod opice!

U nikoho, kdo se snaží odhalit a říkat pravdu, by neměla stát v popředí základních vlastností takřka heroická odvaha, dosud nezbytná při prosazování nekonformních myšlenek vůči scholastikům, papouškům, vysokoškolsky vypreparovaným „filozofům“, bezohledným „advokátům“ nebo sebevyšším cynicky bohorovným zástupcům domněle „osvícené“ vědy. Prioritu musí dostat schopnosti spjaté se znalostmi, touhou po vědění a vůlí k pravdivé analýze. V podstatě jde o základní vlastnosti filozofa.Hluboce se skláním před těmi, kteří s odhodláním dřív upalovaných a zatracovaných průkopníků, přes všechna rizika, výsměch hlupáků a mnohdy otevřenou či dobře skrytou perzekuci neváhají pokračovat, bádat a šířit informace o svých výsledcích.

Lze sestavit ostudně dlouhou listinu se jmény lidí, jejichž poznatky a vynálezy mohly tento svět už dávno změnit k lepšímu. Nestalo se tak. A každý kdo prostuduje jejich případy pochopí, čí to je vina. Je příznačné, že pokusy o rehabilitaci průkopníků jiného světa nebo pokusy o obnovu prací těch, kteří tu už nejsou, provází bučení otupělého stáda neúnavně přesvědčovaného o tom, že za ostnatým drátem vlky ohrazené pastviny končí nejen louka, ale i celý svět… Ne. Náš svět se nezměnil. Snad jen o pozoruhodnou maličkost, totiž že sisyfovské zadky stejných lidí, kteří donedávna zdatně oháněli své odpůrce klackem všeobjímající marxleninské ateistické ideologie a formulí: „Vědaužpřecedávnovíže…“, dnes zahřívají prkna první řady kostelních lavic…

Ne revolucemi, válkami a povstáními, terorizmem, „odvetnými akcemi“, malichernými spory či ideologickými zvraty, proklamovanými protagonisty všemožných stádových a stádečkových „hnutí“, ale jen neustálým NENÁSILNÝM tlakem na ty, kteří povětšinou s vidinou materiálních výhod „převzali zodpovědnost“ za chod věcí, a především změnou odstartovanou uvnitř mozku každého z nás, lze skutečně měnit a nakonec i změnit tento svět.

-gewo-

Zdroj: WM magazín č. 74

Reklamy
One Comment leave one →
  1. Proberte se! permalink
    Červen 19, 2011 02:23

    Válka už začala!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: