Skip to content

Současné novopohanství

Listopad 16, 2010

Programové návraty lidí z křesťanské kulturní oblasti k mimokřesťanským a předkřesťanským náboženstvím nejsou novým jevem. Přesto je o tomto hnutí v dostupné literatuře málo informací. Zatímní nedostatek aktuálních a dobře členěných informací nás vede k tomu, abychom si nejprve ujasnili pojmy kolem novopohanství a pak věnovali pozornost směrům a skupinám, které můžeme odůvodněně pokládat za novopohanské.

Jde o směry přitahující nemalou část současné, zejména mladší české populace. Zatímco dosud většinové křesťanské směry rapidně ztrácejí přívržence, menší a alternativní skupiny včetně novopohanských prosperují. To je také důvodem, proč tomuto spirituálnímu proudu současnosti nově věnovat pozornost.

Co je pohan a novopohan?

Sám výraz “pohan” je latinského původu. Začalo se ho užívat v Římské říši pro obyvatele (mimo Židy), kteří se zejména po oficiálním uznání křesťanství roku 313 nestali křesťany. Nové náboženství se ujalo nejprve ve městech, zatímco venkovské obyvatelstvo (paganus latinsky venkovan, odtud české slovo pohan) se ještě po jistou dobu drželo tradičních kultů.

Výraz “pohan” nacházíme v českých překladech Bible. V původním řeckém textu Nového zákona tomu odpovídají výrazy ethnos (národ), ethnikos (příslušník národa). V tradičním latinském překladu najdeme výrazy gens (národ), a polatinštěný řecký výraz ethnicus. V tom Nový zákon navazuje na starozákonní rozlišení Božího lidu a národů. (Ekumenický překlad z nepochopitelných důvodů používá zcela nevhodného novotvaru “pronárody”.)

Došlo tedy k významovému posunu: z národů odlišných od Izraelců a pak od křesťanů (kteří se chápali jako svého druhu “národ”) se pak stali zatemnělí vesničané nevzdělanci, kterým chybí náležité náboženské vzdělání. Hodnotící náboj se v českém prostředí ještě posílil náhodnou okolností, že slovo pohan je zvukově blízké slovům jako pohana, pohanit. Bohemisté by posoudili, nesehrála-li tato podobnost svou roli již při volbě počeštěného tvaru “pohan”.

Historické návraty k pohanství

Mohlo by se zdát, že v křesťanských zemích je pohanství věcí dávno minulou. V Římské říši a v nástupnické Byzanci měla oficiální christianizace být dokončena uzavřením platónské akademie v Athénách císařem Justiniánem I. Germánské a slovanské národy měly definitivně přijmout křesťanství v raném středověku, v českých zemích v 10., možná 11. století.

Při bližším prozkoumání historických faktů však dojdeme k tomu, že souběžně s vítězným křesťanstvím se v kultuře projevují i původní náboženství. Křesťanství samo přiznaně či nepřiznaně pracovalo s pohanskou látkou zvláště při utváření své teologie a liturgie. Pro některé vzdělance, jak se zdá, bylo toto dědictví mimořádně důležité, a křesťanství bylo jen povinným, nátěrem. Můžeme k nim počítat Boethia, Dionysia Pseudoareopagitu, Jana Scota Eriugenu, Abélarda a některé mystiky?

Mezi prostým obyvatelstvem žila tato tradice v pohádkách a jiných projevech lidové slovesnosti, ve zvycích a zřejmě také v lidovém čarodějnictví. Za příznivých podmínek předkřesťanské motivy ožívají a vystupují na povrch. Tak byla ve Florencii r. 1459 tedy po 930 letech pod vlivem byzantského intelektuála Geórgie Gemista Pléthona obnovena Platónská akademie. V jí blízkých intelektuálních kruzích přichází antická kultura včetně náboženství znovu ke slovu s novou silou. Tento kulturní pohyb se snad právě v tomto smyslu nazývá renesancí, tedy znovuzrozením. Od těch dob až do současnosti působí v západní kultuře oslabené křesťanství a obrozené pohanství vedle sebe, soupeří a prolínají se.

Na postmoderní kulturní scéně je více dědiců renesančního vzkříšení předkřesťanské tradice. Můžeme k nim řadit hermetismus v užším smyslu, jeho vedlejší větve či souputníky, astrologii, alchymii a magii. Něco z těchto podnětů najdeme také v křesťanské theosofii a v rosikruciánském a zednářském hnutí.

O novopohanství můžeme mluvit u těch směrů, které se výslovně vracejí ke starým kultům. Patří k nim pokusy explicite obnovit antická náboženství a náboženství předků dnešních evropských národů, tedy tradice keltské, germánské a baltoslovanské. Nemůžeme však vynechat ani pokusy vracet se ještě hlouběji do minulosti, k archaickému vědomí, k šamanismu a ke kultu božské Matky s kořeny až kdesi v neolitu.

Obnova archaických náboženství evropských národů

Germánské novopohanství

Již v posledních desetiletích 19. století se odehrál pokus vzkřísit na širším okultním pozadí prvky původního germánského náboženství a postavit je do služeb německého nacionálního obrození. Na myšlenky okultisty Edwarda Bulwera-Lyttona o budoucí nadlidské rase navázala r. 1887 Společnost Vrilu. Později, r. 1918 se k těmto snahám připojila Společnost Thule. Tvrdívá se, že členy tohoto okultního řádu byli Adolf Hitler, Rudolf Hess, Heinrich Himmler, Hermann Göring a Alfred Rosenberg. Tyto dvě společnosti zaměřené na praktickou obnovu germánského novopohanství pak spojili síly v nacistickém institutu pod názvem Německé dědictví předků (Ahnenerbe), jehož úkolem bylo zkoumání germánské mytologie a historie. Německé novopohanství se, jak je známo, neprosadilo masově. Bylo možná jakýmsi skupinovým esoterismem příslušníků SS. Co se týče působení na masy, vsadil nacistický režim spíše na ochotné spolupracovníky z křesťanských církví.

Dnes germánské náboženské tradice žijí především v podobě odinismu. Uctívají vedle Odina (zvaného též Wotan nebo Woden) další germánské bohy, Thora, Freyu, Lokiho, Baldera a komunikují s různými dalšími bytostmi. Pěstují germánské či nordické ctnosti odvahy, rodové soudržnosti, pracovitosti. Působí v Německu, ve skandinávských zemích, zejména v Norsku a také v USA.

Nejde o velké organizace, spíše o neformální síť malých skupin („příbuzenstev“ a „krbů“). Nepokládají se ale za pokračovatele nacistických neopohanských směrů. V této souvislosti je ovšem zajímavá ruská spirituálně i politicky laděná společnost Arctogaia, jejíž autoritou kromě konzervativního a nacionálního pravoslaví a kromě klasického hermetismu (zejména Julius Evola a René Guénon) je také Hermann Wirth, znalec germánské či nordické mytologie a jedna z autorit zmiňovaných německých hnutí a ústavu Ahnenerbe.

Keltský revival

Zájemci neuspokojení zavedenými vyznáními obracejí pozornost také ke keltskému dědictví. Původní náboženství těchto etnik je poměrně dobře doloženo předkřesťanskými římskými autory a ranými křesťany této oblasti. Keltské křesťanství ničilo náboženskou tradici, na níž navazovalo, s menší vehemencí než u Germánů a Slovanů. Grálové a artušovské legendy vyprávěné a zapisované ve středověku zachovávají v křesťanském odění četné původní keltské prvky.

Pozornost dnešních zájemců především v anglicky mluvícím světě se zaměřuje na druidy, tedy keltské mudrce a kněze. V novověku se objevilo několik druidských řádů, které se snažily uchovat poslední zbytky keltského folklóru. Některé jsou spíše kulturními nebo dobročinnými spolky, jiné pěstují rituál a snaží se o jakousi duchovní praxi. Barrett cituje z vyznání jednoho z nich mj.: “… Věříme, že příroda je vtělením Bohů. Věříme, že všechen život je posvátný a nemělo by se mu ubližovat. … Věříme, že našim cílem je získávat moudrost zkušenostmi. …” (s. 289 – 290)

Blízko keltského novopohanství je čarodějnické hnutí Wicca. Jeho náplní je uctívání Matky země, např. pod jménem keltské bohyně Ceridwen jako symbolu přírody a jejích sil. Významnou organizací tohoto směru s původem v USA je Cymry wicca uznávající vedle tradiční Bohyně ještě Rohatého Boha (odpovídajícího keltskému Cernunnovi) a Dítě Světla. Základními uskupeními wiccanského směru odvozeného od působení Geralda Brosseau Gardnera (1884 – 1964) je coven v čele s velekněžkou a veleknězem. Rovněž hlavní božstva jsou takto polarizována.

U nás působící Bratrstvo Keltů se opírá o rytmus keltských svátků. Jeho veřejnosti dostupné aktivity ale mají spíše kulturní charakter (koncerty, besedy, přednášky, prezentace knih, výlety). Aspoň někteří z nich vycházejí z předpokladu, že jsme sice v minulosti přijali slovanský jazyk, ale našimi předky byli Kelti. Hledají tedy keltské kořeny naší kultury.

Baltoslovanské náboženství též ožívá

Původní náboženství slovanských (a baltských) národů je špatně doloženo. Je k dispozici málo spolehlivých soudobých zpráv. Jeho rekonstrukce je proto nesnadná. Na historické informace musela navázat bohatá obrazotvornost.

V březnu 2001 vzniklo občanské sdružení Rodná víra se sídlem v Praze, které si oficiálně klade cíle kulturní, historické a morální. Náplní setkání za účasti dalších příznivců bývají ale i rekonstrukce slovanských obřadů, oslava zimního slunovratu, uctění Jarovíta a pálení Morany, jakož i postřižiny chápané jako vítání dětí do života. Má tedy jisté náboženské aspekty. Udržují kontakty s podobnými skupinami vznikajícími v jiných slovanských zemích, se Slověnským kruhem v Srbsku, s polským hnutím Odala a s tamní Náboženskou společností Slovanského náboženství s rozpracovanou naukou a bohatou aktivitou na obranu práv mimokřesťanských náboženství v Polsku. Na Slovensku též vznikají sdružení jako Perunov kruh nebo dynamické občanské sdružení Priestor, které kromě slovanské jednoty Domudra zaměřené spíše na duchovní cíle rozvíjí též alternativní politické a ekonomické aktivity. Oporou všech těchto aktivit mohou být slovanské náboženské komunity v Rusku sdružené pod názvem Dom Svaroga; bohaté aktivity vyvíjí také sdružení Koľada Vjatičej, Perunovo nasledije a Rodolujbie, na něž se (mezi jinými) odkazuje na internetových stránkách Rodné víry.

Antická náboženství dnes

Antická náboženství (egyptské, řecké, římské, případné též perské) se liší od dosud probraných tím, že jsou velmi dobře dokumentována. Víme mnoho o jejich mýtech, naukách, obřadech, kněžstvu a o osobním prožívání. Již zmíněná renesanční snaha o oživení umrtvených tradic vplynula do duchovních uskupení různého zaměření. Často jde o křesťanský základ pouze doplněný jistými aspekty antických mystérií, gnosticismu, hermetismu nebo alchymie, které pro tradiční křesťanské církve nejsou přijatelné. Představiteli takto upraveného křesťanství mohou pro nás být Jakub Boehme, Johann Georg Gichtel, Johann Valentin Andreae, Louis Claude de St. Martin, Franz von Baader, Johann Wolfgang Goethe a Rudolf Steiner.

Některé směry se však výslovně vracejí k antickému předkřesťanskému náboženství. Zde nám je může reprezentovat Ordo Templi Orientis (Řád východního chrámu) a jeho náboženský projev pod názvem Gnostická katolická církev. V jejich “gnostické mši” se vzývají mimo jiné egyptská božstva Nuit, Tahuti, ale i jiné síly či bytosti jako Slunce, a též Chaos, Babalon či Bafomet. I když se O.T.O obvykle řadí do jiných souvislostí, měl by být připomenut i zde jako další varianta explicite novopohanských směrů současné spirituality.

Sociální a kulturní pozadí novopohanství

Novopohanský aspekt současné postmoderní kultury se neprojevuje pouze v malých, relativně uzavřených skupinkách nadšenců pro obnovu starobylých kultů. Promítá se do celkových kulturních tendencí. Současná západní civilizace již není jako celek tak jednoznačně křesťanská, jak se donedávna zdálo. Křesťanství (spolu s judaismem) sice ještě stále tvoří její náboženský základ, a v některých zemích (USA, Polsko, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Itálie) i výraznou většinu. Prosazují se ale také tendence, které bychom mohli nazvat romantickým archaismem a kulturním polyteizmem.

Romantický archaismus

Průmyslová a později komputerizovaná společnost, virtuální svět vytvářený všemocnými médii, náhražkový svět odloučený od přírody, tyto aspekty moderní a postmoderní civilizace mnoho lidí dráždí. Nemají chuť se na něčem takovém podílet. Zdá se jim, že došlo ke znásilnění přírody a k odvratu od ní. Jejich programem je návrat k přírodě a k nejstarším vrstvám tradice. Kořeny této sociální a kulturní deviace vidí v moderním racionálním myšlení. Proto se hodlají vracet k archaické kultuře, k mýtům, k magickému vědomí a také do mateřského lůna přírody.

Zdá se, že vůbec nejvlivnějším fenoménem této spirituality orientované na přírodní síly v člověku a kolem něj je soubor spisů Carlose Castanedy, jejichž hlavní postavou je šaman z indiánského kmene Yaqui zvaný v knize Don Juan Matus. Autor popisuje, jak je postupně zasvěcován do odvážné duchovní cesty směřující k vnitřnímu osvobození. Náplní této cesty je výuka jemného a přesného vnímání, práce s vlastní vnitřní silou, ale také se strachem, s bolestí a různými podobami utrpení prostřednictvím setkávání se skrytými silami přírody. Druhotná literatura tyto příběhy svým způsobem komentuje (u nás např. autor píšící pod pseudonymem Gato) nebo je převádí do metodicky zpracovaného souboru jakýchsi duchovních cvičení (Victor Sanchez).

Duchovní, ba až přírodně náboženské projevy, odvrat od západních civilizačních hodnot, ba někdy i resignace na angažovanost a tvorbu – to se nevyskytuje zdaleka jen ve wiccanských covenech, keltských či slovanských rituálních kroužcích. V podobě jemných náznaků a hravých nápodob se projevují i v široce přijímané ekologické mentalitě. Protagonisty nebo aspoň pomocníky novopohanské mentality současnosti jsou vlastně všichni, kdo moderní nesrovnalosti řeší návratem spíše než odvážnými reformami, které by civilizaci pomohli pohnout o krok dál směrem za modernu.

Kulturní „polyteizmus“

Tradiční pohanství nelze ztotožňovat s polyteizmem. Muslimové jsou strohými a přísnými monoteisty, v náboženstvích indického a čínského původu jsou přinejmenším monoteistické tendence. I předkřesťanská náboženství Západu v pozdní antice směřovala k jednomu Bohu.

Přesto ale můžeme po staletích judeo-křesťanského monoteizmu mluvit v našem euro-atlantickém kulturním okruhu o “smrti jediného Boha” a “znovuzrození bohů”. Tak charakterizuje naši dobu David L. Miller. Má na mysli rozšířenou náboženskou lhostejnost, ateizmus a nenáboženský výklad křesťanství. (J. A. T. Robinson, Dietrich Bonhoeffer, Harvey Cox, u nás Otakar A. Funda).

Po kulturní “smrti Boha” se podle některých vykladačů probudili bohové, a to nejen v kroužcích, které se obecně kulturně nebo i nábožensky věnují obnoveným polyteistickým kultům, ale nepřímo i v západní kultuře v celku. Geisler ve svém článku připomíná, že pro značnou část lidí již neplatí úvaha „jeden Bůh – jedna pravda“, dokonce už ani ne „jediná vědecká pravda“.

Společnost se stala multikulturní. D. L. Miller vidí polyteizmus už v tom, že „… existují různé hodnoty, různé vzorce organizace společnosti a principy, jimiž se člověk řídí v politickém životě.“ Vedle tohoto sociologického „polyteizmu“ se i do filosofie vlomil relativismus, podle nějž souběžně platí různé, ba protichůdné výklady jedné a téže skutečnosti. A za tím právě můžeme vidět ne vždy vědomý a ne vždy přiznaný náboženský základ. Naše zkušenost společenských intelektuálních a psychologických „světů“ je v hloubce náboženská. Jinými slovy politický a kulturní mnohost je vnějším projevem hlubokého fundamentálního, vlastně náboženského základu.

Závěr

Výklad postmoderní plurality jako novopohanství se zdá být přehnaný. My všichni pluralisticky smýšlející současníci asi hned nejsme (novo)pohany. Pluralita vytvořená v prostoru původně křesťanské společnosti je ale vysvětlením překvapivé popularity polyteistických kultů. Hluboká krize současné společnosti a absence společně přijímaného programu reformy a obnovy se projevují útěkem od odpovědnosti. Dochází k regresi před civilizaci a k radikálnímu neakčnímu pluralismu v kultuře, někdy i v náboženství. Dialog mezi různými směry pomůže znovu objevit étos veřejného i soukromého života. Pokud jsou k tomu novopohanské směry ochotny, jsou k takové rozpravě zvány.

Převzato z časopisu Dingir č. 1/2002

Reklamy
komentářů 11 leave one →
  1. Budislav permalink
    Listopad 23, 2010 18:02

    pán Kwersky, náboženstvo nie je univerzálny všeliek na neduhy spoločnosti. stali ste sa obeťou dezinformácii. kritizujete Rodnú víru na základe toho čo ste si prečítali na ich internetovej stránke? nezdá sa vám to trocha povrchné? rovnako povrchné sú aj Vaše vedomosti o vonkajšej a tobôž o vnútornej podstate predkresťanskej IE spirituality. Tá Vaša kabalisticko – hermetická teória o podstate európskeho pohanstva je veľmi svojská. Celkom by ma zaujímalo na akej internetovej stránke ste sa to dočítal. Cítim v tom zápach ultrakatolíckych vlastencov:)

    Mám pocit, že ste sem neprišli diskutovať, len provokovať a písať hanopisy. Vaša radikálna antipatia voči všetkému čo súvisí s pohanstvom je očividná. Ste skalopevne presvedčený o svojej pravde a usmievate sa na nás „nevedomých“ zo svojho piedestálu iluzórnej vševedúcnosti.

    Novopohanstvo v štýle Wiccy, neodruidizmus a pod. možno považovat za multikulti produkt, ale určite nie etnické vetvy novopohanstva, medzi ktoré sa zaraďuje aj slovanské rodnoverie. Inak ľudí s Rodné víry poznám celkom dobre a žiadni multikulti ľudia to veru nie sú, ale možno o tom nevedia:) nie sú to však ani žiadni radikáli naplnení nenávisťou a zrejme preto sú Vám neni sympatický, že pán Kwerski?

    Apropó, aký je váš postoj ku kresťanstvu? Zdá sa mi, že skôr pozitívny. Prečo je tomu tak?
    Asi ste naleteli na tú propagandu ktorá hovorí, že autorské práva na morálku má kresťanstvo:) Netvrdím, ze krestanstvo niečím neobohatilo europsku kultúru, ale negloriofikujme ho tak. Ja si neidealizujem našich staroslovanských predkov, neboli to určite žiadni „brahmáni“, ale je chybou vidieť ich len ako tupých barbarov bez etického kódexu.

    Pán Kwerski , možno sa mýlim, ale nepatríte k tým, čo si myslia, že krestanstvo (cirkev) je ochranným štítom europy pred moslimami? ďalšia stará demagógia:) Preboha, veď už nie je stredovek, žiadna križiacka výprava sa konať nebude:) Cirkev má veľkú moc, ale nie až takú ako v stredoveku.

    Zhodneme sa snáď len v tom, že autentický návrat k pohanstvu nie je možný. A ja k tomu pridávam, že ani potrebný. Na starých základoch vybudujme niečo nové. cielené a kŕčovité napodobňovanie nemá význam. sú však ľudia, ktorí opustia civilizáciu a žijú niekde na samote u lesa. Tam ten takmer autentický návrat k svetonázoru našich predkov je možný. Pán Kwerski, vy so mnou určite nesúhlasíte že? Máte na to právo. Ja Vám svoje názory nevnucujem, je možné, že sa v niečom mýlim, nie som vlastníkom pravdy. Stále ju hľadám, zdá sa mi, že sa okolo nej „obtieram“, ale v rukách ju ešte pevne nedržím. Pravda je totiž ako klzký had, ľahko sa vám vyšmykne z rúk a jej jed niekedy pomáha, inokedy zabíja. domnievam sa, že mojim cieľom a osudom je večné putovanie. Vy ste už našli vašu Veľkú Pravdu, trocha vám závidím. Ale viem aj to, že vaša Pravda, vaša cesta, by ma nedokázala uspokojiť.

    Pán Kwerski, vieme proti čomu ste, ale prezradte nám za čo ste. Jestvuje nejaká filozofia či ideológia, ktorá je vám blízka. Prípadne máte svoju vlastnú filozofiu či teologiu?

    Ospravedlňujem sa za miesta, kde som sa nechal ovládnuť svojim egom a neodpustil som si ironický či sarkastický tón. bola to skôr obrana ako útok.

  2. Kwersky permalink
    Listopad 21, 2010 21:29

    Něco tak hlubokého a tajemného jako je obchodování s deštěm?

  3. Wolf permalink
    Listopad 21, 2010 19:12

    Popsaný pohled se mi jeví dosti povrchní, Kwersky. Samozřejmě se nic nikam neroubuje :-)
    Vidění Peruna jakožto „archetypu elektrického výboje“ je čistě Váš konstrukt, duchovno se týká skutečně něčeho jiného a hlubšího, což Vám patrně zůstává skryto. Což nemyslím ve zlém.

  4. Kwersky permalink
    Listopad 21, 2010 17:46

    Tedy novopohanství v podání Rodné Víry je definováno jako principielně univerzální duchovní škola podléhající rekonstrukci na základě akademických pravd, tato duchovní škola je pouze dále roubována na kulturně geografická specifika určeného regionu… a tímto způsobem se definuje Rodná Víra jakožto slovanské novopohanské náboženství.
    Hmm, tak nějak si představuji školu multikultury nabalenou do pohanského hávu v praxi.

    Pokud je Perun archetyp elektrického výboje, potom nevidím význam v tom uctívat elektřinu. Pokud je Perun archetypem nějaké tehdejší společenské hierarchie, či společenského řádu, takový společenský řád považuji za neschopný řešit problémy v 21. století.

  5. Wolf permalink
    Listopad 20, 2010 01:14

    Zajímavé, Kwersky, jak mohou jeden text 2 lidé chápat zcela rozdílně :-) V citátu z webu Rodné víry skutečně nenalézám ani stopy hermetismu, natož kabaly. Říká fakticky jen to, že slovanské pohanství má indoevropské kořeny a některé shodné rysy s původním, čili etnickým pojetím náboženství celosvětově. Tedy, slovanské pohanství má jisté rysy jako kmenová náboženství kdekoliv na světě – jedná se však maximálně o stejnou formu (např. polyteismus, víru v duchy živlů, kult předků), konkrétní obsah však je samozřejmě rozdílný dle jednotlivých etnik.
    Skutečně v tom však nevidím hlášení se Rodné víry k budování šedé multikulturní masy, ale přihlášení se ke konkrétní původní etnické víře. Ne nadarmo jde v praxi často pohanství ruku v ruce s vlastenectvím, národovectvím či nacionalismem, protože v obou případech se jedná o obranu etnického aspektu. K tomuto odkazu se hlásíme i my zde a věřím, že nás snad kvůli tomu z multikulti propagandy obviňovat nebudete…
    Jestliže Rodná víra napíše, že používá k rekonstrukci pouze autentické prameny, které vědci potvrzují za autentické, nejedná se zde o žádný akademický výklad pramenů, ale obecnou shodu na tom, že např. Helmoldova slovanská kronika není padělek.
    Jinak zde proti sobě stojí proti sobě 2 základní pojetí eklektismus a rekonstrukcionismus. Pokud Vás zajímají podrobnosti, odkazuji na zdejší příspěvek:
    http://bratrstvi.net/2010/01/27/michael-f-strmiska-tradicni-pohanstvi-versus-eklekticke-rekonstrukce-minulosti-versus-jeji-vytvareni/
    V tomto je Rodná víra, dle mého názoru, možná příliš rekonstrukcionalistická.
    Osobně dávám přednost „zlaté střední cestě“ – maximální snaze o rekonstrukci při současném akceptování potřeb a představ dnešního člověka. Ale aby bylo pohanství živá víra, je potřeba ji obohacovat i nyní. Ani pohané ji kdysi nevnímali jako něco zkostnatělého a dogmatického, zděděného po předcích, ale přetvářeli ji tím, jak jí žili. Však i křesťanství zpřed 2000 let má dnes jinou podobu než před 100 lety, natož před 2000. Tupé rekonstruování vede k dogmatismu, přebujelé vymýšlení k fantaziím, jež nemají s původní vírou nic společného.
    Blavatská sice věřila v nesmysly, což si myslíte i vy o pohanech, nicméně to z ní ještě nedělá autentickou pohanku, jak jste se zde o ní vyjádřil. Opravdu bych tuto teosofku, či okultisty vůbec, neházel do jednoho pytle s rodnověrskými autory a představiteli.
    Peruna lze přece dnes vnímat „moderně“ např. jako archetyp určitých přírodních aspektů, jak je vnímalo slovanstvo, ne jako doslovnou postavičku metající blesky. Stejně tak by vás asi dnes právem hnali křesťané, kdybyste se jim snažil vnutit myšlenku o Hospodinovi jako dědečkovi sedícímu na mráčku, protože na freskách v kostelech tak bývá zobrazován.
    Obecně vzato, vy vnímáte pohanství jako něco přežitého, možná dokonce škodlivého (viz Vaše představa o úloze v multikulti), já naopak pozitivně jako vyjádření etnické podstaty na duchovní úrovni, což z pohanství v dnešní době poznamenané odnárodňováním činí právě potencionální zbraň i proti zde tak často zmiňované multikulturizaci.

  6. Kwersky permalink
    Listopad 19, 2010 13:31

    Rád posloužím, citace ze stránek Rodné víry:

    „Obecně slovanské náboženství náleží do rodiny náboženství indoevropských. Indoevropská náboženství mají mnohé vazby s jinými euroasijskými náboženstvími a nakonec i shodné obecně antropologické rysy s ostatními původními náboženstvími celého světa. “

    Multikulturní a multietnický!!! duch tohoto sdělení je patrný na první pohled, samozřejmě to není nic jiného než odkazování se na hermétismus a kabalistické tradice ve slovanských barvách.

    „Slovanské náboženství se však nedochovalo do dnešních dnů v ucelené podobě. Proto musíme toto náboženství rekonstruovat a oživovat. Rekonstruované a oživené slovanské náboženství se nazývá slovanským rodnověřím. Užívány jsou i jiné názvy – slovanské pohanství, jazyčnictví, starověří, perunismus a některé další. Vše označuje jeden a tentýž jev. Pro rekonstrukci slovanského náboženství jsou užívány pouze autentické prameny. Pod pojmem autentické prameny rozumíme takové prameny, jejichž pravost je odborníky všeobecně přijímána. Proto nemůžeme k rekonstrukci užívat takové prameny, jejichž věrohodnost je sporná, např. české Rukopisy či Slovo o pluku Igorově, neboť by tím mohl být nesprávně položen základ víry. Ze stejného důvody odmítáme i texty, které byly odborníky jasně označeny za nepravé, jako je např. tzv. Velesova kniha či Véda Slovanů. Z důvodu nemožnosti ověření rovněž nemůžeme použít pro rekonstrukci různá zjevení, vidění či vnuknutí jednotlivců či slova jedince, který se považuje nebo je jinými považován za jakýmkoliv způsobem vyvoleného, osvíceného či předurčeného. “

    Tento odstavec se snaží složitým způsobem vysvětlit, že jediné, co bude považováno za slovanské, jsou akademické pravdy, neboli odkazování se na fetiš vědecké autority, kterou navíc může příjmat nebo hlásat jakýkoli neslovan, klidně i Pakistánec. Osobně mi tento akademický přístup k pohanství nesedí, možná to bude tím, že původní pohani nic takového neznali.

    Blavatská věřila v podobné nesmyslné pohanské principy jako staří slované, zatímco novodobí rádoby pohané se spoléhají na akademické postupy a různé ateistické racionální akademické argumentování, čímž popírají svoji „pohanskou víru“ a proto zde vzniká multikulturní maglajs. Novopohan se chytá do vlastní pasti.

    Jak někdo může věřit ve vládce blesků Peruna, když to, co zosobňuje Perun rekonstruoval následováním všeobecně schválených akademických pravd a přísné racionality, tudíž i jemu musí být jasné, že blesk je elektrický výboj na obloze a jeho úder nepodléhá suverénímu rozhodnutí metafyzické osoby Peruna, nýbrž podléhá naprosto odlišným zákonům fyziky.

    Čili při rekonstruování pohanské víry se spoléháme na přísně vědecké postupy a různé nevyvratitelné „důkazy“, zatímco při aktu pohanské víry tyto principy popíráme a chceme věřit tak „jak věřili oni“.

  7. Wolf permalink
    Listopad 19, 2010 11:59

    Kwersky, můžu se zeptat, jak konkrétně podporuje Rodná víra multikulti mašinérii propagací vlastního etnického náboženství? Dle mých informací mají zakladatelé spíše nacionalistické kořeny pojící se k castistům. Kdyžtak mrkni na nějaký rodnověrský ruský web, ty s multikulti propagandou nemají společného nic, naopak před ní varují!

    Klasické mravní zásady o NEpokradeš, NEzabiješ atd. uznává každá společnost, na to není třeba desatera ani křesťanství. Osobně spíše oceňuji pohanské „devatero“, které neříká konkrétně co NEdělat, ale jaké hodnoty ctít: čest, odvahu, pravdu, věrnost, sebeovládání, pohostinnost, úsilí, nezávislost, vytrvalost.

    Na předkřesťanskou tradici samozřejmě navazovat lze, ona se nevytratila, částečně je stále přítomna v křesťanství, folkloru i nás samých. Pohanství je však oproti němu stále živé díky sepětí s přírodou (v němž křesťanství vždy spatřovalo spíše ďábelské síly), nestaví na strnulé importované ideologii. V praxi, co třeba stále živý odkaz antických autorů oproti tmářským křesťanským dílům novověku?

    Blavatské a spol. se zde nedostává prostoru právem, protože teosofie apod. s evropským pohanským odkazem nesouvisí. Samozřejmě ale odkazy na neznámé pasáže, kde se Blavatská vyjadřuje např. k Perunovi či Wotanovi, uvítám :-)

  8. Kwersky permalink
    Listopad 19, 2010 11:14

    Samozřejmě že podobné novopohany znám, někteří dokonce napojeni na bývalou kocábovskou stranu. Takové stružení „Rodná víra“ je ukázkový příklad malého kolečka v multikulturní mašinérii, v našich končinách samozřejmě nevinně zabaleno do slovanských barev.

    Navazovat autenticky na předkřesťanskou tradici není příliš možné, uběhlo už tisíc let. I když se ti to nebude líbit, svým pojetím morálky a výchovy vycházíš z křesťanských morálních kodexů jako je desatero, i tvoji i moji rodiče z toho vycházely, za ta století to přešlo do krve. Navíc pojetí morálky starých barbarských slovanů bylo v některých věcech velmi odlišné a nedá se říci, že lepší nebo užitečnější.

    Jako autentické novopohany si představuji nějaký okultní směr ve stylu madam Blavatsky, Gurdžijev a jim podobní, čehož se na těchto stránkách příliš nedostává.

  9. Wolf permalink
    Listopad 18, 2010 12:51

    Kwersky:
    Jistě, Štampach by jakožto křesťan oceňoval „novopohany“ jen v rámci multikulti zájmů. Oni však tuto roli v praxi neplní, tudíž nemohu souhlasit s názorem o „novopohanském“ kolečku v multikulti mašinérii. Pokud znáte nějaké „novopohany“ osobně, obhajují snad jakožto zastánci etnické a tradicionální pohanské ideje multikulti trend? Samozřejmě ne, pokud nejde o vyznavače wiccy, hippie pohanství či podobných paskvilů. Jakožto následovníci svých předků, kteří si cenili vlastní kulturu před cizí, jsou dnes „novopohané“ spíš nositelé nepopulárních etnických a tradicionálních hodnot.
    Multikulti se buduje tím, že se v určitém místě propagují všechny možné kultury, kromě své vlastní. Tudíž v Evropě skutečné „novopohanství“ nebude nikdy nástrojem multikulti. Teoreticky by se tím nástrojem mohlo stát v třeba v Africe, nicméně, jak vidíme na každém kroku, „multizkulturňuje“ se především Evropa přejímáním cizích kultur.
    Novopohanství vychází především z předkřesťanské evropské kultury. To, co z těchto předkřesťanských kořenů, nejen evropských, vychází je spíše hermetismus, ne naopak. Hermetismus je natolik široký pojem, že v něm lze najít i anarchistický liberalismus, není však rozhodně jeho hlavním rysem a novopohanství již vůbec ne.
    A pokud jde o kabalu, která bezpochyby tvoří výraznou část hermetismu, tak dle mého názoru spíše dogmaticky působí (viz hermetické řády inspirované kabalou, jako Zlatý úsvit , vs. aktuální snahy o vytváření nových nedogmatických modelů v rámci chaos magie).

  10. Kwersky permalink
    Listopad 17, 2010 11:39

    1) Novopohanství vychází z hermetismu. Hermetismus je svou povahou tolerantní a prostý jakýchkoli strnulých dogmat, tj. anarchistický liberalismus.
    2) Největší součást hermetismu je dnes židovská kabala.
    3) Ne, nejsem křesťan.

    Přesně tak, novopohanství je jedno z koleček v multikulurní mašinérii.

  11. Hlutwig permalink
    Listopad 17, 2010 02:14

    Hm, přehled je to pěkný, cožpak o to, ale není v něm ani stín židokřesťanské sebereflexe. Jakoby jejich metody, kterými kdysi likvidovali pohanství, nikdy neexistovaly. Kromě toho pan Štampach se podílí svými články na provozu militantně havlovského Deníku Referendum, kde velebí liberalismus až se hory zelenají.
    Tedy docela věřím tomu, že by novopohany kamsi rád pozval, ale jakožto jedno z koleček multikulturní společnosti. Ostatně, ani se tím moc netají. Patrně není nad uhnívání společně s židem či křesťanem, že ?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: