Skip to content

Duchovní směry v našem nacionalismu

Listopad 9, 2010

Níže naleznete příspěvek od jednoho našeho křesťanského čtenáře. Jedná se o reakci nejen na celkové  vyznění tohoto webu, ale duchovní proudy v českém nacionalismu obecně.  Vzhledem k zde často zmiňované pohanské toleranci jsme se rozhodli úvahu zveřejnit. Ponecháváme v původním znění, pouze mírně stylisticky učesané. Ctěné čtenářstvo ubezpečujeme, že tento příspěvek v žádném případě neznamená  „novou éru“ v zaměření tohoto webu.

Redakce

V České republice, stejně jako v celé Evropě a Americe existuje nespočet subkultur, kultů a směrů plujících napříč pravicovou scénou. Můžu zde jmenovat více známé jevy : naziskinheads, kališníci či klasičtí nacionalisté. Máme tu i méně známé jevy, například nacionalistické hippies (Tažní ptáci), katolické vlastence nebo třeba národní bolševiky. Ideologií a směrů, odchylek je prostě mnoho. Soustřeďme se na náboženské směry jako takové mezi českými vlastenci, kteří jsou jak křestané, tak i pohané.

Paradoxně  se nacionalista pohan,křestan či ateista shodnou v podstatě ve všem kromě svého náboženství. Novopohané často argumentují že poslouchají sílu krve svých předků Matku Zemi atd.,křestané, že ctí tradici svých otců – přez 1000 let tradice křestanství – a ateisté se ohánějí např. Nietzschem. Všichni mají svým způsobem pravdu. Když někdo navazuje na udatné husity, kde byl národní prvek, či křižáky, co zachránili Evropu před Islámem. Je přirozené, že každý, kdo v něco věří,  tak nedůvěřuje nečemu jinému. Někdy dle mého názoru dochází ke zcela nepřiměřeným a někdy i zbytečným útokům na katolickou církev. Jako katolík to pociťuji. Někdy se nadává na křižáky a inkvizitory a někdy zase na pseudohumanismus. Kdo chce psa bít hůl, si vždycky najde.

Faktem je, že máme krásnou a bohatou historii, a došlo k prolnutí pohanských a křestanských prvků. Máme Staré pověsti české a historie si je třeba vážit jako celku. Třeba mýty o slovanských bozích a příchod Cyrila a Metoděje to vše bylo v pořádku. Jako katolík ponechávám úctu ke kněžně Libuši a věřím, že nejaký pohan nebude plivat na Sv. Václava. Někde dojde k pochopení nacionalistů mezi sebou více a někdy méně. Lidé se shodnou spíše v tom, co je špatné. Třeba je fajn, že každý patriot hodí do odpadkového koše multikulturní výplach, sionismus , islám, globalizaci, a další věci, jak se ukazuje, čím dál tím víc patří na smetiště dějin.

Všimněme si, že nacionalisté všech směrů se odkazují na slavné bitvy, ať už někdo má rád vikingy nebo jejich potomky křižáky. Skoro všichni čeští králové bojující se za naší státnost byli horliví křestané. Křesťanská víra jim pomáhala v boji. Zároveň ctila pouto české krve. Tak to má a měla většina křestanů patriotů v dějinách. Heslo „Nic než Národ“ je hodně důležité. Zatímco se tady hádáme o podružných věcech, naši nepřátelé sílí. Zneužívají všechno, co můžou. Učebnicový příklad – Strana zelených. Je fajn, že propadli, víme co jsou zač. Pod pláštíkem ekologie hlásají protinárodní politiku. Někdo, kdo si to s tim spojí, může říci: „nesnášim ekologii.“ Stejně tak Michael Kocáb je z evangelické rodiny a jeho otec byl farář – nekdo může říci: „nesnáším křestanství.“ Přitom znám osobně věřící členy evangelické církve, co by Kocábovi nejradši utrhli hlavu.

Zde  to vidíme. Setkal jsem se s nenávistí vůči ekologii i křestanství jen proto, že někdo neco zneužil, totálně zdiskreditoval a někdo si to špatně vyložil. Všimněme si, kdo za záclonkou rozdmýchává spory. Na křestanský kříž se plivat může a na Davidovu hvězdu ne. Každý den vychází milony Lidových novin a přílohy pátku a další škváry,  kde se otevřeně plive na český národ a vyzdvihují se menšiny.
Zamysleme se, co je důležité a co je podstatné. Opravdu se zamysleme nad tím, co je důležité více a co méně.

Vlastenec

Advertisements
komentářů 65 leave one →
  1. Hlutwig permalink
    Listopad 29, 2010 00:09

    Borovskej:
    „Proč by nemohl být nacionalista zároveň sionistou? “

    Jsem-li nacionalistou, pak mám na mysli především můj vlastní národ, nikoliv nějaký cizí či jakousi blízkovýchodní lobbistickou skupinu. Pokud chcete, aby se Židi přesídlili do Izraele, tak to z Vás ještě nedělá sionistu. Nacionalista může mít se sionisty leda tak momentálně společný zájem, ale nemůže to s nimi jaksi…. prožít s příslušnou etnickou sounáležitostí. Pokud tedy sám není Žid.

  2. Vlastenec permalink
    Listopad 28, 2010 13:38

    Borovskej: No svým spůsobem se nevylučuje.Názor Čechy aby byly Češi v Čechách,Nemci v Nemecku,Poláci v Polsku a no dobře Židé v Israeli,Vietnamci ve Vietbnamu a Černoši v africe je v pořádku.
    Židé byly a jsou v Čechách cizorodý prvek a mají víc práv a moci než samotní Češi.Přirozeně se to nám nacionalistům nelíbí…… Nevylučuje se to s názorem aby mněli svůj stát.
    Ten názor sice mám ale jako ostatní ultrapravičáci bych ten stát nikdy nepodporoval.

  3. Listopad 28, 2010 10:25

    Dotaz na autora: Proč by nemohl být nacionalista zároveň sionistou? Nemyslím izraelský nacionalista, tam to přímo vychází, ale i český. Vezměme si příklad z historie, Josefa Rozsévače (Jana Rysa), vůdce kolaborantské Vlajky. Ten sám sionistou byl, chtěl shromáždit židovský národ v místě dnešního Izraele, vadilo mu, že žil v diaspoře. Jak se tento názor vylučuje s českým nacionalismem?

  4. Vlastenec permalink
    Listopad 25, 2010 18:34

    Národní bolševik:To co říká te je sice pravda ale zase tu je velké ALE.
    V Rusku to bylo složité ty komusinstické vesnice na Sibiři.Menševici bolševici všechno.Jistě kromně Trockystů mněly národní prvek všichni a všichni se schodovali že tam neklapalo všechno.Jen pořád mi zevšeho nejsipantičtější příjde Car Mikuláš a Carismus.
    Rozhodně byly lebší bílý než rudý…………………………..

  5. Listopad 24, 2010 16:49

    1. ani ti ne. Jak říkám, Stalin pro národní bolševiky nikdy nebyl fetiš – ani tady, ani v Rusku. Jistě, jak už jsem psal, v Rusku je Stalin téma a předmět věčné schizofrenie. Nedivil bych se, pokud by na něm někteří jednotliví nacbolové ulétávali. Ostatně, to se tam děje napříč ideovým spektrem, i u tvých kolegů z NS. Ale Stalin nikdy nebyl zdrojem idee národního bolševismu.

    2. Čína? Sice nevím co zrovna na tamějším režimu je „židovského“, ale tamní režim je typický státní kapitalismus. V překladu, rozhodně bych nechtěl žít v zemi, kde mě bude týpek se samopalem honit na více jak dvanáctihodinové šichty to továren západních firem a já budu rád pokud budu mít na žrádlo.

    3. osobnosti? Koukni se na našem webu do položky „Osobnosti“.

    4. jsou si rovni – každý je v něčem silný a v něčem slabý. V celku se však silné a slabé stránky rovnají (kompenzují) podle vzoru postavení v koloběhu zrození a života. Jistě, husa není chytrá tolik jako šimpanz. Ale zase mu uletí. Stejně jako někdo je chytřejší, někdo silnější, někdo je schopný se více adaptovat, jiný více vydržet, další má neuvěřitelně pevné společenské a rodové vazby, nebo naopak hlubokou individualitu… To je různorodost, ne nerovnost.

    5. Národní bolševismus není komunismus. Národní bolševici vznikli prakticky zároveň s komunistickými bolševiky, jen ti se nakonec stali úspěšnější a známější. Nás pak vybíjeli. Jsou to ale dvě rozdílné ideologie. Malá historická exkurze do historie ruského „bolševismu“:
    „Vše začalo na přelomu devatenáctého a dvacátého, století, kdy se ilegální Sociálně demokratická dělnická strana Ruska rozpadla na dvě samostatně působící části, které sami sebe nazývaly menševiky (menšinstvo = menšina) a bolševiky (bolšinstvo = většina). Zatímco menševiky bychom mohli přirovnat k dnešním radikálnějším sociálním demokratům, tak bolševiky tvořili stoupenci různých ideových směrů počínaje anarchisty, přes komunisty a konče sociálními nacionalisty, které spojovala nenávist vůči carskému společenskému zřízení, buržoasii a kulakům, důraz na revoluční změnu, požadavky svobody a sociální rovnosti, radikalita a neústupnost. Vzniklo tak vlastně dříve nevídané hnutí kombinující ruské tradice a nacionalismus s moderními socialistickými a marxistickými ideologiemi. Tato prvotní podoba bolševiků však neměla trvat věčně. Komunisté v čele s Leninem, kteří se začali mezi bolševiky prosazovat, nehodlali nějakou různorodost názorů a přesvědčení tolerovat. Ústavodárné shromáždění bylo násilně rozehnáno, sověty byly zbaveny moci. Představitelé ostatních názorových skupin začali být pronásledováni a vražděni. Proti těmto praktikám komunistů vypukla řada povstání, z
    nichž se do historie nejvíce zapsali dělníci a vojáci z Kronštatu, kteří požadovali konec komunistické diktatury a opětovné zavedení názorové plurality a demokratických principů v bolševickém hnutí a ukrajinští Machnovi anarchisté, požadující konec komunistických diktátorsko-imperialistických praktik a vznik na dělnické a rolnické samosprávě založené svobodné Ukrajiny. Všechny tyto pokusy o odpor však byly utopeny v krvi.“

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: