Skip to content

Evropa a evropská duše

Listopad 3, 2010
by

Ve starověku měli právo volit jen Atéňané, kteří měli majetek a kousek půdy. Ve Skandinávii na druhou stranu pouhý majetek nestačil. Jen ti, kteří vlastnili majetek po několik generací, měli právo volit. Takovému majetku se říkalo óðal. Symbolem takového majetku byl trůn hlavy rodiny. Tento trůn byl symbolem práv vznešeného sedláka a dokonce ani král neměl právo jeho práva porušit. Známe tento trůn z níže uvedené runy jménem oþila, která je obrazem trůnu.

Tento zvyk je také znám z prehistorických dob, kdy se majetky óðal nazývaly oþila, stejně jako runový znak. Óðal je z norštiny a pochází z proto-severského oþila, které se překládá jako svobodné vlastnictví. Ti, kteří vlastnili takový majetek, tvořili šlechtu staré společnosti. Moderní skandinávské slovo vznešený, adel, se odvozuje z norského óðal a dokonce i dnes stále nazýváme takový majetek jako odel. Odel přirozeně také pochází z norského óðal

Trůn se nacházel v severovýchodním rohu hlavní budovy statku, protože na severu od statku byli pochováni mrtví a na východě vycházelo slunce. Byl znám jako ándveget (duchovní cesta), protože duchové mrtvých členů rodiny navštěvovali živé o každém důležitém svátku. Obrazy mrtvých se kladly na trůn, který sloužil mrtvým jako brána.

Majetek óðal byl neoddělitelně spojen s rodem. Byla jím země, kde po celé generace krev rodu zúrodňovala půdu. Tato země byla vyživována mrtvými a živí se o ni starali. Hlava rodu  neměla právo prodat majetek, pokud s tím všichni členové rodu nesouhlasili. Všichni měli právo veta a také právo koupit zemi za dobrou cenu, jestliže ji chtěl rod prodat. Nejstarší syn vždy dědil právo vést statek, když hlava rodu zemřela, ale nesměl usednout na trůn, dokud nepřislíbil věrnost právům rodu a nevypil Bragiho pohár – přípitek, v němž učinil slib rodu.

Na jih od statku, na kopcích a horách, oslavovali slunce a u nejbližšího posvátného pramenu či řeky oslavovali Měsíc. Všechny důležité svátky se soustřeďovaly kolem starých božstev jako: Sunna (slunce), Máni (Měsíc), Týr, Óðinn, Þórr, Freyja/Freyr, Heimdallr, atd. Matka Země, které se říkalo Jörðr, byla oslavována mnoha starými kamennými chrámy a oltáři, nazývanými horgs, a další důležité svátky se konaly ve velkých panských sálech (hofs) či v elfských kruzích (alvesirkler), přírodních kruzích na zemi.

Kromě slunce a Měsíce byly nejdůležitějšími božstvy Þórr, bůh věrnosti, Freyja a Freyr, bohyně a bůh lásky, Heimdallr, bůh milosti, a Óðinn, bůh války a magie, výmluvnosti a smrti.

Mrtví odešli do Hel, jako v mytologii Baldr a Íðunn, ale také odcházeli do Asgardu (Ásgarðr); do Valhaly, Sessrýmniru, Bilskírniru či jiného božského příbytku. Není v tom rozpor, protože jednotlivá lidská bytost je tvořena několika bytostmi. Když umíráme, jednotlivé bytosti odcházejí do různých říší. Když se narodili noví členové rodu, dostali jména po mrtvých příbuzných. Tímto způsobem se mohly duše zesnulých vrátit k živým ze světa mrtvých, z Helu a Asgardu. V moderní Skandinávii říkáme Helvete namísto prostého Hell (Hel), jak je tomu v angličtině. Toto slovo pochází z norského Helvíti, které se překládá jako „návštěva u Hel“. Mrtví jsou u ní pouze na návštěvě a vždy se vrací k živým, když se znovu narodí v rodu. Toto je víra našich předků. Smrt nebyla hrozba, protože znamenala jen přechod z života do božského světa; do Hel a Asgardu. Dokonce mohli jednou za rok navštívit živé v předvečer svátku Yule, kdy přicházeli společně s Heimdallrem (známějším jako „Santa Claus“).

***

Moderní člověk ztratil vztah k půdě svých předků. Také je ztracen vztah moderního člověka k jeho předkům a bohům jeho krve. Cestuje po celé Zemi jako bytost bez jakýchkoliv kořenů. Již si nepěstuje vlastní stravu, již si neloví ryby nebo maso, již nedojí krávy ani nesbírá vejce, bobule, ořechy, ovoce a mušle z přírody. Již si nestaví dům ani nepohřbívá vlastní rod. Ztratil úctu k přírodě, ke své otčině a svému rodu, ale nezískal nic. Duše moderního člověka je mrtvá. Ztratil téměř všechno.

Největšími idoly moderního člověka již není láska (Freyja/Freyr), věrnost (Þórr), milost (Heimdallr), vznešený, výmluvný a silný člověk (Óðinn), síla (Magni), otčina (majetek óðal), odvaha (Móði), úrodná příroda (Jörðr) nebo nějaké jiné starověké ideály a idoly, ale místo toho zbožňuje povrchní a falešné celebrity nebo cynická kapitalistická prasata, která znásilňují Matku Zemi a krev lidí.

Nicméně naše starověká náboženství a naši evropští bohové jsou přítomni v našem každodenním životě i dnes. Když jsem byl malý, vyrůstal jsem v Odinsvei (Odinově ulici). Když jsem šel do místního obchodu s potravinami, který se jmenoval Jovi (jiné jméno Jupitera), mohl jsem si např. koupit „čokoládu Freia (Freyja)“, a to v úterý (v Tyrův den) nebo nějaký jiný den v týdnu, kromě neděle (dni Sunna, slunce), protože tento den je pro nás stále posvátný. Když jsem se na někoho rozzlobil, řekl jsem mu, ať jde do Hel, a když jsem jedl párek v rohlíku, dal jsem si na něj „kečup Idun (Íðunn)“, atd. Jména bohů jsou stále všude v našich životech. Dokonce po tisíci letech křesťanství jsme obklopeni pohanskými bohy a cítíme k nim přirozený vztah. Možná jsme ztratili svou duši, ale naše pohanská krev je stále stejná.

O Velikonocích jsme šli do hor lyžovat a brali si s sebou pomeranče a vajíčka plněná cukrovím, symbolizující slunce a také skříňku Íðunn. V předvečer svátku Yule dostali dokonce i děti k napití (světlého) piva, protože to bylo zvykem (připít na Odina a mrtvé), ačkoliv jsme již zapomněli proč. V předvečer Nového roku jsme k obloze posílali rakety, dívali se na ohňostroje a převléknuti za strašidelné bytosti jsme chodili dům od domu a prosili o cukroví (více čokolády Freia), zrovna jak to dělali naši předkové při svých iniciačních rituálech Oskorei – i když místo ohňostrojů používali oheň. V létě jsme podél pobřeží zapalovali velké ohně, které symbolizovaly náhrdelník Freyji, a slavili letní slunovrat – vždy jsme se snažili postavit největší hranici ze všech. Na Nový rok jsme sledovali v televizi soutěž ve skocích na lyžích, což je zvyk, pocházející ze starého iniciačního rituálu, kdy Heimdallr musel přeskočit ohradu kolem Hel, aby se dostal dovnitř.

Mohl bych pokračovat, ale již jste se dostali k věci. Oficiálně je naše kultura křesťanská, ale vlastně na ní nic křesťanského není, a staré tradice se stále dodržují. Jen si to prostě vždycky neuvědomujeme. Již nevíme, proč to děláme. V jiných evropských zemích to může být jiné, ale do jisté míry stále praktikujeme staré náboženství. Evropští bohové jsou stále s námi, v našich hlavách, ale v první řadě v naší krvi. Ani velké vymývání mozků, dokonce ani tisíce let náboženského útlaku to nemohou změnit. Známý švýcarský psychiatr Jung mluvil o archetypech, které budou stále v nás, ať se děje, co se děje. Norský spisovatel Bringsværd mluvil o žhavých uhlících, které nikdy nehasnou, leží pod popelem a čekají, až někdo přinese suché dřevo, o uhlících, které jsou stále připraveny, že se z nich opět stane planoucí oheň. Pokud jim to dovolíme.

Tisíc let jsme utíkali před bohy naší vlastní krve a snažili se je nahradit jakýmsi asijským spasitelem a jeho cizí hebrejskou pustou duší, ale v každé době jsme pouze potřebovali se zastavit, abychom se vrátili k životu v harmonii s naší evropskou přirozeností. Bohové jsou stále tu, v nás, trpělivě čekají, až jejich děti přijdou k rozumu, a právě jak nemůžeme utéci před vlastním stínem, tak nemůžeme nikdy utéct před vlastními bohy. Jsou naší součástí stejně jako naše tělesné znaky. Jsou naší kolektivní duší. Jen naslouchejte hlasu našich předků, tichému šeptání krve a přijměte naše bohy. Vraťte se k životu. Oživte naši evropskou duši.

***

Používám zde skandinávská jména božstev, ale toto platí pro všechny evropské bohy, nejen pro skandinávské. Bohové jsou všichni totožní, jen se nazývají různými jmény v různých částech Evropy, protože mluvíme různými jazyky. Ať už nazýváme hromovládce Donar, Thunor, Taranis, Pjerun, Þórr, Perkuna, Jupiter, Zeus nebo nějak jinak, jde stále o téhož evropského boha. Všichni bohové a bohyně jsou stejní. Jsou našimi společnými evropskými božstvy. Jsou naší evropskou duší.

Varg Vikernes
Trondheim Fengsel, Norway
9. listopadu 2004

Zdroj: http://www.burzum.org

Advertisements
komentářů 16 leave one →
  1. Miloš permalink
    Listopad 6, 2010 12:25

    Orel: nemyslím si že Přemyslovci byli Češi. Původem jistě ano, ale vzhledem k tomu že si přemyslovští panovníci brali německé princezny (žena Přemysla Otakara II byla dokonce Maďarka) tak po pár generacích v jejich žilách moc české krve nezůstalo.

    V Rusku už před Romanovci vládli Rurikovci, což byli původem Švédové, takže stále tam byli carové cizího původu.

    To ale celkem nic neznamená, to bylo skoro všude, v Anglii vládli panovníci francouzského (do 15 století) a později německého původu, ve Španělsku vládli Němci a později Francouzi, v Italských státečch také často vládli panovníci cizího původu, totéž v Uhrách i v Polsku.

  2. Swantoviet permalink
    Listopad 6, 2010 01:34

    P.S.: Seznam prvních bulharských dynastií: Dulo, Ukil, Ugain, Krum, Komitopul, Asenovci. To nezní moc slovansky. Až dynastieTerterovců a Šišmanovců byly +/- autobus slovanské.

  3. Swantoviet permalink
    Listopad 6, 2010 01:20

    1.) Naše příbuznost s Balty, OK a bez námitek.
    2.) Neřekl jsem všechny, ale mnoho: Kyjevská Rus (+ Novgorod, pozdeji Vladimir, Suzdal), Bulharský chanát, Sámova říše. Vládnoucí dynastie a jejich družiny: Rurikovci a bulharští chánové (Kuvrat, Asparuch, Tervel atd.) se poslovanštili a asimilovali.
    3.) S ostatním víceméně souhlas… :-D

  4. Orel permalink
    Listopad 5, 2010 23:07

    Původ starých Slovanů je nejasný. Jak to vidím já, kdysi existoval baltoslovanský lid, který se někdy kolem roku 500 př.n.l. rozdělil, přesněji řečeno, proto-Baltové zůstali stejní, kdežto předkové Slovanů se ocitli pod silným vlivem indoíránských kočovníků. (O vztahu předků Baltů a Slovanů existuje mnoho teorií.) Neřekl bych, že by staří Slované byli stejně staří jako blízkovýchodní civilizace. Ale to nevadí, protokeltské a protoitalické jazyky se prý rozdělily někdy na začátku prvního tisíciletí př.n.l. a staří Germáni taky nebyli známi nijak zvlášť déle než Slované.

    Přemyslovci, vzácný pane Swantoviete, Slované byli, stejně tak Mojmírovci. Piastovci takřka jistě taky, polabští velmožové zcela určitě. I Chorvati a Srbové měli pohlaváry z vlastní krve. A bez vůdčích osobností by Slované v VI. století nikdy neovládli východořímský Balkán. (Ne že by mi to vadilo.)

    Když už se o tom bavíme, osobně nevidím žádný zvláštní rozdíl mezi starými Kelty, Germány, Slovany a Balty. Aťsi mluvili jinak; ale jejich kultura se nijak zvlášť nelišila. Na dějinnou scénu vstupovali v různých intervalech, všem jim trvalo zhruba stejně dlouho, než se jejich hmotná kultura a sociální zřízení dostaly na vysokou úroveň.

    Slované mají tu smůlu, že jsou nepochopeni. Jednak si každý automaticky spojuje staré Slovany s Rusy v novověku, což je logicky blbost. Jednak ti Rusové v novověku se i od starých Rusů lišili: staří Rusové dlouho do 12. století neznali nevolnictví; v Novgorodu, jednom z největších evropských států, žili mnohem „demokratičtěji“ než obyvatelstvo kterýkéhokoli jiného srovnatelně velkého celku. A pochopitelně, staří Slované nebyli dotčeni ortodoxií a byzantinismem. Komické na tom je, že od XVIII. století v Rusku vládli carové německého původu (Ivan VI. – nemluvně, matka a otec regenti – Němci, Petr III. – holštýnsko-gottorpský rod, Kateřina II. – Sachsen-Anhalt-Zerbst, Pavel I. a dál – opět holštýnsko-gottorpský rod), navíc pobaltští Němci měli velkou roli ve správě Ruska (Ernst von Bühren – Biron). Klást ovšem Němcům vinu za to, jak to v Rusku vypadalo, také není namístě, protože ta zaostalost padala na vrub předchozího vývoje.
    Je pravda, že ty nejsvéráznější evropské národy jsou slovanské, ale to ještě nic neznamená. My také hovoříme slovanským jazykem, a můžeme se směle měřit s kterýmkoli evropským národem. Nikdy nedokážu pochopit, který pitomý národovec v XIX. století vymyslel, že vzoroví Slované jsou Rusové, a ne my. Výsledek je ten, že u nás se lidé formálně vymezují vůči slovanství, ale ve skutečnosti vůči Rusku nebo vůči balkánským národům. To si staří Slované nezasloužili.

    Krom toho, vyšla kniha slovenského okultisty Jozefa Kariky Slovanská magie. Autor experimentoval a předložil tam krásný obraz dotyčné magie tak, jak ho vidí on (aniž by tvrdil, že je to historicky jedině přesné a možné). Ke konci sklouzává do znepokojivé mystiky, ale vcelku je to pěkná kniha.

  5. Wolf permalink
    Listopad 5, 2010 16:46

    Díky za poznámku k překladu, Pici. Nejedná se o překlep. Používám raději sousloví s „proto-„. Změnil jsem tedy na „proto-severský“. Slovo „praseverský“ mi příliš nelibozvučí, slyším v něm odkaz na prase :-)

  6. Swantoviet permalink
    Listopad 5, 2010 16:46

    Pic: Tak příště… :-D

  7. Swantoviet permalink
    Listopad 5, 2010 14:21

    Miloš
    Slované – Skythové, možná oslí můstek, ale Proto-Slované byli známí jako „Skythští rolníci“, je možné, že Skythové byli vládnoucí kasta, na které jsme kdysi makali a jednoho krásného dne jsme měli toho dost. :-D

  8. Swantoviet permalink
    Listopad 5, 2010 14:19

    PIC
    Slovansky Slovan, iránsky sklavin či anglicky slave (hahaha anglosaských/německých dutohlavů) je POUHÁ NÁHODA, v Andách archeologové taktéž nalezli hliněné figurky válečníků, jejiž žlutohnědé ornamenty připomínaly spartské hoplity. Ne, nešlo o zapomenutý kmen Dan krále Šalamouna a královny ze Sáby, byla to pouhá náhoda.
    Nechápu proč mícháš Góty s Iráncema, je sice pravda, že jedna enkláva byla až na Krymu, ale pochybuji, že by Germáni přejímali iránské/sarmanstké výrazy.

  9. Miloš permalink
    Listopad 4, 2010 22:03

    Pic: proč by Slované jako národ nikdy neexistovali? Slovanské národy se rozdělily až po stěhování národů, existují tedy něco přes tisíc let, předtím tvořili všichni Slované jeden národ, který existoval již před několika tisíciletími. Historie Slovanů je stejně dlouhá nebo i delší než historie národů Blízkého Východu a Řeků. Staří Řekové nazývali Slovany Skythové, ale ve skutečnosti žádný národ Skythů neexistoval, bylo to jen řecké označení Slovanů. Bohužel v té době neexistovalo písmo (a nebo se písemnosti nezachovaly, těžko se papír zachová tisíce let) tak první slovanskou písemnou památkou je Velesova kniha která pochází z doby kolem roku 900.

  10. Swantowiet permalink
    Listopad 4, 2010 19:44

    PIC
    Slované jako jeden národ (kmen) prapůvodně byli, nejsme Keltové (z řec. keltoi), kteří byli opravdu spíše směsicí na způsov tzv. Mořských národů. Jinak bychom se navzájem neoznačovovali slovanským toponymem.

  11. SitňaN permalink
    Listopad 4, 2010 15:07

    No osobne si myslím že sa toho zachovalo zo staroslovanských tradícií až až. Neviem či niekde v škandinávii majú také zvyky ako vynášanie Moreny alebo stavanie májov. Táto „živá“ tradícia je podľa mňa dôležitejšia ako to, čo je niekde niekým zapísané a práve u slovanov a baltov sa udržala najdlhšie. Ostatne aj Edda bola zapísaná kresťanom s kresťanského pohľadu, takže je otázne, nakoľko vážne ju treba brať, pretože to potom už môžeme brať vážne aj Dobšinského rozprávky (vrelo odporúčam) kde sa zachovalo dosť z toho pôvodného predkresťanského.

  12. Swantoviet permalink
    Listopad 4, 2010 14:19

    Miloš: Slovanský pantheon se nám víceméně dochoval, to nejsou jen Perun, Swarog a Svantovít o kterých psal už Karel Havlíček Borovský :-D
    My jsme mytologii, umění a zvyky spjali se Seveřany poměrně úzce, např.: dračí hlavice na drakkarech byla přejata od Sarmantů/Skythů nebo od Proto-Slovanů/“Skythských rolníků“. Hodně se lišil Germán v roce 250 n.l., kdy bojoval s SPQR od Germána v 8 století (oba pohané)
    Pravdou zase je, že jsme nevygenerovali vůdčí osobnosti, takže mnoho dynastií založili Varjagové, Frankové anebo „náš“ Sámo.

  13. Swantoviet permalink
    Listopad 4, 2010 14:09

    PIC

    To vís, sousedovic jablka se zdají vždycky lepší.:-D
    Asi to bude tím: 1.) není tak mediálně známá a Hollywood si nás , bohudík, nevšiml a 2.) prameny se hledají docela obtížně 3.) u nás zaúřadovali Alois Jirásek a Zdeněk Nejedlý, kteří udělali z bájí něco nejedlého, hodně to ho je vypuštěno a zromantizováno a pověsti pak působí hodně primitivně.
    Ale hmotných památek mají seveřené mnohém více…

  14. Miloš permalink
    Listopad 4, 2010 00:44

    Pic: co se dochovalo ze slovanské mytologie? Já znám jenom Velesovu knihu

  15. Hlutwig permalink
    Listopad 3, 2010 22:39

    Velmi poutavý článek, díky.

  16. Swantoviet permalink
    Listopad 3, 2010 18:12

    Škoda, že se slovanská mytologie, zvyky, architektura (a umění vůbec) nedochovaly v takové míře jako jejich nordičtí příbuzní. Jeden dřevěný norský kostel z cca 10 – 12.stol má zajímavé obložení zdí s draky, ano je pozůstatek pohanské svatyně.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: