Skip to content

Je nám pohanství cizí?

Říjen 18, 2010
by

Jednou z námitek proti indickým náboženským systémům je námitka cizosti a nevzdělanosti. Ta je ovšem naprosto lichá. Indové a Evropané patří ke společné národnostní a jazykové skupině Indoevropanů, kteří asi ve 3. tisíciletí před n. l. sídlili na sever od Kavkazu a v jižních ruských stepích, z nichž se postupně rozcházeli třemi hlavními směry: do Indie, do dnešního Iránu a do Evropy. Indoevropané měli společný jazyk i náboženství a jejich společné prvky se zachovaly v jazyku dodnes a v náboženství tak dlouho, dokud původní náboženství nebylo vytlačeno křesťanstvím.

Srovnáním některých slov tyto souvislosti vyniknou nad všechny pochybnosti. Latinský bůh je deus, v sanskrtu déva. Védy, posvátná Písma hinduistů, souvisejí s pojmem věda, vědět. Řecký Bůh Uran je hindský Varuna. Protějškem římského Boha Dia je Dyansen, Bůh nebes. Vysoce duchovní osoba se v Indii tituluje Baba což je shodné s původním slovanským označením pro bohyni. Evropské pohanství vykazuje mnoho shod a podobností s „pohanstvím“ indickým. Věřilo v jediného nejvyššího Boha, kterému byli všichni ostatní podřízení. Nešlo tedy o mnohobožstvím za jaké je vydává křesťanství.

Naproti tomu ani židé nevyznávali monoteismus, jak jsme usilovně přesvědčováni v křečovité snaze ukázat křesťanství v nejlepším světle a pohanství ve světle nejhorším, ale jejich Bůh byl pouze kmenovým a nikoliv univerzálním božstvím. Křesťanství má ovšem v tomto boji naprostou mocenskou převahu a také ji plně využívá a vždy využívalo. Zničilo z pohanských památek, co mohlo a tak o něm máme pouze tendenčně zkreslené představy, které záměrně vytvořili představitelé křesťanské církve. Za těchto okolností bylo snadné vytvořit skálopevné veřejné mínění o méněcennosti a podřadnosti pohanství a o kulturní vyspělosti a nadřazenosti křesťanství. To je ovšem jen nedoložená a nepodložená církevní propaganda, které byla Evropa vystavena po tolik staletím že jí uvěřila; ten, kdo věřit nechtěl, si dobře rozmyslel, aby se nechal slyšet. S takovými lidmi si církev velmi rychle poradila. Jeden příklad za všechny: řád templářů přišel do styku s východní, nekřesťanskou mystikou a převzal z části jejich pravdy. Následovalo zrušení řádu, upálení jeho představitelů a rozprášení a pronásledování jeho řádových členů. A samozřejmě zabavení majetku. Na ten, „církev chudého Ježíše“, nikdy nezapomněla.

Za této „objektivity“ církve se nelze divit, že průměrný křesťan směšuje pohanství s něčím na způsob černé magie a primitivního totemismu, ovšem zcela mylně. I židé vyznávali mnoho bohů místních „Elohim“, jak je bible jmenuje, což je množné číslo od el – výrazu pro Boha. Jen u Mojžíše je možno mluvit o monoteismu, ovšem jak je ze samé bible zřejmé, kult Jahveho nebyl dlouho zdaleka jediným židovským kultem a také ne převládajícím. Křesťanské kulty Panny Marie, andělů a světců nejsou ničím jiným než polyteismem. I když se nenazývají „bohy“, smysl jejich uctívání a představy s ním spojené jsou totožné. Nerozhoduje přece oficiální názor církve, ale skutečné náboženské povědomí lidí a jejich kultovní praxe. Ať si oficiální názor církve tvrdí cokoli, je zcela nepochybném že pro zaníceného uctívatele Panny Marie, který se k Ní upíná, vzývá Ji a prosí Ji o vyslyšení svých proseb, je Ona Bohem a nikoliv Ježíš nebo Otec či Duch svatý. Totéž platí o vzývání tzv. zázračných sošek, jako jsou sošky Jezulátka a Panny Marie. Zde se uctívání upíná již přímo na konkrétní tvar, tedy modlu, což je výslovně Starým zákonem zakázáno: „Neučiníš sobě podobenství čehokoliv, aby ses tomu klaněl.“ Tyto sošky jsou uctívány samy o sobě, pro svou zázračnou moc, která se jim připisuje, a pro ně, ne pro skutečnou Pannu Marii atd. se staví celé chrámy. Není zde vůbec žádného rozdílu oproti „pohanství“, jen v názvech.

Jedna a ta samá věc se však nezmění proto, že ji jinak nazýváme nebo vysvětlujeme. Totéž platí i o světcích, z nichž každý má přidělený okruh působnosti, ve kterém působí, tedy přesně totéž, co např. pohanští bohové úrody atd. V pohanství, a to i evropském, zřejmě existovala i vnitřní stezka k Bohu. Bohužel její záznamy se nedochovaly, pokud vůbec existovaly, lze na ně ovšem usuzovat z véd i z perské avesty. Evropa nepřijala ve své většině křesťanství dobrovolně, ale převážně násilím. Křesťanství přijímali nejprve z ryze mocenských důvodů vladaři a jejich družina a teprve se značným odporem i jejich lid. Někde se tak stalo až v hlubokém středověku, někde, jako u polabských Slovanů, křesťanství neproniklo vůbec, což mělo tragický vliv na osud této slovanské větve: byla zničena. Jakým způsobem bylo křesťanství jako „učení lásky“ propagováno, pochopíme ze zpráv o tom, jak je přijal kníže Břetislav při návštěvě u panovníka Velkomoravské říše Svatopluka. Ten odmítl s Břetislavem jíst u jednoho stolu, protože byl „nečistý pohan“, a prostřel mu se psy na zemi. Není divu, že po této potupě si dal Břetislav urychleně „vysvětlit“ křesťanství a přijal i se svou družinou, které to samozřejmě nařídil, křest. Tak vznikali „křesťané“.

Křesťanství nezvítězilo v Evropě svou vyšší duchovní úrovní nad pohanstvím, ale prostě svou surovou mocí. Celé národy byly ve jménu kříže přepadány a vybíjeny pod pláštíkem šíření křesťanství. Zejména němečtí císařové si brali „zájmy křesťanství“, tj. církve a papeže, za záminku k vyvražďování a podrobování národů nekřesťanských. Jedno srovnání evropského pohanství s křesťanstvím je zřejmé. Na jedné straně vojensky organizovaná církev spjata se světskou mocí, šířící svou víru a hlavně moc mečem a na straně druhé pohané, uctívající Boha podle svých představ, neorganizovaní, nikomu své náboženství nevnucující a tolerantní k víře druhých. Neznali ani inkvizici, ani kacířství, ani hranice, ani šíření „poddaných“ svých bohů mečem. Kdo tedy byl kulturnější a bližší Ježíšovým ideálům? Jakou kulturu to křesťanství Evropě na dlouhá staletí přineslo?

Teprve novodobá archeologie přináší poznatky o pohanském náboženství, které je staví do jiného světla, než ve kterém je církevní propaganda ráda líčila. Objevují se pozůstatky slovanských pohanských chrámů, zkoumají se pohanské vlivy v etnografických pramenech. Indoevropské kořeny zejména slovanského pohanství jsou stále zřejmější. Pojmy jako bůh, víra, žertva atd. se ukazují být iránského původu, stejně jako kult ohně a slunce. Ukazuje se, že např. staří Slované chápali přírodu jako něco bytostného a živého, že vyznávali dualismus sil dobra a zla a v názorech o posmrtném životě se rozpoznají i náznaky představ o reinkarnaci. I etické názory slovanského pohanství byly vysoké, jako např. pohostinnost k cizincům, dodržování zvykového práva, cudnost žen, péče v rodině o staré a chudé. Zdá se, že toto „pohanství“ neznalo žebráků, To je ovšem poněkud jiný obraz, než jaký v nás vypěstovala křesťanská církev.

Co tedy křesťanství Evropě vlastně přineslo? Hlavně utužení vladařské moci. Církev jako autokratická, nedemokratická a totalitní organizace byla vítanou pomocnicí při prosazování stejně totalitní moci světské. Vyvrcholením tohoto spojenectví moci světské a duchovní byl nevolnický systém, ve kterém  se poddaný stal prostým objektem, o němž rozhodovat příslušelo pouze pánům duchovním a světským. On sám byl zcela bez významu i práv. To je skutečný vrchol křesťanské kultury! Nebylo lepší zůstat svobodným pohanem, věřícím podle svého přesvědčení? Vidíme, že indické a evropské pohanství nám není cizí a vzdálené, ale právě naopak je původní, evropské a blízké.

Z větší části bible na nás přímo dýchá totalita a autoritářství historicky a kulturně nám cizích semitů a jejich představ. Našemu založení, naší minulosti i přítomnosti více odpovídá duch svobody indické filosofie a jim podobným. My přece nechceme být otroky, ale svobodnými lidmi. Osvoboďme se proto od všech falešných pověr a nepravd, které jsme přijali vlivem svého křesťanského okolí a výchovy a nebojme se klást otázky a hledat na ně i odvážné odpovědi bez ohledu na to, čím nás církevní autority straší a znesvobodňují. Je-li Bůh opravdu láskou a naším Otcem a my jsme Jeho děti a Ježíšovi přátelé a vlastně bratři, čeho se můžeme bát, co nám může hrozit? Hříchem je nemilovat, ale nikoliv svobodně a zodpovědně myslet. To jako hřích vidí pouze ti, jimž záleží jedině na jejich vlastní moci, byť by se skrývali za církve i Boha., protože správné a svobodné myšlení je největším nepřítelem jejich moci.

V našem životě zůstává zejména v lidových zvycích mnohem více pohanských zvyků a zbytků pohanského kultu, než by se zdálo. Například pálení svatojánských ohňů je oslavou pohanského božstva Jan a nemá se svatým Janem nic společného. Církve, která narážela na neochotu lidu zříci se starých pohanských obyčejů, se uchýlila k taktice jejich pokřesťanštění a záměrně volila dobu svátků tak, aby souhlasila se svátky pohanskými. Proto se např. vánoce, narození Ježíšovo, slaví v den slunovratu, ačkoliv pro to historicky neexistuje nejmenší podklad. Tak byly předělány i pohanské písně. Je mnoho důvodů se domnívat, že nejstarší česká píseň Hospodine, pomiluj m, je pohanským vzýváním Boha – Gospoda a jméno Ježíše Krista do ní bylo vsunuto dodatečně.

Indoevropské „pohanství“ mělo v Indii a dodnes má nad křesťanstvím a islámem jednu obrovskou a nepopiratelnou ctnost: svobodu vnitřního přesvědčení a uctíváním ke které Evropa teprve dospívá i když velcí duchové středověku ji proklamovali již dříve, jako Jan Hus svým „pravdy každému přejte“. I když sociální řád dospěl kastovním zřízením v Indii do značné společenské nesvobody, svoboda přesvědčení, dokud nedošlo k invazi islámu, byla samozřejmá. Různé víry a kulty se nejen tolerovaly a s výjimkou islámu tolerují dodnes, ale byly dokonce chápány jako oprávněné a správné individuální přístupy k Bohu, které, jsou-li sledovány ve správném duchu, vedou k Jedinému čili beztvarému Duchu. Jedinec měl vždy právo opustit společnost, daný sociální řád a odejít do bezdomoví, tak jak to učinil i Ježíš a pak k tomu vyzýval i své učedníky a tak plně a bez zábran naplnit svoji touhu po poznání Boha svým vlastním způsobem.

Jaký vznešený ideál, jaká dokonalá duchovní demokracie, k jejímuž naplnění se křesťanský svět s obtížemi teprve blíž. To je pravé náboženství Indoevropanů a pro Indoevropany a nikoliv nesnášenlivé a kruté náboženství židů a Arabů., kteří jsou i přes své současné nepřátelství kulturně, rasově i nábožensky velmi blízcí, nám však velmi vzdálení. Kdybychom chtěli charakterizovat základní rozdíl mezi náboženským životem hinduistů , buddhistů a taoistů na straně jedné a křesťanů na straně druhé, zjistili bychom, že  první nábožensky skutečně žijí, kdežto křesťané o tom hlavně mluví. Jejich náboženství spočívá ve víře ve slova a nikoliv ve víře v duchovní praxi. Proto se donekonečna přou o vyznání víry, dogmata a zevní náboženské formy s cílem přesvědčit ty druhé o své pravdě a získat co největší počet stoupencům a to třeba i násilím. A násilí není jen fyzické, ale i psychické a to je často horší. A co jiného než hrubé psychické násilí je argumentace: „Buď se obrátíš na naši víru a budeš patřit k nám vyvoleným a spaseným, nebo když neuvěříš, zařadíš se mezi méněcenné a zavržené.“  Je toto opravdu Ježíšovo náboženství lásky? Jestliže jsme se od Něj nenaučili nic lepšího, máme vůbec právo se k Němu hlásit?

Převzato z časopisu Phoenix

Reklamy
komentářů 15 leave one →
  1. Vlastenec permalink
    Říjen 27, 2010 09:10

    Miloš: Jo nekteří mají také takový názor.Jde spíše o to že Církev má ohromné dějiny a více méně předkoncilní katolíci jsou schovaný v tom ohromném vatikánském zřízení.Dále není ta perzekuce ze strany liberálů všude tak velká.Třeba sem tam se může nekde sloužit mše v tradičním ritu.Na kázání v kostele jsem si nekolikrát všiml že farář normálně říkal své názory …………………. Záleží na lidech a vlivu.Církev se vyvijí a také kněží neříkají že to co církev dělala před rokem 1965 bylo špatné.Je fajn že Papež přijal spět toho Otece Wiliemsona.
    Jde o to poslovat konzervativní tradicionalistické vlivy uvnitř Církve a oslabovat šmejdy tipu Tomáše Halíka.

  2. Miloš permalink
    Říjen 24, 2010 17:41

    Vlastenec: proč si vy, pravověrní katolíci nezaložíte vlastní církev a neoddělíte se od té vatikánské pokoncilní sekty, nebo jak říkáte katolické církvi, v některých zemích pokud vím funguje kromě pokoncilní církve ještě tradiční katolická církev a její kněží slouží mše zásadně latinsky, jako se to dělalo dřív. Založit církev je snadné, podle zákona stačí sehnat 300 podpisů a můžeš jít církev zaregistrovat na ministerstvo kultury, a to byste určitě dohromady dali.

  3. Orel permalink
    Říjen 24, 2010 17:39

    Vlastenec: Já nezatracuji Přemysla Otakara II., to rozhodně ne. Naopak si ho nesmírně vážím a souhlasím s Vaším hodnocením. Jen jsem poukazoval na tu zvláštní shodu okolností, že nekončilo dobře, když Češi táhli na pohany.

    Co se husitských válek týkalo, byla to šílená záležitost. Bavili jsme se o tom už v červenci, od té doby mě napadlo ještě, že až do husitských válek byli Habsburkové ve srovnání s českým státem zjevně slabší. Potom konkurence ze strany českého státu zmizela, a patrně hlavně proto se Habsburkové mohli od roku 1437 takřka nepřetržitě pyšnit císařskou korunou, spojit se sňatkem s burgundskými vévody a zdědit pak většinu jejich zemí, což jim teprve umetlo cestičku ke španělskému trůnu a k hegemonii v Evropě. Kdyby měli vedle sebe vnitřně pevný a akceschopný český stát, sova by toho dosáhli tak snadno.

    To, že pohané bojovali mezi sebou, je naprostá pravda. Monoteistická náboženství však dodala pocitu cizosti mezi různými etniky a státy novou ničivou dimenzi.

    Křesťanství upevňovalo pospolitost, když v rámci pospolitosti neexistovaly hereze. Jinak to pospolitost spíš rozvracelo. Jako u nás od husitských válek, od kterých bych já také odvozoval počátek toho, jak je náš národ rozhádaný. (I když to o mimořádné rozhádanosti a nejednotě českého národa je leckdy mýtus: podívejte se na Poláky, jak se nemohli dohodnout před prvním dělením, na Němce, jimž se říše rozpadla na +-700 státečků, nebo na Španělsko od devatenáctého století – karlistické války o nástupnictví, sociální napětí, anarchismus, občanská válka, i když nebereme v potaz baskický a katalánský nacionalismus.)

  4. Vlastenec permalink
    Říjen 24, 2010 10:46

    Orel: Jistě vědšina křestanů je hrdých hlavně na křížové výpravy proti Islámu třeba dobytí Jeruzaléma v roce 1000.Dále to co zminuješ s polabsými slovany tak tam nešlo jen sasy obrátit na víru ale i o mocenské věci….. Toho Otakara 2 se musím zastat byl to pro nás nekdo jako pro němce Karel Veliký.Kdyby se udrželo to co dlbyl Čechy jsou o třetinu vědší.

    K tem církevním autoritám sic uznávám Papeže Benedikta jako správný katolík.Duší jsem lefrejblista nebo jak se to píše.Předkoncilní kaotolík.2 vatikánský koncil z roku 1965 tam se skazilo dost věcí.Židozednři se tam dostali a hodně zliberalizovali a poškodili Církev.
    Mimochodem mezi předkoncilní katolíky patří i Otec Wliliemson jak měl ta problémy jen kvůli názoru na holocaust.

    K tomu co se zde má dělat Papež má pramalou moc.Jde jen o jistý ideologický vliv.I v Církvi probýhá boj mezi konzervativnějšími kněží naklonenými nacionalismu a kněží liberálnějšími. Jinak křestanství hodně jednotí Národ třeba v Rusku u ruských naci klečících před ikonama je to úžasný nebo poláci.

    My Češi to máme složitější.V 15 století v Církvi nebylo mnoho věcí v pořádku.Pak přišlo Husitství a úplně se to zvrtlo i když Jan Hus to myslel dobře.Kvůli krvavých bratrovražedných bojích je tu hodně ateismu a nedůvěry.Zajímavé více katolíků je na moravě protože tam se tak moc nemátili Husité a křižáci české krve mezi sebou.
    Ostatně v dřívějších dobách se pohanské kmeny mezi sebou také solidně rasily.

    Trochu mi to připomíná dnešní dobu.Na internetových diskuzích se svádí boj nejvíc s Bílými Čechy co věří v multikulturu,liberalismus a tyhle sračky.Na druhé straně my …………

  5. Orel permalink
    Říjen 23, 2010 23:28

    Vlastenec:
    Nikdo neříká, že křesťan nemůže být vlastencem. Naši předkové vskutku byli křesťany po nějakých 1000 let, ale předtím křesťany nebyli. tedy byli pohany.

    A co se týče křížových výprav, jsou dvojího druhu: proti muslimům a proti pohanům. Křížové výpravy proti muslimům byly spravedlivé a správné. Je to pro mne jediná křesťanská tradice, která je dobrá. Naproti tomu křížové výpravy proti slovanským a baltským pohanům byly špatné a nespravedivé. Naši předkové se na nich občas podíleli, a nekončilo to pro ně dobře. Rok 995 – slavníkovská družina se podílela na boji proti Polabským Slovanům, Přemyslovci toho zneužili a vyhladili Slavníkovce. Roku 1254 Přemysl Otakar II. táhl do Prus a pomohl upevnit řádovou moc, aby si zlepšil svoji prestiž mezi Němci – roku 1278 padl v boji proti německému hrabátku Habsburkovi (a německé Prusko,jehož hlavní město Královec založil, nám mnohem později ukradlo Slezsko). Jan Lucemburský táhl na Litvu proti statečným litevským pohanům – oslepl tam.

    Krom toho, nevím, zda uznáváte nějakou církevní autoritu mimo naši milovanou otčinu. Žádný papež nebo pravoslavný patriarcha nemá co mluvit do našich záležitostí.

    Označujete-li muslimy za východní náboženství, potom nesouhlasím. Islám se zásadně liší od hinduismu, buddhismu nebo taoismu. Je to jedna z odrůd monoteismu, podobně jako judaismus nebo křesťanství. Války mezi Asiaty neměly charakter náboženských válek, pokud se do toho nepletl právě monoteistický islám.

  6. Miloš permalink
    Říjen 23, 2010 22:23

    Hlutwig: ten poslední příspěvek je ode mně ale byl určenej tobě a tak jsem omylem napsal tvou přezdívku do názvu

  7. Hlutwig permalink
    Říjen 23, 2010 22:20

    Hlutwig: myslím že ten rabín řekl to co si většina sionistů myslí, jenom jsou natolik inteligentní že to neříkají nahlas, aby tím nevyvolávali „antisemitismus“, tenhle rabín nemá nijak extrémní názory jak se ostatní Židé snaží tvrdit, jenom je natolik blbej že řekne na plnou hubu to co si všichni tajně myslí

  8. Vlastenec permalink
    Říjen 22, 2010 19:56

    Asgrad:Jo chápu vaši myšlenku vím že i v pohanství křestanství a všude jinde je nejaký duchovní základ.K těm křížovým výpravám tak jsem na ně hrdý.Ty nás zachránili před islámem.
    Jak se často křestanství vytýká pseudohumanismus a tyhle věci tak právě středověká Církev byla lebší.Stručně řečeno jde o to že v historii mnoho křestanů si uvědomovalo a uvědomuje svůj býlý kmenový rasový základ.
    Hlavní je milovat vlast, krajinu,Národ.kDYŽ SE PODÍVÁME PO NAŠÍ VLASTI TAK KAPLIČKY,KOSTELY A BOŽÍ MUKA SEM PŘECI JENOM PATŘÍ.

  9. Asgard permalink
    Říjen 22, 2010 15:13

    to Vlastenec
    Nikdo nepopírá, že křesťanství má i duchovní základ. Taktéž lidské oběti u pohanských společenstev, i když u evropského pohanství nebyly prokázány (jako např. pověra o rituálním upalování zajatců Kelty ve velkých dřevěných panácích). Otroctví nebylo, ale zase bylo nevolnictví a určité informační embargo (poznatky z antiky). Zároveň diskuse není o problematice konfliktu muslimů a hinduistů.
    „Nebýt meče tak by naši předci se nestali křestany“ Než se podílet na šíření křesťanství tímto způsobem, tak radši křesťanem nebýt. Základem je „Nezabiješ“. I Pavel II. se omluvil za křižácké války a označení Saracenů za ďábly, které je možno zabít.
    Ten holocaust bych tam nemíchal, to je zase jiná kapitola.
    KATOLICKÁ CÍRKEV NENÍ NEPŘÍTELEM, toto mně silně evokuje proklamaci z filmu „Nepřítel před branami“-„Německá armáda není Vaším nepřítelem, to Stalin a jeho suita“.
    Závěrem. Jak funguje modlitba obecně je sporné, může to být o duchovnu a nějakých vyšších principech universa, ale také jen o lidské psychice a limbickém systému, rozhodnutí je na každém a toto by mělo být svobodné, přičemž by jedinec by měl být dostatečně věkově a duševně vyspělý a měly by mu být nabídnuty i jiné alternativy. Článek byl jistě určen zejména pro ty, kteří se na svět nedívají jen zaujatě a jednosměrně, ale jsou přístupni k informacím různého charakteru z různých zdrojů.
    Že byla naše vlast (když tento pojem je v posledních letech obsoletní), formována křesťanstvím není směrodatné. Důležité je si uvědomit, že sice rodina je proklamována, ale jinak se rodový přístup moc nebere a jde spíše o křesťanskou unifikaci lidstva, což nepovažuji za reálné (vzhledem ke sociokulturním a zájmovým odlišnostem) a žádoucí. Ano křesťanské obřady se mírně ohýbají dle místních zvyklostí (viz mše v afrických kostelech), ale to je vše. Slušný člověk může být i nekřesťan. Křesťan může být vlastenec, ale jak mu někdo popře Ježíše, je s vlastenectví konec.
    Osobně preferuji spíše slušnost, odpovědnost, orientaci na řád v pozemském životě, odpor ke konzumu, sebekázeň, altruismus se zohledněním rodových vazeb, alternativu nepodlehnutí přehnanému materialismu. Morální kodex některých přikázání je jistě v pořádku,ale Bible jako celek pochází z jiného socikulturního prostředí. Je možno se poučit určitými verši, ale zároveň pokud možno být nohama na zemi a nebýt dogmatik. Být otevřený ke všem věcem, které mohou člověka (lidstvo) duchovně či existenčně obohatit. Evropské pohanství je postaveno na pozorování přírody, jejích vazeb a cyklů a zohlednění rodových vazeb, formovalo naše předky primárně. Je třeba ho studovat, poněvadž nás může výrazně obohatit, zvlášť v této konzumně, egoisticky, materialisticky a globalisticky zaměřené době.

  10. Vlastenec permalink
    Říjen 22, 2010 13:18

    Ještě neco nesouhlasím s tvrzením že my křestané nežijeme duchově.Modlidba přímí vstah s Bohem zapálená svíce sílu má.Doma se občas sám modlím a vím že smysl to má.
    Pohané jak je glorifikujete nebyly tak svatí.Dělali lidsksé oběti.Otrokářství končilo když přišlo křestanství.Třeba Sv Vojtech brojil proti otrokářství.

    Jinak pevný řád systém pořádek je nekde kde neco funguje.Nebýt meče tak by naši předci se nestali křestany.Jinak k tem východním náboženstvím myslíte si že se nemydlí muslimové s hinduistama? Na statisíce a miliony mrtvých zabitých když se myldlila nekřestanská náboženství nevspomenete.Vytrhujete z kontextu.Je nesmylsl odmítat křestanství a zároven se hlásit k vlastenectví když naštěstí křestanství je přez 1000 let spojené s naší Vlastí.KATOLICKÁ CÍRKEV NENÍ NEPŘÍTELEM !!!!!!Jistě že nepopírám že byly i zločiny z naší strany na druhou stranu to spojení pohanských kultů a křestanské víry je celkem v pořádku.

    Je to jako s holocaustem mluví se o 6 milonech židů a miliony mrtvých příslušníků bílých křestanských národů se tak nemluví. Může se popírat Katyn odboj všechno ale ze zákona se nemůže popírat oběti židovského národa.

  11. Vlastenec permalink
    Říjen 22, 2010 12:06

    Nesouhlasím s článkem.Katolická Církev utvářela české dějiny.Já jsem vděčný že boj jsme my křestané před víc jek tisíci lety vyhráli.

  12. Orel permalink
    Říjen 22, 2010 11:52

    Pěkný, pravdivý článek. Jen ten „Břetislav“ se jmenoval Bořivoj, ale co, zradil bohy, tak ať si nestěžuje.

  13. Swantoviet permalink
    Říjen 19, 2010 00:26

    Skvělý článek…. na tomto serveru se objevují dobré články celkově. Je to tristní hledání patriotického serveru, který není nahnědlý. Jen tak dál…

  14. Hlutwig permalink
    Říjen 18, 2010 23:26

    Skvělý článek, díky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: