Skip to content

Národovec neznamená vyděděnec

Říjen 1, 2010

Nemálo národně uvažujících lidí se často ptá samo sebe, proč je všude kolem tolik hlouposti, ignorace, flegmatismu, zaslepenosti. Proč ostatní lidé nevidí nebo nechtějí vidět věci, které se zdají být přeci tak jasné a nezaujímají k nim automaticky negativní postoje. Toto chování potom oněch nemálo národně uvažujících lidí mrzí a vzbuzuje to u nich postupně sílící averzi vůči zbytku společnosti. Ale ruku na srdce – averzi oprávněnou?

Zakořeněná dogmata našeho národoveckého hnutí pěstují v každém nacionalistovi nesmyslnou představu, že je jakýmsi vyděděncem celé společnosti. Že ho nikdo nechápe. Že vždy bude tím osamoceným jedincem na druhé straně barikády. Že národ bude vždy proti němu. Že ho nikdo nemá rád.  Nepřátelská propaganda tuto dogmatickou a zcela nelogickou představu samozřejmě pilně přiživuje a nacionalistu ve své méněcennosti ráda utvrzuje. Výsledkem je uzavření se nacionalisty před společností do své ulity a utápění se ve střídajících pocitech malosti, povýšenosti, smutku a nenávisti. Duševní či fyzické následky této zhoubné choroby na sebe nedají dlouho čekat a nacionalista svým vystupováním v článcích, komentářích nebo venku na ulici nevědomky potvrzuje to, čím je naočkován. Vidí svůj národ jako svého největšího nepřítele.

Není to chyba, pohrdat tím, za co naoko bojuji? Samozřejmě, že je! Mladý národovec se nesmí cítit jako vyděděnec. Nesmí se bát ostatních lidí a nesmí se stydět za to, co cítí a o čem přemýšlí. Nacionalismus není zvrhlou úchylkou, jak se nám někteří chytráci z našich řad i naši nepřátelé snaží namluvit. Naopak. Každý, kdo se chce bít za své bližní, zaslouží respekt a uznání. Nacionalismus je vždy třeba chápat jako prolnutí lásky k rodině se snahou o výchovu a zabezpečení svých dětí. Tedy něco, co na nejvyšším žebříčku mravních lidských hodnot.

Úkolem každého národovce tedy není smutně sedět doma v koutku a hořekovat nad tím, proč mě lidé nechápou a proč jsou tak zaslepení. Úkolem každého národovce je být učitelem. Prorokem, který se vydává hrdě mezi lid, s otcovským přístupem vysvětluje ideu a ukazuje cestu. Lidé nejsou zlí, ani hloupí. Lidé jsou pouze špatně vychovaní a bez dostatečného vzdělání. Systém, který se od konce druhé světové války drží u moci, s malou výměnou stráží v roce 1989, neměl ke kvalitní výchově a řádnému vzdělávání národa v oblasti morálních a kulturních hodnot žádné předpoklady a ani chuť. Úkolem poctivých národovců je zhostit se této velké odpovědnosti. Zbavit se nesmyslných dogmat a komplexů. Přestat se zbytečně bát vlastního národa. Ujmout se ho jako sirotka po krkavčích rodičích a začít mu pomalu, ale jistě otevírat oči. Snažit se celým srdcem, aby z národa jednou vyrostl zdravý, silný a poctivý člověk.

Je jen na nás, mladých českých národovcích, zda národ zahyne nebo bude žít.

ProN

Advertisements
komentářů 29 leave one →
  1. Hlutwig permalink
    Říjen 7, 2010 00:35

    ProN:
    Myslím, že podceňujete hloubku a intenzitu toho, jak je dnes po všem národním šlapáno. Stále jsme ve fázi, kdy nacionální povědomí bojuje o holé přežití, je doslova na kolenou a ještě ryje držkou v zemi. Tedy se ho někdo musí zastat, na tom trvám. Až toto období úspěšně překonáme, tak hledání pozitivních vlastností národa nebude mít takovou důležitost.

    Rozvíjet pozitivní vlastnosti u jednotlivých lidí je samozřejmě velmi záslužná činnost, o tom není sporu. Ale to samotné nestačí. Pokud bychom přijali Váš, na můj vkus příliš individualistický, přístup, tak si můžeme padnout do náruče s prorežimní pravicí a nikdy se nestaneme skutečnou alternativou režimu….. budeme jen jedním z článků jeho pravé části. Mně osobně by toto nestačilo, degraduje to naši snahu o ucelený světonázor a ubírá to potenciál celému hnutí. Ať chcete nebo ne, národ je i kolektiv, není ani pravicový ani levicový.
    Ten Váš první příklad se mně líbí, ale něco tam chybí-ti hoši budou možná hrdí a poctiví, to je chvályhodné, ale budou cítit pouto s ostatními Čechy ? O tom tam nepíšete ani slovo. Stejně důležité jako rozvíjení pozitivních vlastností jednotlivců je i rozvíjení širší kulturní, náboženské, pokrevní, národní a rasové sounáležitosti. Vědomí toho, že nepatřím jen do své rodné chalupy, ale i do širší české a ještě širší árijské rodiny.

    Já přece nikde nepsal, že máme pozitivní vlastnosti národa uměle vyzdvihovat. To „UMĚLE“ jste si tam přidal Vy. Já jsem naopak pro naprosto upřímné a objektivní zhodnocení národních vlastností. Proto jsem napsal, že bychom měli „hledat na národě i pozitivní vlastnosti“. Zdůrazňuji to „i“, neboť ani já nemám o nějaké rozmazlování či fňukání sebemenší zájem. Proto je Váš druhý příklad malinko mimo, alespoň jakožto reakce na můj příspěvek. Otázka tedy nestojí tak, že bychom se měli rozhodovat mezi prvním a druhým příkladem, ale je spíše o tom, jak ten první příklad doplnit a vylepšit.

    Kromě toho-celá ta naše debata se točí pouze kolem nacionalistického politického názoru. Opět tedy připomínám, že jsou zde i kulturní a náboženské souvislosti, které stavím ještě výše. Bez kultury a religiozity by naše alternativa nic neznamenala. To je základ, ze kterého bychom měli oba vycházet a ne se zde škorpit o příliš světské záležitosti.

  2. Miloš permalink
    Říjen 6, 2010 23:40

    Tahle diskuze je o ničem. Furt jenom píšete co by se mělo dělat a co se dělá špatně, ale žádný konkrétní návrhy jak zlepšit situaci.

  3. ProN permalink
    Říjen 6, 2010 18:01

    Hlutwig – Hledat na národě pozitivní vlastnosti a vyvažovat systémovou a mediální mašinérii zvyšováním národního sebevědomí jako hlavní úkol nacionalismu. Tohle mi připomíná typický, u nás zakořeněný nacionalismus Palackého, se kterým já nechci mít nic společného. Ano, jedním ze zásadních úkolů národovectví je probouzet a rozvíjet pozitivní vlastnosti u lidí. Ale nikoliv stavět ideu na uměle vyzdvihovaných pozitivních vlastnostech, jen abychom něco uměle vyvážili. Dříve mašinérii Rakouska a všeněmeckého nacionalismu, dnes Česka a multikulturalismu. To je ohromný rozdíl. Dám dva příklady.

    Jeden můj známý na venkově má dva kluky, je jim kolem dvanácti let. Odmalička jsou vychováváni k tomu, že nic není v životě zadarmo, že pokud něco chtějí, musejí si to zasloužit. Nebojí se práce, nebojí se dřiny. Mají přísné pohledy, ale umí pozdravit a umí poděkovat. Na nikoho se nepovyšují, ale před nikým se neponižují. Nejsou to ani rozmazlení frackové, ani žádní frajírci. Můj známý se k nim chová jako k dospělým klukům. Ale zároveň jim nikdy nepodráží nohy, nikdy si na nich nevybíjí zlost a pomůže jim, kdykoliv pomoc opravdu potřebují. Stejně tak je i pochválí a povzbudí, když to situace vyžaduje. Těmto klukům nikdy nebude chybět čest, hrdost a poctivost. Stejně tak z nich nevyrostou strašpytlové a nebudou se bát poradit si s problémy, které v životě čekají na každého z nás. Nikdy nebudou fňukat. A myslím si, že jejich rodina se bude dobře rozrůstat a jejich synové získají od svých tátů stejnou životní školu.

    Na druhou stranu, má známá ve městě vychovává kluka a holku, šest a osm let. Děti od rána do večera slyší od mámy, jaký jsou zlatíčka a cukroušci, jak je mamka má moc moc ráda. Jak jsou strašně šikovný, protože zasvinily jen polovinu pokoje a ne pokoj celý. Jak jsou úžasně chytrý, protože si už na čtvrtý pokus umyly ruce tak, že jsou jakž takž čisté. A jak jsou moc hodné, protože strejdu tahaly za vlasy jen pět minut. Volný čas tráví u počítače, práce se jich netýká, zdravit a děkovat se jim moc nechce. Jsou rozmazlené, fňukají. S každým bebí běží za mámou. Táta podniká a doma skoro není, rozmazlování mu ale taky problémy nedělá. Děti vyrůstají s vysokým sebevědomím. Mají za to, že jsou jedinečné a skvělé a že v životě dostanou vše jednoduše a zadarmo. Že mají o budoucnost postaráno. Sice někým jiným, ale to jim nevadí.

    Takže. Máme možnost postavit nacionalismus na bázi prvního příkladu. Přijmout se samozřejmostí fakt, že jsme jedna rodina. Pochopit, že nic není zadarmo. A že chceme, aby nejen národovci, ale celý národ se nebál povinností, nebál se dřiny a uměl si poradit se všemi problémy. Aby se nepovyšoval, ale ani neponižoval. Aby měl čest, hrdost, sílu a byl poctivý. Protože jedině tak sám sebe dokáže ochránit, dále se rozvíjet a zajistit si pozitivní budoucnost.

    Anebo postavíme nacionalismus na bázi druhého příkladu. Tedy, budeme i nadále kopírovat typicky české národovectví, neměnící se od dob Palackého. Růžový romantismus, hluboké lásky, rozmazlování výčtem pozitivních vlastností, a hledání odlišností a vymezování se. Spoléhání se na fňukání. A na ochranu silnějších, mamky a taťky. Anglie, USA, Ruska.

    Budeme pouze vyvažovat mašinérii. A až nám spadnou růžové brýle, zjistíme, že jsme národu do života nepředali nic a že falešně sebevědomý národ je každým s opovržením kopán do zadnice. Národu pak zůstanou hodně velké šrámy na duši a dá to velikou práci, než se znovu sebere ze země. A i proto, že tzv.nacionalisté už v té době také fňukají, ale ne nad svou neschopností, ale nad údajnou neschopností národa s uměle zvýšeným sebevědomím. A opět vzniká kolotoč, který je popsán v článku.

    U mne tedy jednoznačně vítězí první příklad.

    (Tohle asi upravím do nějakého textu s hlavou a patou, a pošlu redakci Bratrství jako článek. Vyjádří se tak k tomu víc lidí a z různých úhlů pohledu a uvidíme, jaká forma nacionalismu má dneska vlastně šanci. Chápu totiž, že tuto diskuzi sleduje už jen minimum čtenářů.)

  4. Hlutwig permalink
    Říjen 5, 2010 23:39

    ProN
    „…úkolem národovce není hledat na národě pozitivní vlastnosti“- nesouhlasím. Beru v úvahu především to, že dnes je vše národní a etnické médii ubíjeno, zostouzeno a negativizováno. A nejen médii, celou tou jejich mašinérií. Kdo jiný než národovec má toto vyvažovat ? Ona i ta pozitivní budoucnost musí někde začínat- třeba u zvýšení národního sebevědomí.

  5. ProN permalink
    Říjen 5, 2010 22:38

    Hlutwig – úkolem národovce není hledat na národě pozitivní vlastnosti. Úkolem národovce je národu zabezpečit pozitivní budoucnost.

    Jak jste nakonec sám napsal, připomenutí odlišností je doplňkem k národovecké ideje. Tedy už dříve zmíněná šlehačka na dortu. A tak by to mělo zůstat. Přílišné hledání odlišností se u nacionalistů totiž nezřídka zvrhne až ve vypjatý šovinismus. Nemluvě o obyčejných lidech. A touto cestou by se moderní národovectví určitě ubírat nemělo.

  6. Hlutwig permalink
    Říjen 5, 2010 01:05

    ProN:
    Podívejte, ten Váš článek beru jako krok správným směrem. Pokud bych setrvával na svých někdejších pocitech marnosti a beznaděje, tak bych ho chápal jako apel na zamyšlení se nad svým přístupem. V tomto směru ten článek vřele vítám, dovedu si představit, že spousta národovců takový apel potřebuje.
    Ano, jsou i tací, kteří budou do nekonečna hledat na vlastním národě vši a nebo hůl, kterou by zbili psa. Ale máme o takové lidi stát ? Podle mě ne. Budou si vždy více rozumět s hloupými řečmi starého veškrny o zápecnících a čecháčcích. Stále uvidí plíseň místo šlehačky.
    Měli bychom usilovat především o ty, kteří mají sílu vstát, zvednout hlavu a hledat na národě i pozitivní vlastnosti. Aby se stali informovanými, sečtělými a alespoň zpola hotovými národovci. Budou-li nebo jsou-li takovými, pak pro ně může být mé připomenutí odlišností vítané. Budou pro ně doplňkem, který posiluje jejich přesvědčení. Předpokládám totiž, že tito lidé to budou mít/mají se sebou už dávno rozříkané a že fakta typu “ národ si nevybíráme, ale rodíme se z něj“ berou s naprostou samozřejmostí. Uznávám, že jiní mohou mé neobratné připomenutí odlišností považovat za chybu-ti si ale mohli přečíst i předchozí větu, kde píši:
    „Láska přece nevzniká sama o sobě, ale je daleko širším výsledkem našich různých pocitů a preferencí.“
    Chtěl jsem tím říci, že láska je proces, který začíná přirozenou a patrně vrozenou nákloností k vlastní krvi a končí hlubokým a opečovávaným citem. Tolik na vysvětlenou.

  7. ProN permalink
    Říjen 4, 2010 21:32

    Hlutwig – budu si stát za svým. Stále tvrdím, že cit národovectví má v první řadě vycházet z faktu, že národ si nevybíráme, ale rodíme se z něj. Cit tedy odpovídá citům, které bychom měli cítit ke své rodině. Národovectví prezentované jako cit vycházející z lásky k odlišnostem je pouze jakási šlehačka na dortu. Hodně lidí to tak dnes bohužel chápe, ovšem místo šlehačky vidí na tom dortu plíseň. Na základě těchto citů k vlastnostem národa na něj poté házejí špínu a mluví o udavačství, lenosti, vyčůranosti, švejkovitosti. Svůj národ nenávidí, ony jedním vychvalované odlišnosti dohánějí druhého ke zhnusení. Někomu se líbí ženy zakulacené, jiný si potrpí na anorektičkách. Proto je tato tzv.láska k odlišnostem strašně relativní a pro potřeby národovectví prakticky nevýhodná.

    Rodinu ovšem už máme, a to je holý fakt. Ať máme rodinu chudou nebo bohatou, plnou krásných žen, nebo spíše těch průměrných, chytrou nebo méně chápavou, dobrosrdečnou či do sebe uzavřenou. Pořád to ale je naše rodina. Rodina, ze které pocházíme a do které patříme. Nikdo nám ji neodpáře. A naší snahou by mělo být tuto rodinu chránit a nechat ji přirozeně rozrůstat. A snažit se, aby všichni uvnitř rodiny, bez ohledu na své individuality, táhli za jeden provaz a snažili se k sobě být co nejlepšími příbuznými. Aby negativní vlastnosti mizely a ty pozitivní převažovaly na plné čáře. To přispěje nejen ke zkvalitnění příbuzenských vztahů všech členů rodiny, ale i k odolnosti a životaschopnosti rodiny jako celku.

    Napsal jste – Proč miluji svůj národ a svou rasu ? Protože se čímsi odlišuje od ostatních národů a ras. Odlišnost je důležitá, jsem-li nacionalistou, musím ji vidět a plně zohledňovat.

    Takže až budete opět toto obhajovat, uvědomte si, že ne každému se musí líbit to samé a né každý kouká na danou věc těmi samými růžovými brýlemi. Jeden vidí krásnou slečnu, krev a mlíko. Druhý vidí nechutnou tlusťošku. Jeden vidí štíhlou dívčinu a její krásný útlý pas, druhý vidí vychrtlici, kost a kůži. Jeden vidí velmi pracovitý a vizionářský národ, druhý vidí líné a vyčůrané švejky. Tak to bylo, je a bude. Nařídit unifikaci lásky je blbost. Ukázat, že jsme články jednoho řetězu, je cesta vedoucí k cíli.

  8. Hlutwig permalink
    Říjen 4, 2010 12:54

    ProN:
    Nejasná mluva se v politice nevyplácí, to je jasné. Je to vidět na mnoha režimních politicích, kteří na to dojeli. A proti nacionalistům by byl tlak ještě daleko větší. Každé národovecké hnutí si na toto musí dávat pozor, s tím souhlasím..
    Ve svém prvním příspěvku jsem nepsal o lásce k odlišnosti, ale o lásce k národu. Odlišnost jsem uvedl jako důvod této lásky. Chtěl jsem vědomí odlišností připomenout, protože i o lásku k národu je třeba pečovat a vědomí odlišností k tomu napomáhá. Je dobré si uvědomovat, že český národ je obdivuhodný svojí specifickou kombinací vlastností, že dovede být velmi univerzální, je tvořivý, vynalézavý,velmi pracovitý, ale i vizionářský. Jistě by se v tom výčtu dalo pokračovat. Neméně důležité je samozřejmě vědomí pevného článku řetězu. O tom jsem nepsal, protože mně to v té chvíli připadalo naprosto samozřejmé.
    Ten Váš příklad lokálního otevírání očí se mi líbí. Je to to nejmenší, co každý z nás může dělat, a to permanentně. Je to o pozvolném budování vztahu a nasazování brouků do hlavy, nikoliv o tlačení na pilu. Takže souhlas.
    Akorát zůstává otázkou, jak načasovat zapojení do toho velkého, nelokálního polit. boje. Pomalu se ani neznáme, nemáme vyprofilované osobnosti s CHARISMATEM…..mnozí z národovců nemají ani pevnou víru ani dost argumentů, aby své postoje obhájili….Náš světonázor má zažitý jen hrstka lidí….Nechci, aby to vypadalo jako výmluva, ale nástupem v nevhodnou chvíli se dá mnohé pokazit, a to nevratně.
    Též by mě vadilo, kdychom se stali pouze jednou z několika znesvářených stran a hnutí, které se rvou o své místo uvnitř režimu nebo na jeho okraji. Představuji si to naopak-chceme být celistvou alternativou režimu tj. jejich pravolevého podvodu, nikoliv jedním z jeho článků.

  9. R.O. permalink
    Říjen 4, 2010 06:34

    ProN: Pocházím z menší izolované vesničky, což asi poznamenává můj způsob myšlení. Samozřejmě, že ve větších aglomeracích, „v sociálních sítích“ má člověk spoustu nečekaných možností se realizovat a prospět. Třeba i ty poslední volby byly hodně o tomhle. Zde může i relativně málo aktivních lidí udělat mnoho.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: