Skip to content

O povaze wotanismu

Červenec 23, 2010
tags:
by

Anexagoras pravil: „Nic neexistuje odděleně, vše souvisí se vším ostatním.“ Aristoteles napsal:  „Všechny věci jsou seřazeny pospolu… a svět není takový, že by v něm jedna věc neměla nic společného s jinou, nýbrž jsou propojeny.“ Empedoklés vnímal, že vše je důvěrně spojeno ve vesmírném kontinuu jakožto nekonečný proces navracení: „Není zrodu ve smrtelných stvořeních a není konce ve zkázonosné smrti. Je pouze míšení a  střídání součástí, a toto nazýváme Přírodou.“

Mýtus má své místo u samotného kořene myšlení a bytí. Všechny rasy bez výjimky vytváří jistou formu kmenové mytologie, na níž jsou vystavěny síla, skutek, kultura a identita. Mýtus formuje etnickou a duchovní prehistorii společnosti, která k nám promlouvá z velmi vzdálené minulosti. Mytologie je jedním z klíčových prvků lidového vědomí. Tak jako sluneční svit či vzduch, jenž dýcháme, se i mýtus projevuje jen nepřímo a každý jednotlivec musí sám vyvinout snahu k odhalení jeho přítomnosti u základů svého vlastního myšlení.  Mýtus prostupuje naše vědomí a navíc naše podvědomí; krátce řečeno, jedná se o nadčasovou pravdu, pravdu, která v našich životech často hraje osudovou roli. Mýtus se týká každé úrovně osobního života, protože neexistuje výjimka z etnického mýtů lidu, zvláště ve chvílích rozhodující volby. Kromě našich bohů je také nedílnou součástí mytologie hrdina z legend, který bývá často vnímán jako zuřící muž, posedlý vlastní divokou a planoucí energií. Hrdinové, které člověk obdivuje nejvíce, jsou zdrojem mýtu spontánně. Neboť víme, že bez Achilla a Ilias by se Alexandr nevydal dobýt Východ. A bez příkladu Alexandra by mnozí významní mužové historie nedosáhli svého nevyužitého vyššího potenciálu. Ve skutečnosti se člověk nerodí. Rodí se prostřednictvím oběti a skrze měřítko svých skutků v Midgardu (na Zemi), které předurčí, zda je hoden stát se legendou a dosti význačný, aby hodoval ve Valhale s Wotanovými einherji (elitou bojovníků).

S pomocí mýtů řešíme denně tisíc a jeden problém a dosahujeme morální rovnováhy. U dané rasy lidí neexistuje nic jako zapomenutá mytologie. Je možné opomíjet praktiky a tradice, avšak vždy existuje hluboká genetická paměť a tyto dávné otisky lze vždy obnovit. Stejně jako člověk i Země si pamatuje vše a je svědkem historie způsobem, který nejsme schopni plně ocenit. Mytologie slouží jako cenná časová kapsa…. Ne plná věcí, ale složená z esoterické moudrosti, která v podobě příběhů udržuje nedotčené naše dědictví všeho, co má trvalou hodnotu. Při zpětném pohledu se bohové pohanského světa možná stali do určité míry příliš lehkomyslní, přáli si žít a nechat žít; tudíž vše padlo tím, že se vzdali cizímu nepříteli, který se nespokojil s ničím menším než úplnou světovou nadvládou a vyhlazením z přírody vycházejícího ducha a zvyklostí pohanského lidu.

V celé dlouhé linii starých árijských pohanských společností vždy hrála ústřední roli příroda. Pochopit nadčasové principy zákona Přírody znamená zaměřit se na vizi mysli a našeho bytí.  Nemůžeme nastavit přírodě limity rozmanitosti; ony limity jsou v nás. Na každé úrovni je naše bytost vtělenou součástí činitelů, které oživují vesmír. Síla modlitby je silou myšlenky a myšlenka obsahuje moc obrovskou. Nicméně modlitba samotná nezachrání vesmír, ba ani lidské společnosti a civilizace víc, než zachránila římský svět po jeho konverzi na křesťanství, které jen více otevřelo dveře tisíci letům nejbrutálnějšího lidského mučení a věrolomnosti vůči svému bližnímu. Pokud chceme náš svět zachránit, ne pouze své vlastní duše, měli bychom se raději pokusit zachovat rozvahu a používat hlavu, ctít své bohy a respektovat přírodu a Zemi, která nás udržuje naživu.

Árijci dnešního západního světa vyrůstají nebezpečně vzdáleni přírodě. V nejranějších časech vytvořil hluboký vztah s přírodním světem ekologii metafory; všechny věci byly vnímány jako spolu související. Přírodní svět a jeho střídavé vzory změn nebyly ničím jiným než rozšíření procesu, který stvořil lidi samotné. Jednalo se o dobu, kdy naši pohanští předkové kráčeli, běhali, rostli, milovali a umírali jako součást celkové symfonie života. Vše bylo živé. Neexistovalo rozdělení na posvátné a profánní. Všechen život byl duchovní. Naše domorodé mytologie s jejich kmenovými božstvy sjednocovaly člověka s přírodou a vesmírnými zákony, jimž jsme navěky vystaveni. Příroda byla obrazem lidí a lidé obrazem přírody, a oba se podíleli na existenci, která je výrazně neoddělovala.

Příroda, nevázaná inteligence spontánně spěje vstříc pravdě ve všech těch, kteří používají rozum. Příroda všemi způsoby poskytuje svým tvorům vědění nutné pro jejich přežití. Árijský člověk ve svém dlouhém procesu utváření ve velké míře ztrácí sebezáchovné instinkty a impulzy, a tudíž omezil své psychické pouto s univerzálním životem a svými rasovými kořeny. Jak se bude vzdalovat tomuto svému základu, bude se dál potácet a přesouvat od jednoho mínění k druhému, přitahován cizími náboženstvími, rasovým míšením a materialistickými záležitostmi, jež urychlí jeho zánik. Pokud nedojde k omezení této odchylky, příroda ji nakonec napraví po svém. Rasa, která se nevyznačuje jednotící soudržností, pokud jde o sebezáchovu, nepochybně zanikne. Příroda nemá se slabochy  slitování! V této dvanácté hodině, která pro nás již nastala, se musí árijský člověk postavit plnému uvědomění, že pouze přidržováním se životních instinktů přírody přežít a zachovat vlastní druh bude mít někdy árijstvo naději vyhnout se jistému zániku.

Rozkazem árijské rase, kultuře a osudu musí být znovu, jako v dávných časech, ustanovit základ v souladu s přírodním zákonem. Přírodním zákonem je Wotanův zákon! Naše rasové vědomí by se mělo naučit poznat pravdu z chyb a s rozvahou se osvobodit z lákadel matérie, aby zaujalo své pravé místo v dokonalém výtvoru přírody. Podobně by se tato tajemná moudrost měla vždy projevovat ve struktuře naší etnické mytologie, tradicích a náboženství. Abychom si uvědomili nejvyšší dobro, je nutné znát význam vesmíru, abychom poznali pravdu.

Jedna z nejdůležitějších pohanských tradic, která dnes převládá v Evropě a Spojených státech, vychází z oživení předkřesťanského, árijského náboženství „wotanismu“. Ve wotanismu je ústředním euro-etnický panteon nebeských bohů Ásgardu, známých jako Ásové, jakož i  více zemský, zemědělský a na plodnost zaměřený panteon Vanů. Hlavou všech árijských vyšších božstev je teutonský všeotec Wotan, nesmrtelný kořen a podstata árijského bytí. Tito družní bohové a přírodní duchové jednotlivě představují zosobnění  vznešených sil hmotných a nehmotných světů, jak jsou zjeveny v esoterických mystériích, které po věky inspirovaly a vedly árijstvo po jeho dlouhotrvající velikost a slávu.

Wotan je teutonská veličina prvotního významu, nejpravdivějším vyjádřením a nepřekonaným zosobněním fundamentální kvality, jež je zvláště charakteristická pro árijce… „Bohem árijců je Wotan, ne křesťanský bůh.Dr. Carl Gustav Jung

Prostřednictvím wotanismu je zprostředkován  hluboký význam a smysl árijských mýtů a mystérií kosmického zákona. Esoterické mýty nebyly při svém vzniku modelovány dle sledu osobních zkušeností jednoho či druhého jedince, byly původními, vzorovými modely, vytvořenými vyššími duchovními adepty, než kteří žijí v současnosti. Dávní bohové jsou věční a žijí stále v našem nitru, požadují jen to, abychom si je uvědomili; a díky tomuto uvědomění je pak možné dosáhnout bodu naší největší síly a potenciálu, „božského já“ či toho, co naši severští árijští předkové nazývali „haminga“.

Rodina a lid jsou dva hlavní pilíře wotanského zájmu. Dle tradice byli naši lidé vždy silně oddaní svému klanu a dnes by pro nás měl být klan lidu důležitější než kdy jindy. Studium a praxe wotanismu je celoživotní cesta, přemístění naší odvahy, vysoké moudrosti, cti a odhodlání, kterými prostupují neporušené pohanské tradice našich předků. Když ctíme bohy našeho lidu, formujeme jádro, kolem něhož lze vytvořit živoucí znovuvyjádření naší dávné moudrosti a rasové soudržnosti. Bez této soudržnosti, bez návratu ke zdroji naší etnické identity a bez stejné míry kolektivního soustředění se na naši budoucnost jakožto lidu, nemá naše rasa žádnou šanci na přežití. Potřeba rozvoje árijské jednoty je v tomto kritickém bodě soudobého cyklu světové historie zřejmá sama o sobě. Zánik naší rasy a kultury není řešením! Zůstat spát, zatímco svět kolem nás se rozpadá, není řešením! Strkat hlavu do písku jako únik před realitou již není řešením! Slovy váženého Tomase Paineho:

„Člověk, který nemá cit pro nejlepší a nejvznešenější věc, v níž se kdy země angažovala, a vynakládá v souladu s tím úsilí, není již hoden poklidného života mezi lidmi, jimž je určeno být svobodní.“

Zdroj: allfatherwotan.org

Advertisements
One Comment leave one →
  1. vonrammstein permalink
    Červenec 25, 2010 02:48

    Úchvatnej blábol :D

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: