Skip to content

Opožděně ke Dni upálení Jana Husa

Červenec 12, 2010
by

Karel Havlíček Borovský:  „Nač byly husitské rvačky? Rozhodnout se jimi mělo, zda se má jíst Boží tělo, s omáčkou či bez omáčky …“

Advertisements
komentářů 17 leave one →
  1. Únor 2, 2011 21:28

    Mistr Jan Hus (asi 1369/1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel; mistr a rektor (1409-1410) pražské univerzity. Je s největší pravděpodobností také autorem reformy pravopisu, která odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev, a přejal některé myšlenky Jana Viklefa. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a exkomunikovala jej (1411). Na kostnickém koncilu byl odsouzen jako kacíř a vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve. Některé Husovy názory (například ten, že kněz ve hříchu neplatně udílí svátosti) jsou dodnes katolickou církví vnímány jako teologicky vadné.
    Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. K jeho odkazu se hlásili husité a později i další církve a společnosti vzešlé z reformace. Jako svého svatého mučedníka jej (spolu se sv. mučedníkem Jeronýmem Pražským) už uctívá pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).

  2. Orel permalink
    Srpen 1, 2010 01:29

    Vzácný pane Miloši, já katolíky jako takové neobhajuji. Maximálně mám pochopení i pro ty naše předky, co katolíky byli. Zikmunda považuji za velice schopného vladaře, protože velice schopný byl. A z husitských válek nejsem nadšený, protože jejich nejsou takové, jak bychom si představovali.

    A katolík ale opravdu nejsem. Když jsem se před lety dočetl, jak vypadá režim těch podivínů z Opus Dei, definitivně jsem zavrhl všechny myslitelné podoby křesťanství a rozhodl jsem se, že je třeba zastavit temné pikle papeženců, protože chtějí pokřivit lidstvo a hlavně nás ke svému obrazu.

    Jsi Ty husita? Nemyslím nutně příslušníka Československé církve husitské. Zatím se měj dobře.

  3. Miloš permalink
    Červenec 24, 2010 23:33

    Orel: nemám teď čas ti odpovídat, jen by mě zajímalo jestli jsi katolík, když neustále obhajuješ tehdejší katolíky.

  4. Orel permalink
    Červenec 22, 2010 23:23

    Slezsko bylo dost velké a lidnaté. Žili tam Slezané, Němci, ale Češi ne. Když vezmeš souhrn zemí, kterým se vládlo z Prahy, když jsme za Karla IV. byli na vrcholu, tak tam patřilo nejen Slezsko a Lužice, ale i Braniborsko. Takže je klidně možné, že tehdy byla v našem soustátí Čechů asi polovina. Pak odpadlo Braniborsko, ale když byly Čechy a Morava nejvíc poničené válkou, tak to nejvíc odnesl asi český národ, takže se jeho podíl po válkách oproti roku 1419 nezanedbatelně snížil.
    Češi se vždycky považovali za něco jiného než integrální součást německého jádra Svaté říše římské. Šlo spíš o to, že samotní Němci přestali považovat české země za součást jejího jádra. To se později projevilo smutným nedostatkem koordinace mezi českými a německými protestanty před Bílou horou.
    Když jsme se dotkli těch Němců, v šestnáctém století se jich sem přistěhovaly další spousty. Byli to němečtí protestanti, kteří právě odešli v důsledku Bílé hory. Nevím, kolik sem po Třicetileté válce přišlo Němců; to by je sem jejich vrchnosti musely pustit, což by neudělaly ani náhodou. Naopak spousta českojazyčných protestantů uprchla ze země do Saska, Polska nebo třeba Braniborska.
    První česky psaná kronika byla Dalimilova, sto let před Husem. A ta kronika je vyhraněně etnicky pročeská. Česky se běžně psalo dávno před Husem. I Zikmund psal Oldřichovi z Rožmberka samozřejmě česky. („Naseruť jim dřív do rypáků, než bych s nimi jednal,“ vysvětlil jadrně na adresu husitů.) Nejstarší známý překlad Bible do češtiny pochází asi z roku 1360:
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Bible_leskovecko-dr%C3%A1%C5%BE%C4%8Fansk%C3%A1

    Ale husité spolu nedrželi, natož všichni Češi. Za těch okolností se radši neměli mydlit, když se do toho navíc pletli křižáci. Navíc v době, kdy bylo mnohem důležitější zastavit Turky na Balkáně, čehož by se možná Zikmund ujal, kdyby nebojoval s husity. Byl to mocný král, první mezi křesťanskými panovníky, a měl na český trůn nárok po svém otci. Navíc vzal za svůj úkol sjednotit západní křesťanstvo. Nikdo by nemohl čekat, že nechá české země a husity být, když tam navíc měl spoustu přívrženců (Plzeň, Rožmberkové, o Moravě a Slezsku ani nemluvě).
    Já bych taky chtěl, aby se střední Evropě vládlo z Prahy, nemysli si. No a kdyby Němci za Třicetileté války byli jednotní, tak by s tím vypětím, které vynaložili na vzájemné střety, dokázali dobýt půlku Evropy. Ale v reálu nedokázali nic, takže ta válka taky nebyla vrcholem německých dějin.

  5. Miloš permalink
    Červenec 21, 2010 22:37

    Orel: máš pravdu, na Přemysla Otakara II a vůbec na Přemyslovce nelze zapomínat. Tehdy byl Český stát také vojensky silný. Vlastně byla Česká armáda silná až do vlády Jagelonců, potom z neznámých důvodů začala upadat. Po katastrofální porážce od Turků v bitvě u Moháče roku 1526 to s českou armádou šlo z kopce. Předtím to nebylo tak špatné, nelze zapomínat na výboje českých knížat do Polska, Uher nebo Itálie, přesto lze jednoznačně říci, že husitství bylo dobou největších úspěchů našich vojsk, husitství bylo období, kdy se Čechů bála celá střední Evropa. Kdyby byl národ jednotný, kdyby v Čechách nebyla katolická menšina ani Panská jednota tak by se dějiny vyvíjely úplně jinak a mohla vzniknout velká říše, něco jako Rakousko Uhersko pod vládou Čechů. Osudnou se nám stala nejednota.
    Nezapomeň také na to, že husitství bylo dobou kdy si Češi začali uvědomovat svou národní identitu, už se nepovažovali za součást Svaté říše římské, ale za samostatný národ. A tehdy také vznikla spisovná čeština, do té doby se u nás psalo německy nebo latinsky, teprve po Husově reformě pravopisu se čeština stala moderním vyspělým jazykem a ne jen nářečím negramotných venkovanů.
    Jak si přišel na to, že v Českých zemích byla menšina Čechů? V Čechách a na Moravě tvořili Češi vždy většinu, německá menšina nebyla před třicetiletou válkou tak velká, teprve po třicetileté válce začala šlechta masově zvát Němce do Čech, aby znovu osídlila zemi, kde zbyla jen polovina obyvatel. Ve Slezku žili Poláci a Němci a v Lužici Lužičtí Srbové a Němci, tyto země ale nebyly tak velké a tedy ani tak lidnaté jako Čechy a Morava.

  6. Orel permalink
    Červenec 21, 2010 01:35

    Vzácný pane Miloši, naši předkové byli dobří válečníci vždycky! Přemysl Otakar II. také nikomu do zadku nelezl, bojoval s kdekým a ovládl většinu Rakouska. Vídni se vládlo z Prahy dřív než tomu bylo naopak, to je skvělé. Osobně soudím, že Rakušáci to vědí a křečovitě se snaží nad nás povyšovat v naději, že na to všichni včetně nás zapomenou. Pak tedy Přemysl byl poražen, ale přesto to byl velikán a jeho vláda byla jedním z vrcholů našich dějin. Kdo ve střední Evropě byl tenkrát silnější než my? Všichni k nám měli respekt, stejně tak za Karla IV. Jiřík z Poděbrad, kterého jsi nezapočítal mezi ty dobré husity, byl taky borec, nikoho se nebál a s každým jednal vpravdě sebevědomě.

    Co se Cromwella týče, je to krajně nesympatická postava, ale jeho vláda měla i četné pozitivní prvky pro Anglii (ne pro Irsko a Skotsko) – zdeptal Skoty, podrobil a zrasil Iry, vyhnal Nizozemce ze severní Ameriky, Španěly z Jamajky, zkrátka postavil Anglii na nohy a upevnil její moc. To se o husitském období a českých zemích říct nedá.

    Ve středověku se možná neřídil král našeho mnohonárodnostního státu zájmy toho kterého národa, ale pro zájmy státu pochopení měl. Šlechta nebo města se snažily posilovat svoji moc na úkor celku, ale to bylo v takové míře umožněno tím, že tu byl od husitských válek neobyčejný bordel.
    České soustátí bylo mnohonárodnostní; Češi měli možná poloviční podíl na jeho obyvatelstvu, a po husitských válkách se nejvíce snížily naše počty. Tak jak udržet stát pohromadě a zároveň provozovat etnicky českou politiku?

  7. Miloš permalink
    Červenec 19, 2010 19:18

    Orel: Ale husitské války byly přece hlavně války Čechů s Němci. Husité sice také bojovali proti českým katolíkům a dokonce i mezi sebou, ale to kromě bitvy u Lipan nebyly nijak velké a krvavé boje, většinou přece bojovali s cizinci. Já se hlásím k husitství proto, že to bylo jediné období v našich dějinách kdy Češi byli dobří válečníci, kterých se bála celá střední Evropa a také jediné období kdy naši politici nelezli nikomu do prdele a České království bylo skutečně nezávislým a suveréním státem.
    Nizozemskou a anglickou revoluci dělala především buržoasie, byl to boj kapitalistické buržoasie proti feudální šlechtě, takže to nemělo s husitststvím nic společného, husitskou revoluci dělali převážně rolníci. Mimochodem v Aglii za revoluce byl ještě větší náboženský fanatismus než u nás v husitské době, za vlády Olivera Cromvela byli upalováni kacíři a čarodějnice, byla zakázaná hudba (kromě náboženské hudby), tanec, divadlo atd. a bylo zakázáno slavit vánoce a velikonoce, protože, jak už se tehdy vědělo, jsou to svátky pohanského původu. Budeš kvůli tomu tvrdit že v Anglii v 17. století bylo tmářství a že revoluce znamenala pro Anglii úpadek a rozvrat?
    S tím co píšeš o panovnících také nesouhlasím. Národnost závisí na krvi a ne na tom, kde se člověk narodí. Podle tvojí logiky pak i Habsburkové byli Češi, když to byli právoplatní čeští králové a taky uměli trochu česky. Jinak máš pravdu v tom že královské rodiny a šlechta obecně měly ve svých žilách dost cizí krve, proto byla šlechta vždy internacionalistická a odcizená od vlastního národa. Český šlechtic si rozuměl s francouzským nebo italským šlechticem lépe než s obyčejnými lidmi ve vlastní zemi (všichni šlechtici uměli francouzsky). Proto tehdejší vládnoucí třídy nikdy nehájily národní zájmy. Tato doba je už naštěstí dávno za námi, ale sionisté a zednáři ve svých zločiných plánech na ovládnutí světa mohou počítat s plnou podporou královských rodin ať již současných (Britská nebo Nizozemská královská rodina) tak i bývalých (Habsburkové) a stejně tak i s podporou většiny bývalé šlechty, myslím že Schiessenberg je toho jasným příkladem.

  8. Orel permalink
    Červenec 17, 2010 21:51

    Totiž, kdyby to nebyla domácí válka, kdyby stát byl jednotný, potom by to vskutku mohlo být nejslavnější období našich dějin. Němci zdrhali, jen co slyšeli zpěv blížících se husitských vojsk. Kdo jiný se tím může chlubit? No, a kdyby byl stát jednotný, mohli jsme anektovat nějaká pěkná území v sousedství.
    Ale ve skutečnosti teklo tolik české krve úplně nadarmo. Nezáleží jenom na tom, že se bojuje a jak dobře to jde, ale také na tom, čemu to prospěje.

  9. Orel permalink
    Červenec 17, 2010 20:37

    Já neříkám, že křižáci nekradli, a ani se udiveně nepohoršuji, že husiti kradli. Jen říkám, že nebyli schopni překročit stín své doby a nahradit feudalismus národním a sociálním režimem. To pořádně nedokázali ani o pár staletí později Nizozemci: vzbouřili se proti Španělům, vytvořili něco jako republiku, ale ta se nakonec proměnila v království. Cromwell svrhl a popravil krále, ale po jeho smrti Angličané obnovili monarchii, a když byli nespokojeni s katolickým králem Jakubem II., tak ho vyhnali a nevyhlásili novou republiku, ale nahradili ho Vilémem Oranžským, a to proto, že to byl králův zeť.

    Ve Švýcarsku a severní Itálii republiky byly, ale tam měli jiné tradice a rozhodně na existenci republiky byly zainteresovány všechny vrstvy společnosti, včetně těch nejvyšších. (Nevím, jestli ve Švýcarsku bylo hodně šlechty; v severní Itálii sice byla, ale byla hodně promíšená s nejbohatšími měšťany.)

    Že se katolíci chovali z dnešního pohledu divně, to pravda je. Ale z moci úřední lézt lidem do ložnic prý byla zvláštnost husitů:-)

    Václav a Zikmund neměli moc skutečně české krve (poslední Češka, kterou si vzal nějaký Přemyslovec, byla selská kněžna Božena začátkem jedenáctého století), ale zase se ve třetí generaci narodili českému králi a po babičce to Přemyslovci byli. Kdyby se to bralo takhle rasově, tak Romanovci v Rusku byli Němci, Švédové a Dánové, Bourboni nebyli Francouzi, ale v rodokmenu by převažovaly různé Habsburkovny, byla tam Polka apod. Lepší je předpokládat, že když je někdo český král, tak jeho syn je Čech.
    Některé národy považovaly a ještě dnes považují své panovníky za božské; my bychom mohli považovat aspoň ty, co se již narodili jako čeští princové, aspoň za Čechy. Když jádro moci jejich rodu v okamžiku jejich narození bylo v našich zemích, mluvili česky a nebyl žádný Čech, který by měl oprávněnější nároky na korunu, tak nakonec proč ne.
    No a Cikáni jsou něco úplně jiného. Nezapadají do tradičního uspořádání společnosti, narozdíl od krále.

  10. Miloš permalink
    Červenec 17, 2010 16:25

    Orel: vidím že historii znáš dobře ale s tím co píšeš nemohu souhlasit. Husité žili v 15. století a chovali se podle toho. Proto jim nelze vyčítat jejich mravy a zvyky atd., to tehdy katolíci dělali také. Chceš snad říct že tehdejší katolíci neshromažďovali kořist, nestavěli si hrady atd. a že katolická církev nepovažovala cizoložství za těžký hřích? Informace které si napsal neznám, je to možné ale celkem nic to neznamená, taková byla tehdy doba a katolíci se chovali ještě hůř. Myslel jsem že Zikmund Lucemburgský byl ze čtvrtiny Čech, ale z toho co si napsal je vidět že neměl skoro žádnou českou krev, tak jak ho můžeš považovat za čecha? To je pak považuješ za Čechy Cikány, kteří se narodili v ČR, mají české občanství a mluví česky?

  11. Orel permalink
    Červenec 16, 2010 01:25

    Vzácný pane Miloši, kdyby nebylo bitvy u Lipan, válka by pokračovala dál a dál. Výsledek si nechci představovat.

    Rožmberkové byli český rod, Jiřík z Poděbrad byl Čech, většina šlechty podle mě byli Češi. Byla taková móda, že feudálové pojmenovávali hrady německy a pak od nich odvozovali své jméno. A co se týče Karla IV., jeho matka neměla 100% české krve: její matka byla Habsburkovna, babička z otcovy strany uherská princezna (její otec haličský kníže, její matka dcera Bély IV.), matka Přemysla Otakara II. zase dcera německého knížete. Přesto se Karel IV. cítil být Čechem. Já za Čechy považuji i jeho syny – Václava, a ano, i Zikmunda. Byli to synové zákonitého českého krále, mluvili česky.

    Polní vojska se časem proměňovala v řemeslná vojska. V žoldu polskéhho krále odtáhla na Balt proti Řádu německých rytířů. Jan Roháč z Dubé si postavil vlastní hrad Sión. Nic proti tomu – choval se tak, jak ho k tomu jeho původ a věk, ve kterém žil, předurčovaly. Jan Čapek ze Sán, přední pohlavár táboritů, měl ve svém domě v Praze schovanou velkou kořist z tažení na Balt, o kterou přišel, když došlo k převratu v Praze v předvečer bitvy u Lipan.

    Husité nemohli překročit svůj stín. Byli to lidé XV. století, prosáklí náboženstvím. „Přinejlepším“ by vytvořili něco jako ženevskou kalvinistickou teokracii. Já bych nechtěl žít v Ženevě v šestnáctém století. Husité měli divné mravy. Ještě za Jagellonců se nezdráhali vyhodit vprostřed zimy za hradby města služtičku, protože se nechala někým svést. A bylo jim jedno, jestli třeba umrzne. Nebo purkmistr husitského města příležitostně lezl doslova do ložnic měšťanů a kontroloval, jestli měšťan spí se svojí zákonitou nmanželkou a jestli nepoužívají jinou než povolenou praktiku. Od toho ale pospolitost není, aby se všichni špehovali. Jestli vytvoříme autoritativní stát, bylo by správné, kdybychom naopak odnaučili lidi se špehovat a udávat.

    Podívej se na povstání otroků v římské republice. Nešlo jim o zrušení otroctví, „jen“ o dosažení osobní svobody. Když se vzbouřili na Sicílii, tak vytvořili něco jako helénistické království (jejich vůdce a spousta dalších pocházeli z helénizované Sýrie, takže jim to připadalo jako logické uspořádání státu). Prostě taky nedokázali překročit svůj stín.

    A co se Habsburků týče, byli různí. Proti Rudolfu II. nic nemám, protože sídlil v Praze, a ta se stala centrem Evropy. Byl sice podivínský, ale prostě proti němu nic nemám. Ferdinand I. to byl, kdo vytvořil skutečné základy pro budoucí porobu naší země, takže ho nenávidím. Ale o tom, že se české království dostane do papeženeckých a rakouských tenat, nerozhodla bitva u Lipan, ale porážka tzv. „stavovského povstání“ právě za Ferdinanda I.

  12. Miloš permalink
    Červenec 15, 2010 23:08

    Orel: v husitství existovaly dvě frakce, byl zde pokrokový směr husitství představovaný převážně českými rolníky a obecně chudými lidmi pod vedením Žižky a později Prokopa Holého a reakční zpátečnický proud představovaný převážně šlechtou a bohatými měšťany, přičemž šlechta byla už tehdy z velké části německá. V bojích proti křižákům stáli všichni husité při sobě ale od počátku hnutí existovaly spory mezi oběma frakcemi. Pražští husitští měšťané se vzbouřili proti Žižkovi už v roce 1423. Pokroková část Husitů bojovali za národ a vlast, proti feudalismu a proti katolické církvi. Reakční část Husitů bojovala proti církvi ale za udržení feudalismu a de facto i za udržení německé nadvlády, protože někteří z nich byli Němci. Spory mezi oběma větvemi husitského hnutí vyvrcholily bitvou u Lipan, kde bohužel zvítězila reakční Panská jednota- tj husitská šlechta a měšťané a to vedlo k udržení feudalismu a odstranění většiny pokrokových reforem a korunovaci Zikmunda králem (Zikmundův otec Karel IV byl napůl Němec a napůl Čech, jeho matka byla Němka, tak jaké byl národnosti?) ten ale brzy zemřel a po několika letech bezvládí se k moci dostal Jiří z Poděbrad, člen panské jednoty. Po jeho smrti vládl neschopný polský král Vladislav Jagelonský, který ve skutečnosti neměl velkou moc a vládla za nějˇčeská“ šlechta. Po smrti jeho syna Ludvíka, který padl v boji proti Turkům, zrádná šlechta vydala Čechy Habsburkům, což byla největší katastrofa v dějinách našeho národa. To vše byl výsledek bitvy u Lipan. „Česká“ šlechta až do třicetileté války byla převážně husitská a utlačovala český národ stejně jako předtím (ale i potom) šlechta katolická. K husitské šlechtě a měšťanům, k Panské jednotě, k Jiřímu z Poděbrad atd. opravdu není důvod se hlásit. Já se hlásím k revoluční frakci Husitů, k Žižkovi a Prokopovi Holému, ti nemohli za nic co se stalo po roce 1434 a ty můžeme považovat za svůj vzor.

  13. Orel permalink
    Červenec 14, 2010 00:41

    Ale co Plzeň, pane Miloši? Původně jedno z měst, kterého se neměl dotknout očekávaný konec světa, spolehlivě české město; potom se však stalo významnou katolickou baštou.
    Husité nezrušili poddanství apod. Tábor například měl víc půdy než většina feudálů; když v roce 1547 zabavil prokletý Ferdinand I. královským městům jejich statky, tak Táborští drželi v poddanství stovku vesnic. Umírněný proud husitského hnutí představovaný spoustou feudálů (jestlis viděl protestní listy proti upálení Jana Husa, je na nich kolem dokoloa obrovské množství šlechtických pečetí) byl zaměřen spíš proti bohatství kléru.
    Národněosvobozenecký boj je moc silné slovo. Ve většině královských měst měl větší vliv německý patriciát, ale o nějakém porobení země se mluvit nedá. Šlechta zůstala táž, maximálně nějaký správce královského hradu během dlouhých let bezvládí začal předstírat, že mu ten hrad patří. Zikmund byl v tradiční české historiografii příliš očerňován, a Němec to přísně vzato nebyl. Mezinárodní postavení království se zhoršilo; okrajová území se vmanila zpod naší kontroly, dokonce saské knížátko ovládlo část severních Čech. České země už nikdy nebyly tak významné jako předtím.
    Hlavní pozitivní výsledek tak představovalo, že se Němci neroztahovali na radnicích českojazyčných měst. Ale to by šlo udělat i bez války; a během dalších 150 let se ten zisk stejně vynuloval, když do měst přicházeli němečtí protestanti, kterým se tu moc líbilo, protože tu v důsledku husitských válek byla náboženská svoboda.
    Podle mě husité bojovali z náboženského fanatismu, čeští katolíci proti nim také z náboženského fanatismu. Jistěže husité měli povědomí o tom, že jsou Češi a že bojují za národ. Ale čeští katolíci si podle mě taky mysleli, že proti husitům bojují za vlast a za národ a za obnovení míru.
    Ve výsledku to vedlo k tomu, že když se v Německu objevila reformace, kališníci zajásali a začali se s německými protestanty bratřit.
    Navíc mám pocit, že právě od husitských válek jsou Češi strašně rozhádaní. Fanatici jsme dál, to ano; ale náš fanatismus se zaměřuje proti sobě navzájem, ne proti vnějšímu nepříteli, jak by bylo záhodno.

  14. Miloš permalink
    Červenec 13, 2010 23:51

    S tím nesouhlasím. Desetitisíce Čechů. kteří vstoupili do husitských revolučních vojsk tam nevstoupili jen kvůli nějakým teologickým sporům ale šlo také o národněosvobozenecký boj proti Němcům a boj proti feudalismu, a to bez ohledu na to že mezi husity bylo i pár českých Němců a pár šlechticů. Většina husitů však bojovala především za vlast a národ a proti feudální šlechtě. Jejich ideály jsou blízké i nám nacionalistům a proto se k husitům můžeme hrdě hlásit

  15. aBsUrD permalink
    Červenec 13, 2010 12:10

    Husité – obávaní bojovníci se schopnými veliteli v čele – ale také náboženští fanatici (hlavně sirotci.. pražští kališníci byli trochu umírněnější), kteří byli v mnoha otázkách víry „papežšťejší“ než papež.. rozvrácení všeho co ze zemí Zemí Koruny České udělal císař Karel kvůli teologickému sporu.

  16. Rada permalink
    Červenec 12, 2010 13:38

    jj a to jen pro nepochopení toho, že židokřesťanství je nereformovatelné.

  17. Orel permalink
    Červenec 12, 2010 13:26

    Tolik mrtvých lidí, zničená země. Patnácté století bylo pro český stát ztracené století.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: