Skip to content

Překročení onoho světa

Červen 13, 2010

od třetí pozice k národnímu anarchismu

“Věříme v politickou, společenskou a hospodářskou decentralizaci. Jinými slovy, přejeme si vidět pozitivní sestup, kdy všechna byrokratická ustanovení jako Spojené národy, NATO, Evropská unie, Světová banka a dokonce i národní státy jako Anglie a Německo, jsou vykořeněny a nahrazeny nezávislými vesnickými občinami.”

Lidské zaujetí pro potrojnost přetrvalo tisíce let. Jistě, když jsou předloženy dvě odlišné možnosti, z nichž nám ani jedna nevyhovuje, často hledáme třetí alternativu. Na konci šestého století př. Kr. proslulý buddhistický mudrc, princ Gautama, odmítl život v blahobytné samolibosti a rozhodl se zakusit odpírání a sebeovládání. Následně, když sám sebe přivedl na pokraj smrti vyhladověním, uvědomil si, že mohl jít – střední – cestou, překonávající přepych i askezi. V tomto případě cestou odloučení a meditace, způsobem, který oba životní způsoby přesahuje a překonává. 

Na příkladu Gautamova odmítnutí své dědičné výsady lze vykreslit zajímavé srovnání s hledáním alternativy vůči kapitalismu na konci devatenáctého a počátku dvacátého století. Řešením, jak všichni dobře víme, se stal komunismus. Minulé století může být dokonce vnímáno jako zuřivé bojiště obou dvou nepřátelských a silně protikladných ideologií. Ale rozdíl mezi oběma není tak patrný a ostrý, jak zarytě tvrdí jejich přívrženci; jediný ekonomický rozdíl mezi stádem ujařmených Rusů a zchátralou masou svobodných Britů, tlačících se s úsvitem do fabriky, je ten, že ti druzí jsou poskoky soukromých zájmů, zatímco ti první poskoky státu komunistického ražení, jak poznamenal Hillaire Belloc v knize Restoration of Property (Navrácení majetku) před více než šedesáti lety. Zájmem ruského panstva je vytvoření byrokratického pohodlíčka pro sebe a své přátele na práci široké masy. Zájmem britského panstva je zvyšování vlastních zisků na práci široké masy. My chceme něco odlišného. Komunismus je z tohoto pohledu nikoliv opakem, nýbrž důsledkem kapitalismu. Bellocovo tažení za nalezení pravdivé alternativy ke komunismu i kapitalismu představovala Distributivistická liga (The Distributist League), kterou založil v roce 1936 s G. K. Chestertonem. Oba byli známí konvertité ke katolictví a byli inspirováni encyklikou Rerum Novarum papeže Lva XIII, která odpovídala výzvě komunistické bezbožnosti tvrzením, že majetek by měl být rozdělován spravedlivěji a dělníci si zaslouží větší důstojnost. Jak za chvíli uvidíme, z Belloca a Chestertona se brzy stanou hlavní tvůrci myšlenkové školy Třetí pozice. [1]

Na konci sedmdesátých let zažila neočekávaný nárůst Národní fronta (The National Front), největší britská krajně pravicová organizace. Název NF zdomácněl vzhledem k opozici vůči multi-rasismu a podpoře povinné repatriace všech ne-bílých přistěhovalců, ačkoliv krajně pravicový program byl prakticky nerozeznatelný od umírněné Konzervativní strany, bránící rodinné hodnoty, „zákon a pořádek“ a trest smrti. Do roku 1979 byla těžce poražena u volebních uren poté, co se sama Margareth Thatcher otevřeně vyjádřila o rostoucím problému imigrace. Výsledkem bylo, že největší podporovatelé NF přešli k výrazně smířlivější pravici, ačkoliv, což se dalo tušit, Thatcherové slib přitvrdit v imigrační politice se nikdy prakticky neuskutečnil. Pro NF tehdy začalo období přehodnocování složitého ideologického nepořádku, které vyústilo ke střetům mezi konzervativními reakcionáři, otevřenými neonacisty a revolucionáři, doposud pochodujícími pod stejným praporem.

Výrazné osoby NF, jako Martin Webster a John Tyndall, byli ze strany vystrnazeni počátkem osmdesátých let, čímž vznikl prostor pro nastupující pokolení mladých aktivistů, mužů jako Derek Holland, Nick Griffin, Patrick Harrington a Graham Williamson. Tito jednotlivci byli inspirováni zahraničními hnutími „třetí cesty“, jako je například italská Terza Pozitione v exilu žijícího Roberta Fiore. Tzv. strategie napětí, [2] určující italskou politiku sedmdesátých let vedla k vytvoření Nuclei Armati Rivoluzionari a demonstranty bylo možno vidět v ulicích s transparenty vychvalujícími zároveň Hitlera i Mao-ce-tunga. Mnoho členů NF rovněž inspiroval Otto Strasser, bývalý člen Německé národně-socialistické dělnické strany, který se střetl s Hitlerem v době, kdy NSDAP zradila svůj silně socialistický program. Pro NF tedy nastalo nové období revoluční politiky. Období, během kterého byly zcela odmítnuty a přepsány hranice mezi levicí a pravicí.

V roce 1983 začala britská NF vydávat řady revolucionářských sešitů jako například Vzestup, příručka politického vojáka (Rising: Booklet For The Political Soldier), jejichž podrobné články rozváděly podvojný koncept politického boje a obětování. Mezitím další generaci nových aktivistů nadchla brožura Dereka Hollanda Politický voják (The Political Soldier), která byla velmi ovlivněna italským filosofem Juliem Evolou.

V roce 1986 NF prohlásila, že se konečně očistila od konzervativních a reakcionářských vlivů a navíc, k velkému zármutku tradičních levičáků, navázala spolupráci s černými separatistickými organizacemi jako Islámský národ (Nation of Islam) Louise Farrachána. Zároveň byla schválena politika „třetí cesty“ po vzoru Chomejního Iránu. Zatímco Bellocovy a Chestertonovy práce straně poskytovaly jedinečnou ekonomickou základnu, organizace rovněž obhajovala Popular rule [3], zajímavou společensko-politickou teorii, podle níž by stavba britské společnosti byla decentralizována podobně jako Libye plukovníka Kaddáfího. Nikoliv v kulturním smyslu, ale v organizaci pouličních, okresních a krajských výborů, skrze které by byly pravomoce vedeny vzhůru od kořenů. To bylo pochopitelně v úplném rozporu s předcházející závislostí strany na volebním systému. NF v úctě ke svému libyjskému protějšku nyní distribuovala kopie Kaddáfího Zelené knihy a vesele pěla mantru „no representation without participation“ (žádné zastupitelství bez přímé účasti). Odmítnutím volební urny NF potvrdila svůj nástup do oblastí mimoparlamentní revoluční politiky. Hnutí začalo vyjadřovat podporu myšlence nezávislosti krajů, evropské solidaritě, pozitivnímu anti-rasismu a spolupráci s černými a asijskými komunitami pobývajícími v Anglii.

Pro sympatizanty revolučního nacionalismu to byla vzrušující doba, ale osobní střety v politických kruzích přetrvaly i nadále a na podzim 1989 vedly k roztržce. Na jedné straně byli sdruženi příznivci Dereka Hollanda, Colina Todda, Nicka Griffina a Roberta Fioreho, z nichž všichni byli zapojeni do nového venkovského projektu v severní Francii. Na druhé straně Patrick Harrington, Graham Williamson a David Kerr věřili, že řídící středisko organizace by mělo být na Britských ostrovech. Holland, Todd, Griffin a Fiore odešli a založili Mezinárodní třetí pozici (International Third Position, ITF), zatímco Harrington se svými souputníky opustili hnutí a v březnu 1990 vytvořili Třetí cestu (Third Way).

Ti, kdo věřili, že revoluční dynamika pozdních 80. let může být znovu vytvořena, skončili zklamaní a znechucení. Třetí cesta byla zcela konzervativní a anti-federalistická, se svými kampaněmi „zachraňme libru“ sama sebe zobrazila jako radikální střed. ITP se zase pokusila oslovit tradicionalistické katolíky sdružené v Bratrstvu sv. Pia X. a – k hrůze naprosté většiny členstva – se vydala na zlověstnou cestu reakce a fašismu. Zatímco jeden pozůstatek staré NF se usadil v bezúhonném středu, vůdci druhého se hlásili k Mussolinimu, Pétainovi a Francovi. V září 1992 došlo k nevyhnutelnému rozdělení.

V této době jsem byl členem Národní fronty a následně jsem se ještě jako náctiletý v roce 1984 připojil k ITP. Během těchto let jsem sloužil jako místní organizátor u NF v Sussexu a zároveň i v místní organizaci Tunbridge Wells u ITP. Vydával jsem časopisy jako Křižák z Kentu (The Kent Crusader), Surreyská akce (Surrey Action), Východní legie (Eastern Legion) a Katolická akce (Catholic Action). Společně se Vzestupem severu (Northern Rising), kterou vydávala ITP v Yorkshire a Lancashire tvořily pět pětin veškerého stranického tisku. Když se ITP v roce 1992 rozpadla, časopisy jí vypověděly podporu. ITP zůstal pouze Poslední boj (Final Conflict) obsahující směsici mládežnického skinheadství a křesťanské bigotnosti.

Rozchod nastal z celé škály důvodů, z nichž nejvýraznější byla skutečnost, že ITP odmítala předchozí kádrovou strukturu, která přivodila úspěchy v době NF. Společně s tím, že Derek Holland s dalšími odešli ze země a neprojevili žádný zájem o boj Třetí pozice v Anglii a já osobně jsem zaútočil na Roberta Fiore a několik dalších pro jejich angažovanost v bezohledném kapitalistickém podnikání [4] ve středu Londýna. Několik bývalých aktivistů také obvinilo Hollanda a Fioreho z krádeže mnoha tisíc liber, které investovali do vybudování severofrancouzské venkovské enklávy. Nejsměrodatnějším faktorem ale byla narůstající posedlost vedení ITP katolictvím a postupný spád do reakcionářských vod neofašismu.

Z roztrhaných trosek ITP vzešla nová nezávislá organizace, Anglické nacionalistické hnutí (English Nationalist Movement, ENM). Došlo k dalšímu pokusu obnovit principy Třetí pozice, publikace ENM jako byl Křížový rytíř (The Crusader) a Catalyst odmítaly Hitlera i Mussoliniho a dávaly přednost napodobování domácích anglických socialistů jako byli Robert Owen, William Cobbett, Robert Blatchford nebo William Morris. To celé doplňovalo volání do zbraně. ENM zároveň brojila proti unionismu podporovala rozbití Spojeného království na sedm rozličných národů – Anglii, Skotsko, Wales, Ulster, Irsko, Mannin (Ostrov Man) a Kernow (Cornwall). Mezitím Rising Press, tisková služba hnutí, distribuovala brožury pokrývající množství témat, včetně prací Otty a Gregora Strasserových, Cornelia Codreana a plukovníka Kaddáfího.

V roce 1998 ENM změnila svůj název na Národně revoluční frakci (National Revolutionary Faction) a počala ostrými slovy burcovat k ozbrojené vzpouře proti britskému státu. Ve snaze ukončit posedlost Britské národní strany volbami a demonstracemi byla mezi nacionalisty po celé zemi kolportována série propracovaných knížek a interních věstníků. Renovovaná organizace rovněž ukula pouta s podobně založenými zahraničními jako Nouvelle Resistance (Francie), American Front, Spartacus (Kanada), Canadian Front, Alternativa Europea (Španělsko), National Destiny (Nový Zéland), Devenir (Belgie), Rivolta (Itálie), Freie Nationalisten (Německo) a Nacionálně bolševická strana (Rusko).

Nacionální bolševismus je koncept usilující o spojenectví mezi východem a západem a existuje již řadu let. Jeho první příznivci byli lidé jako Arthur Moeller van den Bruck nebo Ernst Jünger, z nichž oba se zoufale pokoušeli stmelit Německo s Ruskem. Nacionální bolševismus je dnes spjat především s osobou současného ruského myslitele Alexandra Dugina [5] a stal se stěžejním tématem Národně revoluční frakce. Nejen proto, že podporuje vznik decentralizovaného bloku Eurasie navzdory Americké hegemonii.

V posledních letech NRF třetí pozici zavrhla a sama sebe nazývá národně-anarchistickým hnutím. Jinými slovy, jestliže třetí pozice přesahuje kapitalismus i komunismus, národní anarchisté jdou ještě o krok dále a vlastně překračují celý tento světonázor. Podle známého anarchistického myslitele Hakima Beye (Millennium, 1996), před pěti lety bylo ještě možné zastávat myšlenky třetí pozice, myslet způsobem „ani jeden“ nebo vychytrale stát v oblasti mimo dialektiku. Pokračuje námitkou: Jestliže zde ale není žádná dvojice, žádná opozice, nemůže zde být ani „třetí pozice“ nebo „odmítání obou“. Takže možnost výběru zůstává: Buď se smíříme s tím, že jsme „poslední lidé“ nebo připustíme, že jsme opozice. [6]

Toto dovedlo NRF k anarchistickým myslitelům Bakuninovi a Proudhonovi, k odmítnutí principu státu a volání po nezávislých enklávách „ve kterých národní-anarchisté mohou žít podle vlastních způsobů a ideálů“. Národní anarchisté také vyhlašují, že ani po pádu kapitalismu nedoufají ani netouží po ustanovování národní infrastruktury, věří, že stejně založení a pragmatičtí jedinci musí nastavit a udržet vlastní organické komunity. To samozřejmě znamená, že zatímco NRF stále zastává vizi přírodního pořádku a rasového separatismu, nepřeje si vnucovat své ideje jiným. Skupina se také zapojila do ekologických kampaní, anti-kapitalistických demonstrací a kruhů „osovobození zvířat“ (…)

Ideologie národního socialismu, národního komunismu a národního bolševismu se pokusily sloučit dva zdánlivě protikladné názory, příchod národního anarchismu se proto zdá nevyhnutelný. Rozdíl mezi NRF a jejími oponenty z politického spektra spočívá ve snaze NRF nalézt a vytvořit syntezi. (…)

Podoba strategie národního-anarchismu s Hegelovou triádou je úžasná. Výsledek střetnutí teze s jejím následným popřením – antitezí – je sice stále negací obou předcházejících myšlenek, ale jejich sjednocení tak vede k vyšší úrovni (syntezi). (…) To nás přivádí zpět k našemu opakovanému flirtu s potrojností. Z dlouhodobého pohledu vypadá národní-anarchismus jako další logický krok vzestupu lidského duchovního a rozumového vědomí.

překlad z anglického orig. Transcending the Beyond, článek poprvé vyšel v lednu 2002 v časopise SYNTHESIS, kráceno, za konzultaci děkuji K.V.

Troy Southgate, bývalý aktivista Národní fronty a Mezinárodní třetí pozice je nyní hlavní postavou národně-anarchistického hnutí ve Spojeném království. V roce 2000 založil společně se svým přítelem Michaelem Lujanem kroužek Le Cercle de la Rose Noire (Kruh černé růže), který vydává vlastní kulturně-politický časopis SYNTHESIS (www.rosenoire.org). Southgate je rovněž známým přispěvatelem anglofonní sekce ruského tisku Pravda (english.pravda.ru). V současné době působí jako zpěvák a kytarista hudebních formací Von Thronstahl, Seelenlicht a H.E.R.R. (Holy Europe Roman Reborn).

poznámky:

[1] srovnej Julius Evola, Lidé uprostřed trosek: Mezi kapitalismem a komunismem panuje zásadní shoda – v důrazu na hospodářství. (…) Hospodářství není náš osud! Je to pouhý prostředek, ne smysl. (…) Skutečná pravice musí mít jiné hodnoty – duchovní, heroické, politické, přesně v tomto pořadí, překl. Karel Veliký

[2] V originále dosl. „The strategy of tension – Anno di Piombo – which had characterised Italian politics during the 1970s …“ Anni di piombo (olověná léta) jde o slovní hříčku, charakterizující 70. léta v Itálii jako dobu těžkou, šedivou a násilnou.

[3] Myšlenku “popular rule” shrnuje „africký Che Guevarra” Muammar Kaddáfí v tzv. Zelené knize a nazývá ji “lidovou”, “islámskou” nebo “národní” demokracií. Jedná se o směs islamismu, přímé demokracie a nacionalismu, která se vymezuje vůči západním způsobům vlády i komunismu; Zelená kniha vyšla i u nás v roce 1990 s podtitulem Řešení problému demokracie „Moc lidu“ pozn. překl.

[4] Fiore a Morsello se v exilu přiklonili ke katolicismu, jejich „bezohledné kapitalistické podnikání“ (síť pizzerií ap.), kterým získali spoustu prostředků pro odpor, je spíš hodno obdivu, pozn. překl.

[5] Článek byl napsán v roce 2002, Dugin ve skutečnosti Nacionálně bolševickou stranu opustil koncem roku 1998 po listopadovém stranickém sjezdu, pozn. překl.

[6] v orig. dosl. “Five years ago it still remained possible to occupy a third position in the world, a neither/nor of refusal or slyness, a realm outside the dialectic. (…) Where there is no second, no opposition, there can be no third, no neither/nor. So the choice remains: either we accept ourselves as the ‘last humans’, or else we accept ourselves as the opposition.” Hakim Bey, Millennium, 1996

Hakim Bey; Hakim Bey, vl. jm. Peter Lamborn Wilson, je americký anarchistický spisovatel a esejista, proslulý knihou Pirátské utopie: Maurští korzáři a evropští vyvrhelové (Pirate Utopias: Moorish Corsairs & European Renegadoes), která vyšla v roce 1995. Bey považuje piráty za svobodomyslné ozbrojené jedince vzdorující autoritářské moci a pirátské skupiny a ostrovy za prototyp fungování svobodných anarchistických enkláv.

Advertisements
komentářů 17 leave one →
  1. DDR permalink
    Červen 20, 2010 22:20

    Musím říci, že kdybych musel těžko bych vybíral mezi bolševikem a Milošovým -ismem, přijde mi to skoro stejný. To co na těch systémech bylo hnusné, hnusným zůstalo.

  2. Miloš permalink
    Červen 20, 2010 21:38

    pro připomenutí sem vložím ten článek:

    Národní socialismus je něco mezi kapitalismem a socialismem. V kapitalismu jsou všechny výrobní prostředky soukromé, výjimkou je několik strategických podniků, například elektrárny nebo železnice bývají obvykle státní podniky, i u těchto podniků však z nepochopitelných důvodů dochází k jejich částečné privatizaci (třetina akcií ČEZu a některé regionální rozvodné sítě jsou v soukromých rukou). Podniky v soukromých rukou a osoby samostatně výdělečně činné tedy vytvářejí přes 90% HDP. Naopak za socialismu byly prakticky všechny výrobní prostředky státním vlastnictvím, pouze v zemědělství existovala jednotná zemědělská družstva a soukromé podnikání bylo v Československu prakticky zcela potlačeno (v některých socialistických státech, například v Polsku, NDR nebo v Maďarsku soukromé podnikání v omezení míře existovalo). V socialistické ekonomice tedy státní podniky vytvářejí přes 90% HDP, i když v některých státech to bylo o trochu méně. Ani jedna z těchto krajností není vhodná. Některé odvětví národního hospodářství fungují lépe, jsou li ve státním vlastnictví, jiné fungují lépe, jsou li v osobním vlastnictví. V národně socialistické ekonomice by bylo státní a soukromé vlastnictví v přibližné rovnováze, aby byl zajištěn co nejvyšší hospodářský růst a co nejvyšší životní úroveň.
    Představme si, že se za několik desetiletí dostane k moci Dělnická strana, nebo jiná strana, která ji nahradí a bude vytvořen národně socialistický stát. Jak takový stát bude vypadat?
    V národně socialistické ekonomice budou existovat národní (státní) podniky, bude se jednat o veškeré elektrárny a elektrické rozvodné sítě, plynárny, železnice, banky a pojišťovny, všechny lesy a všechny doly, neboť nerostné bohatství bude majetkem celého národa. V čistě státním vlastnictví by mohly být také podniky, které automaticky musí vytvářet velký zisk, například rafinerie na zpracování ropy, lihovary a továrny na cigarety, aby zisk z těchto podniků nešel do soukromých rukou. Tyto podniky by však mohly být i polostátní. Státní podniky však budou řízeny manažerským způsobem, nikoliv byrokratickým plánováním. O tom více v odstavci o polostátních podnicích.
    Základem národního hospodářství budou polostátní podniky, akciové společnosti, kde bude 50% akcií patřit státu a zbylých 50% zaměstnancům podniku. Státní orgány tedy budou mít většinu při hlasování na valných hromadách a budou rozhodovat o složení správních a dozorčích rad společností. Pochopitelně že tyto funkce dostanou schopní lidé, kteří rozumí své práci a budou ji skutečně a svědomitě vykonávat a ne politici a jejich manželky jako dobře placené trafiky, jak je tomu zvykem dnes. Polovina čistého zisku podniku (po odečtení investic a po zdanění) tedy půjde přímo do státního rozpočtu a druhá polovina se rozdělí mezi zaměstnance jako prémie. Akcie průmyslových podniků budou rozděleny tak, že každý dělník dostane určitý počet akcií, mistr dostane více než řadový dělník, inženýr dostane více než mistr a vedení podniku dostane nejvíce. Akcie budou neprodejné, burzy budou zrušeny a s akciemi nebude možno obchodovat. Každý zaměstnanec dostane své akcie při nástupu do podniku a když odejde nebo bude propuštěn, tak o akcie přijde, ale budou mu proplaceny v závislosti na počtu let, které v podniku pracoval. Nebude je moci nikomu prodat ani jiným způsobem převést na druhou osobu. Zaměstnanci budou dostávat stálou měsíční mzdu, jako je tomu dnes, ale na konci roku dostanou zvláštní odměnu, podle hospodářských výsledků podniku. Nemusím dodávat, že takový systém výrazně zvedne příjmy zaměstnanců na úroveň o kterou si dnes většina zaměstnanců může nechat jen zdát. Tak například, když podnik s tisícovkou zaměstnanců vytvoří zisk půl miliardy korun, dvě stě padesát milionů půjde do státního rozpočtu a zbytek se rozdělí mezi zaměstnance, to znamená že dostanou prémie v řádu stovek tisíc. Pokud bude zisk nižší, budou nižší i prémie. Tak budou mít zaměstnanci motivaci pracovat co nejlépe, protože čím více se podniku bude dařit, tím více budou mít peněz. Dnes nemá dělník žádný osobní zájem na prosperitě svého podniku. Jde mu jen o to, aby podnik nezkrachoval nebo nemusel propouštět a on neztratil práci, ale to, kolik si akcionáři rozdělí na dividendách je mu jedno. V národním socialismu tomu tak nebude. Každý bude vědět, že jeho mzda závisí na prosperitě podniku, a proto se bude snažit pracovat co nejlépe po celou pracovní dobu a šetřit materiál i nástroje. Zaměstnanci se budou navzájem hlídat, jestli se někdo nefláká a tím nepoškozuje své kolegy. Tím se dosáhne produktivity práce, jaká je v ostatních společensko-ekonomických systémech nemožná. Když bude člověk pracovat sám na sebe, bude pracovat lépe, než když pracuje pro zaměstnavatele nebo pro stát. To je zcela jednoznačný fakt. Je známo, že předkapitalistické společenské systémy, jako bylo otrokářství nebo feudalismus, se zhroutily proto, že pracující nebyli nijak hmotně zainteresovaní na výsledcích své práce. Proto byly tyto systémy nefunkční. V kapitalismu je situace lepší, ale v národním socialismu, kde bude každý pracovat sám na sebe, bude hmotná zainteresovanost pracujících a tedy i produktivita práce na úrovni, která je v kapitalistickém systému nedosažitelná.
    Vedení podniku bude mít plat zcela závislý na výsledcích podniku. Dnešní státní podniky, jako jsou České dráhy, jsou příkladem neefektivnosti, nehospodárnosti a plýtvání, protože jejich vedení i zaměstnanci dostávají tabulkové platy určené vládou bez ohledu na to, jak podnik prosperuje. Národně socialistické podniky budou fungovat zcela jinak. Manažeři budou mít výši svého platu podle zisku podniku, nebudou dostávat žádnou stálou mzdu a jejich jediným příjmem budou dividendy z jejich akcií. Pochopitelně že budou mít akcií mnohem více než řadoví zaměstnanci. Vedoucí pracovníci musí být dobře placeni, aby nebyli snadno zkorumpovatelní. Pokud bude podnik prosperovat, budou vydělávat velké peníze a pokud nebude prosperovat, tak mnoho peněz nevydělají. Když budou špatné hospodářské výsledky delší dobu, nebo když někdo z manažerů vezme úplatek, dopustí se zpronevěry atd., tak budou tito manažeři propuštěni a nahrazeni jinými. Na vedoucí místa se dostanou jen ti nejschopnější lidé, kteří své schopnosti a neúplatnost předtím dokázali v nižších funkcích. Pouze člověk, který bude léta svědomitě dělat svou práci, bude moci být povyšován až se postupně za řadu let, když prokáže své schopnosti, vypracuje na ředitele podniku. Z ředitelů dobře fungujících malých podniků se budou stávat řiditelé velkých podniků a z nejschopnějším manažerů se budou stávat ministři a jiní vysocí státní funkcionáři. Při výběru kádrů tedy budou hrát roli schopnosti a ne politická spolehlivost a třídní původ, jako tomu bylo za socialismu. Druhým kritériem bude neúplatnost. Za odhalenou korupci budou následovat vysoké tresty pro všechny, kteří do ní byli zapojeni.
    Podniky nebudou řízeny státními orgány, ty budou rozhodovat jen o velkých investičních akcích (př. stavba nového závodu nebo nové výrobní haly) a o složení správních a dozorčích rad, jinak bude vedení podniku ponecháno jejich ředitelům, kteří budou mít osobní zájem na co největší prosperitě podniku. Podniky si budou navzájem konkurovat a snažit se získat co největší podíl na trhu, jako je tomu v kapitalistické ekonomice. Proto se budou snažit snižovat výrobní náklady a tím i prodejní ceny, zavádět inovace a nové výrobní postupy a vyrábět co nejkvalitnější zboží. Žádny podnik však zcela nezkrachuje. Pokud se podnik dostane do ztráty, dostane nové vedení, které se bude snažit opět dosáhnout zisku a pokud to nebude možné, například proto že o zboží z tohoto podniku již není na trhu zájem, pak se podnik specializuje na výrobu jiného zboží, ale v zájmu udržení zaměstnanosti nebude docházet ke krachům podniků. Národně socialistická ekonomika tedy dokáže spojit hlavní výhody kapitalismu a socialismu a odstranit jejich nevýhody. Průmysl bude chráněn před zahraniční konkurencí ( o tom více ve čtvrtém díle) a velká většina jejich výroby bude určena pro domácí trh. S výjimkou přirozených monopolů jako jsou elektrárny nebo plynárny nebudou existovat monopoly, každý druh zboží budou vyrábět minimálně dva nebo tři podniky, protože monopol a neexistence konkurence vede k neefektivnosti. Konkurence je pro dobře fungující ekonomiku nutná a proto bude existovat i za národního socialismu.
    V národně socialistickém státě bude kladen velký důraz na vědu a výzkum. Na vědu půjde mnohem více peněz než dnes a nebudou se utrácet peníze na výzkum, který nemá žádné praktické uplatnění, ale všichni vědci budou pracovat na projektech, které najdou uplatnění v průmyslu. Veškerý výzkum bude financován státem a nebudou existovat patenty, takže každý podnik bude moci používat ve výrobě nejnovější vědecké objevy, aniž by za to musel platit licenční poplatky. Vynálezci dostanou za svůj objev jednorázovou odměnu od státu. Proto bude rychlost inovací a technického pokroku mnohem vyšší než dnes.
    Podobně jako průmyslové podniky budou fungovat i například obchodní řetězce (např. sítě supermarketů).
    Menší podniky (do zhruba stovky zaměstnanců) budou fungovat jako výrobní družstva. To znamená, že celý podnik bude patřit družstevníkům, kteří budou na členských schůzích volit předsedu. Veškerý zisk bude rozdělen mezi družstevníky, jejich zisk tedy může být ještě vyšší než zisk zaměstnanců velkých podniků. Družstva však na rozdíl od polostátních akciových společností budou moci zkrachovat, takže družstevníci nebudou mít jistotu stálého zaměstnání. Hospodaření družstva bude pod stálým dohledem všech družstevníků, kteří by nedovolili, aby předseda špatně hospodařil, nebo dokonce aby bral úplatky či zpronevěřil peníze. V takovém případě by byl předseda okamžitě odvolán. Rovněž kterýkoliv družstevník, který by pracoval špatně, a tím by okrádal ostatní, by mohl být vyloučen rozhodnutím členské schůze. Členská schůze bude také schvalovat příjímání nových družstevníků, i to jak velkou část zisku si mezi sebou družstevníci rozdělí a jakou část použijí na investice a další rozvoj družstva. Státní orgány nebudou zasahovat do činnosti družstev, pouze bude existovat státní kontrola kvality zboží.
    Národně socialistické zemědělství bude rovněž založeno na družstevnictví, většinu půdy budou obdělávat zemědělská družstva. Na rozdíl od současné situace se zemědělství bude muset obejít bez státních dotací, to znamená, že potraviny půjdou na trh za výrobní ceny a nebudou nijak dotované. Dnes by se zemědělci bez dotací neobešli, ale zrušení dotací bude kompenzováno zavedením cel na potraviny dovážené ze zahraničí. Národně socialistický stát bude v rámci svých zeměpisných možností soběstačný ve výrobě potravin. Pochopitelně že se i dále budou dovážet plodiny, které u nás nelze vypěstovat, například jižní ovoce, rýže nebo koření, a stejně tak i mořské ryby, ale nebude se dovážet obilí, maso, brambory, mléko, vejce atd.. Dovoz základních potravin bude možný jen v letech neúrody, za normálního stavu se nic, co lze vypěstovat v ČR, dovážet nebude.
    Zrušení dotací a omezení dovozu zahraničních potravin sice povede ke zvýšení výkupních cen potravin, ale spotřebitelům to bude kompenzováno zrušením daně z přidané hodnoty, která v současné době zdražuje potraviny o 9% a většinu ostatního zboží o 19%. DPH je nespravedlivá daň a v národně socialistickém státě bude zrušena, což povede ke zlevnění cen všech druhů zboží o 9 respektive 19%. Samozřejmě že tím klesnou státní příjmy, ale tento pokles výběru daní bude nahrazen výnosem státních a polostátních podniků.
    Služby by byly nadále převážně v soukromých rukou. Pouze komunální služby, jako jsou vodárny, kanalizace nebo odvoz odpadků budou provozovat jednotlivá města a obce, všechny ostatní služby budou provozovat drobní podnikatelé a živnostníci ať již sami nebo s několika zaměstnanci. Počet zaměstnanců nebude omezen, pokud někdo začne se dvěma zaměstnanci a za čas to dotáhne na firmu se stovkou zaměstnanců, není důvod to zakazovat nebo nějak omezovat. Takový způsob je totiž nejefektivnější. Nemá smysl obnovovat velké socialistické podniky jako byly Restaurace a jídelny, malé firmy s několika zaměstnanci budou fungovat nejlépe, když budou v soukromých rukou, protože u malých firem nelze jinak zajistit hospodárnost a efektivitu.
    Výjimkou bude pouze stavebnictví. Stavby infrastruktury, veřejných budov, továren a dalších průmyslových staveb i státní výstavbu bytů budou provádět velké stavební firmy, které budou mít formu polostátních akciových společností, stejně jako průmyslové podniky. Výstavbu rodinných domů budou provádět zedníci, kteří se budou sdružovat do výrobních družstev, nebo budou podnikat jako osoby samostatně výdělečně činné.
    Jediné co se změní oproti současnému stavu bude to, že firmy a podnikatelé budou mít zákonem omezený zisk. A to se pochopitelně netýká jen služeb ale i cen veškerého zboží. Ceny budou určovány tak, že firma bude muset dokázat jaké má náklady a cena vznikne zvýšením výrobních nákladů o přiměřený zisk. Maximální zisk bude pro jednotlivá odvětví národního hospodářství určován zákonem, bude stanoveno, že např. cena auta může být o 10% vyšší než jsou náklady na výrobu, dopravu a prodej, cena elektroniky může být o 20% vyšší atd.. Firma bude moci prodávat zboží či nabízet své služby za nižší než maximální ceny, ale nikdy ne za vyšší ceny. Nebude tedy možné prodávat zboží za několikrát vyšší ceny než jsou jeho výrobní náklady, jak se dnes v některých případech děje. Zisk bude stanoven jako přiměřený, aby se podnikatelům či firmám podnikání vyplatilo a zároveň spotřebitelé měli co nejnižší ceny.
    Národně socialistická doprava bude převážně v rukou státu. Železnice budou státním podnikem, autobusová doprava polostátní. Městskou hromadnou dopravu budou provozovat jednotlivá města. Silniční nákladní doprava bude polostátní, bude však možné i soukromé podnikání v tomto oboru. Maximální vzdálenost, na kterou se bude možno zboží přepravovat po silnici bude omezena, aby se většina nákladu přepravovala po železnici, čímž se ušetří pohonné hmoty, nebudou se tolik ničit silnice a bude méně dopravních nehod. Letecká a námořní doprava bude státní. Taxislužba bude soukromá. Pošta a telefonní společnosti budou státní.
    Zdravotnictví bude v národně socialistickém státě fungovat zhruba stejně jako dnes, nebo přesněji řečeno stejně jako před reformami vlády ODS. Všechny nemocnice budou státní a ordinace soukromé. Lékařská péče bude hrazena z povinného zdravotního pojištění, pacienti budou připlácet jen v některých odvětvích, například v zubním lékařství. Bude existovat pouze jediná zdravotní pojišťovna, která bude vlastněná státem.
    Národně socialistické školství, stejně tak jako národně socialistická kultura a média jsou poměrně složité věci, které nelze shrnou v jednom odstavci, proto tomu v budoucnu věnuji samostatný článek.
    V národně socialistickém státě budou jednotné odbory, a všichni dělníci budou povinně jejich členy. Odbory budou sloužit k prosazování zájmů dělníků, budou se účastnit řízení podniků a snažit se vytvářet pro dělníky co nejlepší pracovní podmínky a zároveň budou mít za úkol šířit ideje národního socialismu mezi dělníky, kteří nebudou členy strany. K tomuto účelu budou sloužit organizace mládeže a další organizace a spolky. Ne každý občan bude členem strany, ale každý by měl být v nějaké státem řízené organizaci, spolku či sdružení, které budou mimo jiné sloužit k šíření národně socialistické ideologie.
    Národně socialistický stát, jaký jsem zde popsal nikdy neexistoval. I nacistické Německo a fašistické státy ve 30. a 40. letech byly v podstatě kapitalistické státy, přestože stát výrazně zasahoval do ekonomiky. Proto nelze předvídat jak by takový stát fungoval v praxi. Lze však předpokládat, že by fungoval dobře, neboť národně socialistická ekonomika, jak jsem jí zde popsal, představuje spojení výhod kapitalismu s výhodami socialismu a eliminace nevýhod těchto společenských systémů. Proto by takový systém fungoval lépe než všechny ostatní systémy, jaké byly dosud vymyšleny.
    I národně socialistický stát bude potřebovat obchodovat se zahraničím, byť v menší míře než kapitalistické státy. Jak bude zahraniční obchod vypadat popíšu ve čtvrtém díle.

  3. Miloš permalink
    Červen 20, 2010 21:23

    Novopatriot: já jsem zastáncem silného státu s velkou rolí v ekonomice, jak bych si představoval národně socialistický stát jsem přece už psal na SP.

  4. Červen 20, 2010 17:26

    Miloš:

    Na tvojí definici státu se oba naprosto shodneme. Samozřejmě je to složitější než jsi to napsal, ale celkově vzato ano – stát má zajistit přežití, rozvoj a budoucnost národa. Tohle jsem svým způsobem měl taky na mysli, když jsem už předtím vypisoval, čeho stát má být garantem. Silně si ale protiřečíš, když píšeš, že míra centralizace a podobné věci nejsou už tolik důležité. Předtím jsi totiž psal, že to má být stát silně centralizovaný a mě jsi označil za anarchistu, když jsem naopak byl pro stát silně decentralizovaný….A opět připomínám, že jsem tím ani omylem nemyslel, že nějaký systém nemá vůbec existovat. Systém být má a to kvalitní a pevný, ale kdekoliv může být decentralizovaný, tam má být decentralizovaný. Tedy ve výsledku by se asi těžko mohly komuny domlouvat na výstavbě Temelína, ale nevidím problém v tom, aby byla co nejvíc omezena byrokracie, aby byly nízké daně, aby stát apeloval hlavně na samostatnost jedince, aby celkově daňový systém byl decentralizovaný, takže by ve výsledku velká část vybraných daní zůstávala v místech, kde byla vybrána a přispívala by tak k rozvoji daného regionu, atd…

  5. Miloš permalink
    Červen 20, 2010 15:54

    DDR:
    ty si mě nepochopil, pro mě rozhodně není nejdůležitější stát ale národ. Stát je tu jen proto aby zajistil přežití a rozvoj národa a budoucnost našich dětí, když budu parafrázovat Davida Lanea. Stát který plní tento svůj základní úkol je dobrý a stát který ho neplní je špatný. A budoucnost národa dokáže nejlépe za všeho zajistit národní stát, pouze v případě příliš malých národů, primitivních národů, které si nedokážou vládnout sami a u blízce příbuzných národů je vhodnější mnohonárodní stát. Ostatní věci jako politický systém, míra centralizace a autorita režimu nejsou tak důležité.

  6. Červen 20, 2010 04:12

    Miloš:

    Zeptám se tedy jinak – jak moc autoritativní si ten stát představuješ? Můžeš to nějak rozvinout? A jak moc tu centralizaci chceš?

    Jinak moje názory teď celkem dobře shrnul DDR, takže jeho příspěvek můžeš brát zároveň jako odpověď na to, co jsi napsal.

  7. DDR permalink
    Červen 20, 2010 00:38

    Váš hlavní rozpor mi přijde v tom, že pro Miloše je stát to hlavní a tedy podle tohoto názoru lidé jsou zde pro stát, Novopatriot chápe jako první lidi, kteří si budují nějakou společenskou strukturu – stát, tedy stát pro lidi, ne lidi pro stát a v tom případě se jednoznačně kloním k Novopatriotovi a nechápu, kde je v tom nějaká anarchie či vyloučení národního či vlasteneckého principu. V tomto směru je irelavatní, jestli nesvobodu diktuje bolševik, byrokrat nebo nacionalista…
    K čemu je vlastně stát, který je sám sobě cílem a přitom se v něm nedá žít ??? Pro mě je stát forma organizace lidské společnosti a záleží na jejich členech, jaký smysl svému společenství dají, ale vždy stát vnímám, jako nástroj a prostředek, kterak lidé mužou žít spolu a mezi ostatními. A v tomto se s Milošem zcela rozcházím.

    A pod relativní decentralizací malého státu si můžeš představit třeba uspořádání Švýcarska…

  8. Miloš permalink
    Červen 19, 2010 17:39

    Novopatriot: ty jenom uhejbáš s odpovědí. Ty nechceš aby ti stát kecal do života ale zároveň říkáš že nechceš aby stát zaniknul, to přece nejde, vláda fungujícího státu musí mít mocenské nástroje aby prosadila svou vůli. Jinak to ani nemůže být. Na současném režimu mi nevadí ani tak to že potlačuje opozici, což dělá úplně každý režim, ale hlavně to obrovské pokrytectví, že tady údajně máme svobodu a demokracii a svobodu projevu a podobné lži. Sionisté, kteří v této zemi vládnou dělají ze všech lidí voly a většina lidí tomu bohužel zatím věří, že žijeme ve svobodném a demokratickém státě. Ať nám naši politici řeknou přímo že ČR je pod nadvládou sionistů a neohání se ústavou a listinou práv a svobod, ze kterých sami udělali cár papíru vhodný tak na vytření prdele.
    Nemůžeš přece popřít argumenty co jsem napsal já a co napsal Orel. Jestli nechceš aby tě stát jakkoliv omezoval tak se odstěhuj třeba do Somálska, tam nemají žádnou vládu, ale zase tam budeš muset poslouchat místní kmenové náčelníky a vůdce různých polovojenských skupin, kteří ovládli zemi poté co se zhroutila vláda. A to by se stalo i u nás kdyby neexistoval stát. I tady by vznikly důstojnické kliky, zločinecké skupiny, v některých částech republiky ozbrojené cikánské a přistěhovalecké bandy atd. které by mezi sebou bojovaly o moc. Jestli tohle je podle tebe nejlepší systém vlády?

    I já si myslím že je třeba omezit byrokracii a některé úřady úplně zrušit a nebo sloučit více úřadů do jednoho, protože státních zaměstnanců je u nás příliš moc. S tou centralizací jsem to myslel tak, že v ČR, která má počet obyvatel jako jedno velké město není nutné mít např. třináct krajů, mnohem levnější a efektivnější by bylo, kdyby celou zemi řídila jednotlivá ministerstva a další centrální úřady.

  9. Červen 19, 2010 16:44

    Miloš:

    A kde jsi jako vzal, že odmítám jakejkoliv systém a jakoukoliv autoritu? To sis zase vymyslel, protože jsi fanaticky přesvědčenej, že jsem anarchista, takže si tyhle vývody dedukuješ z vlastní falešné víry namísto abys přemejšlel nad tím, co tady říkám. Tím taky padá, co jsi mi tady odepsal, protože jsi jednoduše nepochopil, co jsem napsal já. Takže si to skus přečíst znovu a pak odepiš.

    Jo a ideální stát neexistuje, ale snad už jsem napsal, co by měl stát garantovat. Zdá se ti na tom něco špatně?

    A ještě – řekni mi jedinej důvod, proč by nacionalistickej stát měla bejt totálně centralizovaná diktatura. Já chci žít ve svobodný zemi a ne aby mi o tom, co smim a co nesmim rozhodoval zase nějakej šašek úředník tak, jak se to snaží stát dělat dneska.

  10. Miloš permalink
    Červen 18, 2010 19:10

    Novopatriot: ty si anarchista, nevím proč to dosud někteří lidé co tě znají nechápou, ale z tvého příspěvku je to vidět zcela jednoznačně. A anarchismus se vylučuje s nacionalismem. Nejhorší způsob vlády je nefunkční vláda, respektive žádná vláda. Argumenty které jsem napsal v předchozím příspěvku přece nemůžeš nijak vyvrátit. A pokud ano tak napiš jak by si si představouval ideální stát. Nic takového prostě není možné. My nacionalisté odmítáme autoritu současného systému, protože tento systém je nepřátelský k vlastnímu národu a nedokáže zajistit přežití národa a rasy, proto každý nacionalista musí současný systém odmítat. To ale neznamená odmítat jakýkoliv systém a jakoukoliv autoritu. To sy ty zřejmě nepochopil a myslíš si, že ten kdo odmítá vládnoucí systém v ČR musí odmítat jakýkoliv systém. Tak to ale není a kdo si to myslí tak nacionalistům pouze škodí. Nacionalisté musí vytvořit vlastní systém, fungující stejně a dokonce ještě lépe než ten dnešní a ne zavádět chaos a anarchii.

    nacionalistický stát má za cíl zajistit přežití a rozvoj národa a rasy, a tomuto cíli se musí vše ostatní podřídit

  11. Červen 18, 2010 15:27

    Jakub Roth:

    Za a) Já tykám na netu až na výjimky každýmu. Zvykej si :)
    Za b) Tvrdíš tedy, že to ohromné množství myslitelů, z nichž dodnes čerpá naše kultura, a kteří byli často zaměření například monarchicky, aristokraticky, atd., byli jen nějací frustrovaní degeneráti, protože neuznávali dnešní „demokratické“ hodnoty? A co říkáš třeba na takového Aristotela, který tvrdil, že národ si zaslouží takovou vládu, na jakou je stavěný. Někomu pak vyhovuje vláda jedince, někomu pak vyhovuje aristokracie a jen skutečně vzdělanému a uvědomělému národu vyhovuje jako nejlepší systém demokracie. Byl i on jakýmsi frustrátem, protože nebyl zapřísáhlý demokrat?

  12. Jakub Roth permalink
    Červen 18, 2010 09:59

    Milý novopatriote, a) netykáme si, b) já jsem demokrat a podle mne je demokracie ze všech špatných systémů nejlepší. To, že demokracie někomu nevoní, je obvykle dáno jeho frustrací a neschopností pochopit její podstatu. Tož tak.

  13. Červen 18, 2010 00:32

    Jakub Roth:

    Ne že bych nesouhlasil s tím, co jsi napsal, protože paradoxu, kdy spousta „pravičáků“ jsou ve skutečnosti levičáci až na půdu, si dlouhodobě všímám taky, ale mohl byses přeci jen rozkecat trošku víc….nebo nadhodit třeba i vlastní vizi společnosti :)

  14. Jakub Roth permalink
    Červen 17, 2010 16:20

    Srandy kopec. Tihle blouznivci našich hor by chtěli přetvořit společnost. Zaklínají se pravicovostí a přitom jsou levicoví až hrůza.

  15. Červen 17, 2010 11:21

    Miloš:
    Silný centralizovaný stát založený na poslušnosti a disciplíně? Takže diktatura. No tak to ani omylem. Jsem pro stát jako garant bezpečnosti, zdraví, vzdělání, kultury, identity, základních lidských potřeb. Ne však pro nějaký autoritářský svinstvo. Stát má naopak bejt co nejvíc decentralizovanej, má mít nízký daně a co nejmenší byrokracii. Samozřejmě tím netvrdím, že má úplně zaniknout a bejt složenej z nějakejch komun, ale nevidím nejmenší důvod, proč by mi měl stát permanentně kecat do života. Už jen proto, že je to systém moci, nikoliv systém rozumu a svobody. Stát musí být stmelovatelem, obráncem a sluhou společnosti, nikoliv diktaturou, kde slovo vedení je svaté. Uvědom si taky, že v tomhle jdeš dost sám proti sobě, protože demokratická tahle země rozhodně není, ale pořád by tu mohla být ještě mnohem tužší represe než je. Jestli si chceš vyzkoušet život v diktatuře, tak okamžitě přestaň vyznávat nacionalistické názory a podřiď se tomu, co náš stát chce. Začni bejt židomil, začni hlásat multikulturalismus, popírej rozdíly mezi rasama, začni všude mluvit o holokaustu, zapoj se do nějaký nevládní antirasistický organizace a začli volit ODS nebo ČSSD. Jestli ti tak sedí poslušnost, tak jdi a chovej se takhle, protože pak budeš poslušnej a disciplinovanej a taky ti konečně dojde, jaké to je žít v diktatuře a podřizovat se ji! Uvědom si totiž, že ta poslušnost a disciplína, kterou tady hlásáš, nemusí ani omylem být přesně ta, kterou ty chceš! Jdeš tím proti veškerým svým zájmům!

  16. Miloš permalink
    Červen 14, 2010 10:15

    Článek je velmi zajímavý. Britští nacionalisté mají v hlavě zmatek, tyhle plány jsou zcela nereálné. Není možné spojit nespojitelné ideologie jako je nacionalismus a anarchismus, nacismus a komunismus a už vůbec nechápu jak mohou bílí nacionalisté spolupracovat s negry z islámského národa. Anarchismus je nereálný a nikdy nemůže dlouhodobě fungovat, jak napsal Orel. Lidská společnost je přirozeně založená na řádu a autoritě a pokud by zanikly autority, tak se rychle vytvoří nové které je nahradí. Navíc jsou podobné nacionalisticko anarchistické enklávy či komuny nereálné i z ekonomického hlediska, stát je nutný mimo jiné k tomu, aby prováděl velké investiční akce, jako stavba jaderných elektráren, dálnic, železnic atd. Jak by se na podobné investici domluvly stovky komun? Nacionalisté nesmí zapomínat na ekonomiku, pokud se dostaneme k moci budeme se muset snažit o ještě vyšší růst HDP a ještě vyšší životní úroveň, jinak se národ postaví proti nám a nacionalistická vláda se dlouho neudrží. Tyto ideje, které jsou navíc navzájem v rozporu (hlásají svobodu a anarchii a obdivují politiky, kteří budovali silné totalitní státy) jsou v přímém rozporu se skutečným nacionalismem. Cílem nacionalistů musí být sjednocení národa a vybudování silného centralizovaného státu, založeného na disciplíně a poslušnosti, neboť jenom takový stát může zajistit budoucnost národa.

  17. Orel permalink
    Červen 14, 2010 01:51

    Anarchismus není dobrá věc. Kde máte ve společnosti prvek úcty? Kde máte řád? Když zmizí alespoň trochu efektivní stát, nevznikne utopie, ale bordel, který někdo zákonitě vyplní. Ať to bude mafie jako na Sicílii, nebo kmenové a klanové tlupy jako v Somálsku.

    A Kaddáfí? ???

    „Bey považuje piráty za svobodomyslné ozbrojené jedince vzdorující autoritářské moci a pirátské skupiny a ostrovy za prototyp fungování svobodných anarchistických enkláv.“ – ti zmetkové zotročovali bílé lidi.
    Mám rád staré Středomoří. Nemám rád lidi, kteří ty již sjednocené kraje proměnili opět v bojiště. A tyhle osoby jsou z nich možná nejodpornější.

    Článek je jinak poučný, to zase ano.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: