Skip to content

Friedrich Nietzsche – Antikrist

Květen 23, 2010
by

Nietzscheovi rodiče si původně přáli, aby jejich syn vystudoval luteránskou teologii a byl pastorem, avšak Friedrich ztratil náboženskou víru a stal se profesorem klasické filologie. Během dalších let vynaložil veškerý svůj důvtip na vášnivé útoky na samolibost a konformitu buržoazní zbožnosti, měkkosti a morálky, a to ve jménu přísné a čisté nezávislosti ducha. Ve světě, v němž Bůh je mrtev, křesťanství slabé a věda lživá, jedině duchovně svobodný „nadčlověk“ bude s to zápasit bez ohledu na konvence a žít v souladu s se svými vlastními autentickými hodnotami.

Těmito myšlenkami Nietzsche inspiroval mnohé rebelující lidi a současně šokoval ty stereotypní. V jeho spisech je rovněž množství materiálu, jež přijde vhod těm, kteří rádi dumají o úpadku moderní společnosti, o hrdinských činech, jichž bude potřeba k jeho odvrácení. Nietzsche si představoval svého „nadčlověka“ jakožto „svobodného ducha, nepřítele poroby, antiuctívače a obyvatele lesů“ a možná proto jeho žhavá slova působila mocným intelektuálním i estetickým vlivem napříč politickým spektrem.

Nyní již však nechme promluvit samotného Nietzscheho, a to prostřednictvím citací z jeho pozdního nedokončeného díla – Antikrist :

„Pohledněme si do očí. Jsme Hyperborejci – víme až příliš dobře, jak žijeme stranou. „Ani po poušti, ani po vodě nenajdeš cesty k Hyperborejcům“: to věděl o nás už Pindaros. Mimo sever, mimo led, mimo smrt – náš život, naše štěstí… Objevili jsme štěstí, známe cestu, nalezli jsme východisko z celých tisíciletí labyrintu….“

„Co je škodlivější než kterákoliv neřest? – Účinná soustrast se všemi nezdařilými a slabými-křesťanství…“

„Problém, jejž tímto kladu, není v tom, co má vystřídat lidstvo ve sledu bytostí (-člověk jest koncem-): nýbrž v tom, který typ člověka máme vypěstit, máme chtít, jakožto hodnotnější, života důstojnější, budoucností jistější. Tento hodnotnější typ se vyskytl již dosti často: ale vždy šťastnou náhodou, výjimkou, nikdy proto, že byl chtěn. Naopak, jeho se nejvíc obávali, byl dosud téměř vtělením hrůzy; – a ze strachu byl chtěn a pěstěn typus opačný a také ho bylo dosaženo: domácí zvíře, stádní zvíře, nemocné zvíře člověk, – křesťan …. „

„Uprostřed naší nezdravé modernosti nic není nezdravějšího křesťanské soustrasti. Zde být lékařem, zde být neúprosným, zde pracovat nožem – to patří k nám, toť náš způsob lásky k člověku, tím my jsme filosofy, my Hyperborejci! – „

„Tomuto bohosloveckému instinktu vypovídám válku: jeho stopu jsem nalezl všude. Kdo má v těle bohosloveckou krev, staví se ke všemu křivě a nepoctivě. Patos, jenž se z toho vyvíjí, říká si víra: zavřít oči jednou provždy před sebou, aby nebylo nutno trpět obrazem nezhojitelné falešnosti. Pro sebe si udělají morálku, ctnost, svatost z této chybné optiky vůči všemu, spínají dobré svědomí s falešným viděním, – požadují, aby žádný jiný druh optiky už neměl ceny, když dali své vlastní optice nejvyšší posvěcení jmény „bůh“, „vykoupení“, „věčnost“.“

„Kdysi měl bůh jen svůj národ, svůj „vyvolený“ národ. Zatím však šel, zcela jako jeho národ sám, do ciziny, na vandr, nikde již odtud neměl stání: až konečně zdomácněl všude, veliký ten kosmopolita – až získal na svou stranu „veliký počet“ a půl zeměkoule. Ale bůh „velikého počtu“, demokrat mezi bohy, se přesto nestal hrdým bohem pohanským: zůstal Židem, zůstal bohem skrýší, bohem všech temných koutů a míst, všech nezdravých kvartýrů celého světa! Jeho světová říše zůstala nadále říší podsvětí, špitálem, říší suterénu, říší ghetta …“

„Nedělá věru čest náboženskému nadání silných ras severní Evropy – o vkusu ani nemluvě, že neodvrhly křesťanského boha. Byly by se musily vypořádat s tak chorobným a senilním výplodem dekadence. Ale ulpěla na nich kletba za to, že se s ním nevypořádaly: převzaly chorobu, stáří, odpor do všech svých instinktů – od té doby už vůbec nestvořily boha.“

„Jen se dotknu problému vzniku křesťanství. První věta k jeho rozřešení zní: křesťanství lze porozumět jedině z půdy, z níž vyrostlo – není to hnutí proti židovskému instinktu, je to jeho důslednost sama, je to o úsudek dál v jeho hrůzné logice… Ve formuli vykupitelově: Spása přijde od Židů“…, …Židé jsou nejpozoruhodnější národ světových dějin, protože dali, postaveni před otázku být či nebýt, s uvědomělostí až příšernou, přednost bytí za každou cenu: touto cestou bylo radikální zfalšování veškeré přírody, veškeré přirozenosti, veškeré reality celého vnitřního světa stejně jako vnějšího. Ohradili se proti všem podmínkám, za nichž dosud který národ mohl žít, žiti směl; utvořili ze sebe pojem protichůdný přirozeným podmínkám, – obrátili po řadě náboženství, kultus, morálku, dějiny, psychologii nenapravitelným způsobem v opak jejich přirozených hodnot. Setkáváme se s týmž zjevem ještě jednou a v nevýslovně zvětšených rozměrech, přesto však je to jen kopie: – křesťanská církev postrádá, srovnána s „národem světců“, jakéhokoli nároku na originalitu. Právě tím jsou Židé nejosudnějším národem světových dějin: následky jejich vlivu učinily lidstvo do té míry falešným, že ještě dnes může křesťan cítit protižidovsky, aniž v sobě vidí poslední důsledek židovství.“

„A přece děkuje křesťanství tomuto žalostnému lichocení osobní ješitnosti za své vítězství, –přemluvilo tím na svou stranu právě všechno nezdařilé, odbojně naladěné, všechno, co špatně pochodilo, všechny vyvrhele a spodinu lidstva. „Spása duše“ – aby bylo rozumět: „svět se točí okolo mne“…. Jed učení „rovná práva všem“ – křesťanství jej rozselo nejzásadněji; křesťanství zvedlo z nejtajnějších koutů špatných instinktů válku na život a smrt proti každému citu úcty a distance mezi člověkem a člověkem, tj. proti předpokladu každého zvýšení, každého vzrůstu kultury, – ukovalo si z resentimentu mas hlavní zbraň proti nám, proti všemu vznešenému radostnému, velkodušnému na této zemi :..“

„Evangelia jsou svět pro sebe. Bible vůbec nesnese srovnání. Jsme mezi Židy: první hledisko, abychom tu zcela neztratili niť. Přetvářka do „svatosti“, nabývající tu přímo geniálnosti, nikdy jindy mezi knihami a lidmi ani přibližně nedostižená, toto umění falšovat slova i gesta, není nahodilostí nějakého jednotlivého nadání, nějaké výjimečné povahy. K tomu je třeba rasy. V křesťanství, v umění to posvátně lháti, dospívá celé židovství, několikastoletý židovský nejvážnější výcvik a technika nejvyššího mistrovství. Křesťan, tato ultima ratio lži, toť zase Žid, Žid na třetí …“

„- Tím jsem u konce a vynáším svůj ortel. Odsuzuji křesťanství, vznáším na křesťanskou církev nejstrašnější všech obžalob, jakou kdy který žalobce vzal do úst. Je mi nejvyšší všech myslitelných korupcí, měla vůli k poslední jen možné korupci. Není nic, čeho by se křesťanská církev nedotkla svou zkažeností, každou hodnotu obrátila v nehodnotu, z každé pravdy udělala lež, z každé poctivosti duševní bídáctví. Ať se ještě někdo odváží a mluví mi o jejích „humanitních“ požehnáních! Odstranit nějakou bědu bylo proti jejímu nejhlubšímu prospěchu: žila z běd, tvořila bědy, aby sebe zvěčnila – Například červ hříchu: touto strázní obohatila lidstvo teprve církev!-„Rovnost duší před bohem“, tato falešnost, tato záminka zákeřné nevraživosti všech nízce smýšlejících, tento pojem třaskavina, který se nakonec stal revolucí, moderní ideou a úpadkovým principem celého společenského řádu, – toť křesťanský dynamit… „Humanitní‘ požehnání křesťanství! Vypěstovat z humanity vnitřní rozpor, opovržení všemi dobrými a poctivými instinkty! To mi tak je požehnání křesťanství! – Parazitství jedinou praxí církve; pijící svým ideálem nedokrevnosti, „svatosti“ všechnu krev, všechnu lásku, všechnu nadějí k životu; onen svět vůlí k popření veškeré reality; kříž odznakem nejpodzemnějšího spiknutí, jaké kdy bylo, proti zdraví, kráse, zdařilosti, udatnosti, duchu, dobrotě duše, proti samotnému životu…Tuto věčnou obžalobu křesťanství napíši na všechny zdi, kde zdi jen jsou, – mám písmena, že i slepí prohlédnou… Zovu křesťanství jedinou velikou kletbou, jedinou velikou nejvnitrnější zkažeností, jediným velikým instinktem pomsty, jemuž není prostředku dost jedovatého, tajného, podzemního, dosti malého, – zovu je jedinou nesmrtelnou poskvrnou lidstva… A počítáme čas podle onoho dies nefastus, jímž se počalo toto dopuštění osudu, – podle prvního dne křesťanství! – Proč ne raději podle jeho dne posledního? – Podle dneška? – Všechny hodnoty přehodnotit!…

Zdroj : kniha Friedricha Nietzscheho – Antikrist , nakladatelství Votobia, Olomouc 2001

Advertisements
komentářů 9 leave one →
  1. Květen 28, 2010 14:03

    Orel:

    Jdu se tam podívat. Dlouho jsem tam už nebyl.

  2. Orel permalink
    Květen 25, 2010 00:07

    Nietzscheho odkaz žije a je stále aktuální. Dnes víc než kdy jindy.

    Nietzsche byl nadčlověk. Jeho logika musela tehdejším Němcům připadat leckdy nepochopitelná. Měl například hrozně rád Napoleona, kterého zbývající Němci nenáviděli a považovali ho za zloducha. Nietzsche si přál, aby Napoleon byl býval vyhrál, i za cenu toho, že by Německo zůstalo v porobě. Vítězství ve válce z let 1870-71 považoval za nicotné a kontraproduktivní, protože francouzské vzdělání bylo údajně pro vznik nadčlověka nebo pro utvoření podmínek, které by k tomu mohly v budoucnu vést, mnohem lepší.
    Jak se mohl s těmito názory stát oblíbeným německým filosofem, je neuvěřitelné.

    Panu Novopatriotovi jsem poslal soukromou zprávu na vlasteneckých stránkách, které před časem propagoval a navštěvoval.

  3. Květen 24, 2010 20:36

    Tak například na Nietzschem může každý vidět, že kritika filosofie jako něčeho nepraktického a nepotřebného v dnešní době je totálně, ale opravdu totálně mimo….

    Jakub Roth:
    A až budeš mrtvej aj ty, tak si na tebe za nějakou dobu vůůůůůbec nikdo nevzpomene, zatímco na Nietzscheho bude lidstvo pamatovat ještě hooooodně dlouho….Muhehehehehehe :)))))

  4. Jakub Roth permalink
    Květen 24, 2010 15:01

    Zatímco křesťanství stále žije, Nietzsche je mrtev. Muhehehehe.

  5. DDR permalink
    Květen 24, 2010 13:28

    jj, souhlas…Nietzche strukturou svých textů přímo vybízí k různým interpretacím a není bohužel těžké si ho překroutit a ohnout podle toho jak se komu hodí.

  6. sezax permalink
    Květen 24, 2010 09:24

    zbožnuji Nietzsheho , ale náckové na jeho myšlenkách tehdy překroutili co mohli

  7. DDR permalink
    Květen 24, 2010 02:36

    Jo, kdysi jsem měl rozbor týhle knihy na zkoušku :-D Ale to Nietzcheovské období už mě dávno přešlo (každý si prochází různýma obdobíma), dnes se na něj dívám trošku jinak, trošku s odstupem a konečně mu víc rozumím :-)

  8. Bůh permalink
    Květen 23, 2010 21:14

    Nietzsche je mrtev.

  9. Orel permalink
    Květen 23, 2010 15:28

    Nietzsche je borec!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: