Skip to content

Současní Slované

Květen 5, 2010

kapitola XII., oddíl 8. z knihy Evropské rasy (1939)

(a) Češi a Lužičtí Srbové

Kvůli geografickému rozšíření současného slovansky mluvícího lidu se zdá vhodné ho rozdělit do čtyř skupin, o nichž pojednáme odděleně a  pokud možno postupně. Existují centrální a západní Slované vč. Čechů, Slováků a Lužických Srbů; severní a jižní Slované, od Poláků přes Rusko až na Sibiř; jižní Slované, kteří žijí téměř výhradně v Jugoslávii, a Bulhaři, o nichž bude pojednáno spolu s dalšími balkánskými národy. Bude připomenuto, že Slované, poslední z významného indoevropsky mluvícího lidu, k jehož rozšíření došlo, byli jako všechny ostatní národy před nimi převážně nordické rasy. Jako všechny ostatní národy i oni byli předurčeni ztratit více či méně svou původní rasovou identifikaci.       

Československá republika, jejíž populace čítala před Mnichovem (myšlena Mnichovská dohoda z roku 1938 – pozn. překl.)asi 15.000.000 obyvatel, byla až do událostí v říjnu 1938 jednou z etnicky nejrozmanitějších poválečných národů střední a východní Evropy. Pouze 50% obyvatel byli Češi a druhou polovinu tvořili: Němci (23%); Slováci (16%); Maďaři (5%); Rusíni (4%); a Židé a ostaní zbývající.79 Samotní Češi jsou omezeni převážně na Čechy a Moravu. Jsou potomky dávných slovanských přistěhovalců, kteří vytlačili či pohltili dřívější keltské a germánské osadníky a kteří, chráněni horami lemovanými nížinami, odolali vpádům Germánů na východ, jež začaly ve 12. století, a ti je od té doby téměř obklopili. Kvůli tomuto jejich kontaktu s Germány a jejich izolaci od zbytku slovanského světa jsou Češi, při nejmenším ve vnějším ohledu, západoevropskou kulturou a vyvinuli se v silně industrializovaný moderní národ.       

Předkřesťanské ostatky v slovanských hrobech jsou téměř výhradně dolichocefalické. Ačkoliv je zastoupen  jako hlavní nordický rasový typ, dávní Češi stejně jako zbytek Slovanů zahrnovali i menšinu jedinců s širokými nosy a nízkými očnicemi. Kromě toho byly některé lebky nezvykle velké a těžké.80  Nicméně uběhlo jen velice málo staletí, než začal rasový charakter pokřesťanštěných Čechů podstupovat radikální změnu.81  Teprve v 6. století n. l. bylo dokončeno slovanské osídlení Čech; do 9. století stoupl průměrný lebeční index z hodnoty 75 či 76 na 77; do 11. či 12. stol. dosáhl hodnotu 78. Na počátku 16. století dosáhl jen hodnoty 80 či 81, ale po velké epidemii v roce 1520 začal stoupat tak rychle, že v 17. století dosádl hodnoty 83,5 a o století později 85. Tato úplná změna formy hlavy v Čechách je jedním z nejvýraznějších a nejlépe dokumentovaných fenoménů tohoto druhu v rasových dějinách světa. Většina toho se stalo v moderní době, před zrakem spisovatelů a historiků, ale tato změna zůstala fakticky, pokud ne zcela, nepovšimnuta, dokud ji během posledních padesáti let neodhalili středoevropští kranologové. Podobně jako v jižním Německu se změna týkala nejen tvaru lebeční klenby, ale i rozměrů tváře a nosu. Může být jisté podezření, že v obou regionech působily stejné příčiny a mechanismy.

Tato mapa obecně ilustruje rozšíření lingvistických skupin v  lingvisticky nejkomplexnější části Evropy. Rozšíření Němců, Poláků, Rumunů či Vlachů, Turků atd. mimo hranice jejich států je v každém případě schematické; z toho důvodu že jsou vesnice roztroušeny a rodiny jsou ve vesnicích rozptýleny, není možné vytvořit v takové velikosti mapu, jež by byla bez použití barvy alespoň přibližně přesná. Další potíž je v tom, že zdroje, z nichž byla sestavena, se v mnohém liší a v mnoha oblastech není možno získat spolehlivé údaje. Protože v dobrujské oblasti Rumunska je směsice ras a jazyků matoucí jako nikde jinde, nesnažili jsme se ani o žádné vyznačení. Tzv. tatarská oblast více na severu je také krajně rozmanitá a zůstala také bílá.

Současní Češi jsou v metrickém smyslu typičtí alpinci a alpinská rasa je dle výzkumů jedinců považována mezi nimi za nejběžnější druh.82 Ve stavbě těla a rozměry hlavy a tváře se trochu liší od Bavorů. Průměrná výška Čechů je asi 167cm; hodnota průměrného lebečního indexu je kolem 84. Nejběžnější barvou vlasů je středně hnědá a zahrnuje asi 47% populace; jen 17% má tmavě hnědé vlasy a černé vlasy jsou výjiměčné. Ze světle hnědých a blond odstínů je zlatý běžnější než popelavý. Uvádí se, že 38% očí je hnědých, ale světle hnědé jsou běžnější než tmavě hnědé; čistě modré oči má 18% a zbytek je většinou směskou světlých. Češi jsou stejně světlí jako většina jižních Němců. Zatímco alpinci a nordici jsou v česku nejběžnější, na Moravě je silná koncentrace dinarců, zvláště mezi horníky, kteří, jak se zdá, tvoří zvláštní skupinu s charakteristickými rysy týkajícími se rasy i zaměstnání.

Blond typ s tupým nosem a širokými tvářemi, jenž je běžně spojován se Slovany, lze mezi Čechy příležitostně vidět, ale spíše vzácně. Zdá se, že je více zastoupen mezi Slováky, ačkoliv slovensky mluvící populace na Moravském Valašsku, v srdci Českolovenska, se skládá z poslovanštěných potomků rumunských vlašských kolonistů a je zčásti dinarská.83 Pokud můžeme říci, tak se zdá, že Slováci jsou obecně menší než Češi, mají menší hlavy, ale jsou rovnou měrou brachycefaličtí. Zdá se tu být vztah s východním slovanským světem spíše než s Čechami.                  

Než se zaměříme na Polsko, pojďme na chvíli prozkoumat slovanský ostrůvek Lužických Srbů, kteří žijí spreewaldské oblasti Mecklenburgu.84  V období mezi osmým a devátým stoletím, v čase největší expanze Slovanů na západ, a před germánským výpadem opačným směrem  na východ, obývali Lužičtí Srbové většinu současného Mecklenburgu. Jejich hlavy byly dlouhé a jejich lebeční index měl hodnotu 76.6, většinou byli nordici, ale spíše měli nízkou tvář a byli mesorhinní. Podobali se dnešním Slovanům v Čechách, západním Prusku a Pomořansku, a v následujících staletích prodělali obdobnou brachycefalizaci. Moderní Lučičtí Srbové, obývající pouze zlomek jejich původního území, dnes mají hodnotu cefalického indexu 84 a výšku 167 cm. Odlišují se jen trochu od okolní německy mluvící populace. Vlivy, které na ně působily, působily na všechny, kteří se nacházeli v jejich sousedství; problematika Lužických Srbů se neliší od zbytku východního Německa.         

 

Poznámky:

79 Sčítání lidu z roku 1930. Je příliš brzy po Mnichovském míru, abychom získali přesná čísla o složení zbývající populace.

80 Ohledně výkladu rasové historie dávných Slovanů viz kapitola VI, oddíl 7.

81 Czekanowski, 5., AnthPr, díl. 10, 1932, str. 200-207.
Hellich, B., Praehistorické lebky v Čechách ze Sbírky Musea Království Českého.
Malý, 5., AnthPr, díl 3, 1925, str. 156-176.
Matiegka, 5., MAGW, díl 23, 1893, str. 93-94; Crania Bohemica; AnthPr, díl 2, 1924, str. 183-210; díl 4, 1926, str. 163-219; RCA, díl 2, 5, #42, 1896; také přehled v ABA, díl 25, 1898, str. 150-154.
Niederle, L., MAGW, díl 22, 1897, str. 82-85.
Pexiederova, M. R., AnthPr, díl 9, 1931, str. 276-319.
Szombathy, J., MAGW, díl 52, 1922, str. 20.

82 Ehrich, R. B., nepublikovaná měření Čechů a Moravanů.
Matiegka, J., CI, díl 1, 1891, str. 429-437, 533-540. Viz MAGW, díl 22, 1892, „Sitzungsberichte,“ str. 18-82.
Rehak, J., AnthPr, díl 1, 1923, str. 284-297. Schneider, L., MAGW, díl 27, 1897, str. 45-46. Suk, V., SPFM, #124, 1933.
Weisbach, A., MAGW, Suppl. 2, 1889. Willoughby, K. R., RB, díl 5, 1933, str. 690-705.

83 Suk, V., a Augusta, K., SPFM, #175, 1933.

84 Asmus, R., AFA, díl 27, 1902, str. 1-36.
Merkenschlager, F., Zur Volks und Rassenkunde des Spreewaldes. Viz V. Lebzelterův přehled v MAGW, díl 44, 1934, str. 178.

Reklamy
One Comment leave one →
  1. Ahaman permalink
    Květen 5, 2010 09:54

    Velmi zajímavé. Díky za článek i za odkazy.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: