Skip to content

Vlastenectví dneška

Březen 24, 2010
by

Pokud bych měl popsat stav dnešní vlastenecké scény, řekl bych, že jejím nejvýraznějším rysem je extrémnost.  Extrémním shledávám to, jakou podobu soudobé formy vlastenectví mají a jakými idejemi jsou prostoupeny. Musím však říci, že se tomu nedivím. V době, kdy se všemu, co má nějaký vlastenecký nádech, dává automaticky negativní nálepka, by byl zázrak, kdyby se to na podobě vlastenectví neodrazilo.  Vlasteneckou scénu tak dnes v podstatě tvoří dva extrémní protipóly.

První zahrnuje jedince a uskupení, kteři se shlédli v systému Třetí říše a nazývám je proto vlastenci říšskými.  To i z toho důvodu, že spíše než Čechům, vyjadřují své sympatie Němcům a jejich politickému zřízení z let 1933-1945,  někdy se za Němce  přímo prohlašují, zvláště pokud pochází z oblasti bývalých Sudet.  Svou spřízněnost vyjadřují nejen slovně či písmem, ale i symboly, které používají v komunikaci, na webech, oblečení či tetování.  Německou podobu národního socialismu vnímají jako pozitivní ideu, která nás kdysi přišla ochránit před bolševickou hydrou, ohrožující nás z východu, a která zlomila vaz úrokovému otroctví, jemuž je třeba čelit i dnes.  

Jaksi nevidí či vidět nechtějí, že při tomto nacistickém tažení byli prvními oběťmi právě vlastenci a inteligence, ať už u nás nebo jinde v zahraničí. Jako představitelé elity národa, u nichž se očekávalo, že jejich vlastenecký postoj by mohl negativně ovlivňovat postoj veřejnosti k německé okupaci. Nacisté totiž dle hesla „rozděluj a panuj“ podporovali  vlastenectví v jiných zemích, jen pokud to vyhovovalo jejich zájmům, aby tím rozvrátili existující státy, jak tomu bylo např. v případě podpory Tisových nacionalistů.   Pokud k tomu přičteme drakonické popravy třeba jen vlažných odpůrců okupace s celými rodinami zvláště v období heydrichiády či drakonické akce v podobě vypálení Lidic a Ležáků včetně vyvraždění jejich mužských obyvatel a umístění žen do koncentračních táborů, jeví se nacistická ideologie či to, co je na ní v novodobé formě vystavěno, jako idea s českým vlastenectvím neslučitelná.

Přesto se najdou tací, kdo ve své snaze o jakousi rehabilitaci nacismu prohlašují  dobové dokumenty o plánech nacistů na vysídlení Čechů  za komunistické podvrhy či jinými způsoby se pokoušejí historii revidovat, aby se nacistická okupace jevila jako pomalu to nejlepší, co tehdy český národ mohlo potkat. Pak už zbývá jen krůček k bizarním ideám amerických skinheadských skupin, jejichž znalost historie kulhá na obě nohy, že Hitler v podstatě bojoval za bílou rasu (byť jeho vojska na Východě popravovala bílé Slovany třeba jen pro jejich bolševickou ideu). 

Opakem uvedeného typu vlastenců jsou lidé, které nazývám režimní vlastenci. Na rozdíl od prvně jmenovaných, kteří se vymezují proti stávajícímu zřízení, znamená pro tyto vlastence stát a věrnost mu samotnou podstatu jejich vlastenectví. Vlastní je jim velebení tatíčka Masaryka (jak přece jinak, když založil Československo), přehnaná úcta k symbolům státu, jako je vlajka či státní hymna,  podpora ozbrojených složek státu u nás i jejich akcí v rámci NATO  v zahraničí (ve stylu modifikovaného hesla: U Kábulu se bojuje za Prahu!) či např. vyznávání kališnictví jakožto svébytné formy českého křesťanství.     

Za ideální prototyp takového režimního vlastence lze  považovat Daniela Landu. Tento každopádně talentovaný hudebník se již léta marně snaží zbavit své nálepky rasisty, kterou si vysloužil na počátku 90. let působením ve skupině Orlík. Ať se však snaží jakkoliv vystupovat jako spravedlivý chlápek, který již nerozděluje mezi Romem a neromem, a pochlebovat současnému režimu vystoupeními pro české vojáky v Afgánistánu, zůstane navždy zapsán jako „ten Landa z Orlíku“. (Bohužel k dnešní době patří to, že jednou rasista, navždy rasista. Nemá tedy smysl se snažit svou vinu odčinit – média, různá moralistická občanská sdružení ani politici neodpouští.) Jací to vlastenci vzešli z okruhu lidí kolem Landy, je dobře vidět na příkladech pánu Vidíma či Komorouse, bývalých členů dnes již nefungujícího landovského řádu Ordo Lumen Templi.

Někteří režimní vlastenci tedy za sebou mají často kariéru vlastenců říšských či nějakým způsobem „závadnou“. Svým holdováním režimu chtějí ukázat, že je to vše minulost, o to více však musí projevovat současnému režimu loajalitu. Jejich výrazným rysem proto také bývá neustálé distancování se od všeho neonacistického, aby snad s nimi nebyli házeni do jednoho pytle,  a odhalování nacismu ve všem (tento web samozřejmě nevyjímaje), co zavání vlastenectvím jiným než režimním, čímž dokonale kopírují soudobý politický a mediální trend.    

Aktuálním příkladem režimního vlastenectví v praxi je návrh slovenského zákona o vlastenectví, který nařizuje jednou týdně  poslouchání hymny na školách (včetně škol pro neslyšící děti), vyvěšování vlajky, textu hymny a preambulí ústavy (včetně mateřských školek, kde děti ještě číst neumí). Přirozeně se u lidí podobné povinné vlastenčení setká s nelibostí a jen jim znechutí vše, co s nějaký vlastenectvím souvisí.  První protesty studentů již proběhly,  další budou jistě následovat.  Tisíce eur,  které tak půjdou na pořízení vlasteneckých propriet k vyzdobení tříd, jsou jen třešničkou na celém tomto zpackaném dortu a la pejsek a kočička. To vše v době,  kdy si slovenské školy stěžují na nedostatek peněz na nákup učebnic a pomůcek. Paradoxně se tak původně vlastenecká snaha může negativně podepsat  na kvalitě výuky budoucnosti národa, tj. dětí. Suma sumárum, režimní vlastenectví se zakládá na formě bez obsahu, na klanění se symbolům, které se bez opory u lidu stává maškarádou.

Jak to u protikladů bývá, jsou si tak vzdáleny, až se podobají. V tomto případě mají oba výše zmíněné typy „vlastenectví“ společné to, že se v podstatě nejedná o žádné vlastenectví, ale o ideu historicky prověřenou jako českému národu nepřátelskou, to v případě prvém, či o adoraci státu v případě druhém. Je také evidentní, že žádný z těchto směrů nemůže nalézt širší podporu u veřejnosti, kterou bude odpuzovat jak verbální či vizuální koketování s nacismem, tak podkuřování státnímu aparátu, ať už je jakýkoliv, byť třeba  zájmy národa ignorující, jak se zdá být v České republice stále zřejmější.  Jako by se zcela zavála zlatá střední cesta, která vnímá vlastenectví jako cit ne naučený,  ale již vrozený, který lze výchovou rozvíjet, ale také zadusit, ona cesta, která staví na základní jednotce vlastenectví – národu. Protože vlastenectví znamená především lásku k „rodné hroudě“ a lidu, jenž z ní vyšel a obývá ji, k hmotné a duchovní kultuře, kterou zde věky vytváří, snahu o zachování charakteru těchto tradičních hodnot i  pro budoucnost a ztotožnění se s ostatními příslušníky národa, které spojuje společný původ, kultura, jazyk a historie.

Tyto základní principy tvoří pilíř, o nějž se opírá idea vlastenectví, patriotismu, národovectví, nacionalismu, či jak ji chcete nazývat, to vše nad tím je jen nadstavba, která bez této podstaty zůstává ubohým vlastenčením. Protože věříme, že navzdory současnému trendu všeobecného odnárodňování se jedná o hodnotu, kterou lid přesto oslovuje a má oslovovat, snažíme se svými skromnými silami takový pilíř budovat, zpevňovat a opečovávat také prostřednictvím tohoto webu.

Ilustrace:  William-Adolphe Bouguereau (1825-1905) – The Motherland (1883)

Advertisements
komentářů 32 leave one →
  1. Orel permalink
    Březen 28, 2010 20:07

    Já bych to s husitstvím tak neviděl. Karel IV. nebo Přemysl Otakar II. taky nebyly nesvéprávné loutky. Ano, naši předkové vymysleli protestantismus jako nejvyšší formu monoteismu, ale taky se při tom zpoloviny vyvraždili. Když si představím české země v XIV. a XV. století, je to docela rozdíl. Navíc ani zdaleka ne všichni Češi byli husité.

  2. Wolf permalink
    Březen 28, 2010 10:55

    Díky za reakci, Miloši. Husitství jsem uvedl pouze jako jedno z „poznávacích“ znamení. Samozřejmě ne každý husita je režimní vlastenec a naopak. Husitství vnímám především jako náboženské hnutí, ne národovecké. Filmy z 50. let na toto téma jsou poněkud idealizované.
    Ty vynaložené finanční prostředky na Slovensku jsou vedlejší.
    Povinné aktivity nebývají v oblibě. Tak citlivé a v podstatě niterné pocity, jaké se vážou k vlastenectví, nelze probudit povinným posloucháním hymny, spíše naopak. Na rozdíl od Tebe si tedy myslím, že v tomto případě je skutečně lepší nic než toto. Pro politiky je samozřejmě jednodušší se o vlastenectví „postarat“ takovým direktivním opatřením, než na lid působit výchovně a snažit se ho v nich nechat přirozeně vyklíčit.

  3. Miloš permalink
    Březen 28, 2010 01:59

    Wolf: velmi pěkný článek, nesouhlasím jen s dvěma drobnostmi. Proč odmítáš husitství, já rozhodně nejsem prorežimní vlastenec ale také si vážím odkazu husitů. Husitství bylo obdobím největšího vzepětí sil našeho národa, dobou kdy jsme v Evropě něco znamenali, zatímco předtím a hlavně potom jsme byli pod cizí nadvládou, a nebo byly Čechy samostatné, ale naši politici stále někomu lezli do prdele. Neřekl bych že dnešní režim má husity nějak zvlášť v oblibě, sice máme státní svátek upálení Husa, ale to zbylo ještě z dob první republiky a nějak moc se husitství neslaví a v médiích nepřipomíná. Národ přece potřebuje nějaké vzory a když odmítneme Hitlera i Masaryka tak nám tady zbývají jedině Hus a Žižka. Proto bychom se měli hlásit k husitství.
    Pak nesouhlasím s tím co jsi napsal o tom vlasteneckém zákoně na Slovensku (Gašparovič ho nepodepsal tak není jisté jestli vůbec vstoupí v platnost) je pravda že to moc nepomůže, ale nemůže to ani uškodit a ty náklady zase nebudou tak velké. Tak já si myslím že lepší něco než nic.

  4. DDR permalink
    Březen 26, 2010 14:41

    Tož se omlouvám Ahamane jestli jsem Vás nějak špatně pochopil či z důvodu nepochopení nějak dotkl ;-)

    Jinak to přirovnání ke komunistické praxi nemusíte brát nijak osobně, ani já jsem to neadresoval přímo Vám, ale obecně.
    Ano, velkohubá slova a proklamace byly vždy a vždy se konalo jinak, takže bych se spíš podivil, kdyby USA nepraktikovali imperiální politiku, v případě Israele je to dokonce pochopitelnější, ikdyž nijak neomlouvám jejich zvěrstva vůči Palestincům. Jenže oproti nacistickému Německu či Stalinově Sovětskému svazu je tady rozdíl v tom, že tam byla ta represe přímo v základu toho systému, prostě nikdo neměl právo se vůči tomu ozvat, jinak je čekal stejný osud, z tohoto důvodu to mohlo růst do obludných rozměrů a to zcela legálně.
    Naopak to, že se USA či Israel hlásí oficiálně k nějakým hodnotám je silně omezuje v jejich agresivním počínání, kritizuje je celý svět a ohromné množství vlastních obyvatel, takže byť se dopouštějí toho čeho se dopouštějí, přesto nemají až tak úplně volné ruce, poněvadž konají proti tomu co sami hlásají a přestože jejich konání pomáhají tajné služby a média, tak skutečnost vyleze na povrch a odhalí to, že porušují základní demokratické principy, o humanitě ani nemluvě.

  5. Ahaman permalink
    Březen 26, 2010 11:33

    DDR, použil jste proti mně poměrně demagogické vyjádření, ačkoliv já jsem tak proti Vám neučinil ani jednou. Ale pokusím se ještě jednou vysvětlit, jak jsem to myslel.

    Podívejte, když jsem psal o „technologii“ okupace, měl jsem na mysli především okupační metody, taktiku, prostředky, jak okupovaného udržet ve strachu a područí. Všimněte si, že ideologii, zvláště její základ, do toho nepletu a nepletu do toho ani okraje oné ideologie (např. šovinismus) či její německá specifika (např.pangermanismus). Nejlépe to vyjádřil pan PV, se kterým tímto souhlasím. I dnešní americká a izraelská garnitura používá brutální sílu k tomu, aby se jako okupant udržela. Dělá to přesto, že má plná ústa různých rádobyvznešených myšlenek jako je např. humanita a lidská práva.

    Nyní tedy k ideové části. Sice považuji šovinismus a pangermanismus za součást tehdejší německé ns ideologie, ale snažím se, aby dnes byly vytěsněny na okraj. Ne proto, že bych je chtěl zamlčovat a relativizovat, ale proto, že s nimi prostě nesouhlasím. Neříkám, že nacismus nebyl nacismus a ani nehodnotím základ této ideologie. Stačí si přečíst můj první příspěvek pod tímto článkem. I když-nevěřím moc tomu, že by pro Vás, pane DDR, byl ten příspěvek tak nepochopitelný. To s těmi komunisty jste si mohl odpustit.

  6. Březen 26, 2010 09:25

    ZetaZero: Já mám naopak pocit, že po mnoha letech povstává český nacionalismus z popela.
    Chlastání a heilování za nacionalismus nepovažuju. I když někdo to může myslet nacionálně, věšia těchto individuí co jsem měl tu čest osobně poznat, byla banda primitivů bez jakýchkoliv hlubších hodnot a cílů.

  7. Wolf permalink
    Březen 26, 2010 09:14

    O té Nově a iDnes jsem nakonec nepsal, protože z článku je nakonec evidentní, že média či stávající režim jsou mé vzory v budování vlastenectví, fakt dobrý, ZetaZero :o)) Možná to chtělo článek opravdu dočíst.

  8. ZetaZero permalink
    Březen 26, 2010 02:23

    Nechtěl bych autora urazit, ale to jsou hrozný blafy. Všechno. Přestat číst iDnes a hltat Novu. To by bylo na začátek nového „vlastenectví“ nejlepším řešením. Jinak budou vnikat články jako tento a systém bude spokojený. Škoda Krále Šumavy, škoda Planetyopic. Český nacionalismus jde evidentně do pr..čic :(

  9. DDR permalink
    Březen 26, 2010 00:43

    Ne, nechtěl jsem Ti to podstrčit, v tom se omlouvám jestli to tak vyznělo, z žádného adorování Moravce Tě neobviňuji. Nicméně si myslím, že na Moravcově charakteru nebylo zrovna moc co následováníhodného a přemýšlet co by, kdyby ne Moravec, no tak někdo jiný, lidí jeho charakteru s pružnou páteří je v každém režimu dost.

  10. Březen 26, 2010 00:01

    Nevím přesně, jaký byl jeho vztah k Benešovi, ale v jedné ze svých knih Moravec popisoval, jak ho (Beneše) prý mnohokráte varoval před proti-Německou politikou a jejích důsledcích.
    Nesdílím tvůj názor na něj, někdo prostě tuhle úlohu ,,vedoucího nových Čechů“ dělat musel a kdyby to nebyl Moravec, musel by to na sebe vzít třeba právě Eliáš. Nechce se mi domýšlet, jak by to tenkrát dopadlo, kdyby se všichni tehdejší čeští představitelé chovali jako Eliáš, tozn. naoko spolupracovali, ale ve skutečnosti podporovali odboj. Na to Němci samozřejmě časem přišli, nebyli hloupí. Po atentátu na Heydricha dal Hitler vědět Háchovi, Moravcovi a českým novinářům, že po 1 dalším takovém excesu dojde k úplnému vystěhování Čechů na východ (co si pod tím ,,vystěhováním“ představit?), v takovém případě by jakákoliv jiná politika, než 100% ,,kolaboranstká“ znamenala sebevraždu celého národa. Rozhodně ho nevyvyšuji na nějaký piedestal ideálního českého vlastence a nedávám ho za příklad, jak ses mi skoro snažil podstrčit:-), ale v kontextu doby nesouhlasím s tím označením vlastizrádce (kariérista, možná ano, ale může být něco jako kariérismus ve vlastenectví, pro-národním smýšlení?).

  11. DDR permalink
    Březen 25, 2010 23:24

    Tak ona nacistická moc se vypořádala s jí nepohodlnými lidmi takřka po „soudružsku“ nejen v zemích okupovaných, ale především u sebe v Německu. Byli to právě Ti nepohodlní z němců, kteří ještě před židy poznali „slasti“ koncentračních táborů…

    Co se týká Háchy a Moravce, tak Háchu jako kolaboranta nevnímám, poněvadž se snažil zachránit co se dá v rámci možností a zachoval si jakžtakž svou důstojnost a čest. Narozdíl od karieristického Moravce, který jak jsi pravdivě pojmenoval byl nejdříve velký Masarykům humanista, posléze leštil kliky Benešovi a pak najednou otočil a horlil pro Hitlerovu říši s vervou větší než většina Němců. Lidsky je to pro mě příklad slizkého ohybného člověka, jakých můžeme potkat dnes spousty….zajímalo by mě kolik takových Moravců máme dnes na politické scéně, kteří by z minuty na minutu v případě změny režimu změnili svou rétoriku z té dnešní na jinou. Dávat za příklad takové kanální archetypy lidí mi přijde dost pošahané, jakkoli je sledování osobního profitu a egoismus dnes na pořadu dne – kdyby Moravec nekolaboroval zrovna s nacismem a kdyby nacismus nebyl zapovězen, tak by byl dnes témeř prototypem úspěšného člověka a dáván za vzor….v dnešní době by jistě horlil za multikulturalismus a jiné současné mantry.
    Jsou zde jiní polozapomenutí lidé, kteří neztratili charakter a kteří s nasazemím vlastního života se snažili zachránit co se dalo, jako třeba Alois Eliáš, tak třeba takový člověk je pro mě hoden úcty, nikoli Moravec….jemu podobných máme bohužel dost…

  12. Březen 25, 2010 22:09

    A radši pro upřesnění dodám, že se neřadím do první skupiny z tohoto článku. Být Čechem/Moravanem 21. století a hlásit se v dnešní době k období německého protektorátu nad našimi zeměmi se mi zdá dost přitažené za vlasy, zvlášť když z té slavné Říše je dnes učebnicový příklad multikulturního běsu, který už jednou nohou stojí nad propastí. Je samozřejmě správné souseda zkusit chytit, aby tam nespadnul, ale nemusíme si ho přivazovat k vlastní noze:-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: