Skip to content

Řádem proti chaosu

Leden 25, 2010

Pohled do dějin nám ukazuje, že pokud se dostane bohatství a moc do rukou jednotlivců, stávají se z nich bezohledné zrůdy s egocentrickým zájmem. Hovořím o většině, až na pár „osvícenců“, kteří naopak nic z toho nevyhledávají. Většina díky možnosti bohatství a moci ještě více ztrácí lidskost (altruismus), navíc již primárně jí sobecky jde o maximální příjem příjemných a líbivých podnětů v jakékoliv formě (které však celkově vedou k degeneraci) s minimem povinností a odpovědnosti.

Někteří čtenáři těchto stránek, pravděpodobně inspirovaní prácemi Nietzscheho, satanismem apod., považují úvahy tohoto typu za „židokřesťanství“. Kromě samotných Nietzscheho myšlenek je však třeba  si prostudovat i jeho životní etapy a ovlivnění jeho psychiky a uvažování špatným zdravotním stavem. Nietzsche (v určité životní etapě) spatřuje člověka jako most mezi zvířetem a nadčlověkem, který popírá boha. Osobně se mi idea nadčlověka líbí, ale domnívám se, že hranice mezi člověkem a nadčlověkem bude vždy neostrá.

Nadčlověka chápu jako vyšší typ člověka, kterému jde o fyzický a duševní rozvoj syé osoby a osobnosti, nikoliv na úkor ostatních členů pospolitosti (spojený s jejich zneužíváním), ale spíše s cílem převzetí odpovědnosti nejen za sebe, ale za vyšší cíle lidské společnosti (pospolitosti, kterou nelze chápat jako instituci), v souvislosti se začleněním lidského druhu do kontextu existence světa a vesmíru. „Nadčlověk“ nebude myslet jen na sebe a příjem líbivých podnětů a „pocit vzrůstající moci“ díky šplhání po zádech druhých (popř. zneužitím jejich práce) během svého pomíjivého života, ale bude si uvědomovat, že je pouhým kamínkem v mozaice, sám je slabý a nedokonalý, uzavřený v aberaci materialismu.

Uvědomí si sílu možnosti být platným funkčním orgánem ve zdravém a silném organismu s jasnou perspektivou rozvoje a jasnou budoucností. Pochopí, že může svou pílí, odpovědností a touhou po vědění při vzájemné spolupráci s ostatními posunout hranice neznáma zase o kus dál a to bude ten jeho „drive“. V pocitu harmonie, štěstí ze vzájemné spolupráce za společným velkým nadčasovým cílem, přímo jeho osobou ovlivnitelným podílem na tomto (což mu pospolitost reaktivně ocení), bude spatřovat smysl svého života. Svou činností bude jednotlivec vždy pozitivním vzorem pro své okolí, a tak bude pospolitost udržovaná v dynamickém a harmonickém rozvoji.

Mnou prezentovaná pospolitost však nemá s (žido)křesťanským pojetím nic společného. Neopírám se pohádky a bajky z Bible, neadoruji starozákonní krutosti pro „vyvolený“ národ, neslibuji život věčný a ochranu výměnou za modlitební úkony, nestraším peklem, nečekám na mesiáše a spasení, neodvádím pozornost na posmrtný život, netěším se, jak moje duše bude, pokud možno co nejdříve, poletovat v nebi v rytmu harfy a velebit boha, nepopírám a nestírám kulturní etnický (národnostní, národní) odkaz, pozitivní a odpovědný vztah k rodné zemi, půdě (identitu jedince). Netvrdím, že jde o uniformní davovou věc, kdy vznikne šedivá masa bez vlastního mozku (pozitivní invence jsou samozřejmě vítány, schopnosti jedince jsou podporovány a reflektovány), ani rezignaci proti „zlu“ a nepravostem a odložení řešení problémů na „vyšší moc“ v období „posmrtného života“.  Ani nejde o bolševizaci (státní kapitalismus s vrstvou vyvolených a materialismus), soukromé vlastnictví nebude zakázáno (výrobní prostředky by však měly být spíše majetkem pospolitosti).

Jenom díky stylu výchovy od mládí a nastavení společnosti však nebude jedinec v přehnaném materialismu, konzumu a kutálení a nabalování si „té své kuličky“ hledat svůj životní cíl a pociťovat uspokojení. Nejde ani o nacismus, ve smyslu kalkulace se zbrojením pro vojenskou expanzi, otrockou prací podřadných a propagací šovinismu. Jde jen o jednotu za vyšším cílem a kolektivní životní strategii, kde si každý splní „pracovní bazál“ pro pospolitost, a za ten mu pospolitost poskytne existenční, morální, sociální, motivační životní podporu a ochranu.

Volnočasové aktivity jsou na jednotlivci, ale společnost bude preferovat a podporovat zejména jeho přiměřenou relaxaci, pospolitní družnost a touhu po dalším fyzickém a duševním rozvoji, touhu po poznání, zejména přírodních principů a zákonů vesmíru. Na ty, co by chtěli druhé využívat (v jakékoliv formě), by určitě nečekala jen modlitba za jejich duše a podsunutí kousku ze společného krajíce.

O ateismu se dlouze bavit nemusíme, víru má každý (bud‘ z pohledu náboženských konceptů, nebo víru v něco, jako např. víru, že násilí, adorace ega a fetování nejsou pro život člověka nutné). Množství dosud získaných poznatků o světě a životě nepostačuje (hranice lidských možností není ostrá) jako pevná opora pro pospolitní rozvoj, proto je víra důležitá. Jde spíše o víru v lidstvo a v jeho pozitivní rozvoj a v narůstající poznání jeho možností a pozic. Víru, že se lidstvu podaří více poznat, pochopit a následně vhodně aplikovat zákony universa. Víru, že když se lidstvo „zharmonizuje“, bude k přírodě a universu vystupovat slušnou formou (je totiž jejich momentální součástí – což se může změnit v jeho neprospěch, proto je třeba úcty za všechny hodnoty a dary, které z okolí přijímáme a které umožňují naši existenci), bude to vyvolávat i pro něj pozitivní efekty.

Lidstvo však musí spoléhat na sebe a svoje schopnosti. Používat logickou mysl a „být nohama na zemi“. Budování sociálně spravedlivého řadu, s jasnými pravidly a povinnostmi je krokem vždy vpřed, nikoliv do minulosti. Pouze řád s přesnými pravidly, s pečlivě vybranou skupinou schopných altruistických „osvícenců“, nezištných a zodpovědných, opravdových autorit, odborníků v čele může dát lidstvu budoucnost. Jakou formou tohoto docílit, když je lidstvo v pevném sevření dlouhodobě cíleně budovaného, úvěrového otroctví mezinárodních finančníků a v kultovní adoraci konzumu a sociálního sobectví, je samozřejmě otázkou do diskuse.

(přišlo e-mailem)

Reklamy
komentáře 2 leave one →
  1. Aleš permalink
    Leden 26, 2010 15:02

    Ahmane: Ono je teď jedno i to kdo to způsobil. Dále se to šíří samo lavinovou metodou. Je potřeba to nejdříve zastavit.

    Článek je hezký ALE dnes už řeknu – přehnaně utopický. Dříve jsem byl snílek a v něco podobného jsem věřil. Dnes za to schytávám jednu ráno za druhou. Nevěřím, že dobro se mi někdy vrátí. Snažím se už jenom pro budoucnost. Vím že to je to hlavní, ale trochu toho štěstí bych snad zasloužil :( Ale furt lepší, než se zprotivit sám sobě :) A proto jsme jací jsme, ne ?!

  2. Ahaman permalink
    Leden 25, 2010 23:46

    Čte se to hezky. Ale nevím, jestli dokáži takto vzletně přemýšlet o možné budoucnosti, aniž bych se vypořádal s těmi, kdo dnešní všeobecný rozklad a marasmus zavinili a cíleně podporovali.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: