Skip to content

Idea versus materie

Prosinec 10, 2009

Úvodem několik otázek, které napadají nás, idealisty, kteří jsme schopni a ochotni se odlepit od přízemnosti všedního světa. Jaký je vyšší smysl směřování světa (člověka, vesmíru)? Lze vůbec život člověka a jeho složitost člověkem pochopit? Posouvá se člověk během dějinného sledu k lepšímu nebo horšímu?

Pokud se zamyslíme nad historií lidstva, je plná válek bez dopadu na dlouhodobé zlepšení stavu, falešných nadějí, klamu, podlosti úskoků, přetvářky, parazitování na práci druhých. Ale i přes toto všechno se dějinném sledu objevují záblesky ve formě jiskřiček, které „prozřetelností“ dopadly na živnou půdu. Jde o velké muže historie, kteří měli nejen vizi, ale i potřebný altruismus, inteligenci, vůli, čest a odvahu za ní jít, mnohdy neobětovali jen svoje pohodlí a svůj životní čas, ale i vlastní život. Oni nemysleli jen na sebe a svoje životní potřeby či potřeby úzkého rodinného kruhu, jak to dělala a dělá zbývající většina dosud.

Konkrétně se zamýšleli nad potřebami lidstva jako celku, nad možnostmi jeho rozvoje, nad ulehčením jeho pracovních úkonů, nad jeho ujednocením v rámci nastolení pevného a spravedlivého řádu s jasnými pravidly pro všechny, kde již nebude vykořisťování člověka člověkem v žádné formě. Nikoliv řádu uniformního (davového), ale řádu nejen s pravidly, ale i povinnostmi, ktery bude založen na altruismu a sociálních jistotách pro takto smýšlející, a rozhodující v rámci posouzení hodnoty jejich práce budou individuální schopnosti, vůle, pracovní nasazení a prospěšnost jedince pro celek. Každý člověk, který tvořivě pracuje s pospolitním cílem, by měl být maximálně chráněn před vykořisťováním, v této činnosti po všech stánkách podpořen a zejména sociálně zajištěn. Cílem je řád, který je opěrnou bází, nastavený ne na lžích, bludech a pohádkách, ale na souhře moderních poznatků a zkušeností z historie, sociálních jistotách, společenském hodnotovém a mravním rozvoji, v jehož čele bude skupina praxí ověřených nejschopnějších jedinců – autorit, specializovaných odborníků, s vysokým stupněm odpovědnosti a skromnosti.

Proti úsilí hrstky těchto, po většině bezejmenných a špiněných velikánů a vizionářů (kteří si nezaslouží nic jiného než naši úctu), stála vždy mocná skupina těch, kterým jsou tito jedinci trnem v patě, poněvadž hatí jejich plány. Jde o ty zájmové skupiny, které udržují lidstvo v nevědomosti, rozštěpenosti, degeneraci, sobeckosti, v honění se za mamonem a za základními životními potřebami bez další nadstavby. Dávají lidstvu falešné naděje, vzbuzují falešné emoce či emoce za falešnou věc bez hodnoty, dělají z lidí pouhé šachové figurky ve své odporné hře.

Pokud tato skupina zločinců bude existovat, zůstane platným, že život je pouze tvrdým bojem o přežití jednotlivců a uspokojení jejich vlastních potřeb, a lidstvo bez ohledu na stupeň vědeckého pokroku zdegeneruje a postupně zanikne (pravděpodobně i za vydatného přispění tohoto pokroku). Nepůjde a nejde však o boj čestný, kde je stěžejní vlastní snaha, píle a schopnosti, ale o boj, kde vítězí ti nejlepší lháři, podvodníci, osoby zneužívají svou rozvinutější schopnost empatie a manipulace s ostatními, lidé bez morálky a bez svědomí, sobci, agresivní jedinci, podrazáci.

Proto je třeba, aby alespoň všichni Ti, kteří si závažnost situace uvědomují, protěžovali vždy propospolitní idealismus (jeho velikost a sílu této myšlenky) a altruismus (pro ty kteří si to zaslouží) nad materialismem, přízemností a pudovou nízkostí, které nás řadí ke zvířatům.

V lidské pospolitosti vybudované na sociálních základech a víře v příchod velikánů a vizionářů, kteří budou mít schopnost a možnost zlepšit stav, nikoliv tmářství, je třeba vidět budoucnost. To ale nestačí. Je třeba i osobního aktivismu v rámci možností všech jednotlivců. Pouze prosazování idealismu nad materialismem v praktickém životě, především v rámci svého nejužšího okolí, nejlépe cestou vlastního příkladu, může zanechat po jedinci a jeho životě pozitivní stopu. Především v tom je tedy třeba spatřovat smysl lidskho života, který není jinak v dějinném sledu  nic více než pouhým zábleskem.

(přišlo e-mailem)

Reklamy
komentáře 2 leave one →
  1. Prosinec 13, 2009 22:13

    Souhlasim s článkem i reakcí… Někdy, tedy spíš dost často, to nejde si jen užívat a dělat, že nevidim to co je kolem…

  2. norso permalink
    Prosinec 10, 2009 12:21

    V podobném duchu se nesla moje reakce na slova mé přítelkyně:“To se musíš pořád nad vším rozčilovat a zbytečně provokovat, to nemůžeš bejt jako ostatní a prostě si užívat života“. :-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: