Skip to content

Mírotvorce a jeho válečné impérium

Říjen 11, 2009
by

Musím říci, že jsem málem spadl ze židle, když jsem se dočetl o letošním nositeli Nobelovy ceny za mír.  Volba byla zdůvodněna jeho zásluhami za „mimořádné snahy řešit problémy s důrazem na právo a dialog.“ Jako bych četl o někom zcela jiném. Jako by Barack Obama nebyl nejvyšším představitelem státu, který v rámci operace Trvalá svoboda (OEF) podniká vojenské akce v několika státech světa – Afgánistánu (OEF-A),  Filipínách (OEF-P), Somálsku a okolních zemích (OEF-HOA, operace Africký roh), v oblastech  severní a subsaharské Afriky (OEF-TS, operace Trans Sahara). 

Patrně je třeba náležitě ocenit i takového bojovníka za mír, který vede válku za lepší svět, ať to stojí, co to stojí. Ať už vyjádřeno penězi či počtem obětí. Samozřejmě, že představitelé USA i  jejich pochopové v zahraničí, naše politiky nevyjímaje, tyto válečné akce ospravedlňují obranou vůči terorismu, bojem za svobodu USA i národů, na jejichž území se válčí, a podobně slaboduchými argumenty, kterým věří snad jen průměrný divák bulvárního zpravodajství.

Absurditu celého tažení proti terorismu odhaluje několik čísel ze snímku Zeitgeist II:  „Roku 2007 dostalo Ministerstvo obrany [USA ] 161,8 miliard dolarů na tzv. globální válku proti terorismu.  Podle Národního protiteroristického centra bylo v roce 2007 na celém světě zabito 1 907 lidí při významných teroristických útocích. Z nich 68 Američanů. Pokud vezmeme toto číslo jako průměr, což je velmi  velkorysé, je zajímavé podotknout, že ročně na arašídové alergie zemře 2x více lidí než při teroristických útocích. Dnes je největším zabijákem Američanů kornatění tepen. Každoročně v USA zabije  450 tis. lidí. Roku 2007 vláda vyhradila na výzkum této choroby 2, 901 miliardy dolarů. Znamená to, že roku 2007 vláda USA utratila 54 x víc na prevenci terorismu než  na prevenci choroby, která ročně zabije 6600x více lidí než samotný terorismus.

Jakým způsobem tuto válku USA a její pohunci NATO vedou, zase ilustruje  několik titulků zpráv z poslední doby:

Tragická chyba NATO: nálet zabil 90 afghánských civilistů

Vojenští psychiatři selhali v případu Američana, který znásilnil a zavraždil 14letou

Britští vojáci při výsleších Iráčanů běžně uplatňovali zakázané mučení

Smrtící nálet NATO nařídil německý velitel bez ohledu na civilisty

Vkrádá se otázka,  kdo má vůbec z takové války prospěch? Rozhodně ne civilisté v oblastech konfliktu, kteří sice mají tu výsadu, že umírají v „demokratické“ zemi, zato v dřívější diktatuře nemuseli čelit každodenní hrozbě smrti. Výsledkem vývozu demokracie na východ od Evropy jsou tak občanské války,  nárůst etnického napětí, teroristické útoky.  Vojáci Západu osvobodili Afgánce a Iráčany od diktatury, která je v tamních končinách tradiční formou vlády,  ale nejsou schopni je ochránit před eskalací násilí ani vlastními vojenskými excesy. To se proti nim samozřejmě obrací, a tak možná dříve Američana-osvoboditele již vnímá obyvatelstvo jako okupanta.

Ani  stále rostoucímu odporu americké veřejnosti vůči zjevně nikam nevedoucí válce se nedopřává sluchu (57% odpůrců války v Afgánistánu v září 2009). A co na to náš Mírotvorce? Tento rádoby průkopnický prezident, z něhož někteří dělali čokoládovou hvězdu ještě dřív, než vůbec převzal svůj post a něco dokázal, postupně ze svých předvolebních slibů, např. o stahování vojáků,  slevuje jako každý jiný politik neprůkopnický. Jistě. Vždyť Obamu, stejně jako předchozí prezidenty-válečníky, dosadili do funkce titíž lidé – finanční a podnikatelská elita, která využívá politiku k rozšiřování své moci a zisků. A tak Obama musí tancovat, jak elitáři pískají. A melodie, která se line z jejich flétniček, je válečný marš. Na rozdíl od válek iniciovaných politiky, kdy je cílem co nejdříve dosáhnout vítězství, mají tito zástupci průmyslových koncernů zájem na válce co nejdelší. A válka permanentní, ideálně proti nějakému skrytému nepříteli, jenž se vždy může dle potřeby vynořit v afgánských horách a stejně nenápadně v nich zase zmizet, pak vůbec nejlepší. V této souvislosti zní zajímavě čerstvé prohlášení budoucího náčelníka generálního štábu britské armády Davida Richardse, že britská mise v Afghánistánu může trvat desítky let. A to osm let od počátku invaze, kdy dle Mezinárodní rady pro bezpečnost a spolupráci (ICOS) jsou tálibové nyní zpět na 97 procentech území Afgánistánu.

O zálibě USA ve válce svědčí to, že tento stát  20. století prakticky celé proválčil. Projděme si některé konflikty podrobněji:

Filipínsko-americká válka (1899-1902): Po vítězství filipínské revoluce nad španělskými kolonizátory USA vpadly na Filipíny a učinily z nich americké území. Někteří Filipínci pokračovali v boji až do roku  1913. Ztráty: 12-20 000 filipínských vojáků, 200 000 až 1,5 milionů civilistů,  4 196 amerických vojáků

První světová válka (1914-1918): USA se připojily roku 1917. Tehdejší prezident Wilson uvedl jako motiv „potvrzení demokracie a pokroku“.  V popředi stály dále cíle  hospodářské,  zrovnoprávnění všech národů, svoboda moří a všeobecné odzbrojení. Ztráty: celkem 8 500 000, z toho 53 402 amerických vojáků a 63 114 lidí ve vojenských službách USA

Druhá světová válka (1939 -1945): USA vstoupily do války 8.12.1941. Přepadení Pearl Harboru Japonci sloužilo už jen k přesvědčení americké veřejnosti o nutnosti vstoupit do války (dle některých zdrojů vláda USA o hrozícím útoku dokonce věděla). O   spoluúčasti USA bylo rozhodnuto již předtím. Důvodem pro vstup byly i zájem na možnosti podílet se na ovlivňování poválečného uspořádání. Ztráty: 50-60 mil lidí, z toho 20-30 mil. civilistů, 291 557 Američanů  a dalších 113 842 v jejich službách

Korejská válka (1950-1953): Snahou USA bylo zastavit  šířením komunismu v Asii a podpora Jižní Koreje. Ztráty: 60 000 Američanů, Jihokorejci 180 000, Čína a Severokorejci 1,5 mil, korejští civilisté až 3 mil.

Gerilová válka v Guatemale (1954-1996): Americký koncern Unit Fruit Compnay od roku 1870 určoval dějiny v Guatemale. V 50. letech proběhla pozemková reforma a USA tak přišly o většinu svého politického a hospodářského vlivu v zemi. Válka měla tento vliv obnovit. Ztráty: cca 200 000 civilistů

Válka v Libanonu (1975-1990): Motivace USA pro vstup do války vystihuje Eisenhowerova doktrína: Státy na Blízkém východě je nutno hospodářskou a vojenskou pomocí chránit před vojenskou expanzí v regionu. Ztráty: 90 000 Libanonců, 400 vojáků USA

Vietnamská válka (1962-1973): USA šlo ve válce o to, zabránit rozšíření komunismu do Jižního Vietnamu, jehož politiku aktivně ovlivňovala. Američané v jejím průběhu použili více munice, než bylo spotřebováno všemi účastníky 2. světové války dohromady. Válka se roku 1970 přelila i do Kambodže a o rok později i do Laosu. Průběh války měl vliv na vznik tzv. Nixonovy doktríny, kterou se USA vzdávaly nároků na roli světového četníka. Ztráty: jihovietnamští vojáci 200 000, Američtí 56 000, vojáci SEATO 5 000, severovietnamští 920 000, civilní obyvatelstvo severu a jihu 800 000

Invaze na Grenadu (1983): Když bylo na Grenadě vystavěno s podporou Kuby vojenské letiště a zesílil tak vliv Kuby na zemi, USA přikročila k invazi pro evakuaci amerických občanů a dosazení proamerické vlády. K tomu nakonec i došlo. Ztráty: USA 19 mrtvých, Grenada 45 mrtvých, 24 mrtvých z řad civilního obyvatelstva

Panamská operace (1989): Jako v popřípadě Granady, i zde byl cílem dosazení proamerické vlády. Ztráty: USA 23, Panama 450, 500 civilistů

Druhá válka v Zálivu (1991): Motivem USA pro vstup do války bylo osvobození Kuvajtu, obnova stability v oblasti a porážka Hussaina ohrožujícího americké zájmy. Ztráty: USA 343, Kuvajt 7 000, Irák 110-250 000 vojáků, 40-180 000 civilistů

Operace v Somálsku (1991-1995): Úloha USA v této válce souvisela mj. s idejemi nového světového řádu, které se vyvinuly od konce studené války. Somálsko bylo prvním případem, kdy porušování lidské důstojnosti v rámci jednoho státu vedlo k vojenskému zásahu jiného státu. Pořád však obnoven nebyl, zmírnil se jen hladomor a občanská válka. Ztráty: 151 vojáků OSN, cca 18 USA, 300-500 000 obětí hladomoru

Ve výčtu jsem uvedl jen ozbrojené konflikty, v nichž USA vojensky figurovaly a utrpěly ztráty na životech. Kromě toho  se vojáci USA či tajná služba CIA ve 20. stol. podíleli např. na operacích po státním převratu v Iránu (1953), na státním převratu v Guatemale (1954), Tchajwanské krizi (50. léta), libanonské operaci (1958), občanské válce Kongu (1960-1964),  Kubánské krizi (1962), občanské válce v Dominikánské republice (1965), svržení vlády v Chile (1973),  První válce v zálivu (1980-1988), nikaragujské občanské válce (80. léta), operací v Libyi (1986), občanské válce v bývalé Jugoslávii (1992-1995) atd. atd.

Do nového století USA vstoupily válkou v Afgánistánu (od 2001, v rámci boje proti terorismu) a Iráku (od 2003, v rámci boje proti terorismu a kvůli zbraním hromadného ničení, které se však v Iráku nikdy nenašly). Konec těchto vojenských akcí je v nedohlednu. Čerstvý nositel Nobelovy ceny za mír evidentně pokračuje v dlouhodobé válečné tradici svých prezidentských předchůdců.

Společným jmenovatelem těchto válek je, že žádná z nich nebyla vedena na území USA a že Američanům jakožto lidu nepřinesly zhola nic. Totéž nelze říci o ekonomice, která v období války paradoxně roste. Navzdory krizi i dnes válčící USA nadále ovládají světový trh se zbraněmi a loni uzavřely kontrakty za 67,8 miliard dolarů (68,4% celosvětového obchodu). Oproti roku 2007 padesátiprocentní nárůst. Kdo zbrojí, potřebuje odbytiště pro své výrobky. A  ty jdou na odbyt nejlépe v období války, byť by ji měli rozpoutat třeba i sami.

Obraz USA jakožto válečného impéria ještě dotváří sporné metody boje proti terorismu a výslechové metody ve věznicích Guantanámo a Abu-Ghrajb, převoz podezřelých do zemí povolujících mučení (Libye, Sýrie, Egypt, Pákistán), masový odposlech vlastních občanů (PATRIOT Act a Echelon), či humanitární krize v Iráku (odhad 60 000 a 1200 000 mrtvých od roku 2003).  USA v současnosti vlastní 823 základen ve více než 130 ze 194 zemí světa.

Na závěr chci říct, že mi vždy hnou žlučí řeči zvláště dříve narozených o tom, jak jsme se za komunistů měli lépe. Jedno však Sovětskému svazu a jeho satelitům nelze upřít. Jako členové Varšavské smlouvy jsme se nepodíleli na sovětských ozbrojených konfliktech (např. v Afgánistánu, na němž si tehdy vylámalo zuby Rusko a dnes  zase USA – s tím rozdílem, že ve vizi permanentní války je vítězství či prohra pro USA zcela irelevantní). Dnes jsme členy NATO, tehdejšího protipólu Varšavské smlouvy. Obrátili jsme vesele kabát a plazíme se před  Západem stejně oddaně jako dříve před Ruskem. S tím rozdílem, že jsme se nechali zatáhnout do válek, z kterých neprofituje nikdo kromě amerického hospodářství a zbrojařských koncernů. Stali jsme tupými nástroji imperialistické politiky a naší vůli je vůle západních velmocí. Přejímáme slepě jejich myšlenky, mluvu ba i jejich kulturu a styl života.  Přesto věřím, že ono množné číslo se týká jen našich politiků a je volícího stáda. Věřím, že v našem lidu ještě dřímá zdravé jádro odmítající podobné fyzické i ideologické otročení cizím zájmům a toužící po životě svobodného národa ve svobodné zemi.

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. josef permalink
    Březen 19, 2015 00:23

    a dalsi jsou pred nami…mozna venezuela…doufejme, ze ne rusko.

  2. Wolf permalink
    Říjen 11, 2009 17:37

    Gregore, vše má svá pozitiva i negativa. I ten bývalý režim, který ovšem globálně schvalovat nemohu. Pokud však jde o zatahování do válečných konfliktů, jednoznačně jsme si pohoršili.
    Nikdo ale nemůžeme říci, jak by to vypadalo, kdyby u nás byli komunisté dodnes u moci. Možná bychom si tu teď takto nepsali, protože bychom na určité stránky neměli přístup, jak je tomu nyní v komunistické Číně.
    Se svobodou ducha to kdysi nebylo o moc slavnější. Dnes má člověk aspoň volný přístup k mnoha knihám a informacím na toto téma a dle nich může svůj duchovní život utvářet.

  3. Gregor permalink
    Říjen 11, 2009 14:22

    „Na závěr chci říct, že mi vždy hnou žlučí řeči zvláště dříve narozených o tom, jak jsme se za komunistů měli lépe.“
    Bohužel měli. Nejde jen o materiálno, ale spousta lidí má na rozdíl od doby vlády komunistů pocit, že v dnešní době cítí daleko méně svobody, té vnitřní, než tomu bylo před dvaceti lety. Bohužel možnost jezdit do zahraničí není o svobodě ducha, ale o svobodě těla.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: